O LÁSCE A ZRADĚ
Tak by se mohl jmenovat příběh plný vášně a krutosti, příběh z dívčí války. Známou pověs: převyprávěl Alois Jirásek (Staré pověsti české) a hudebně ztvárnil BEDŘICH SMETANA (1824-1894). Svou v pořadí třetí symfonickou báseň cyklu MÁ VLAST - ŠÁRKA dokončil v Praze 20. února 1875. Několik měsíců před tím úplně ohluchl.
*  * *
Je to proti přírodě - křehké dívky a v rukách meče a luky! Jirásek říká, že to byla touha získat ztracenou moc, jaká jim patřila za dob Libušiných. A tak stáli proti sobě, muži vedeni Ctiradem a dívky Vlastou, nejpřednější z bývalé družiny Libušiny. Šárku nastražily ke stromu jako past. Jaká byla Šárka? Jistě krásná, a navíc - je to cítit z úvodního Smetanova portrétu - navíc Ctirada milovala i nenáviděla.
Leč pozor, přijíždí Ctirad s družinou! Spíš tušíme ušlechtilou mužnost i obezřetnost, když se blíží v mechu tlumený rytmus koňských kopyt.
Klidným pochodem
lĚN-J-r lil. 1 |.|J i 1+	=*=	-é-*-1 1   l 1    ~ ~	■   1 : pi- i 1m i .]	=4 =	Slili!	\i •	H—	
*3 ^								
Velitelské gesto zastaví ten tichý cval. - Slyšte! - Nářek kdesi za skalou! - Pod skalou k dubu přivázána ležela dívka, rozpuštěné vlasy, horkem rozpukané rty. Naříkala.
jutoví [H^^r^^rrir^
128
Kradmé pohledy z očí do očí, beze slov proudí milostné vyznání letmými doteky. On a Ona. Hlava se točí závratí.
Moderato ma on calore
p dolce espr.
m
							
		m	——f—	-T   1 y	- -		•
1 ^v éJJ							
	► f			t *ř 1				•m.
§ r f L):lJ /C]	i- -j	?=:	/ —lfJ-_ -y-=					
								
_iskou zmámený Ctirad, kořenná vůně polední paseky, medovina, bujarý tanec ještě před :hvílí tak ostražité družiny.
> > > >   > > >■
ff
Polední žár a medovinu? - Tábor po chvilce spí jak o půlnoci. Nastala chvíle odplaty. Šárka ■?h k ústům přikládá, troubí znamení zrady, a přece se do ozvěny vloudí myšlenka jak hlas ratného svědomí.
Velmi živě
p dolorosa
^ p í r r
l-cázonosná bouře. Strhl se náhle divoký pokřik, vypráví Jirásek. Jako divoký roj hnal se mýtině houf ozbrojených dívek. Tvrdě zní hlas odplaty.
Rozčileně
ff
f
POSLECH: Ukázka č. 40
Bedřich Smetana, Má vlast Šárka, symfonická báseň
129