Historická mluvnice českého jazyka

Cestopisy

= “žánrová forma stojící na pomezí krásné a věcné literatury, případně publicistiky, jejímž tématem bývá obyčejné popis cizí země. Vedle popisu krajiny obsahuje poznatky o zvláštnostech zeměpisných, společenských, kulturních, národopisných a jiných a vylíčení autorových subjektivních zkušeností, postřehů a příhod.”

Narativní = epičnost a zážitkovost; nad popisem cesty převažuje příběh (cestopisné romány a povídky)
Deskriptivní = dokumentárnost, naučnost – zaměřen na fakta
V názvech cestopisů přicházejí symptomatická označení žánru, např. cesta, pouť, putování.
Cestovatel vnímá a interpretuje cizí zemi pomocí zkušeností a kritérií své země (srovnává, porovnává…).
Hlavním předpokladem cestopisu je vlastní zraková zkušenost, ústní reference a literární reference.
Kompozice bývá časová nebo prostorová.

Vývoj cestopisů

Starověké Řecko

Hekataios - 550 - 480 př.n.l. - Cesty po světě
Pausniáse - 2. století - Cesta po Řecku

Středověk

Marco Polo - Milion (pobyt na Dálném východě); Mandevila
Ibin Bttúton - Cestopisy po Africe, Asii a Evropě vykonané v letech 1325–1354
1492 - objevení Ameriky = nové možnosti

Renesance

Václav Šašek z Bířkova: Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa
Jan Hasištejnský z Lobkovic: Putování ke Svatému hrobu
(Thomas Campanella – Sluneční stát; Francis Bacon – Nová Atlantis)

Baroko