Mgr. Aneta Hřavová Dítě a dětství Historický pohled na dítě a dětství Starověk •Postavení dítěte se ve společnosti měnilo a s ním i cíle výchovy •I v primitivní společnosti se objevuje péče o dítě •Zpočátku výchova totožná pro dívky i chlapce •Poté rozdělení na ženské (udržování ohně, ….) a mužské (lov,…) činnosti •Sparta • lidský život neměl téměř žádnou cenu, cílem bylo vychovat silného člověka schopného boje •Výchova chlapců byla věcí státního zájmu, dívky jsou vychovávány k domácnosti •Athény •Péče zaměřena více na dítě •Děti prostých lidí rozvíjeny k řemeslu - dívky v rodinách, chlapci 3-7 let jsou přiváděni k chrámu, kde jsou vychováváni kněžími •paidagogos – pečoval o dítě, vysoce kvalifikovaný otrok •chlapci od 7 let do soukromých škol, dívky hrají na hudební nástroje, učí se ručním pracím => rozvoj estetického cítění •na práci jsou otroci •CÍL: vytvořit HARMONII, rozvoj jedince v rovnováze! Křesťanství •Význam dítěte s příchodem křesťanství •313 n. l. přichází křesťanství s námětem, že lidský život je darován bohem a člověk nemá právo na to ho likvidovat •Důraz na duchovno, duševno, mravnost, umrtvení fyz. zdatnosti •V renesanci upomínají jednostrannost křesťanství – návrat k antice = jedinec musí být rozvíjen v obou složkách (fyz. zdatnost i duševní vých.) •Je objevována lidská individualita •Zvýrazňuje se společenství lidské rodiny •Dítě je v centru péče rodiny, ale nejsou navázány citové vazby(byla velmi velká úmrtnost dětí) • • Jan Amos Komenský PŘEDCHŮDCI OBRATU K DÍTĚTI •John Locke (1632-1704) •„Dětem je třeba učinit život tak zábavný a příjemný, jak jen to jde“ •„Veškeré učení má být pro děti hrou a sportem“ •Výchova nemá spočívat v zaslepeném vyžadování poslušnosti za každou cenu, důležitý je takt • •Jean Jacques Rousseau (1712-1778) •„Emil, čili o vychovávání „ – počátek nové éry chápání dítěte •Přirozená výchova, dětství má svůj osobitý způsob myšlení, cítění, vidění •Do 12 let – učit se smysly vnímat přírodu, žádné umělé hračky a učení z knih •„Člověk se rodí jako svobodný, ale všude ho vidíme úpět v okovech“ • •Johann Heinrich Pestalozzi (1746-1827) •Sociální cítění – zájem o děti v krajní nouzi, děti chudáků, nemanželské • • REFORMNÍ PEDAGOGIKA 20.STOLETÍ •REFORMNÍ PEDAGOGIKA 20.STOLETÍ • •-Dítě je jedinečnou bytostí, která má právo být už v tomto věku sama sebou •-Tradiční autoritativnost, snaha o nadvládu, manipulace, jsou nahrazeny vstřícností •a partnerským vztahem •-nepřiměřené požadavky, zbytečná kritika a moralizování jsou nahrazeny trpělivostí •a důvěrou v schopnosti, které člověk má • • REFORMNÍ PEDAGOGIKA 20.STOLETÍ •PEDOCENTRISMUS – dítě do centra •Osvobození dítěte, vycházíme z jeho zájmů •r. 1900 – Ellen Keyová, švédská filosofka vydává spis „Století dítěte“ •Znovu objevit dítě, více ho respektovat a dát mu podmínky k životu •Dítě jako východisko našeho pedagogického snažení •Tzv. Koperníkovský obrat: přesvědčení o svobodném rozvoji dítěte k tzv. kultu dítěte, který zdůrazňoval netušené možnosti a nevyužitý potenciál dítěte a jeho hodnotu. Dítě jako Slunce, cíl, metody, prostředky, učitel kolem něj obíhají. • •Maria Montessori (1872-1952) •dvě formy života – dětství a dospělost – se podstatně liší •dětská forma života – absorbující duch – dítě zvládá poznatky a dělá pokroky snadno, radostně, spontánně •Funkce dětství : •Regenerace dospělého – „Bez dítěte, jež mu neustále pomáhá obnovovat se, by člověk zdegeneroval“ •Vylepšování situace lidstva –Dětství koriguje naše sobectví ve prospěch primárnějších hodnot • • 2. polovina 20. století •nedůvěra v dítě jako aktivního spoluaktéra výchovně-vzdělávacího procesu. Rozvoj = plně organizované zaměstnání. •individuální svoboda dítěte podřízena fungování celého kolektivu •namísto hry záměrně organizované činnosti •pevně stanovený režim dne s pevně rozplánovanými tzv. zaměstnáními •vnější regulace dětského chování s důrazem na poslušnost a přizpůsobení •Cíl: oddanost politické ideologii Současný pohled na dítě a dětství •21. století považuje etapu „předškolní“ za nejdůležitější v životě dítěte. •Dítě je aktivní spoluaktéři, tj. subjektem předškolního vzdělávání, podílí se nejenom na vlastním průběhu, ale taktéž na plánování vzdělávání (Kropáčková in Syslová et al., 2019) •Dětství = plnohodnotné životní období každého jedince, jehož význam v lidském životě je nenahraditelný. • = období růstově a rozvoje bohaté ( pokud jsou však dítěti vytvořeny příslušné podmínky) • • Dítě je odkázané na ostatní lidi, čím mladší je dítě, tím je odkázanost silnější a životně nutná • - je tedy velmi zranitelné a traumatické zážitky z dětství mohou výrazně ovlivnit kvalitu jeho celého života • - snaží se postupně být nezávislým, usiluje o sebepoznání, sebeuplatnění a sebeprosazení. • - stále někam směřuje, něco chce, o něco usiluje, něco zkouší, zkoumá, poznává a objevuje Současný pohled na dítě a dětství •Základní výchovným modelem je Osobnostně orientovaný model výchovy - •důležitou roli v něm hraje humanizace, demokratizace, otevřenost, partnerství a spolupráce s rodinou. Důležitý je individualizovaný osobnostní rozvoj každého dítěte. •Osobnostně a humanisticky orientovaná předškolní výchova: •Podstatou je výchovné působení ve prospěch optimálního rozvoje ve dvou základních směrech •1.dítě se stává východiskem i cílem výchovy • – výchovné působení vychází z toho, jaké dítě je (jaké jsou vnitřní podmínky jeho rozvoje) jakým se může stát (jak lze vnitřní podmínky ovlivnit a změnit) •2.výchovné působení se vyváženě orientuje na všechny složky osobnosti dítěte •- na stránku rozumovou, citovou, sociální a volní •- důraz se klade na sebedůvěru, sebeúctu, sebehodnocení dítěte •Znaky: vztah k dítěti, k rodině, MŠ k počátečnímu vzdělávání, hra a učení, tvořivost a samostatnost, individualizace, alternativnost. • • • Úkol ve skupinách: •Osobnostně a humanisticky orientovaná předškolní výchova: •Znaky: •1. vztah k dítěti •2. vztah k rodině •3. vztah MŠ k počátečnímu vzdělávání •4. hra a učení •5. tvořivost a samostatnost •6. individualizace •7. alternativnost •7 skupin, diskuse k obsahu znaků Osobnostně a humanisticky orientovaná předškolní výchova •1. Vztah k dítěti – osobnostní orientace je vedena snahou nebo záměrem oprostit se od dlouholetého přesvědčení, že činnost pedagoga spočívá ve tvarování dítěte. •kvalitativní změna ve vztahu učitelky k dětem •tradiční autoritativní přístup , úsilí o vedení, řízení dítěte, snaha manipulovat s ním jsou nahrazeny vstřícností v partnerství •důvěra ve schopnosti dítěte •moralizující hodnocení dětí je vystřídáno důvěrou, empatií •dán prostor dítěti – příležitost projevit se •spolurozhodovat, souhlasit x oponovat •pozitivní motivace, pozitivní zpevnění ( odměna, pochvala) • Osobnostně a humanisticky orientovaná předškolní výchova •2. Vztah k rodině – MŠ uznává vedoucí roli rodiny v rozvoji dítěte •prostor pro spolupráci je otevřený •usilovat o skutečné partnerství •případná spoluúčast rodičů na vzdělávacím programu •MŠ vyvažuje omezení, působení rodiny zejména, pokud je rodina problémová •dává možnost pro kontakt s vrstevníky •MŠ nabízí pestrou škálu činností k seberealizaci •MŠ nabízí odbornou metodickou pomoc •MŠ zprostředkovává nabídku odborné pomoci •osobní model chápe MŠ jako profesionálně vedené, přirozené socializační centrum. Toto centrum posiluje výchovnou funkci rodiny a obohacuje je o ty podněty, které dnešní rodina dítěti v dostatečné míře poskytovat nemůže. • Osobnostně a humanisticky orientovaná předškolní výchova •3. Vztah MŠ k počátečnímu vzdělávání – MŠ - přirozené prostředí od nezávazného dětství k systematickému vzdělávání •příležitost hrát si a řešit samostatně úkoly •respektovat pravidla, naslouchat druhým •příprava na školu nepředstavuje specifický program, ale je to naopak přirozené rozvíjení a podněcování specifických možností dětí •podpůrné stimulační programy zejména pro děti s handicapem, nebo individualizované podněty pro děti nadané, programy pro děti ze sociokulturně jiného prostředí • Osobnostně a humanisticky orientovaná předškolní výchova •4. Hra a učení – jako základní specifický prostředek předškolního vzdělávání •zážitková hra •prožitkové učení, situační učení •specifické herní programy •spontánní hra •podmínky pro hru •Poskytovat široký prostor pro manipulaci , tvořivost a experiment. •Situační učení – výběr a uspořádání situací na výchovné podněty – zejména vycházet ze zájmu dětí. •Hlavní metodou zůstává hra a prožitkové učení a situační učení oproti verbálnímu učení, aby MŠ ztratila školní řád. • Osobnostně a humanisticky orientovaná předškolní výchova •5. Tvořivost a samostatnost •vycházet ze zájmu dítěte •myslí se estetická tvořivost •nabízet kreativní situace • •6. Individualizace •umění respektovat jedinečnost každého dítěte • ve volbě strategií výchovných postupů, které jsou šity na míru každému. • •7. Alternativnost •předpokládá se široký prostor pro alternativnost - standard, tvořivost přístupu, programu TVP, ŠVP • Děkuji za pozornost