Didaktické metody v jazykovém vzdělávání MARIE SEDLÁKOVÁ Cílevědomý a záměrný postup, kterým učitel reguluje učení žáků při vyučování. – Způsob záměrného uspořádání činnosti učitele a žáka (cesta) směřující k danému výukovému cíli. - funkcí metod je řídit (regulovat) učení tak, aby jeho výsledkem byly osvojené vědomosti a dovednosti a rozvinuté schopnosti žáka, a to v souladu s výukovými cíli, s přihlédnutím k individuálním rozdílům mezi žáky ve třídě Didaktické metody Vývoj didaktických metod Ve druhé polovině 19. století - rozvoj psychologie a pedagogiky, také proto je kladen větší zřetel na osobnost žáka (tzv. pedocentrismus) • antika: dialog, sokratovská metoda (kladení otázek) • středověk: memorování poznatků, často bez pochopení významu (J. A. Komenský proti tomuto zdůrazňoval význam poznání věcí) • 17. stol.: přirozená metoda, slovně-názorová koncepce, paralela společnost-příroda (co lze pozorovat-aplikovat) • 19. stol.: Herbart – teorie „formálních stupňů vyučování (jasnost, asociace, systém metoda)“, která byla zdogmatizována jeho nástupci „herbartovci“ a vedla k memorování, pamětnímu učení a pasivitě žáků Herbert založil didaktické postupy na analýze psychických procesů procházejí dlouhým historickým vývojem a měnily se v závislosti na historicko-společenských podmínkách výuky, školy a pojetí výuky. 20. st. – aktivní metody – žák má být při vyučování aktivizován tak, aby se rozvíjelo jeho myšlení a všestranně se rozvíjela jeho osobnost; problémová metoda (J.Deweye), metoda projektová (W.H. Kilpatricka), pracovní metoda (G. Kerchensteinera), apod. Postupně se rozvíjí další metody - pedagogické inovace, kladoucí důraz na spoluúčast žáka a učitele ve vyučování, aktivitu žáka a jeho učební styly, schopnosti a potřeby. Tento proces pokračuje i v současnosti. - tzv. alternativní metody. Vývoj didaktických metod latina postupně vytlačována ze školního kurikula do ústraní moderními jazyky, postupy používané během vyučování zůstaly téměř nezměněny vycházela z německé tradice vzdělávání Mezi lety 1840 a 1940 tento přístup zcela ovládl výuku cizích jazyků nejen v Evropě, ale i jinde ve světě abstraktní výklad gramatických pravidel, dvojjazyčné seznamy slovíček, které se žáci učili zpaměti a textech určených pro překlad. Plynulosti a kvalitě ústního vyjadřování se nevěnovala téměř žádná nebo jen malá pozornost 19. století - gramaticko - překladová metoda vývoj didaktických metod zaměření na cizí jazyk systematičnost chyby nebyly tolerovány výuka cizích jazyků měla podobat procesům, při kterých si osvojujeme svůj mateřský jazyk (vycházeli z toho, že osvojování cizího jazyka probíhá stejně jako osvojování mateřského) Berlitzovy jazykové školy existují dodnes a řídí se následujícími pravidly: - Nikdy nepřekládej : demonstruj - Nikdy nevysvětluj : jednej - Nikdy neřečni : ptej se - Nikdy neimituj chyby : opravuj - Nikdy nemluv pouze jedním slovem : používej věty - Nikdy nemluv příliš : nech žáky aby, mluvili co nejvíce - Nikdy nepoužívej knihy: používej svůj plán hodiny - Nikdy nepřeskakuj : drž se svého plánu - Nikdy nepostupuj příliš rychle : řiď se tempem studentů - Nikdy nemluv příliš pomalu : mluv normální rychlostí - Nikdy nemluv příliš rychle : mluv přirozeně - Nikdy nemluv příliš hlasitě : mluv přirozeně - Nikdy nebuď netrpělivý : zachovej si klidnou hlavu přímá metoda vývoj didaktických metod zaměření na cizí jazyk vycházela ve své podstatě z metody přímé důraz nejprve na mluvenou stránku jazyka a správnou výslovnost Důležitou roli zde hrají imitace a analytický postup dedukce i indukce a v pokročilejších fázích výuky se přistupuje i k překladu, kterým se utvrzuje znalost slovní zásoby a mluvnických pravidel, a který se používá pro zdůraznění rozdílů mezi mateřským a cílovým jazykem. Kromě jazyka jsou žáci seznamováni i s literaturou a kulturou stanovila reálné cíle, které bylo možné dosáhnout v prostředí veřejné školy učitel musel být odborníkem v daném jazyce, ale musel mít i pedagogické schopnosti analyticko-syntetická metoda= zprostředkovací vývoj didaktických metod zaměření na cizí jazyk ústní přístup a situační jazykové vyučování (učivo nejdřív prezentováno ústně) audolingvální metoda (studium i 10 hodin denně, armádní účely) metoda celkové fyzické odpovědi (koordinace řeči a činnosti) sugestopedie (aktivizaci obou hemisfér mozku, minimalizaci učebního stresu a pozitivní emoční prostředí) tichá metoda (učitel má co nejvíce mlčet, mluvit má žák) přirozený přístup (zdůrazňovám význam slovní zásoby) alternativní metody jazykového vzdělávání vývoj didaktických metod zaměření na cizí jazyk Klasifikace výukových metod Klasifikace Pro úspěšnou vyučovací hodinu je volba vhodných metod klíčová. Závisí však na mnoha faktorech, z nichž pouze některé může sám učitel ovlivnit nebo je změnit ke svému prospěchu. Mezi tyto činitele patří: zákonitosti výukového procesu cíle a úkoly výuky obsah a metody daného oboru úroveň fyzického a psychického rozvoje žáků zvláštnosti třídy skupiny žáků vnější podmínky výchovně-vzdělávací práce a osobnost učitele Klasifikace která zohledňuje stupeň složitosti edukačních vazeb mezi učitelem a žáky Klasické výukové metody - didaktický aspekt Metody slovní Metody názorně-demonstrační Metody dovednostně-praktické Aktivizující metody - aspket interaktivní Komplexní výukové metody Metody diskusní. Metody heuristické, řešení problémů. Metody situační. Metody inscenační. Didaktické hry. Klasické výukové metody slovní vyprávění vysvětlování přednáška práce s textem rozhovor jsou založeny na ústním nebo písemném projevu. Umožňují žákům vyjadřovat své myšlenky, argumentovat, předkládat hodnocení, popisovat své vlastní postoje a jednání. učitel dbá i na řeč žáků (polykání koncovek,intonace atd.) Klasické výukové metody vyprávění poutavé líčení příběhu, děje či události, upřednostňuje tedy epickou linii. Učitel se snaží žáky zaujmout, motivovat, emotivně naladit. Zároveň v nich podporuje rozvoj fantazie a umění naslouchat druhému. Z výrazových prostředků je ve vyprávění často používána přímá řeč, metafora, dramatické zabarvení. Posluchačům jsou také předkládány vlastní dojmy a pocity vypravěče slovní komunikační jednosměrnost Učitel podporuje žákovu pozornost, ale při hromadné organizační formě, se kterou se metoda pojí, je obtížná její kontrola. Zpětná vazba je tak především odvozována z neverbálních projevů třídy, případně je omezována kladením individuálních motivačních otázek některým žákům. Vyprávění je častěji používáno v ročnících mladších žáků a po obsahové stránce spíše ve výuce humanitně orientovaných předmětů. Klasické výukové metody vyprávění slovní Zdroj:https://projekty.osu.cz/svp/opory/pdf-cervenkova-vyukove-metody-a-organizace-vyucovani.pdf Klasické výukové metody vycházet z žákových dosavadních znalostí a zkušeností; zjednodušovat učivo; soustředit se na podstatné (užít klíčovou větu, poskytnout přehled učiva, předložit poznatky jako logický řetězec); logicky učivo systematizovat a pomoci studentům se v učivu orientovat; adekvátně používat abstraktní a konkrétní vysvětlování. vysvětlování slovní ucelený, logicky uspořádaný postup, jakým je žákům učivo zprostředkováno. Hlavním cílem je pak pochopení problematiky. Zásadní je přitom respektovat dosavadní znalostní úroveň dětí a přizpůsobit své vysvětlení jejich zvláštnostem. dovednost vysvětlovat učivo spočívá v jeho srozumitelnosti a logické stavbě. Maňák již neuvádí, Průcha ano nízká angažovanost posluchač Klasické výukové metody přednáška slovní na ZŠ není tak častá vyžaduje schopnost koncentrace na delší dobu - nutné vyžadovat aktivní účast promyšlená metodika delší souvislý projev na konkrétní odborné téma. Na rozdíl od vysvětlování je přednáška časově náročnější, prohlubující, seznamující s problematikou detailněji. Je vhodná zejména pro objasnění teorie daného oboru Klasické výukové metody práce s textem slovní tradičně vnímaná metoda nejrozšířenější druh didaktického textu Ne každý text, který je ve výuce používán, může být nazván učebnicí didakticky ztvárňuje vědecké poznatky a podává je formou učiva; pomáhá učivo procvičovat, opakovat, systematizovat a integrovat; je prostředkem sebevzdělávání a sebekontroly žáka; působí na postoje, názory, zájmy aj. žáka, má tedy výchovný vliv. Funkce učebnic (Gavora): Klasické výukové metody rozhovor slovní Výukový rozhovor, který je charakteristický svou dvousměrnou komunikací, řadíme k dialogickým slovním metodám. Nejčastěji probíhá mezi žáky a učitelem, který zde zaujímá řídící roli, někdy mezi žáky navzájem. Ve výuce může posloužit ve fázi motivace (motivační rozhovor), expozice nového učiva (jako doplnění výkladu), ve fázi fixace (opakovací rozhovor) nebo při zkoušení (diagnostický rozhovor). nejsou pro rozhovor vhodné : otázka řetězová (nejasná formulace, několikeré opakování dotazu, pozměnění, doplnění, než žáci pochopí smysl ;  otázka sugestivní (předjímající odpověď – např. „Je důležitá ochrana životního prostředí?“);  otázka nejasná (např. „Co si pamatujete o ochraně životního prostředí?“). V kategorii slovních metod představuje rozhovor jednu z aktivnějších výukových strategií Metody názorně -demonstrční Předvádění a pozorování Práce s obrazem Instruktáž potvrzují důležitost smyslového vnímání a pomáhají učivo názorně prezentovat K tradičně používaným pomůckám sloužícím k prezentaci a demonstraci patří školní tabule. KOmplexní výukové metody Frontální výuka. Skupinová výuka Partnerská výuka Individuální a individualizovaná výuka Kritické myšlení Brainstorming Projektová výuka Učení dramatem Otevřené učení Učení v životních situacích Televizní výuka Výuka podporovaná počítačem Sugestopedie a superlearning Hypnopedie Aktivizační metody metoda dialogická metoda situační metoda isncenační didaktické hry Práce se žákem se SVP Práce se žákem se SVP se zdravotním znevýhodněním (zdravotním oslabením, dlouhodobým onemocněním a lehčími zdravotními poruchami vedoucími k poruchám učení a chování se sociálním znevýhodněním (z rodinného prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy, s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou a žáci v postavení azylantů a účastníků řízení o udělení azylu). více času na napsání a kontrolu ústní ověření znalostí gramatiky po písemné práci vyhledávání chyb ve vlastním písemném projevu místo diktátu doplňovací cvičení ponechání pomocných linek v sešitech tabulka písmen ponechaná v lavici společné čtení stranou ostatních dětí pro cizí jazyk: častý poslech a opakování jazyka básničky se zdravotním postižením (tělesným, zrakovým, sluchovým, mentálním, autismem, vadami řeči, souběžným postižením více vadami, vývojovými poruchami učení nebo chování), Jde o žáky specifické potíže se čtením (dyslexie) specifické potíže se psaním (dysgrafie) specifické potíže s pravopisem (dysortografie) Práce se žákem s OMJ agrese tiché období rezistence na změnu (odmítání učit se česky) nepřijetí - vykořenění poslouchat, co dítě říká umožnit mu někam patřit snaži se o kulturní zakořenění člověk v procesu, ne s problémem Práce se žákem se SVP https://meta-ops.eu/ Seznam literatury http://neflt.ujep.cz/sites/default/files/navigator_pruvodce_didaktikou.pdf?fbclid=IwAR3ZGOQQIUmDlLHmPf0lahxEHxR3fSMOuXgwAIIINSIplKTEQ3KTRz_xMP0