ÒSOUČINNOST, SPOLUPRÁCE NĚKOLIKA OSOB ZAMĚŘENÁ NA DOSAŽENÍ TÉHOŽ CÍLE (COOPERATION) ÒSpolečná cesta ke společnému cíli ÒSchopnost více osob sledovat společný cíl a účelně se k němu přibližovat ÒUplatnit schopnosti a dovednosti jednotlivců v procesu řešení ÒDOVEDNOST ÒSledovat cíle ÒPřinášet představy ÒPřijímat odpovědnost ÒRespektovat mínění ostatních ÒUmět urovnávat konflikty Ò ÒPřiměřená velikost skupiny ÒDefinice problému ÒPřesná definice cíle ÒTvořivé metody hledání nápadů ÒÚčinné metody ověřování různých řešení ÒRozhodování, do nichž se pokud možno zapojí všichni účastníci ÒJasné určení odpovědnosti ÒKaždý má určité nápady, představy ÒKaždý má speciální schopnosti ÒKaždý je zodpovědný za to, co dělá i za to, co nedělá ÒRespektování druhých ÒSledování cíle ÒZapojení tvořivosti ÒKonflikty mohou podporovat výsledky skupiny Ò Ò1) Poražený – Poražený ÒObě strany pouze ztrácejí Ò2) Vítěz – Poražený ÒHra s nulovým výsledkem Ò3) Vítěz – Vítěz ÒO rozdílných zájmech se diskutuje, konstruktivní řešení směřující ke konsenzu, vede k trvalým, výsledkům 1)Přesná definice výchozí situace 2)Společný popis cíle 3)Sjednocení na kritériích úspěšnosti 4)Sjednocení na společném způsobu řešení 5)Identifikace s rozhodnutími 6)Posuzování výsledku ÒVzájemná akceptace účastníků ÒOtevřenost komunikace o obsahu a vztazích ÒVšichni se podílejí na hledání cíle a cesty ÒKolegiální rozdělení práce Ò ÒOrientace na sebe ÒNezájem o druhé lidi ÒNegativní zkušenosti se spoluprací ÒNepřátelství, nesympatie, nevyřízené účty ÒOčekávání, že to tak musí probíhat ÒNajít cesty, jak se s nimi vyrovnat. Co můžeme udělat sami, abychom vliv překážky omezili zrušili? ÒPokuste se promyslet ÒChápe se tak práce ve skupině na kvalitativně vyšší formě lidské společné činnosti. ÒNemá ostré hranice, vzájemně se nevylučují ÒSkupina má formálnější charakter, více pravidel a méně pravomocí, pracovní skupiny bývají dlouhodobější a respektují více organizační řád než řešení konkrétních úkolů ÒJednotliví účastníci se cítí ve skupině jako doma ÒVšichni příslušníci skupiny se mohou sami rozvíjet, rozhodují se sami a tím jsou relativně nezávislí ÒVe skupině panuje věcná odborná spolupráce v uvolněném a radostném klimatu (humor) ÒPěstují se soukromé kontakty ÒVýkonnost jednotlivých účastníků je snahou všech ÒKaždý se může uplatnit tak, jak umí, a ostatní mu poskytnou zpětnou vazbu ÒVytvářejí se k řešení konkrétních úkolů ÒVýběr členů je podřízen požadavkům na řešení úkolu ÒDélka spolupráce je dána délkou řešení úkolu ÒVyžaduje více tvůrčí svobody ÒProstor pro vzájemné kontakty členů ÒRole v týmu a řízení je horizontální ÒLidé spolu nesoupeří ÒKaždý je odborníkem v jiné oblasti ÒNa jednu oblast jeden nejlepší odborník ÒKaždý je schopný udělat maximum pro společný cíl Òúspěch týmu je prožíván silněji než indiv osobní přínos ÒTeoretik, myslitel ÒHledač nápadů ÒKoordinátor ÒRealizátor ÒKritik ÒFinišér ÒKontrolor ÒPovzbuzovač ÒVyhledavač zdrojů ÒDĚTI BY MĚLY UMĚT PRACOVAT V TÝMU, UMĚT SE DOHODNOUT, DOKÁZAT SI ROZDĚLIT PRÁCI, UMĚT KOMUNIKOVAT A DOSPĚT KE SPOLEČNÉMU ŘEŠENÍ ÒKdy a kde se to mají naučit? Ò ÒDěti jsou schopny vzájemné spolupráce, účasti na kooperativních činnostech. ÒPřínosy především v rozvoji sociálních dovedností dětí a schopnosti komunikovat, argumentovat, vzájemně si pomoci, ale také v rozvoji samostatnosti, aktivity a tvořivosti. ÒV kognitivní oblasti rozvoj kompetence k učení (propojení známých a nových informací) a kompetence k řešení problémů (společné vyřešení úkolu). ÒSyslová, Žaloudíková. ACTA HUMANICA 2/2018 Ò ÒČSI mezi nejúčinnější formy práce s dětmi se řadí skupinová a kooperativní práce. Ò ÒEfekt i pro rozvoj profesních kvalit učitelek - organizace kooperativních činností vyžaduje promyšlenější plánování, včetně zadání úkolu. Ò ÒSyslová, Žaloudíková. ACTA HUMANICA 2/2018 Ò ÒDěti jsou schopné si samostatně zorganizovat činnost, domlouvat se a spolupracovat i bez přímého vedení učitelek. ÒRole facilitátora podporuje v daleko větší míře učení dětí, ale současně také otevírá významnou možnost pro diagnostickou činnost učitelky a (sebe)reflexi její práce. Ò ÒSyslová, Žaloudíková. ACTA HUMANICA 2/2018 Ò ÒSiegrist, M., Beltz, H. (2001). Klíčové kompetence. Praha, Portál. ÒKasíková, H. (1997). Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál. ÒKřivohlavý, J. (1974). Sociálně psychologické přístupy ke studiu kooperace. Čs. Psychologie, 5. ÒKomárková, Slaměník, Výrost a kol.(2001). Aplikovaná sociální psychologie III. Praha: Grada. Ò Ò