Základní téma Vltavy se vždy znovu vrací, a protože jeho hudba je protkávána řadou rozmanitých epizod, blíží se stavba této symfonické básně formě ronda.
Do pianissima, jímž doznívá měsíční scéna rusalek, vstoupí nový
motiv:
a   i iostd__
Q 1		
		
at.l.
Můžeme si nyní představit tajemné obrysy starých hradů — dávnou slávu minulých generací, jejich zápasy a vítězství.
Veliká gradace vede posluchače od nálad pohádkových a bájeslovných opět k malebné přírodě. V místech, kde dnešní generace spoutala divokou řeku důmyslným systémem přehrad, zažil ještě Smetana pohled na zpěněné divoké peřeje Svatojánských proudů. Rozehrá-vá tu celý symfonický orchestr, z něhož vyrážejí pronikavé svisty fléten a pikoly; vnucují nám tónomalebnou představu vysoko stříkajících vln, tříštících se o skaliska. (Tónomalbou nebo zvukomalbou se rozumí vyjádření, naznačení mimohudebních zvukových jevů hudebními prostředky — orchestr dokáže přivolat představu rozjíždějící se lokomotivy, bublání potůčku, bzučení včel, švitoření ptáčků, úder blesku, burácení bouře, bitevní vřavy apod.)
„Široký tok Vltavy"je další Smetanova poznámka v partituře díla. Přechod hlavní hudební myšlenky z tóniny mollové do stejnojmenné durové přispívá k výrazné změně nálady. V nové, majestátní podobě se ozývá téma Vltavy: vyvolává pocit zdolání překážek, dosažení nové jistoty. Z obrazu řeky vyvstává nyní obraz národa, který — řečeno slovy věštby ze Smetanovy slavnostní opery Libuše — „pekla hrůzy, bouře věků slavně překoná". Tato myšlenka, která províizela každý umělecký čin Smetanův, je tu posílena symbolickou cilací motivu Vyšehradu:
Bedřich Smetana •• Uítava
VLTAVA A JEJÍ PROGRAM
Vstupní dvě části cyklu Má vlast tvoří symfonické básně s názvy Vyšehrad a Vltava. Na jedné straně dávnověký hrad, spojený se slávou minulých pokolení, na druhé straně mohutná řeka, tepna Čech, symbolický obraz naší domoviny.
Sotva se začne odvíjet pohyblivý motiv vltavského pramene, roze-hrává se fantazie skladatele i posluchače; přechází od přírodních krás k životu lidu. V této souhře představ národa a přírody se rozvíjí Smetanovo pojetí díla.
V partituře Vltavy jsou Smetanovou nikou vepsány některé pro-gramnípoznámky, jež se váží k příslušným úsekům symfonické básně.
K tomuto motivu připisuje skladatel slova „Prvnípramen Vltavy":
Allegro comodo, non agitato (rychle, nc příliš vzrušeně, nespěchat)'
Jemný pohyb fléten, provázený pouze pizzicatem (drnkáním) houslí, vyvolá představu zurčícího pramínku, který se na své pouti rozšiřuje a mohutní, až z něho vyroste krásná řeka. Její píseň prolíná celou skladbou:
Základní tóninou je e»moll; v průběhu skladby se často využívá i paralelní durové tóniny (G-dur), závěr působivě vyústí do stejnojmenné tóniny E-dur.
Řeka roste — a do jejího sousedství vstupuje člověk. „Lesy — htíň-ba" poznamenává Smetana k další epizodě, V níž vyniká fanfára lesních rohů. (
Objeví-li se u Smetany představa života rodné země, většinou vyvolá v jeho mysli polkovou melodii. Řeka na své pouti zaslechne z dáli ohlas svatebního veselí, přiblíží se mu na dosah a opět se zvolna vzdaluje, až z vesnické polky zbudou jen hluboké basové tóny, nad nimiž se rozloží tichý akord fagotů, hobojů a klarinetu.
Nastal večer, snad i měsíc svítí, a Vltava dostává pohádkově křehkou stříbřitou podobu; ožívají i rusalky, strážkyne vodních tůní... Jemně průsvitná hudba nabývá zvláštní barvy — smyčcově nástroje hrají nyní opatřeny dusítky (con sordino). „Luna — rej rusalek" poznamenal Smetana na tomto místě do partitury. ?