•  velký pokrok nejen díky rozvoji a zesvětštění vzdělanosti a vynálezu knihtisku, důležitým impulzem pro nebývalý rozkvět slovníků bylo vedle působení reformačních idejí konstituování novodobých národ(nost)ních společenstev, která se začala více zajímat o své jazyky
• latina přestala být jediným jazykem hodným vyššího zájmu a odborného studia
• začala se projevovat snaha předvést domácí jazyk jako nástroj schopný latině konkurovat
• s tím souviselo vzrůstající úsilí zachytit slovní bohatství češtiny v co největší komplexnosti a objevily se též náznaky metodologického přístupu reflektujícího živý úzus 
  
• slovníky postupně přestávají být pouhými překladatelskými příručkami
• vznikají také první specializované lexikografické práce, zejména slovníky etymologické, i když zpracované většinou ještě na předvědecké úrovni
• první český tištěný slovník latinsko-český: Lactifer Jana Vodňanského, zvaného Aquensis, vydaný r. 1511 v Plzni; byl uspořádán do 12 oddílů podle věcných oborů; kombinoval řazení věcné a alfabetické;
• pravděpodobně první česko-latinský dikcionár od Tomáše Rešela (Reschelius) Hradeckého, který vyšel v r. 1562 v Olomouci jako druhá část k latinskočeskému dílu z r. 1560; 
• další humanistické slovníky pocházely z pera Jana Vopatovina, Matouše Collina, Martina Kuthena, Pavla Vorličného zvaného Aquilinas, Pavla Pressia aj. 
  

Daniel Adam z Veleslavína (1546-1599) 

• představuje vrchol humanistického slovníkářství
• významným rysem vývoje jeho lexikografických prací je zejména postupný nárůst akcentace češtiny
• opíral se téměř výhradně o cizí předlohy, neboť domácí slovníkářskou tradici hodnotil značně kriticky
• napsal a vydal čtyři významné slovníky (názvy uvádíme v konvenční zkrácené podobě, v originále jsou několikařádkové):
• Dictionarium linguae latinae (1579),
• Nomenclator tribus linguis (1586),
• Nomenclator quadrilinguis (1598)
• Sylva quadrilinguis (1598) 

Dictionarium linguae latinae je abecedně řazený latinsko-český slovník sepsaný podle lat.-něm. slovníku Basilia Fabera Sorana z r. 1571, z něhož Veleslavín převzal uspořádání, cizojazyčný materiál i citáty. Jeho vlastním vkladem bylo převedení práce do češtiny. Ocenění si zaslouží především překlady přísloví, v nichž se Veleslavín nesnažil o doslovnost, nýbrž vyhledával vhodné české ekvivalenty. Slovník měl sloužit při studiu latinské slovní zásoby, proto heslový odstavec začíná latinou a je celý zaměřen k jejímu poměrně obsáhlému popisu. Čeština je zde ještě jazykem spíše pomocným.

Nomenclator tribus linguis je trojjazyčný věcně řazený slovník, který k latině (ještě stále stojící v popředí) přidává češtinu a němčinu. Podkladem byl opět německy psaný vzor, české ekvivalenty latinských výrazů jsou však ve Veleslavínově práci upřednostněny před německými. Tento slovník bývá hodnocen jako nejslabší Veleslavínova slovníkářská práce, zachoval si však dobrou úroveň českých překladů. Přepracovaný posléze v Nomenclator quadrilinguis. 

Nomenclator quadrilinguis je čtyřjazyčný česko-latinsko-řecko-německý věcně řazený slovník, který vydal Veleslavín současně se svým největším abecedním slovníkem Sylva quadrilinguis jako jeho doplnění. Vznikl rozšířením a přepracováním ne příliš zdařilého autorova Nomenklátoru předchozího, vzorem se tentokrát stal jeden z nomenklátoru hesenského lexikografa Helfrica Emmelia. K věcně řazenému slovníku byl připojen rozsáhlý abecední latinský i český seznam slov a podle vzoru jiného Emmeliova nomenklátoru ještě 7 abecedně řazených kapitol obsahujících vlastní jména. Celý slovník má přes 300 stran. Jeho důležité novum je, že poprvé ve Veleslavínových pracích otevírají heslo české výrazy. Po nich následuje ekvivalent latinský, řecký a nakonec německý.  

V roce 1598, rok před Veleslavínovou smrtí, vychází také jeho vrcholné slovníkářské dílo, českolatinsko-řecko-německý abecedně řazený slovník Sylva quadrilinguis. Autor chtěl zpočátku pouze doplnit svůj Dikcionář, později však vypracoval mnohem kvalitnější slovník podle vzoru pětijazyčného lexikonu Helfrica Emmelia vydaného r. 1592 ve Štrasburku, ale se svrchovanou znalostí češtiny a s jemným filologickým citem pro její lexikografické zpracování. Francouzštinu a hebrejštinu předlohy nahradil češtinou, kterou upřednostnil do čela heslového odstavce, a celý slovník nově uspořádal podle české abecedy. Dílo (sestavené údajně za jeden rok) má rozsah 958 stran o dvou sloupcích, a kromě substantiv a adjektiv uvádí také verba. Podle Emmeliova vzoru v něm byl mj. uveden do českého slovníkářství zárodek hnízdování. V Sylvě se Veleslavínovi podařilo sestavit v určité úplnosti seznam českých slov (nejen substantiv, jak tomu bylo v nomenklátorech) a v dosud nebývalé míře ukázat šíři české synonymiky i pestrost frazeologie. Tento slovník si zachoval svou odbornou i aktuálně praktickou hodnotu až do obrození; ještě v 17. stol. z něho vznikl výňatek (bez řečtiny) s názvem Sylvula trilinguis (1650), ten pak rozšířený o řečtinu vyšel s názvem Gazophylacium (1671) a ještě v nové úpravě jako Quadrilingue dictionarium (1683).