ÚVOD 

Neverbální komunikační prostředky jsou (nejen) v komunikaci s cizince stejně důležité jako prostředky verbální. Mimoslovní dorozumívání může probíhad různými opticko-kinetickými znakovými systémy. Patří k nim gesta, mimika, proxemika (tělesná vzdálenost), haptika (dotyková komunikace), oční kontakt, posturika (postoje); určité informace vysíláme (tj. komunikujeme) prostřednictvím oblečení, vzezření apod. K aspektům, které s neverbální komunikací souvisejí patří též komunikace prostřednictvím symbolů (vč. symboliky barev), otázky zdvořilosti, hierarchie, vyjadřování emocí, vyjadřování sexuální přitažlivosti, postoje k času apod.

Má se za to, že některé složky neverbálního dorozumívání jsou univerzální ("vrozené"), jiné kulturně a kontextově specifické. 

 

ZÁSADY 

 Třebaže se některé rozdíly v neverbální komunikaci vlivem globalizace zmenšují, je třeba je mít v komunikaci s cizincem na zřeteli. Při komunikaci s cizincem bychom neměli prostředky neverbální komunikace neměli hodnotit automaticky a přičítat jim význam, který mají v naší kultuře. Zásadní rozdíl může být zejména v gestech. Jak uvádí např. De Vito (2008), dva prsty vztyčené do tvaru písmene V jsou v mnoha zemích (zejména pak v USA) chápány  jako symbol vítězství, v některých jihoamerických zemích však má toto gesto stejný význam, jako vztyčený prostředníček. Nebo v českém prostředí velmi obvyklé gesto „palec nahoru“ může mít také různé významy: v Německu zastupuje číslo 1, v Japonsku číslo 5, v Saúdské Arábii „Jsem vítěz“, v Ghaně pak jde o urážku. Některá gesta, která jsou typická pro konkrétní kulturu a  v jiných kulturách se neobjevují. Odlišnost může být také v míře a rychlosti gestikulace.

 

Určité vodítko mohou poskytnout může poskytnout diferenciace na kultury "s teplým klimatem" (více kontaktní) a "se studeným klimatem", na kultury "hierarchizovanější" a "demokratičtější" či kultury "individualistické" a "kolektivistické" (všechny přívlastky bez hodnotího nádechu). Např. Hofstede (2007) uvádí, že mezi nejvíce individualistické kultury pak lze řadit anglicky mluvící země (USA, Austrálie, Velká Británie, Kanada, Nový Zéland) a Maďarsko a Nizozemí.  Naopak mezi nejkolektivističtější kultury se řadí země jihoamerické: Guatemala, Ekvádor, Panama, Venezuela, Kolumbie),

V souvislosti s neverbální komunikací bychom se měli vyvarovat stereotypů (srov. kapitola Předsudky a stereotypy).

 

DOPLŇUJÍCÍ MATERIÁL

Srov. problematiku náboženských symbolů ve veřejných institucích, např. na příkladu debaty kolem nošení muslimského šátku v českých veřejných školách (zdroje a odkazy v příloze). 

 

LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE

Geert Hofstede (1991). Cultures and Organisations: software of the mind. Maidenhead: McGraw-Hill