ÚVOD 

Při komunikaci s cizincem se neuplatňují jen reálné vzory   a sociální struktury, ale i různé emotivní momenty, apriorní představy, předsudky a stereotypy.       

Právě předsudky a stereotypy významně ovlivňují postoje jednotlivce zaujímané k okolnímu světu i k sobě samému. Podle Martiny Ciché jsou stereotypy soubory schematických, předpojatých domněnek a očekávání, které se týkají chování a myšlení členů určité skupiny; předsudky lze pak chápat jako zvláštní druh postojů vycházejících ze stereotypů (Pressová 2012, s. 152). V obou případech je příznačné jisté zevšeobecňování, iracionalita a udržování "tradicí". Jiná definice představuje stereotypy jako "mentální reprezentace skutečných, stejně jako iluzorních, kladně i záporně vyznívajících rozdílů mezi jednotlivými lidmi a lidskými skupinami" (Koukolík 2016, s. 50). Věra Jirásková (2006) připomíná, že předsudky a stereotypy předcházejí každému myšlenkovému soudu a úsudku a představují tak nezbytné východisko každého hermeneutického procesu. Úzce souvisejí se sociálními rolemi a normami. Vzhledem k tomu, že většinou bývají zaměřené negativně, při komunikaci s cizincem je nutno věnovat jim zvýšenou pozornost.

 

ZÁSADY 

Učitel heterogenní třídy by nepochybně měl reflektovat téma "předsudky a stereotypy", a to jak v obecné rovině, tak ve své konkrétní třídě. Měl by vystupovat jako zprostředkovatel "kultivujícího dialogu", přičemž je nezbytné, aby své postoje nejen deklaroval, ale, aby byl i osobním příkladem. Jeho cílem by mělo být vytvoření bezpečného, "bezpředsudečného" prostředí, založeného na respektu ke každému, jakkoli odlišnému jedinci.

To neznamená, že by učitel měl v každé potenciálně předsudečné a stereotypní představy hned tabuizovat a a priori vyloučit z diskuze; určitý význam totiž předsudky a stereotypy při socializaci člověka mají (srov. Jirásková, 2006). Jirásková (2006) též     upozorňuje   na nebezpečí záměny předsudků za oprávněnou kritiku nebo naopak generalizace subjektivní konkrétní zkušenosti.

V komunikaci s cizincem by učitel  také měl zvláště vážit výpovědi typu "Muž je/měl by být logický, nezávislý, asertivní…, žena je/by měla být citlivá, jemná, neměla by mluvit hrubě..." Jde o deskriptivní a preskriptivní atributy, které mohou vést až vzniku stereotypů (srov. Hnilica 2010).

Jako jednu z aktivit lze se studenty/žáky realizovat aktivitu "jména", spočívající v diskuzi reflektující pocity, dojmy, předsudky a stereotypy vyvolané cizími jmény.

 

DOPLŇUJÍCÍ MATERIÁL

Petr Neugebauer ve své práci teoreticky popisuje stereotypy; rozlišuje je na autostereotypy a heterostereotypy, přičemž výstižně kategorizuje také české národní stereotypy. Dostupné zde: http://www.neup.eu/narodni-stereotypy-minibakalarka#ceske.

 

LITERATURA A DALŠÍ ZDROJE

HNILICA, Karel. Stereotypy, předsudky, diskriminace: (pojmy, měření, teorie). Praha: Karolinum, 2010. Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et Historica. Monographia. ISBN 978-80-246-1776-3.

JIRÁSKOVÁ, Věra. Multikulturní výchova: předsudky a stereotypy. Praha: Epocha, 2006. ISBN 80-87027-31-0.

KOUKOLÍK, František. Češi: proč jsme kdo jsme - a jak dál?. Druhé, rozšířené vydání. Praha: Galén, 2016. Makropulos. ISBN 978-80-7492-234-3.

MÜLLER-FUNK, Wolfgang. Theorien des Fremden: eine Einführung. Tübingen: A. Francke, 2016. UTB. ISBN 978-3-8252-4569-6.

PREISSOVÁ, Andrea, Martina CICHÁ a Lenka GULOVÁ. Jinakost, předsudky, multikulturalismus: možnosti a limity multikulturní výchovy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. ISBN 978-80-244-3287-8.

WEINEROVÁ, Renata. Romové a stereotypy: výzkum stereotypizace Romů v Ústeckém kraji. Praha: Karolinum, 2014. ISBN 978-80-246-2632-1.

http://www.czechkid.cz/si1230.html