ÚVOD 

František Koukolík vyslovuje vyhrocenou tezi: "Jestliže si příslušníci jakéhokoli národa (a jeho státu) nejsou dobře vědomi své identity, pak ohrožují jeho existenci." (2016, s. 59). Toto tvrzení - bez ohledu na to, zda s ním budeme souhlasit či nikoli - přináší přinejmenším dva komplikované pojmy: národ a identita. Různé pohledy na jejich vymezení přinášejí publikace uvedené níže; nyní jen připomeňme, že lze uvažovat o dvou základních dimenzích pojmu národ, a sice 1) demos (společenství politické) a 2) ethnos (společenství kulturní). Identita (totožnost) je neméně složitý pojem, který zasahuje oblasti psychologie osobnosti, vývojové psychologie, sociální psychologie aj. ( srov. nap ř. Nakonečný 2009).

Ke kulturním, ba antropologickým konstantám patří rozlišení na "Já", ev. "My" a "ti druzí" - tzn. že identita existuje jak na úrovni jedince, tak na úrovni skupiny (kolektivní identita). Někdy se také rozlišuje mezi "veřejným já" a "soukromým já" (Kajanová 2011, s. 14). Psychologickou podstatou i formami kulturní interakce zabývají obecnější studie jak z oblasti interkulturní psychologie      

(srov. např. Čeněk 2016), tak publikace specializovanější (např. Černek 2015, Nováková 2008). 

Speciálním pojmem je pak kulturní identita, resp. etnická či národní identita, někdy též označovaná jako národní charakter, což je nepochybně pojem časový (k tomu viz např. Koukolík 2016, s. 61).

 

ZÁSADY 

Nezbytným předpokladem učitele v heterogenní třídě je schopnost nahlédnout vlastní kulturní (národní) identitu - včetně souvisejících předsudků a stereotypů (viz samostatné vlákno).  Toto uvědomění/poznání není jen složkou nezbytných profesních kompetencí učitele žáků s odlišným mateřským jazykem (srov. Lollok 2015), ale může mít i významné praktické důsledky, např. v oblasti výuky tzv. reálií.

Tak jako k významným "tématům" české kultury patří jisté osobnosti, dějinné události, tradice a zvyklosti apod., patří i jiným kulturám ty jejich. I když učitel nemůže vyčerpávajícím způsobem obsáhnout všechny ostatní kultury, jeho přístup by měl být založen na uvědomění si skutečnosti, že i jiní pravděpodobně mají své Karly IV., Komenské, Máchy, Palacké i Sabiny, Masaryky i Háchy, Pražská jara a Sametové revoluce, nebo naopak Bílé hory či Mnichovy atd., které nějakým způsobem mohou promlouvat do životů jednotlivců i celých společenství.

Dostatečně poučený a interkulturně citlivý učitel může, přesněji řečeno by měl témata kulturní/národní identity, potažmo kulturních/národních identit příležitostně reflektovat formou společné diskuze, založené na některém typu z vhodných aktivit (např. erb - podklad pro aktivitu v příloze).

Zvlášť obezřetný by měl být učitel na jakékoli projevy nacionalismu, rasismu, ale i etnocentrismu, tj. posuzování odlišných kultur měřítky kultury vlastní, vnímané jako "nejvyspělejší", nadřazené apod.

  

Jestliže se ocitáme zejména v dlouhodobém kontaktu s jedinci odlišného národa nebo komunity, měli bychom se pokoušet získat co nejvíce informací zejména o následujících aspektech dané kultury (adaptováno dle Pavlík, 2006, s. 77):
a) o historii země, regionu, kmene, rodiny atd.
b) o geografických aspektech země, regionu apod.
c) o veškerých materiálních podmínkách (relevant material objects) podmiňujících komunikační vzorce v dané kultuře (zvířata, nástroje, oblečení atd.)
d) o umění (literatura, hudba výtvarné umění atd.)
e) o společenské organizaci (společenská stratifikace, rozdělení moci a vlivu, formální a neformální organizace, etnické skupiny atd.)
f) o společenském chování (interakce, hodnoty, postoje apod.)
g) o roli práva a norem v dané kultuře (zákony, normy, soudcovské rozhodování, svoboda slova atd.)
h) o znalosti jazykového kódu (jazykové + parajazykové prostředky v dané kultuře)
i) o znalostech o světě (kolektivní paměť apod.)
 

 

DOPLŇUJÍCÍ MATERIÁL

Obecněji (z hlediska vývojové psychologie) popisuje problematiku identity Jeroným Klimeš - jeho text je k dispozici pod odkazem níže.

 

LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE

 ČENĚK, Jiří, Josef SMOLÍK a Zdeňka VYKOUKALOVÁ. Interkulturní psychologie: vybrané kapitoly. Praha: Grada, 2016. Psyché. ISBN 978-80-247-5414-7.

ČERNEK, Martin a Štěpánka STAŇKOVÁ. Mezinárodní a interkulturální management. Ostrava: Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, Ekonomická fakulta, 2015. Series of economics textbooks. ISBN 978-80-248-3903-5.

JANÍKOVÁ, Věra (2016). Učení a vyučování cizích jazyků a identita. Pedagogická orientace, 26(1), 24–50. Dostupné z: https://journals.muni.cz/pedor/article/view/5228/4324

KAJANOVÁ, Alena. Vybrané kapitoly ze sociální a kulturní antropologie. V Českých Budějovicích: Jihočeská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, 2011. ISBN 978-80-7394-301-1. 

KOUKOLÍK, František. Češi: proč jsme kdo jsme - a jak dál?. Druhé, rozšířené vydání. Praha: Galén, 2016. Makropulos. ISBN 978-80-7492-234-3.

LOLLOK, Marek. Připravenost vzdělávat žáky s odlišným mateřským jazykem jako pedagogická kompetence: specializace i všestrannost. : Mendelova univerzita v Brně, 2015. ISBN 978-80-7509-287-8.

NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie osobnosti. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009. ISBN 978-80-200-1680-5.

NOVÁKOVÁ, Iva. Kapitoly z multikulturního ošetřovatelství. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2008. ISBN 978-80-7372-404-7.

PAVLÍK, Radoslav. Elements of sociolinguistics. Bratislava: Vydavateľstvo UK, 2006. ISBN 80-223-2112-5.

PETRUCIJOVÁ, Jelena. Multikulturalismus, kultura, identita. Ostrava: Ostravská univerzita, 2005. ISBN 80-7368-083-1.