• vzniká v 60. letech 19. století 
• snaha “vybrousit” jazyk
• brus jazyka = období vzniku tzv. „brusu jazyka českého" bylo založené Sborem muzeí, péče o jazykovou správnost, úsilí očistit jazyk od cizích prvků, slov, frazeologických obratů nebo typů vět
• tzv. brusiči často nebyli kvalifikovaní jazykovědci ani experti 
• za jediný správný jazyk považovali ten z období humanismu, vše nově vytvořené nebo přejaté odsuzovali 
• když už se mělo jednat o přebírání slov, pak nikoliv z němčiny, ale z latiny 
• Už si z toho nic nedělejte x Už si to vyrazte z mysli nebo Chodit na procházku x Chodit procházkou (vždy druhý příklad je dle brusičů správný) 
• místo přejímání považovali za lepší možnost integrovat do jazyka dialekty
• dostávali se do sporu se spisovateli a odborníky na jazyk (např. Hálek)
• jejich nově vzniklé tvary slov a vět se většinou příliš neuchytily, docílili jen toho, že obyčejní lidé neměli důvěru  k jazykové vědě a výchově v rámci češtiny
• = purismus v praxi

 70. – 90. léta 19. století 

•  jiný charakter, než předchozí vlny
• vymýcení cizích "výpůjček" a to i těch, které již byly v úzu přijaty
• podnícen českým nacionalismem, který však podnítil německý purismus vůči francouzským prvkům
• vychází z Matice české (1870)
  • provolání, v němž sice pochválila soudobý rozvoj č. literatury, ale zároveň "bila na poplach" proti tomu, že č. „pořád více pozbývá původního rázu“ a že se z ní vytrácí „pravý duch český“
  • vydána řada příruček – brusy, oprávci, rádci, kazimluvové 
  • nejvýznamnější je Brus jazyka českého
• stavěli se proti složeninám (viděli v nich vliv NJ) 
  • stromořadí > alej
  • bleskurychlý > rychlý jako blesk 
• chtěli odstranit lexikální prostředky, jejichž význam se posunul vlivem německých slov
• zakázali používání verbálních substantiv o dělat dojem: působit, dojímat 
• často neobvyklé přípony 
  • -mo – ležmo, klečmo, snožmo
  • -iti – upažiti, rozpažiti  
    
•  vznik mnoha nových adjektiv
• vystupovali nejednotně, zákazy a příkazy se lišily

Brusiči a jejich díla

• Podílející se na 1. vydání Brusu Matice české – Jan Gebauer, Václav Svoboda, František Kott, Karel Tieftrunk, Václav Hylmar, František Patočka.
• Podílející se na 2. vydání Brusu Matice české – Václav Svoboda, Jan Kosina, Václav Hylmar, František Kott, František Patočka a Karel Tieftrunk.
• Martin Hattala - Brus jazyka českého, 1877.
• František Bartoš – Rukověť správné češtiny, 1893.
• Jaroslav Javůrek – Brus jazyka českého, 1873.
• Vincenc Prasek – Brus příspěvečkem ke skladbě srovnávací, 1874.
• František Bačkovský – Oprávce poklésků mluvnických v jazyce českém, 1894.
  

Jan Gebauer (1838-1907)

•  jazykovědec, bohemista
• vydával mluvnice
• přispíval k ustálení spisovného jazyka
• první (po Dobrovském) revidoval současný stav češtiny a pokusil se ji kodifikovat
• podílel se na vzniku Pravidel českého pravopisu, které vycházejí roku 1902 – jedná se o vůbec první publikaci, která nesla tento název
• zdůrazňuje jednotnost a odmítá dubletní tvary
• odděluje spisovnou a obecnou češtinu 
• ustaluje podobu spisovné češtiny
• Dílo:
  • Historická mluvnice česká
  • Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské  
    

Josef Durdík (1837-1902)

• český psycholog, filozof, estetik, překladatel, dramatikem, literární kritik a poslanec českého zemského sněmu
• vytvořil českou filozofickou terminologii
• byl profesorem filozofie na pražské univerzitě
• nebyl jazykovědcem a žádné jazykovědné dílo nenapsal
• Dílo: Kallilogie čili o výslovnosti (1873)
  • mísí se zde výklady z oblasti fonetiky, ortoepie a mluvnice s úvahami literárněteoretického, estetického i obecně kulturního rázu 
  • „Jazyk jest soustava slyšných, orgány těla způsobených známek, kterými představy své navzájem sdělujeme“ 
  • na jiném místě píše, že jazyk je „soustava známek, kterými představy své (v nejširším smyslu) vyznačujeme navenek, jiným lidem je zjevujeme, a které sluchem neb zrakem pojímány býti mohou.“  
  • je v české vědě první, kdo definuje jazyk jako systém znaků (soustava známek) 
  • dokonce si uvědomuje i problematiku vztahů mezi znakem, předmětem a myšlenkou zprostředkující mezi nimi  

 František Štěpán Kott (1825–1915) 

• v roce 1850 dokončil právnická studia a o tři roky později studia klasické filologie
• do roku 1885 působil jako středoškolský učitel v Jindřichově Hradci, Jičíně, Olomouci a Praze
• v Jičíně založil soukromou vyšší dívčí školu
• při odchodu do výslužby byl oceněn záslužným zlatým křížem s korunou
• v roce 1890 se stal řádným členem České akademie věd a umění Františka Josefa
• v roce 1898 mimořádným členem Královské české společnosti nauk
• Dílo:
  • Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický
  • Příspěvky k česko-německému slovníku zvláště grammaticko-fraseologickému  

 Alois Vojtěch Šembera (1807–1882) 

• profesor českého jazyka, novinář, spisovatel, národní buditel, filolog, historik
• studoval gymnázium, filozofii a poté práva v Praze 
• vyučoval v brněnských šlechtických rodinách
• profesor českého jazyka a literatury v Olomouci, poté v Brně
• působil v zemském archivu v Brně 
• byl redaktorem Moravských novin 
• profesor českého jazyka na univerzitě ve Vídni 
• přispívá do českých časopisů a novin pod pseudonymem Mudromil Mýtský 
• v roce 1839 se zasadil o zavedení českých názvů ulic v Brně, později i v Olomouci
• snažil se o to, aby se v brněnském divadle mluvilo i zpívalo česky
• vydával české kalendáře 
• vytvořil novodobou českou právnickou terminologii 
• postavil se kriticky proti rukopisům, které považoval za padělky
• Dílo: 
  • Historie starších moravských desek zemských, desek opavských a krnovských (1846)
  • Základové dialektologie československé (1864) 
  • Dějiny řeči a literatury československé I., II. (1858, 1861)
  • Paměti a znamenitosti města Olomouce (1861) 

František Bartoš (1837–1906)

• pedagog, jazykovědec, etnograf, významná osobnost moravské vzdělanosti a kultury 2. pol. 19. století, organizátor vědeckého a národního života na Moravě
• studoval gymnázium, poté filologii a češtinu
• vyučoval na piaristickém gymnáziu ve Strážnici a německém gymnáziu v Olomouci a Těšíně a na slovanském gymnáziu v Brně
• byl zakládajícím členem Ústřední Matice školské
• vydával soubory moravských a slezských písní
• zakladatel moravské etnografie a folkloristiky
• Dílo: Dialektologie moravská (I. díl 1886)  

Kodifikace

• V této době poměrně ustálená, díky autoritě Dobrovského, a díky postupnému zavádění češtiny do středních škol.
• Snahy o umělé zpravidelňování a archaizaci:
• -ť v tvarech substantiv skloňovaných podle vzoru kost (tj. kosť, radosť, někdy i kosťmi apod.) a také v infinitivu (prosiť vedle prositi)
• infinitivy jako pjati, začati, jati. 
• shoda s jinými slovanskými jazyky: např. biju, bijou, pláču, pláčou nebo na kolách, v jezerách.
• Přelomovou příručkou byla Gebauerova Mluvnice česká pro školy střední a ústavy učitelské, 1890. Odstraňuje některé z pozdějších archaismů nebo dialektismů, stále ale nepřipouští podoby z obecné češtiny a pokračuje v jejich historizující tendenci. 

Reakce na brusičství

•  Přijímáno různě, někteří je vítali, jiní mluví o úpadku.
• Snahy přinesly více škod (čeština byla zbavována výrazových prostředků, které potřebovala při vyjadřování abstraktních pojmů a vztahů, vymycovány byly prostředky sloužící k jemnějšímu rozlišování významů a jazyk přicházel o synonyma).
• Puristé postupovali nejednotně, jejich zákazy a příkazy se od sebe lišily, brzy se zvedl odpor a řada českých spisovatelů přestala brát brusy na vědomí.
• Od 90. let brusičství pomalu ustupuje hlavně díky Gebauerovým žákům.
• Purismus opět ožívá v období první republiky díky časopisu Naše řeč, založen r. 1916. Především vlivem první světové války.
• Po útoku na PLK reagovali lingvisté vydáním sborníku Spisovná čeština a jazyková kultura (1932). Jejich názory byly brzy přijaty a došly k uplatnění např. v Příručním slovníku jazyka českého (1935) nebo v Pravidlech českého pravopisu (1941). 

Purismus ve slovenštině 

• Odstraňování germanismů a maďarismů.
• Češi bojovali za to, aby se slovenština stala druhým národním jazykem.
• Ve 20. letech 20. stol. se snažili Slováci odstranit z jazyka nefunkční bohemismy, které se dostali do slovenštiny vlivem českých učitelů, úředníků, vojáků a dalších Čechů žijících na Slovensku.
• Projev nefunkčního purismu – slovník Ako nehrešiť proti slovenčině: obsahuje slova, kterým se má Slovák vyhýbat, slovník obsahuje i germanismy, které měly být z jazyka odstraněny: naštěstí odstraněny nebyly a dnes už je označujeme jako evropeismy.
• Odstraněním některých slov by se jazyk ochudil o další synonyma a expresivní výrazy.

Purismus v němčině

• Němci se snažili ze svého jazyka vytlačit nejvíce galicismy (slova z francouzštiny).
• Češi i Němci vytlačovali z jazyka stejná slova a nahrazovali je jinými stejným principem. 
  
• Češi tento princip kopírovali od Němců díky stykům s německými puristy.
• Některá cizí slova zůstala součástí pouze vědecké terminologie a mohly se používat pouze jako odborné výrazy.
• Čeští i němečtí puristé se snažili zachovat pádový systém a koncovky.
• Němčina odmítala české výrazy a kopírování českých puristů.