Právní nauka 1 Obsah přednášek 1.Obecně k pojmu stát a právo: ´Obecně k pojmu stát, ´Evropská unie, ´Pojem právo, ´Objektivní právo, ´Prameny práva, ´Právní normy, ´Systém práva. 2.Subjektivní právo 3.Proces aplikace a uskutečňování práva ´2) Územní organizace obyvatelstva – stát organizuje obyvatelstvo podle území; ´3) Suverenita a výlučnost. Suverenita neboli svrchovanost – je nezávislost státní moci na jakékoliv moci jiné jak vnitřní, tak vně státních hranic. Výlučnost – stát je jedinou organizací svého druhu na daném území. ´4) Existence daní a poplatků; ´5) Existence práva; ´ ´Hlava státu; ´Nejvyšší zastupitelský orgán (zákonodárný); ´Nejvyšší výkonný orgán; ´Nejvyšší soudní orgán; ´Podle povahy vzájemných vztahů mezi hlavou státu, zákonodárným a výkonným orgánem můžeme rozlišovat: ´Parlamentní republika; ´Prezidentská republika; ´Parlamentní monarchie; ´Dualistická monarchie; ´Jiné formy vlády; ´Padesátá léta 20. století - Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO), Evropské společenství pro atomovou energii (EUROATOM), Evropské hospodářské společenství (EHS); ´1957 a 1965 – slučovací smlouvy Evropské společenství pro atomovou energii a Evropské hospodářské společenství – EVROPSKÉ SPOLEČENSTVÍ (ES); Společenství uhlí a oceli zaniklo; ´SMLOUVA O EVROPSKÉ UNII (Maastricht 7. 2. 1992, platná od 1. 11. 1993); ´I. pilíř – Evropská společenství; ´II. pilíř – Společná zahraniční a bezpečnostní politika; ´III. pilíř – Policejní a justiční spolupráce; ´SCHENGENSKÉ DOHODY (podepsaná 1985; prováděcí úmluva 1990; platná 1995); ´ČR 1. 5. 2004; ´LISABONSKÁ SMLOUVA (podepsaná 2007; platná 2009) ´K 1. 2. 2020 tvoří EU 27 evropských států; ´Právo je zvláštní a specifický normativní systém; ´Právo můžeme definovat jako normativní soubor pravidel chování, která: ´Mají obecně závazný charakter; ´Jsou vydávána ve zvláštní, státem uznávané nebo stanovené formě; ´Jejich dodržování je vynutitelné státní mocí; ´Právní systém je otevřený, cílený, dynamický; ´Právo je uspořádaný systém norem stanovených a vynutitelných státem. Funkce práva ve společnosti ´Funkce regulační; ´Funkce informační; ´Funkce motivační; ´Funkce preventivní (výchovná); Vztah práva a ostatních normativních systémů ´Spolu s právem působí politika, náboženství, morálka, pravidla slušného chování a řada jiných dílčích normativních systémů; ´Působí ve shodě – co právo sankcionuje jako protiprávní, morálka odsuzuje jako nemorální; ´Působí protikladně – co právo sankcionuje, to veřejné mínění schvaluje; ´Vztah práva a morálky ´Právo je institut nepoměrně mladší než morálka; ´Právo je souhrn norem chování vydaných státem, morálka je ve své struktuře daleko bohatší - obsahuje názory představy, pocity a morální přesvědčení, morální pravidla chování apod.; ´Projevem práva jsou právní akty – zákon, smlouva, rozsudek soudu apod., projevem morálky je především veřejné mínění; ´Morální normy pokrývají mnohem širší oblast společenských vztahů než právo; ´Právní normy jsou přesné a konkrétně vymezené, morální normy jsou daleko nejčitelnější; ´Chování podle práva je vynutitelné státní mocí; ´Právo objektivní – existující soubor platných právních norem – tedy právo psané; ´(LAW) – právo jako zákon, precedens = objektivní; ´Právo subjektivní – možnost subjektu chovat se určitým způsobem a vyžadovat totéž od jiných, tedy jako určitý nárok subjektu; ´(RIGHT) – právo jako nárok, oprávnění = subjektivní; ´OBJEKTIVNÍM PRÁVEM – rozumíme uspořádaný soubor platných právních norem určitého státu - dává odpověď na otázku „co je právo“; ´SUBJEKTIVNÍM PRÁVEM - rozumíme oprávnění subjektu chovat se podle práva. Je to míra faktické možnosti chování subjektu. Struktura subjektivního práva zahrnuje jak samotnou možnost chování, tak tomu odpovídající právní povinnost jiného právního subjektu. ´ ´Platné právo – de lege lata; ´Do budoucna regulované společenské vztahy – de lege ferenda; ´ ´PRÁVNÍ VĚDOMÍ – je souhrnem právních názorů a představ lidí o právu, ve kterém se odráží jak jejich vztah k právu, poznání a hodnocení práva, tak i jejich požadavky na právo, na jeho tvorbu, aplikaci a realizaci v životě společnosti; Právní kultury ´Kontinentální evropský typ; ´Angloamerický typ; ´Islámský typ; ´Zákony a jiné normativní akty, ´Právní obyčeje, ´Soudní precedenty, ´Normativní smlouvy, ´Mezinárodní smlouvy, ´Některá rozhodnutí, nálezy a usnesení ústavních soudů, ´Obecné zásady právní, přirozená spravedlnost, ekvita a rozum, právní literatura, normativní odkazy na mimoprávní chování. ´Druhy normativních aktů ´Zákonodárné akty, tj. zákony včetně ústavních zákonů, zákonná opatření Senátu; ´ ´Normativní akty ´Nařízení vlády; ´Právní předpisy vydávané ministerstvy a jinými úředními správními úřady a Českou národní bankou („vyhláška“); ´Územní normativní akty orgánů samosprávy a státní správy ´Obecně závazné vyhlášky kraje, obecně závazné vyhlášky obce; ´Nařízení kraje, nařízení obce; ´ ´Sbírka zákonů; ´Věstník právních předpisů kraje; Prameny unijního práva ´Primární právo – je obsaženo ve Smlouvě o Evropské unii, v Amsterodamské smlouvě, ve Smlouvě z Nice … ´Sekundární právo – rozhodnutí Evropské rady, a dále tzv. společné postupy a společné postoje, o kterých rozhoduje a provádí je rovněž Evropská rada. ´Nařízení – je po svém vstupu v platnost závazné a vykonatelné ve všech členských státech – všechny orgány členských států, jakož i občané těchto států jsou povinni se nařízením řídit. Úřední věstní Evropské unie a ve sbírkách právních předpisů jednotlivých členských zemí. ´Směrnice – stanoví pouze určitý cíl jehož je třeba dosáhnout a zůstává na členských státech, jakými právními předpisy – tzv. implementace. ´Rozhodnutí, doporučení a stanoviska. ´ ´Obecné zásady právní, soudcovské právo. ´Subjektivním právem označujeme možnost subjektu chovat se podle práva a žádat totéž po ostatních. Prameny subjektivního práva se nazývají právní skutečnosti. ´PRÁVNÍ SKUTEČNOST – je taková skutečnost, která podle zákona samotného musí nastat, aby se někdo stal subjektem práv a povinností, které jsou obecně stanoveny v zákoně. ´Autonomní právní skutečnosti – skutečnosti spočívající ve volním chování lidí, s nímž právní norma spojuje vznik právních následků – nazývají se úkony (úkony právní, úkony protiprávní). ´Právní skutečnosti na lidské vůli nezávislé - konstitutivní rozhodnutí úředních orgánů, právní události (požár, smrt, narození …), jiné v zákoně stanovené skutečnosti (nález ztracené věci, hlasování, odvracení někomu jinému hrozící škody, …). ´ Abstraktní rozostřená veřejná knihovna s policemi knih ´Právní norma je vydaná státem v určité formě: ´Psaná; ´Veřejně dostupná, může se s ní každý seznámit; ´Je jedním z pramenů práva, tj. právní norma je vždy určitým systémovým prvkem pramene práva. ´ ´ Struktura norem práva ´HYPOTÉZA – podmínka realizace normy; ´DISPOZICE – vlastní pravidlo chování; ´SANKCE – následky nezachování normy; ´§ 312Teror ´(1) Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení České republiky jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na patnáct až dvacet let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku, nebo výjimečným trestem. ´(2) Příprava je trestná. ´Hypotéza – podmínka úmyslného poškození ústavního zřízení republiky; ´Dispozice – úmyslně usmrtí; ´Sankce – potrestáním odnětím svobody na patnáct až dvacet let, …; ´DRUHY SANKCÍ ´Absolutně určité – stanoví se určitý druh a výměra trestu; ´Relativně určité – újma se může pohybovat v určitém rámci (od … do); ´Sankce neurčité – bude potrestán přiměřeně; ´ Druhy právních norem ´podle právní síly; ´podle orgánu, který je vydal – ´prvotní, druhotné, ´podle povahy hypotézy (obecné, speciální), ´podle povahy dispozice (kogentní, dispozitivní), ´podle právního odvětví – ´Soukromé právo – upravuje vztahy subjektů občanské společnosti na principu jejich vzájemné rovnosti a nezávislosti; ´Veřejné právo – tvoří právní normy, které upravují vztahy mezi státem jako nositelem státní moci a občany, resp. Právnickými osobami působícími v rámci tzv. občanské společnosti; ´podle metody úpravy (normy hmotného práva, normy procesního práva), ´podle působnosti (časová, místní, osobní), ´právní normy odkazující a blanketové, ´zmocňovací právní normy (generální, konkrétní), ´kolizní právní normy, Platnost, účinnost a působnost právní normy ´PLATNOST – představuje právně normativní existenci právní normy, skutečnost, že tato norma je součástí platného právního řádu. ´Musí být vydána příslušným orgánem v mezích jeho pravomocí; ´Musí být vyjádřena v náležité formě; ´Musí být vyhlášena způsobem stanoveným v zákoně. ´ÚČINNOST – znamená, že z ní jejím adresátům vznikají práva a povinnosti, tj. nastupují její právní účinky. ´Legisvakance – doba mezi platností a účinností právní normy. ´Retroaktivita – zpětná účinnost práva. ´PŮSOBNOST – určuje meze, v jakých se právní norma použije. ´Věcná; ´Časová; ´Místní; ´Osobní; Systém práva ´Ústavní právo ´Správní právo ´Trestní právo ´Občanské právo ´Další odvětví práva ´Obchodní právo ´Pracovní právo ´Rodinné právo ´Mezinárodní právo soukromé ´Mezinárodní právo obchodní atd.