TEMATICKÁ JEDNOTKA PRO STREDNÍ ŠKOLY
Název	
LITERÁRNÍ ČASOPISY 20. STOLETÍ	
Předmět	Osobnosti
Český jazyk a literatura	V textu
Ročník 3.-4.	
Časové období 1900-1997	
Věcná hesla Literatura česká -	dějiny 20. století
Strana
Císio
LS 48
Pokrývá disciplínu
Osnova
Úvod
První dvacetiletí (1900-1918)
Dvacátá léta (1918-1929)
Třicátá léta (1930-1938)
Doba nacistické okupace (1939-1945)
Tříletí svobody (1945-1948)
Období stalinismu (1949-1956)
Roky uvolnenia rozmachu (1956-1969)
Čas tzv. normalizace (1970-1989)
Devadesátá léta (1990-1997)
Závěr
fE MATIC KÁ JEDNOTKA PRO STŘEDNÍ ŠKOLY
LITERÁRNÍ ČASOPISY 20. STOLETÍ
UVOD
Důležitou součástí každé národní literatury jsou literární časopisy, které zveřejňují odborné stati a studie, ukázky z nové domácí i zahraniční tvorby, autorské medailony, recenze, glosy, polemiky atp. Významnou roli hrají i v České literatuře 20. století. Svým množstvím a charakterem vždy vypovídaly o povaze své doby, takže mají velkou dokumentární hodnotu. Mnohé z nich byly zaměřeny šíře: kromě literatury věnovaly prostor i divadlu, výtvarnému umění a dalším oblastem kultury. Obdobné funkce, jaké plnily literární časopisy, měly též kulturní rubriky deníků, o kterých se však v následujícím přehledu zmiňovat nelze.
PRVNÍ DVACETILETÍ (1900-1918)
Na počátku 20. století vycházela ještě řada časopisů, jež vznikly v devadesátých letech minulého věku, případně i dříve. Jedním z nich byl Lumír (1873-1940), který po J.V. Sládkovi redigovali Václav Hladík a od roku 1907 Viktor Dyk s Jaroslavem Vlčkem; díky jim se v něm objevovaly příspěvky mladších autorů od EX. Šaldy a bratří Mrštíků přes Otakara Theera až po Karla Čapka. Dalšími staršími časopisy byly Květy (1879-1916), v nichž publikovali především čeští realisté, Osvěta (1871-1921), Zlatá Praha (1884-1930) nebo Herbenův Čas (1886-1915).
Z periodik vzniklých v devadesátých letech je nutno jmenovat Pelclovy Rozhledy
(1892-1908), proslulé otištěním manifestu České moderny (1895), Masarykovu Naši dobu (1893-1949), mladočeskou Českou revui (1897-1903, 1907-1930) či Obzor literární a umělecký (1899-1902). Svůj význam měla rovněž katolická periodika Nový život (1896-1907) a Hlídka (1896-1941). V posledním desetiletí 19. století se zrodila i dekadentní Moderní revue (1894-1925), redigovaná Arnoštem Procházkou. Mimo dekadenty do ní přispívali symboiisté a mladší anarchisté. Její historii a význam přibližuje obsáhlá kniha Moderní revue 1894-1925 (1995), jakož i Vzpomínky (1994) Jiřího Karáska ze Lvovic.
K novým časopisům náleží týdeník Zvon (1899-1941), v němž mj. vycházely příspěvky Aloise Jiráska, K.V. Raise, Jaroslava Vrchlického nebo Zikmunda Wintra, Máj (1903-14) a Přehled (1903-14), ale i většina časopisů spjatých s osobností F.X. Šaldy. Vedle proslulého měsíčníku Volné směry (1896-1949), jemuž je věnována publikace Lenky Bydžovské a Romana Prahla Volné směry. Časopis secese a moderny (1993), k nim patří Novina (1908-12), Česká kultura (1912-14) a Kmen (1917-22). _ __
Orgány mladé generace byly vesměs orientovány anarchistický. Platí to o Neumannově Novém kultu (1897-1905), jehož satirická příloha Šibeničky vycházela po jeho zániku samostatně (1906-1907), o Anarchistické revui (1905), Omladině (1903-1905),Komuně (1907-1908), Zádruze (1908-1909) či o Práci (1905-1908), jejímž redaktorem byl mj. Fráňa Šrámek. Další mladí tvůrci vydávali časopisy Moderní život (1902-1903) a Srdce (1902-1904).
TEMATICKÁ JEDNOTKA PRO STREDNÍ ŠKOLY
Literatura se objevovala také v sociálně demokratických revuích Akademie (1896-1928) a Rudé květy (1901-20), stejně jako v humoristických a satirických periodikách Rašple (1890-1920), Šlehy (1898-1901), Kopřivy (1909-19) a Karikatury (1909-13); jejich přispěvateli byii například J.S. Machar, Antonín Macek, Jaroslav Hašek, Eduard Bass nebo Josef Lada.
Literární tvorbě poskytovaly místo i časopisy povýtce výtvarné či divadelní: vedle zmíněných Volných směrů lze uvést Umělecký měsíčník (1911-13), jehož redaktorem byl Josef Čapek, a Scénu (1913-14), představující význačnou tribunu čapkov-ské generace. Opomenout nelze ani Topičův sborník (1913-26) a měsíčník Úhor (1913-44), věnovaný literatuře pro děti a mládež. Z regionálních periodik je možno připomenout Moravsko-slezskou revui (1905-23), kterou redigovali mj. bratří Mrští-kové, a brněnskou Rovnost, jež začala vycházet jako deník až po deseti letech své existence (1905).
Některé časopisy měly knižní edice, v nichž vyšlo mnoho hodnotných děl našich i cizích autorů. Byly to knižnice Zlaté Prahy, Rozhledů, Času, Nového kultu, Volných směrů nebo Moderní revue.
DVACÁTÁ LÉTA (1919-1929)
První poválečné desetiletí, charakteristické velkým rozmachem všech kulturních sfér,-bylo dobou vzniku mnoha nových periodik, přičemž leckterá z nich záhy vzala za své. Vycházela ještě řada časopisů vzniklých před rokem 1918, ale prim hrály nové orgány jednotlivých osobností, skupin či nakladatelství.
Ze starších časopisů lze jmenovat Lumír, Zvon, Naši dobu nebo Moderní revui; jejich význam však už poklesl, byť třeba v Lumíru publikovali i miadší autoři (Karel Čapek, Vladislav Vančura, Benjamin Klička). Z dalších periodik literatuře poskytoval místo zábavný týdeník Světozor (1904-43).
Pokud jde o časopisy osobností, několik z nich vydával S.K. Neumann. Byl to především týdeník Červen (1918-21), zprvu orgán předválečné moderny (v.roce 1919 v něm vyšel Čapkův překlad Apoílinairova Pásma) a poté tribuna tvůrců proletárskeho umění. Souběžně s Červnem, jehož profil zachycuje monografie Jaromíra Langa (Neumannův Červen, 1957), Neumann vydával Kmen (1919-20). Později redigoval Proletkult (1922-24) a Reflektor (1925-29), v němž Ivan Olbracht otiskl první verzi Anny proletářky (1925-26).
Dále je třeba uvést čtrnáctideník Zdeňka Nejedlého Var (1921-30), do nějž vedle Nejedlého přispívali i EX. Šalda, Bedřich Václavek nebo Jiří Wolker (manifest Proletárske umění, 1922); historii tohoto „pokrokového listu" přibližuje kniha Milana Bla-hynky Novinář Zdeněk Nejedlý (1979). Zmíněný Šalda ovlivňoval podobu časopisů Lípa (1918-20), Národní kultura (1922-25) a Kritika (1924-28). V roce 1925 založil Tvorbu, v níž spolupracoval s Otokarem Fischerem, Karlem Teigem, Bedřichem Vá-clavkem, Vladislavem Vančurou či Juliem Fučíkem. Roku 1928 ji dal k dispozici KSČ a začal vydávat vlastní tribunu - Šaldův zápisník (1928-37).
TEMATICKÁ JEDNOTKA PRO STŘEDNÍ ŠKOLY
Číslo        Strana Název
LS 48     4        LITERÁRNÍ ČASOPISY 20. STOLETÍ
Mladí tvůrci se sdružovali kolem časopisů Den (1920), Orfeus (1920-21), Most (1921-23) a Studentská revue (1921-26), jejíž profil utvářel Bedřich Václavek s Vítězslavem Nezvalem. Jejich pozdějším orgánem byla Avantgarda (1925-29); na jejích stránkách publikovali například Konstantin Biebl, Vladimír Clementis, Julius Fučík nebo Jiří Weil.
Mezi skupinovými časopisy vynikal Host (1921-29), měsíčník expresionistický orientované Literární skupiny. Vedle jejího manifestu Naše naděje, víra a práce (1922) a mnoha textů jejích členů (Františka Götze, Lva Blatného či Čestmíra Jeřábka) v něm vyšly první dva manifesty poetismu (Teigův Poetismus a Nezvalův Papoušek na motocyklu), jakož i další příspěvky Členů Devětsilu.
Tento „umělecký svaz" se představil roku 1922 Revolučním sborníkem Devětsil a sborníkem Život II; teprve potom začal vydávat svá periodika. Byly jimi „internacionální revue" Disk (1923, 1925), Pásmo (1924-26), jež bylo orgánem brněnského Devětsilu (redigovali ho mj. Bedřich Václavek, Artuš Černík, Karel Teige a František Halas), a ReD (1927-31). Tato moderně koncipovaná revue, redigovaná Karlem Tei-gem, byla především tribunou poetismu a jeho představitelů. Předcházelo jí vydání „mezinárodního sborníku soudobé aktivity" Fronta (1927).
Vyhraněný skupinový charakter měly i katolické časopisy: starší Archa (1913-41) a zejména Rozmach (1923-27) a Akord (1928-33), jejichž dominantní osobností byl Jaroslav Durych, který v nich mj. otiskoval své ostré literární polemiky (Ejhle, člověk!, 1928). Poněkud jiný profil měl Tvar (1927-32), redigovaný Bedřichem Fučíkem; otis-.............................koval příspěvky katolických kritiků a básníků, avšak i mnoho překladů. K těmto časopisům je možno přiřadit ruralistický orgán Sever a východ (1925-30), jehož hlavním redaktorem byl Josef Knap, a „revui českého venkova" Brázda (1920-42).
Z nakladatelských listů vynikal Zpravodaj Družstevní práce (1923-24), později vydávaný pod názvy Kulturní zpravodaj (1924-27) a Panorama (1927-42). Pozoruhodné byly i Literární rozhledy (1923-31), Rozpravy Aventina (1925-34), které mj. redigovali Vilém Závada, J.J. Pauíík a majitel Aventina Otakar Štorch-Marien, či Kmen (1926-29), řízený Juliem Fučíkem. Přejít nelze ani „literární kurýr" nakladatelství Jana Fromka Odeon (1929-31), jehož redaktorem byl Jindřich Štýrský. Ve všech těchto periodikách publikovalo mnoho předních soudobých spisovatelů (bratři Čapkové, Vladislav Vančura, Josef Hora, Vítězslav Nezval, František Halas).
Z dalších literárních časopisů zasluhuje pozornost týdeník Cesta (1919-30), redigovaný Miroslavem Ruttem, který v něm otiskoval příspěvky autorů několika generací a skupin. Podobný profil měl rovněž plzeňský měsíčník Pramen (1920-27), v jehož redakci působili prozaikové Jan Vrba s Emilem Vachkem a kritik Bohumil Potan. Z jiných regionálních periodik byl významný ostravský časopis Černá země (1924-38), jemuž udával tón Vojtěch Martínek.
Ostat ní časop isy měly menší význam: burf vycházely jen krátce (Apoiion, 1923-25; Literární svět, 1927-28; Signál, 1928-31), nebo v jejich obsahovém spektru literatura tvořila pouze malou část (Jeviště, 1920-22; Nové Čechy, 1918-36; Česká osvěta, 1904-48; Dělnická osvěta, 19Í5-47; Naše cesta, 1929-33). Zvláštní postavení zaujímala Přítomnost (1924-38); do literární historie se tento „nezávislý týdeník" Ferdinanda Peroutky zapsal anketou Proč nejsem komunistou (1924-25), v níž
TEMATICKÁ JEDNOTKA PRO STŘEDNÍ ŠKOLY
Název
Strana
Číslo
LITERÁRNI ČASOPISY 20. STOLETÍ
5
LS 48
vedle Peroutky vystoupili bratři Čapkové, František Langer, Richard Weiner nebo Fráňa Šrámek (jejich příspěvky vyšly v roce 1990 knižně).
Leckteří spisovatelé - třeba bratři Čapkové, Karel Poláček, Eduard Bass či František Halas - spolupracovali i s humoristickými a satirickými periodiky. Ve dvacátých letech vycházely ještě některé starší časopisy (Herrmannův Švanda dudák, 1882-1930; Humoristické listy, 1897-1941), ale i mnohé nové, například Nebojsa (1918-20), Šibeničky (1919-21), Sršatec (1920-25), Šlehy (1921-27), Trn (1924-32) nebo Dobrý den (1927-30).
Spektrum literárních časopisů třicátých let bylo - podobně jako v předchozím desetiletí- široké a pestré. Vedle starších periodik vycházela mnohá nová, přičemž některé listy z dřívějška kolem roku 1930 zanikly. Jednotlivé časopisy odrážely dobovou rozvrstvenost umění a kultury i vývoj společenského dění, diferenciaci literárních proudů a seskupení i veřejnou činnost mnohých tvůrců.
Z avantgardních periodik ještě počátkem třicátých let existovaly ReD a Odeon, v němž byla zahájena tzv. generační diskuse. Roku 1930 se na scéně objevil Nezvalův Zverokruh, zaměřený na francouzský surrealismus, pohříchu však vyšla jenom dvě čísla. Z dalších nových časopisů lze uvést „sborník poezie a vědy" Kvart (1930-37), který redigoval, architekt Vít Obrtel, nebo revui Plán (1929-32), řízenou Josefem Horou a mající pozoruhodně široký přispěvatelský okruh. Za zmínku stojí i časopis Osvobozeného divadla Vest pocket revue (1929-30) a měsíčník Nová scéna (1929-30), který vedl Jaroslav Seifert.
Mezi periodiky třicátých let byly zastoupeny také konzervativní časopisy Lumír a Zvon, soustředěné na domácí tvorbu, trvala i existence Naší doby a Přítomnosti, v níž stále dominovaly příspěvky autorů z čapkovské generace. Nově vycházel týdeník Čin (1929-39), který redigovala Marie Majerová; mezi jeho přispěvateli byla řada význačných kritiků (František Götz, Bedřich Václavek, A.M. Píša, Bohumil Polán, Václav Černý).
Několik dalších periodik vydávali představitelé kulturní levice. Vedle Tvorby, jež vycházela do roku 1938, a dočasně vydávané Doby (1934-35) to byly časopisy Levá fronta (1930-33), Středisko (1930-34), Index (1929-39) a čtvrtletník U (1936-39). Do Tvorby, Doby a Levé fronty psali mj. S.K. Neumann, Bedřich Václavek, Julius Fučík, Ladislav Štoll, Kurt Konrád či Ladislav Novomeský. Mnozí z nich přispívali i do Střediska, indexu a U; vůdčí osobností těchto časopisů, orientovaných převážně na socialistický realismus, byl Bedřich Václavek.
Vyhraněný profil měly i katolické časopisy Äkörd (1928-33, 1934-39), Řád (1933-44) a Obnova (1937-38). Redaktory či spolupracovníky Akordu, vydávaného nakladatelstvím Ladislava Kuncíře {Život pro knihu, 1990) a posléze spolkem Moravan, byli Jaroslav Durych, Bedřich Fučík, Miloš Dvořák nebo Václav Renč. V revui Řád vycházely příspěvky Františka Lazeckého, Timothea Vodičky či Karla Schulze, zatímco v Obnově, která nechvalně proslula svým straněním španělskému fašismu
TŘICÁTÁ LÉTA (1930-1938)
TEMATICKÁ JEDNOTKA PRO STŘEDNÍ ŠKOLY
Číslo        Strana Název
LS 48     6        LITERÁRNÍ ČASOPISY 20. STOLETÍ
a útoky na soudobou demokracii, publikovali - kromě zmíněných spisovatelů Jaroslava Durycha a Václava Renče - například Jakub Deml, Jan Zahradníček a Jan Čep. ...................-......-----------.....------------..................................................................................................................-.........
Jiné časopisy byiy tribunami výrazných osobností. Platí to především o Šaldově zápisníku, v němž Šalda až do své smrti otiskoval obsáhlé studie a přehledové stati, recenze, různé poznámky, ale i ukázky ze své literární tvorby. V osmdesátých letech z něj vyšel dvousvazkový výbor (Z období Zápisníku, 1987), jeho úplná reedice však byla uskutečněna až v letech 1990-95. Osobnostní charakter mě! rovněž Kritický měsíčník (1938-42), redigovaný Václavem Černým a preferující - ve shodě se svým názvem - literární kritiku. Černý v něm poskytoval dost místa i svým spolupracovníkům, mj. Bohumilu Novákovi, Kamilu Bednářovi, Bohumilu Polanovi, Jaroslavu Janů či Františku Kovárnovi.
Ve třicátých letech si podržely svůj význam i nakladatelské časopisy. Vedle Rozprav Aventina vycházely obsahově rozmanité a kvalitní Literární noviny (1927-41), jejichž redaktory byli Václav Kapličky, Josef Hora nebo Bohumil Mathesius, Prospekt (1930-31), Rozhledy po literatuře a umění (1932-38). Nakladatelská organizace Kmen vydávala od roku 1930 Almanach Kmene (každý svazek redigoval nějaký spisovatel, například Josef Hora, František Halas, Josef Čapek, Jaroslav Seifert či Vilém Závada). Družstevní práce pokračovala ve vydávání časopisu Panorama, k němuž přidala „obrázkový magazín" Žijeme (1931-33) a pak Magazín DP (1933-37). Ve druhé polovině třicátých let k těmto periodikům přibyly mefantriš-ské Hovory o knihách (1937-39), měsíčník ELK (1938-41) a časopis Čteme (1938-43), který řídil František Halas.
Z ostatních periodik je třeba vyzvednout Listy pro umění a kritiku (1933-37), redigované Bedřichem Fučíkem a Vilémem Závadou. Za pozornost stojí i měsíčníky Kultura doby (1936-39) a Mladá kultura (1935-38), na jejichž stránkách publikovali mj. Jan Drda, František Kožík, Vladimír Neff, Bohuslav Brezovský, Jiří Orten. Opomenout nelze ani Elán, slovenský měsíčník vydávaný v letech 1930-38 v Praze; redigoval ho Ján Smrek.
Literatura zaujímala určitý prostor i ve výtvarných časopisech (kromě Volných směrů je možno jmenovat sborník Život, který ve třicátých letech řídil Vladimír Holan) a samozřejmě také v různých regionálních periodikách. Lze uvést orgán Moravského kola spisovatelů Kolo (1930-40), ostravské časopisy Poezie (1931-33) a Literární kruh (1933-39), jakož i „slezský literární měsíčník" Iskra (1932) nebo českobudějovický čtvrtletník Jih (1934-37).
DOBA NACISTICKÉ OKUPACE (1939-1945)_
Počet - a ovšem i charakter - časopisů vycházejících v letech 1939-45 byl pochopitelně ovlivněn nacistickou okupací. Mnoho periodik zaniklo (eventuálně změnilo svou tvář) a v souvislosti s tím vzrostl význam kulturních rubrik deníků (zvláště Lidových novin, Českého slova, Národní práce či Národních listů). Nicméně t zbylých časopisů bylo poměrně hodně: vycházely ještě některé staré revue, nakladatelské a katolické listy; existovala i ilegální a exilová periodika.
TEMATICKÁ JEDNOTKA PRO  STŘEDNÍ ŠKOLY
Název
Strana
Číslo
LITERÁRNÍ ČASOPISY 20. STOLETÍ
7
LS 48
Nejvýznamnějším literárním časopisem by! Kritický měsíčník, který až do svého zastavení v roce 1942 otiskoval příspěvky mnoha kritiků, spisovatelů i vědců (například Václava Černého, Pavla Eisnerä, Karla Poláka, Jaroslava Janů, Františka Halase, Jiřího Ortena, Jana Patočky), jimiž vzdoroval těžké době. Autoři různého zaměření a věku publikovali i v Lumíru, jehož dlouhá existence skončila v roce 1940. Další konzervativní periodika (Zvon, Kolo) se příliš nezměnila, což lze říci též o revui Naše doba a výtvarných časopisech Volné směry a Život.
Za nacistické okupace nabyly na významu nakladatelské a knihovnické listy. Družstevní práce vydávala - za redakce Karla Nového a pak Jaroslava Seiferta -až do roku 1942 svůj měsíčník Panorama (v roce 1939 bylo jeho prosincové číslo věnováno Vančurovým Obrazům z dějin národa českého), Evropský literární klub byl vydavatelem Literárních novin (redigovat je J.J. Paulík) a měsíčníku ELK. Svaz českých knihkupců a nakladatelů vydával čtrnáctideník Čteme, do nějž přispívali i leckteří kritikové (Karel Sezima, František Götz).
Ke knihovnickým časopisům náležely Knihy a čtenáři (1937-42), v jejichž třetím a čtvrtém ročníku vyšía série Hrubínových portrétů, českých básníků, dále je možno uvést Osvětovou Moravu (1924-42) a Bibliofiia (1923-41). Podobu literárního časopisu postupně získal i Program D (1936-41), na čemž měl hlavní zásluhu jeho redaktor Vladimír Holan. Je nutno jmenovat i orgány skupiny Aktivisté (Aktivisté, 1936-42; Živá tvorba, 1942-44).
Další seskupení protektorátních periodik tvořily katolické časopisy. I nadále vycházel Akord7 jehož profil v novém období (1939-48) zkoncipoval Jan Zahradníček, zatímco František Lazecký redigoval Řád a Národní obnovu (1938-40), navazující na dřívější Obnovu. Všechny tři řečené časopisy se vesměs soustřeďovaly na původní literární tvorbu a kritiku. Vedle katolických autorů (Jana Čepa, Václava Renče, Alberta Vyskočila čí Bedřicha Fučíka) v nich publikovali i Vilém Závada nebo František Hrubín. Novým katolickým periodikem byly Výhledy (1939-41), do nichž přispíval mj. literární vědec Oldřich Králík.
Existovaly i časopisy, které přímo propagovaly nacistickou ideologii: týdeník Přítomnost (1942-45) a měsíčník Osvěta (1944-45) řízený protektorátním ministerstvem lidové osvěty. Jejich působnost však byla dosti malá.
Proti nacismu byly zaměřeny různé ilegální tiskoviny (V boj, Rudé právo), v nichž se objevovaly i verše známých básníků (třeba Josefa Hory nebo Františka Halase). V této souvislosti se lze zmínit též o ilegálním literárním Časopisu Vítr, vydávaném v letech 1944-45 v Jihlavě. Mezi jeho přispěvateli byío několik osobností, které se později prosadily na poli poezie (Antonín Bartušek, Ladislav Novák), prózy (Jiří Jobánek) i literární vědy (Oldřich Sirovátka).
Literatura se objevovala také v časopisech naší emigrace. V pařížském listě Česko-slovenský boj nebo v londýnských periodikách Čechoslovák a Obzor publikovali František Langer, Jiří Mucha či Egon Hostovský, kdežto s moskevskými Československými listy spolupracovali básníci Jiří Taufer a Ondra tysohorsky.
TEMATICKÁ JEDNOTKA PRO STREDNÍ ŠKOLY
Číslo        Strana Název
LS 48     8        LITERÁRNI ČASOPISY 20. STOLETÍ
TŘÍLETÍ SVOBODY (1945-1948)
Po druhé světové válce začala nová etapa i ve vývoji naší kultury, a tudíž i ve sfére periodik. Tříletí 1945-48 bylo charakteristické snahou o návrat ke kulturním poměrům první republiky, ale i úsilím o novou společenskou orientaci a bojem o moc. Tato situace - a také nová stratifikace naší společnosti - se odrážela i na stránkách literárních časopisů, a to četnými diskusemi a polemikami mezi příslušníky jednotlivých proudů a skupin. Nastolení svobody manifestovalo obnovení řady starších periodik, avšak umožnilo i zrod nových listů.
Hned v roce 1945 začal opět vycházet Kritický měsíčník, jehož šéfredaktorem a později i vydavatelem byí Václav Černý. Spolu se svými spolupracovníky (Pavlem Eisnerem, Bohumilem Polanem, Karlem Polákem, Jiřím Pistonem či Jaroslavem Janů) v něm posuzoval naši i cizí literaturu, komentoval však také soudobé dění a pouštěl se do různých polemických střetů.
Jeho odpůrci byli zhusta redaktoři a přispěvatelé obnovené komunistické Tvorby (1945-52), jimiž byli Ladislav Štoll, Jiří Taufer, Gustav Bareš nebo Ivan Skála. Roku 1945 byl obnoven i měsíčník Panorama (1945-51), Almanach Kmene (1945-48) a Obrteiův Kvart (1945-49), v němž publikovali mj. Karel Teige, Václav Černý, Josef Kainar či Oldřich Mikulášek. Za obnovené časopisy lze považovat rovněž Dnešek (1946-48), který byl pokračováním Peroutkovy předválečné Přítomnosti, a Lidovou kulturu (1945-50), navazující na stejnojmenné předválečné periodikum S.K. Neumanna; jejím nejvýznamnějším redaktorem byl Jiří Kolář.
Od roku 1946 byly znovu vydávány Literární noviny (1946-51), Knihy a čtenáři (1946-48), Kolo (1946-48) a katolický Akord (1946-48), redigovaný opětovně Janem Zahradníčkem a otiskující příspěvky dřívějších spolupracovníků (Bedřicha Fučíka, Miloše Dvořáka, Josefa Vašici) i nových přispěvatelů (Klementa Bochořáka, Ivana Slavíka). Katolické kruhy disponovaly také Archou (1945-48) a Vyšehradem (1945-48), který řídil Aloys Skoumal.
Z nových časopisů byl významný měsíčník Kytice (1945-48), redigovaný Jaroslavem Seifertem a zveřejňující práce mnoha známých básníků, prozaiků i kritiků. V roce 1945 dále vznikla Kulturní politika (1945-49), jejímž šéfredaktorem byl E.F. Burian, Doba (1945-48), což byl „měsíčník pro literaturu a život" řízený Marií Majerovou a Karlem Novým, nebo mládežnická Generace (1945-47). Lze připomenout i časopis My (1945-51) a kulturněpolitický týdeník Obzory (1945-48), který redigoval Ivo Ducháček s Pavlem Tigridem (pod Tigridovým vedením navíc vycházel časopis Vývoj, 1946-48). Roku 1945 se zrodil i humoristický Dikobraz, do nějž přispívala řada spisovatelů (Jaroslav Žák, PekJtíička^ďenškJiroika).____
O rok později začaly vycházet Listy (1946-48), které redigoval Jindřich Chalupec-ký s Janem Grossmanem, a dvě brněnská periodika: List Sdružení moravských spisovatelů (1946-48) a Blok (1946-49); první z nich bylo věnováno hlavně literární historii a kritice (jeho redaktory byli mj. Josef Hrabák a Josef Kainar), zatímco druhé mělo mnohem širší záběr. Rok 1946 byl také rokem zrodu časopisu pro dětskou literaturu Štěpnice (1946-52).
TEMATICKÁ JEDNOTKA PRO STŘEDNÍ ŠKOLY
Název
Strana
Číslo
LITERÁRNI ČASOPISY 20. STOLETÍ
9
LS 48
OBDOBÍ STALINISMU (1948-1956)
Represe nového režimu nastoleného v únoru 1948 záhy postihly i literárni časopisy. Mnoho periodik bylo zastaveno a jejich redaktoři a spolupracovníci byli namnoze umlčeni (skupina katolických spisovatelů a kritiků se dokonce octla ve vězení); někteří z nich odešli do exilu. Uvolnění nastalo až ve spojitosti s tzv. táním, kdy také vzniklo několik nových časopisů a otevřel se jistý prostor pro literární diskuse.
Roku 1948 skončila existence Kritického měsíčníku, Listů, Kytice, Akordu, Kola či Anděla strážného, v roce 1949 zanikly časopisy Kvart, Blok, Naše doba, Kulturní politika. Téhož roku naopak vznikl měsíčník Svazu československých spisovatelů Nový život (1949-59), prosazující stranickou kulturní politiku a program socialistického realismu. Postupně ho řídili Jiří Taufer, Josef Rybák nebo František Branislav a jeho stránky vyplňovala dobová agitační poezie a budovatelská próza (mj. šlo o díla Vítězslava Nezvala, Jana Nohy, Ivana Skály, K.J. Beneše, Bohumila Říhy). Dočasně jej zliberalizoval až nástup mladé generace (Milana Kundery, Arnošta Lustiga či Jana Skácela).
V roce 1949 začal vycházet také měsíčník Divadlo, který by! jedním z nástrojů poúnorových proměn českého divadelnictví. O rok dříve obnovil Zdeněk Nejedlý svůj Var (1948-53). Prosazoval v něm svou koncepci literatury a umění, příznačnou akcentováním třídnosti a společenské angažovanosti, jakož i orientací na sovětskou kulturu a některé účelově interpretované osobnosti (Aloise Jiráska, Bedřicha Smetanu, Jiřího Wolkera).
Roku 1952 k těmto periodikům přibyly Literární noviny, které však na stejnojmenný dřívější časopis nenavazovaly. Postupně je řídili František Branislav, Jan Pilař či Josef Rybák. Byly dalším orgánem Svazu československých spisovatelů, a tak podporovaly oficiální kulturní politiku. Svou roli otevřeného, proreformního a velmi Čteného periodika začaly hrát až později.
Dva roky po jejich zrodu vznikl v Brně měsíčník Host do domu (1954-70). Byl rovněž časopisem spisovatelského svazu; jeho šéfredaktorem byl Bohumír Macák, redaktory Ludvík Kundera a Jaromír Tomeček. K přispěvatelům patřili Josef Hrabák, František Trávníček, Jan Trefulka, Oldřich Mikulášek, Vítězslav Kocourek aj. Populární prestižní tribunou otevřeného myšlení se Host do domu stal - podobně jako Literární noviny - až v pozdějších letech.
Třetím svazovým časopisem vzniklým v této době byl Květen (1955-59). Šéfredaktorkou funkci v něm zastávali Bohuslav Brezovský a Jiří Šotola, jeho přispěvateli byti především kritikové a básníci, kteří se hlásili k programu tzv. poezie všedního dne. Zpočátku to byl časopis dosti nevybojný; teprye^pojroce 1956 se jeho charakter změnil, což také vedlo k jeho zastavení.
Další literární časopisy vydávala krajanská a emigrantská seskupení v zahraničí. Větší význam měly revue Skutečnost (1949-53) a Sklizeň (1953-69): první z nich vycházela v Ženevě, Paříži, Londýně a Mnichově (mezi jejími spolupracovníky byli například Ferdinand Peroutka, Pavel Tigrid a František Listopad), druhá v Hamburku
TEMATICKÁ JEDNOTKA PRO STŘEDNÍ ŠKOLY
Číslo        Strana Název
LS 48    10       LITERÁRNI ČASOPISY 20. STOLETÍ
a redigoval ji Antonín Vlach (ze známých spisovatelů do ní přispívali Jan Čep a zmíněný František Listopad).
ROKY UVOLNĚNÍ A ROZMACHU (1956-1969)
Po roce 1956, kdy byl na XX. sjezdu KSSS odsouzen stalinismus, nastalo období tzv. tání. Zvýšila se všeobecná kritičnost (její manifestací byt mj. II. sjezd Svazu československých spisovatelů, konaný v roce 1956), která se projevila i ve sféře literárních časopisů. Jejich počet rozšířilo několik nových listů, jež se občas dostávaly do konfliktu s komunistickým režimem a byly za to různě postihovány. V šedesátých letech měla literární periodika velkou společenskou prestiž a velmi početnou čtenářskou obec. Významnou roli sehrála v procesu demokratizace, za což pak ovšem tvrdě zaplatila.
Ve druhé polovině padesátých let ještě vycházel Nový život, jehož existence skončila roku 1959. V tomto roce vzal za své i Květen; byl tribunou mnoha básníků (Miroslava Holuba, Karla Šiktance,'Miroslava Floriana), prozaiků (Arnošta Lustiga, Ivana Klímy, Karla Ptáčníka) i kritiků (Jiřího Brabce, Miroslava Červenky). Jeho vývoj a význam analyzuje sborník z literárněvědné konference, konané roku 1993 v rámci 36. ročníku festivalu Bezručova Opava (Časopis Květen a jeho doba, 1994).
Velmi významné periodikum představovaly Literární noviny. Za svoji otevřenost byly v říjnu 1967 zastaveny a pod jejich názvem pak vycházel týdeník zcela jiné ražby řízený ministerstvem kultury. V roce 1968 je redakce obnovila, ale přezvala je na Literární listy, později na Listy (1968-69). V jejich čele stáli mj. Dušan Ham-šík, Milan Jungmann a Jiří Šotola. Mezi jejich přispěvateli bylo mnoho známých spisovatelů, ale i literárních, divadelních a filmových kritiků či filozofů. V červnu 1968, kdy jejich náklad přesahoval 300 000 výtisků, otiskly proslulý Vaculíkův manifest Dva tisíce slov. Na konci tohoto roku v nich vyšel esej Milana Kundery Český úděl, na nějž pak polemicky reagoval Václav Havel (Český úděl?, Tvář 2/1969).
Značný význam měl také brněnský měsíčník a od roku 1969 čtrnáctideník Host do domu. V šedesátých letech byli jeho šéfredaktory Jan Skácel-a Jan Trefulka, redaktory či přispěvateli Milan Uhde, Jiří Opelík, Zdeněk Kožmín, Milan Suchomel, Oleg Sus, Jan Steklík a mnohé další osobnosti. Obsahovou strukturu Hosta do domu tvořila česká i cizí beletrie, literární kritika, společenskovědní články a studie, glosy. Jeho přitažlivost zvyšovaly tzv. malé recenze Jana Skácela i některé stálé rubriky (Sami proti sobe, Kouzlo nechtěného).
Ve druhé polovině padesátých let vzniklo několik nových časopisů. Roku 1956 začala vycházet o bs á
ratury, význačné autory či skupiny, a také měsíčník Zlatý máj, věnovaný teorii a kritice dětské literatury. Už tři roky předtím založil Ústav pro českou literaturu ČSAV odborný časopis Česká literatura, jehož stránky byly určeny pro literární teorii a historii.
i tem
TEMATICKÁ JEDNOTKA PRO STŘEDNÍ ŠKOLY
Název
Strana
Číslo
LITERÁRNÍ ČASOPISY 20. STOLETÍ
11
LS 48
V roce 1957 k těmto periodikům přibyla obnovená Tvorba (1957-62), odsuzující snahy o demokratizaci soudobých poměrů a kromě literatury sledující i tvorbu divadelní, filmovou, hudební či televizní. Ve stejném roce vznikly též další dva časopisy: Kultura (1957-62), jež byla „týdeníkem pro otázky kultury a umění", a čtrnáctideník Divadelní noviny (1957-70).
Roku 1959 přišel na svět Plamen (1959-69). By! to měsíčník Svazu československých spisovatelů, který měl nahradit zrušené svazové časopisy Květen a Nový život. Řídil ho Jiří Hájek. Kromě ukázek z české, slovenské a cizí beletrie v něm vycházely studie o marxismu, jejichž autory byli Ernst Fischer, Roger Garaudy nebo Gyórgy Lukács. Z našich spisovatelů zde publikovali například Adolf Branald, Milan Kundera, Arnošt Lustíg, Ivan Diviš, Oldřich Mikulášek.
Novou vlnu časopisů přinesla šedesátá léta. V roce 1963 začala vycházet Kulturní tvorba (1963-68), týdeník zaměřený na domácí i překladovou beletrii, kritiku (Jiří Opelík, Milan Blahynka, Vladimír Dostál), ale i na historii, ekonomii, sociologii atp. V roce 1964 zřídil Svaz československých spisovatelů časopis Tvář (1964-65, 1968-69), který měl být listem mladých autorů. Brzy se však vyhranil ve velmi kritickou tribunu, za což byl zastaven a znovu mohl vycházet až v roce 1968, kdy značně rozšířil svůj záběr. Do okruhu jeho redaktorů a spolupracovníků patřili Václav Havel, Jan Lopatka, Bohumil Doležal, Jiří Gruša či Ladislav Hejdánek (letech 1967 a 1969 tito autoři vydali dva literární sborníky: Podoby, Podoby II). Jeho profil -přibližuje obsáhlý výbor Michaela Spirita {Tvář, 1995).
K časopisům druhé poloviny šedesátých let náleží Orientace (1966-69), vydávaná nakladatelstvím Československý spisovatel a redigovaná Milanem Schulzem a Jaroslavem Putíkem. Byl to dvouměsíčník navazující na avantgardní teoretické reflexe a strukturalismus. Svými studiemi do něj přispívali mj. Jiří Brabec, Květoslav Chvatík, Miroslav Červenka, Milan JankoviČ a Zdeněk Kožmín, prostor v něm však měii i básníci a prozaikové (Miroslav Holub, Karel Šiktanc, Vladimír Páral).
Jistý protipól tohoto periodika představoval měsíčník Impuls (1966-68), jehož šéfredaktorem byl František Buriánek. Dominovaly v něm kritické reflexe dobové socialistické literatury (naší i cizí); psali je Miloš Pohorský, Štěpán VlaŠín, Milan Blahynka, Vladimír Forst či Hana Hrzalová. Charakter Impulsu dotvářely kresby a karikatury Vladimíra Renčína, Vladimíra Jiránka nebo Vlastimila Zábranského.
Časopisem jiného rázu byly Sešity pro mladou literaturu (1966-69, od roku 1968 Sešity pro literaturu a diskusi). Byl to svazový měsíčník řízený Petrem Kabe-šem, přinášející ukázky z tvorby převážně mladých básníků, prozaiků, esejistu a kritiků (Jiřího Gruši, Pavla Šrůta, Ivana Wernische, Josefa Jedličky nebo Zdeňka Heřmana). Jeho jednotlivá čísla byla často monotematická.
Na konci šedesátých let se literatura objevovala i v dalších periodikách (Reportér, 1966-69; Kulturní noviny, 1968; Zítřek, 1968-69). Některá z nich vycházela mimo Prahu (většinou v krajských městech), své regiony však často přesahovala. Lze k nim řadit ostravský měsíčník Červený květ (1956-69), brněnský Index (1968-69), jenž otiskoval „rozpravy o soudobé kultuře a životním slohu", ústecký Dialog (1966-69; stejnojmenný časopis, vydávaný v letech 1962-69, byl orgánem překladatelů),
<
Oj
L
TEMATICKÁ JEDNOTKA PRO STREDNÍ ŠKOLY
Číslo        Strana Název
LS 48    12       LITERÁRNÍ ČASOPISY 20. STOLETÍ
českobudějovický Arch (1969) či královéhradecké Texty (1969-71). Mladí autoři měli k dispozici Divoké víno (1965-71) nebo časopis Student (1965-68), v němž mj. vyšla poprvé Zahradníčkova báseň Znamení mocí.
Z exilových periodik bylo nejvýznamnější Svědectví (1956-90). Tento „čtvrtletník pro politiku a kulturu", redigovaný Pavlem Tigridem, vycházel nejprve v New Yorku (1956-60), pak v Paříži (1960-90) a vposled v Praze (1990-92). Literární příspěvky v něm publikovali převážně exiloví autoři, ale v sedmdesátých a osmdesátých letech i oficiálně zavržení spisovatelé z Československa. Dalšími exilovými časopisy byly Studie (1958-92), vydávané Křesťanskou akademií v Římě, mnichovská „literární revue československého exilu" Archa (1958-63) a čtvrtletník Společnosti pro vědy a umění, vycházející pod názvem Proměny (1964-91) v New Yorku a Torontu.
ČAS TZV. NORMALIZACE (1970-1989)
Nástupem nového režimu v čele s Gustavem-Husákem, který se v dubnu 1969 stal prvním tajemníkem ÚV KSČ, započal neblahý proces tzv. normalizace a konsolidace. Velmi negativně se promítl i do literatury. Vedle mnoha zakázaných či zlikvidovaných knih se jeho obětí staly též časopisy: v seznamu nežádoucích a veřejně nedostupných periodik se octlo 285 titulů, literární časopisy byly vesměs zastaveny (postihlo to mj. Listy, Tvář, Orientaci, Plamen, Impuls, Index, Hosta do domu).
Od začátku sedmdesátých let vzrostl význam literárních rubrik denního tisku, ovšem i jejich redaktoři a přispěvatelé byli vystaveni normalizačnímu tlaku. V roce 1972 vznikl Literární měsíčník, jenž byt orgánem nového Svazu českých spisovatelů. Jeho šéfredaktorem byl Josef Rybák a po něm Oldřich Rafaj. Přispívali do něj většinou členové řečeného svazu, kteří usilovali o obnovu socialistického realismu (Ivan Skála, Donát Šajner, Miroslav Florian, Jan Kozák, Jiří Křenek, Milan Biahynka, Sáva Ša-bouk aj.). Mimoto ho charakterizovala značná nekritičnost vůči soudobé tvorbě a velká frekvence různých jubilejních článků, ale i pozornost věnovaná mladým autorům. V roce 1990, kdy vzal za své, vycházel krátce pod názvem Literární revue.
Literatura dále dostávala prostor v obnoveném týdeníku Tvorba (1969-91), redigovaném Jiřím Hájkem a pak Jaroslavem Kořínkem. V duchu nového politického kursu do něj přispívali například Vladimír Dostál, Hana Hrzalová, Štěpán Vlašín, Jaroslav Sekera, Milan Biahynka. Literární příspěvky se objevovaly také v měsíční příloze LUK (1971-76) a od roku 1982 v týdenní příloze Kmen, která se v roce 1988 osamostatnila. Samostatný Kmen, řízený Karlem Sýsem, byl již poměrně kvalitním časopisem s dosti širokým okruhem přispěvatelů.
Čas od času se projevovaly snahy ©.vydávání dalších literárních periodik, avšak narážely na odmítavá stanoviska stranických orgánů. Lze uvést třeba případ brněnské „revue otevřené kultury" ROK, jejíž nulté číslo vyšlo v roce 1985, ale další čísla už byla nežádoucí. Někde byly poměry příznivější: například v Ostravě po celou dobu normalizace vycházel solidní Kulturní měsíčník (původně nesl název Ostravský kulturní měsíčník), v němž značný prostor zaujímala i literární tvorba a kritika.
TEMATICKÁ JEDMOTKÄ PRO' STREDMI ŠKOLY
Název	Strana	Číslo j
LITERÁRNI ČASOPISY 20. STOLETÍ	13	LS 48
os
a
[i CO
lt co
ii *ä-
; co
f' LO
íl o
V těchto krušných časech se literatura často uchylovala do periodik jiného zaměření. Vedle týdeníku Nové knihy (a časopisu Výběr) nacházela přístřeší v časopisech divadelních (ScénaJi-knihovnických-tDuhayrba^v-bulletinech-ochránců-přírody (Veronica). Literární vědci a kritikové mohli publikovat v odborných periodikách {Česká literatura, Estetika, Literární archiv, Český jazyk a literatura, Zlatý máj), pokud ovšem akceptovali jejich povýtce zdeformované profily.
Ve druhé polovině sedmdesátých let a hlavně v následujícím desetiletí vzniklo ně- | c kolik časopisů ve sféře samizdatové literatury. V roce 1977 se zrodila kulturní revue Spektrum (1977-79), jež měla roční periodicitu a vedle literatury {publikovat! v ní mj. Karel Šiktanc, Eva Kantůrkova, Václav Černý, Jiří Brabec, Jan Lopatka) si všímala filmu, výtvarného umění, filozofie či historie. Od roku 1979 vycházel časopis Vokno (1979-95), a to třikrát ročně, přičemž měl obdobně široký záběr. Byl tribunou under-groundových autorů (Františka Stárka, I.M. Jirouse, Egona Bondyho, Martina Fen-drycha nebo Luďka Markse), kteří vydávali rovněž bulletin Voknoviny.
Oficiálně zavržení literární teoretikové a kritikové publikovali v Kritickém sborníku (1981-89) a zčásti v Obsahu (1981-89). První časopis byl strojopisný čtvrtletník a přispívali do něj například Josef Vohryzek, Jan Lopatka, Miroslav Červenka či Kare! Pálek (pseudonym Petr Fidelius). Mezi přispěvatele měsíčníku Obsah patřili Milan Jungmann, Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Jan Trefulka nebo Milan Uhde. Některé jejich | jx články byly pravidelně přetiskovány v exilových periodikách. | s
Mladí autoři (Jáchym Topol, Michael Spirit, Vít Kremlička, J.H. Krchovský, Martin 11 Maehovee) se soustřeďovali kolem názorově vyhraněného, obsahově široce pojaté- í g ho časopisu Revolver Revue(1985-89). Od roku1986 vycházel - z iniciativy Olgy |2 a Václava Havlových a za spolupráce Sergeje Machonina, Karla Krause či Přemysla ji ? Ruta - teatrologický časopis O divadle (celkem vyšlo pět čísel). Ve druhé polovině roku 1989 vznikla revue Most (1989-1990), redigovaná Milanem Uhdem a usilující o integraci všech tří složek rozštěpené české literatury; její dvě vydaná čísla obsahují mj. příspěvky Milana Kundery, Václava Bělohradského, Jana Lopatky nebo Jiřího GruŠi.
Z exilových časopisů vycházely i nadále Proměny a Svědectví. Postupně k nim přibyla další periodika, vydávaná v evropských zemích a v Kanadě. Z chronologického hlediska to byl nejdříve edmontonský „list Čechů a Slováků" Telegram (1969-75), jehož kulturní přílohu redigovali Zdena a Josef Škvorečtí (Škvorecký by! také spolupracovníkem dvouměsíčníku Západ, který od roku 1979 vydává kanadské Collegíum Bohemicum). V roce 1970 začaly v Římě vycházet Listy, založené někdejším ředitelem Československé televize Jiřím Pelikánem; pro literaturu byl důležitý jejich almanach Čtení na léto, v němž od roku 1980 vycházely beletristické texty napsané do- jj § ma i v cizině. 11
Dále je možno uvést Dialog (1977-92), proměnlivé periodikum stejnojmenného jj 1 knihkupectví ve Frankfurtu nad Mohanem, curyšskou Revui napětí a humoru jj J (1978-80), kterou mj. redigoval Vladimír Škutina, a mnichovský čtvrtletník Obrys jj J (1981-90), vydávaný Danielem Strožem v nakladatelství Poezie mimo domov. V na- jj .a kladatelství index v Kolíně nad Rýnem vycházel v letech 1982-90 časopis 150 000        jj %
i P,
TEMÄTiCKÁ JEDNOTKA PRO STŘEDNÍ ŠKOLY
Číslo        Strana Název
LS 48     14       LITERÁRNI ČASOPISY 20. STOLETÍ
slov (redigoval jej AJ. Liehm), zatímco Alexander Tomský vydával v Londýně revui Rozmluvy (1983-87).
Roku 1983 vznikla také vídeňská „malá revue pro umění a kritiku" Paternoster (1983-90), v jejíž redakční radě působil též Václav Havel (vedle Vlastimila Třešňáka či I.M. Jirouse). Od počátku osmdesátých let vydával Jiří Koiář v Paříži Revui K, určenou pro soudobé české umění. Je nutno jmenovat i Acta (1987-89), čtvrtletník Československého střediska nezávislé literatury v Scheinfeidu; redigoval ho Jan Vladislav spolu s Vilém Prečanem a Jiřím Grušou.
DEVADESÁTÁ LÉTA (1990-1997)
Společenský zlom v roce 1989, který umožnil postupné sjednocování rozdělené české literatury, vznik stovek malých nakladatelství a velmi bohatého knižního trhu, výrazně poznamenal i oblast literárních periodik. Přinesl zánik Literárního měsíčníku a Tvorby, přeměnu Kmene v Tvar, obnovení Literárních novin a zejména zrod mnoha nových časopisů (některé z nich už ovšem vycházely jako periodika samizdatová či exilová).
Časopis Tvar byl v letech 1990-93 týdeníkem, od roku 1994 je jeho periodicita čtrnáctidenní. Řídil ho nejprve Michael Třeštík a po něm Lubor Kasal. Jeho profil tvoří studie z oboru literární teorie a historie, ale i filozofie, estetiky či výtvarného umění. Velký prostor v něm zaujímá literární kritika (většinu recenzí píšou mladší kritikové, například Jiří Trávníček, Miroslav Zelinský nebo Pavel Janáček). Od roku 1994 má zvláštní přílohu vyhrazenou pro poezii, prózu i pro obsáhlé odborné studie.
Týdeník Literární noviny vychází rovněž od roku 1990, a to v návaznosti na stejnojmenné periodikum z padesátých a Šedesátých let. Jeho šéfredaktorem je Vladimír Karfík. Vedle beletrie a literární teorie, historie a kritiky sleduje i výtvarné umění, divadlo, film a televizi. Publikují-či publikovali - v něm spolupracovníci dřívějších Literárních novin (Milan Jungmann, Miroslav Petříček, Jiří Pechar), leč i mladší autoři. V letech 1993-95 poskytoval prostor přispěvatelům zaniklé Přítomnosti (1990-92) Petru Pithartovi, Petru Příhodovi nebo Janu Sokolovi.
K časopisům, které mají samizdatovou či exilovou prehistorii, patří Kritický sborník (vychází od roku 1991 opět jako čtvrtletník a také jádro jeho autorského kruhu je stejné), Revolver Revue (je vydávána od roku 1990 jako široce koncipované periodikum; od roku 1995 vychází samostatná Kritická příloha Revolver Revue) a Vok-no, jehož nová existence však už skončila (1995). K této trojici lze přiřadit mezinárodní revui Lettre Internationale, založenou v Paříži AJ, Liehmem (1984) a v česko-slovenské verzi vydávanou v letech 1990-94, a Listy, jež u nás vycházejí od roku 1990. Zvláštním případem je levicový Obrys-Kmen, který se svým názve m hlásí jak k někdejšímu časopisu Daniela Stroze, tak k bývalému periodiku redigovanému Karlem Sýsem.
■TEMATICKÁ JEDNOTKA PRO STREDA ŠKOLY
Název
Strana
LITERÁRNÍ ČASOPISY 20. STOLETÍ
Z nových časopisů byly pozoruhodné Iniciály (1990-94), jež vznikly jako lisí pro mladé autory, avšak většina jejich čísel pak byla koncipována monotematicky (sex, feminismus, postmodernismus, židovství, Česko-německé vztahy). Podobnou koncepci má i surrealistický Analogon, obnovený v roce 1990 a ve svých jednotlivých číslech osvětlující problematiku hermeneutismu, mýtu či erotiky. Od roku 1990 vycházejí též křesťanské Souvislosti, které soustřeďují převážně mladší katolicky orientované básníky a kritiky. Ve stejném roce se zrodila i ambiciózní „nezávislá revue" Prostor a byl obnoven Reportér (1990-92).
Další nové časopisy vznikly v Brně. Nakladatelství Blok vydávalo List pro literaturu (1990-91), řízený Karlem Blažkem. Jiří P. Kříž s Jiřím Poláčkem redigovali „re-vui otevřené kultury" ROK (1990-93), usilující o návaznost na Hosta do domu; její přispěvatelé sledovali různé oblasti umění a kultury, dvě monotematická čísla byla věnována Janu Skácelovi a Ludvíku Kunderovi. Třetím brněnským časopisem je Akord, vycházející - po dvou samizdatových číslech z roku 1989 - od roku 1990 a svou katolickou orientací navazující na svého stejnojmenného předchůdce. Katolické zaměření má i Box, jejž od roku 1992 vydává Jiří Kuběna (vlastním jménem Jiří Paukert), a zčásti též čtvrtletník Dialog - Evropa XXI, založený v roce 1991.
V roce 1990 na brněnské půdě vznikly také časopisy Host, který však navazuje na samizdatový občasník z let 1985-89, a Proglas, původně představující brněnskou verzi časopisu Střední Evropa. Host soustřeďuje většinou mladé autory (ovšem různého názorového i odborného zaměření), zatímco v Proglasu publikují spíše starší spisovatelé a kritikové, orientovaní konzervativně. Charakter literárního periodika má i příloha měsíčníku KAM, vydávaná od roku 1995.
Další časopisy jsou spjaty s jinými městy a regiony, případně s literárními skupinami. V Olomouci od roku 1991 vychází - pod vedením Pavla Šaradína - osobitá revue Scriptum, na severní Moravě a ve Slezsku Alternativa nova a We-les. Za zmínku stojí i svébytné časopisy mladých pražských umělců Kvašňák (1991) a Kavárna A.F.F.A., vydávaná od začátku devadesátých let Martinem Mejstříkem. Jisté renomé si vydobyla také „poetická revue" Obratník, jež vychází od roku 1994, jakož i revue Rmen, věnovaná literární historii a kritice. Příznivcům science fiction je zase určen měsíčník Ikarie, který vznikl v roce 1990.
Literatura má své místo rovněž v nových týdenících Respekt, Reflex a Týden, měla ho i v Českém týdeníku, jenž zanikl v roce 1996. Z příloh deníků je nej-významnější příloha Lidových novin nazvaná Národní 9, která přináší recenze, rozhovory, spisovatelské medailony i ukázky z nových knih. Do podoby literárního periodika se vyhranily také Nové knihy a „časopis pro podnikání v kultuře" Labyrint, vycházející od roku 1990.
Panorama literárních periodik devadesátých let dotvářejí odborné časopisy, a to staré (Česká literatura, Světová literatura, Estetika, Zlatý máj) i nové (Svět literatury, Ladění). Jeho součástí jsou rovněž specializovaná periodika, jež vydávají knihovny (Čtenář, Duha) nebo různé literární společnosti (Zpravodaj Společnosti bratří Čapků, Zápisník o Šaldovi, zpravodaj Společnosti Jiřího Mahena Milíř).
o O
<
CM
m
3
cl
ď c
ca o o
CC LU O
K5
a
"O
SIP
TEMATICKÁ JEDNOTKA PRO  STŘEDNÍ ŠKOLY
Číslo        Strana Název LS 48    16       LITERÁRNÍ ČASOPISY 20. STOLETÍ
ZÁVĚR
Uvedený přehled ukazuje, že literárni časopisy byty po celé 20. století neodmyslitelnou složkou české literatury. Byly jejím věrným odrazem, ale odrážely i svou dobu. Některé vycházely jen krátce, jiné celá desetiletí (Moderní revue, Lumír, Zvon), mnohé se staly takřka legendárními (Šaldův zápisník, Kritický měsíčník, Literární noviny, Host do domu). Byly spojeny s rozličnými skupinami, generacemi, osobnostmi a nakladatelstvími, avšak i s různými směry a proudy. To všechno - stejně jako jejich bouřlivý nárůst v devadesátých letech - dává naději, že jejich existence má smysl i na přelomu druhého a třetího tisíciletí.
CE^\/j       Akademické nakladatelství CERM, s.r.o., 612 00 Brno, Purkyňova 95a, tel./fax (05) 41244189, tiskárna FINÁL TISK Olomučany
TEMATICKÁ JEDNOTKA PRO STREDNÍ ŠKOLY
Číslo        Strana Název
LS 48    18       LITERÁRNÍ ČASOPISY 20. STOLETÍ
Použité prameny
Použitá literatura
Balajka, Bohuš - Soldán, Ladislav - Charous, Emil: Přehledné dějiny literatury, II. Fortuna, Praha 1995
..........Časopis Květen a jeho doba. ÚČL AV ČR - Slezská univerzita, Praha - Opava 1994
Česká a slovenská literatura v exilu a samizdatu. Hanácké noviny, Olomouc 1991 Česká literatura 1948-1956. Slezské zemské muzeum - Slezská univerzita, Opava 1993 Česká literatura od roku 1945 {CD - ROM). Infinity, Praha 1997 Česká literatura v boji proti fašismu. Čs. spisovatel, Praha 1987 Dějiny české literatury, IV. Victoria Publishing, Praha 1995 Duha 4/1996
Holý, Jiří: Česká literatura 1910-1945. SPN, Praha 1991
Holý, Jiří: Česká literatura 4. Od roku 1945 do současnosti (2. polovina 20. století). Český spisovatel, Praha 1996 K české literatuře 1945-1948. GUIDE, Brno 1992 Kunc, Jaroslav: Slovník českých spisovatelů beletristu. SPN, Praha 1957 Kunc, Jaroslav: Slovník soudobých českých spisovatelů, l-ll. Orbis, Praha 1945, 1946 Lexikon české literatury, l-ll. Academia, Praha 1985, 1993
Machala, Lubomír: Průvodce po nových jménech české poezie a prózy 1990-1995. Rubico, Olomouc 1996
Novák, Arne - Novák, J.V.: Přehledné dějiny literatury české. Atlantis, Brno 1995 Panorama české literatury. Rubico, Olomouc 1994
Přibáň, Michal: České krajanské a exilovéJioyiiiy_a„časopJsy po roce 1945. Centrum pro československá exilová studia, Olomouc 1995
Lektor | Rok vydání
1997
PhDr. Jiří Hájek, CSc.
ISBN 80-7204-056-1