1. Reforma analogická 

Iniciátorem byl Josef Dobrovský + jeho žáci – Václav Hanka → tzv. IONISTÉ = propagátoři analogického pravopisu.

YPSILONISTÉ = Dobrovského názoroví oponenti: Jan Nejedlý, Josef Liboslav Ziegler, požadovali zachovat zásady pravopisu bratrského:

• po c se začalo psát jen i, í, po s, z i, í nebo y, ý podle etymologie nebo morfologické analogie: např.: tisíc, syn, nom. sg. kosi podle páni, akuz. sg. kosy podle pány atd.
• úprava přijata roku 1819
• byl také zaveden dnešní způsob psaní spojky i (dříve se psávalo jako y) a počátečního u (dříve v)
• ve 20. letech byl změněn typ písma: stará gotická fraktura (švabach) byla nahrazena latinkou (renesanční antikvou). V této souvislosti byla odstraněna spřežka ʃʃ a nahrazena písmenem š 

2. Reforma skladná

• z Hankovy iniciativy – spočívala ve změně zápisu hlásek j, g a í 
• písmeno j bylo nahrazeno písmenem í a v důsledku toho mohla být písmena g a y v platnosti hlásky j tímto písmenem nahrazena
• litera g se tak uvolnila čistě pro tuto hlásku a nemusela být dále označována háčkem - např.: její místo gegj 
• podpořil ji P. J. Šafařík přednáškou K otázce skladné reformy → tím skladná reforma oficiálně přijata 

3. Poslední závažné pravopisné úpravy 

• opět Václav Hanka + pomoc F. L. Čelakovského, J. F. Šumavského, J. E. Purkyně
• bylo v ní zavedeno psaní v místo w a ou místo au 
• v této době se prosadily ještě další změny, například se nad počátečním ú začala označovat délka, pomocné tvary bych, bys… se začaly psát zvlášť a příklonka -li s tiretem 

4. Další jazykové reformy: 

• 2. polovina 19. stol. – pravopis konzervoval 
• 1902 – změna → první úřední Pravidla českého pravopisu 
• situace v době 1. republiky – nepřála reformám, proto až v 1957 a 80. léta
• 1993 – radikálně přepracovaná Pravidla českého pravopisu 
• PLK – myšlenky Karla Vachka a Miloše Weingarta (1934) → reformy o zrušení ů, omezení i, y, í, ý