Adverbes pronominaux EN, Y (zájmenná příslovce, en, y) EN, Y – příslovce místa (fonction adverbiale) Tu vas souvent à Paris? Oui, j´y vais souvent. Tu reviens de Paris? Oui, j´en reviens. --------------------------------------------------------------------------------------------------- -------------- EN , Y - zastupující předmět (fiction pronominale) Sloveso, které je řízeno předložkou à, de nebo spojení sloveso + přídavné jméno, které je řízeno předložkou à, de. Pouze věci+abstraktní pojmy. „Y“ Penser à Tu penses à ton examen? Oui, j´y pense. Tu pense à ton ami? Oui, je pense à lui. (je třeba užít zájmena přízvučná) (Tu réponds à ton ami? Oui, je lui réponds.) „EN“ Parler de Tu parles de ton voyage? Oui, j´en parle. Tu parles de ton ami? Oui, je parle de lui. être content de Tu es content de ton voyage? Oui, j´en suis content. Tu es content de ton ami? Je suis content de lui. --------------------------------------------------------------------------------------------------- -------------- Zastupuje-li: podstatné jméno se členem dělivým, předložkou de, členem neurčitým, číslovkou, zájmeno neurčité, plusieurs, un autre, d´autres. Vyjímá část z celku. Příklady: Il boit du thé? Il en boit. Il boit beaucoup de thé? Il en boit beaucoup. As-tu acheté des billets? J´en ai acheté. J´en ai acheté plusieurs. J´en ai acheté deux. …. As- tu un livre français? J´en ai même plusieurs. Je n´en ai pas. Tu n´as pas de livres italiens? Non, je n´en ai pas. Může se týkat i osob, pokud zastupuje podstatné jméno se členem neurčitým, číslovkou, zájmenem neurčitým. Tu as un ami à Paris? J´en ai plusieurs. /Je n´en ai malheureusement pas. Il a deux amis à Paris? Non, il n´en a qu´un. Tu connais encore d´autres personnes dans cette ville? Non, je n´en connais pas. V knižním stylu se užívá, pokud se přivlastňuje podmětu předchozí věty, je-li přísudkem sloveso être, sembler, devenir, paraître. Neužívá se pro osoby! Je n´ai pas encore vu la pièce, mais le sujet en est intéressant. Ještě jsem neviděl tu hru, ale její námět je zajímavý. Postavení en, y ve větě Stojí vždy před slovesem, ve složených časech před pomocným slovesem. Výjimku tvoří pouze kladný rozkaz. Ve spojení modální sloveso + infinitiv, stojí před infinitivem. J´en parle. J´en ai parlé. Je veux en parler. Parlez-en! N´en parlez pas! Je-li na místě modálního slovesa sloveso smyslového vnímání voir, regarder, entendre, écouter, sentir nebo faire, laisser, envoyer, platí stejná pravidla jako v případě osobních zájmen. Je les entends chanter. J´en ai entendu parler. Spojení en,y + osobní zajmeno En, y jsou blíže slovesu. Je lui en parle. Je lui en ai parlé. Je veux lui en parler. Il s´en est aperçu. Rozkaz Rozkaz kladný = opak Parlez-lui-en! Conduisez-les-y! Rozkaz záporný = = en,y opět těsně před slovesem Ne lui en parlez pas! Ne les y conduisez pas Pokud se setkají en+y Je postavení ve větě y + en Il y des monuments historiques dans votre ville? Il y en a beaucoup. Tu as des amis en France? J´y en ai plusieurs. (běžnější – J´en ai plusieurs là-bas.)