hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Úvod, členění, charakteristika Průřezová témata 1. hodina hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Období romantismu X 19. století, etymologie •romantismus: konec 18. století až první světová válka? X hudba 19. století •romantický = týkající se období romantismu X romantický = postoj, názor, není vázán na konkrétní epochu • •romance (starofr.) = báseň, román, v aj. „na způsob románu“, „fantasticky“ •v literatuře 17. a 18. stol.: to, co je pohádkové, fantastické → možnost vyjádřit se subjektivně, vypjatě, dobrodružně •v 18. stol. se dostává do nj. a fj. •v době osvícenství: to, co je protikladem k racionálnímu • • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Romantismus v literatuře a v hudbě •romantismus – literární hnutí prvních tří desetiletí 19. stol., představitelé (Německo): •Ludwig Tieck (1773 – 1853): Herzensergieβungen eines kunstliebendes Klosterbruders (Výlevy srdce uměnímilovného klášterního bratra, 1797), Romantische Dichtungen (Romantické básně, 1800) •Wilhelm Heinrich Wackenroder (1773 – 1798) •Novalis (1772 – 1801) – jeho zásluhou se dostává do německé literatury •bratři Schlegelové aj. •od konce 18. stol. už slovo „romantismus“ v německé literatuře zdomácnělo •v Anglii: John Keats (1795 – 1821) • •užití pojmu v hudbě: poprvé E. T. A. Hoffmann (1776 – 1822) v recenzi na Beethovenovu 5. symfonii (4. 7. 1810 v AmZ) •zpočátku označuje jen určité stylové rysy, později přeneseno na označení celé epochy •romantické rysy se ve skladbách objevovaly daleko dříve, než začaly být reflektovány jako „romantické“ • • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Zařazení hudebního romantismu do kontextu dějin (evropské) hudby 1.Periodizace všeobecně dějepisná •novověk: 1492 - dodnes 2.Periodizace univerzálně umělecká •umění romantismu (datace různá podle druhů umění) 3.Hledisko hudebně – imanentní: a)Vladimír Helfert: Periodizace dějin hudby. Příspěvek k otázce logiky hudebního vývoje (1938) •styl melodicko-harmonický: 2. pol. 16. stol. – poč. 20. stol. b)Ctirad Kohoutek: Hudební styly z hlediska skladatele (1976) •sloh melodicko-harmonický (rytmicko-polymelodicko-harmonický) •styl romantismu (1. pol. 19. stol.) •rané syntézy slohu (2. pol. 19. stol. – poč. 20. stol.) • • • • • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Členění romantismu Obsah obrázku text Popis vygenerován s velmi vysokou mírou spolehlivosti Zdroj: MICHELS, Ulrich. Encyklopedický atlas hudby. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-238-3, s. 400 hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Tradiční členění •raný (1800 – 1830) – starší a mladší generace •novoromantismus (1830 – 1860) •klasicko-romantická syntéza (1860 – 1890) •pozdní (1890 – 1920) • •není striktní! současníci v jiném geografickém prostoru X tvorba autorů stejného původu X vývoj tvorby jednoho autora X eklekticismus… • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Charakteristika: historické souvislosti •slábne vliv šlechty, sílí měšťanstvo •romantismus = vzpoura proti klasicismu aristokracie, proti přísným pravidlům a zásadám, odpor k narůstajícím kapitalistickým formám života společnosti •dynamický rozvoj ekonomiky (velkovýroba, železniční a lodní doprava, strojírenství, chemie) → víra v neomezené možnosti a schopnosti člověka, vidina stálého pokroku, síla jedince a společnosti X prostředky nerovnoměrně rozdělené (→ hospodářské krize) •rostoucí vliv měšťanstva → zájem o vzdělání a kulturu → demokratizace umění → nutnost „vychovat“ obecenstvo, diváky… (vznik odborného periodického tisku, abonentních koncertů, odborného školství…) •optimistická vize revoluce: nová svobodná společnost (ideály VFR!!!) •osvícenský ideál přirozenosti: kult přírody (J. J. Rousseau), nyní zidealizované • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Obecná charakteristika •člověk – umělec uzavřený do sebe, přesto bdělý, snaha o naprostou emancipaci, stává se bohémem •odklon od reality, touha po dosažení snového světa, kde by bylo možno svobodně tvořit •tvůrčí osobnost a její geniální čin je hodnocen výše než soustavná práce •snění je stavěno nad realitu, subjektivní život jde často proti obecným zájmům, vzpoura individua •zájem o exotiku, tj. vzdálené, příp. málo známé (menšinové) kultury – souviselo s romantickou touhou po dalekých a neznámých poutích •z historických období inspirace středověkem •zájem o vlastní národní minulost, obdiv národních osvobozeneckých bojů, národní uvědomění: vznik „národních škol“ (zejm. ruská, česká, severská), odkazy na staré mistry (citace (chorálu) aj.), období vzniku národních hymen, vliv vývoje jazyka (u nás: J. J. Ryba, ČNO), orientace na historii, národopis, jazykovědu. Pozor: často zkreslené = zidealizované představy o historii vlastního národa. U nás zájem zejm. o husitství (chorál Ktož jsú boží bojovníci!) a české pověsti. •X neofolklorismus!!! •extrémní podoba: podcenění pevné stavby díla, přeceňování inspirace, nedostatek rovnováhy mezi citovou a intelektuální složkou tvořivosti, přemíra subjektivnosti, mělká sentimentalita, pocit zneuznání génia nebo naopak velikášství, revolučnost, vášnivá smyslnost a chorobná sexualita hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Charakteristika a vnímání hudby •podstata hudby je nepochopitelná, má mystické kořeny (to je společné s filozofií: obsah hudby a filozofie je týž) •hudba – nejdůležitější postavení ze všech druhů umění: •A. Schopenhauer! •hudba je nejlépe schopna navodit lidské city, vášně a nálady •podstatu světa vidí ve vůli k životu a odrazem této vůle je hudba •E. T. A. Hoffmann •instrumentální hudba je nejromantičtější umění •panakeion = hudba je všeuzdravující, schopná člověka povznést nad lidská strádání •řeč, která sděluje nálady a osobní zážitky, pocity •hudba je schopná vyvolávat nejrozmanitější asociace •kult skladatele-génia – zcela emocionální chápání: je vyvolen, povolán k tvůrčí činnosti, má ušlechtilé schopnosti X skladatelské zaměstnání není společensky uznávané •představa, že hudba maluje myšlenky (dovršeno v impresionismu) • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Další charakteristika •těsné propojení s ostatními druhy umění (zejm. literatura) •studium lidové hudby a lidové písně, často se ovšem smazávala hranice mezi lidovou a umělou tvorbou, tj. domněnka, že lze vytvořit UD napodobením lidové písně (úpravy, komponování tančeních skladeb co nejvěrnějších lidovým písním) X lidová tvorba jako zdroj inspirace → hodnotná díla, populární útvary: píseň, opera •historismus: znovuobjevení skladatelů, kteří zapadli v zapomnění (J. S. Bach), ustanovení chápání dějin hudby (např. první vídeňská škola), výzkum gregoriánského chorálu (→ vznik hudební paleografie) •hudební produkce se čím dál víc orientovala na provádění skladeb již nežijících autorů •chápání UD jako něčeho, co je konečné, neměnné, uzavřené X pasticcio •kult virtuózů, extrémní požadavky na interprety •zakládání orchestrů a komorních souborů, pěveckých sborů a uskupení •budování (více či méně pravidelného) koncertního provozu a dělba rolí v něm (skladatel, dirigent, interpret, producent, režisér…) •vytváření hudebních center – měst, která navštěvovali významní umělci •rozvoj hudebního školství • • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Charakteristika hudebních prostředků •nelze aplikovat plošně, týká se pouze děl nejcharakterističtějších pro období hudebního romantismu (charakteristické dílo = ?) •nemožná jednotnost vývoje ve všech státech a zemích (geograficky) / všech národů a národností (sociologicky): rozdílná kulturní a hudební tradice, rozdílné životní podmínky, národní uvědomění, různé vlivy ostatních států, příp. vzdělání skladatelů aj. •všechny slohové znaky romantismu nejsou stejně výrazné u všech skladatelů a děl – pozor na schematičnost! •literatura: KOHOUTEK, Ctirad. Hudební styly z hlediska skladatele: (stručná antologie základů starší kompoziční praxe a teorie). Praha: Panton, 1976, s. 122-127 hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Harmonická struktura je podkladem k volnému rozvíjení větších ploch. Záliba v chromatice, aniž je narušený základní charakter tóniny. Použití alterovaných akordů, zmenšených akordů → pocit napětí Uvolněná hudební struktura (forma), která je přizpůsobena obsahovému záměru Bohaté instrumentační postupy, používání extrémních rozsahů (i dynamických) → zjemnění palety zvukových barev Osamostatnění hudebních nástrojů v orchestru, jsou dokonaleji propracovány. Povýšení instrumentace na stejnou úroveň s ostatními prostředky hudby Rozšiřování orchestru co do počtu nástrojů stávajících i dosud v orchestru nevyužívaných (varhany, druhy bicích a dechových nástrojů, lidové nástroje…) Používání orientalismů v melodii i harmonii Vedle pravidelných melodických linií i nepravidelně stavěné Složitý a nepravidelný rytmus, nepravidelné složené takty Vznik nových hudebních typů a forem: charakteristický kus, píseň beze slov, symfonická báseň, hudební drama, programní symfonie Technické zdokonalování hudebních nástrojů hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Průřezová témata (mimo české země) hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Zakládání konzervatoří v Evropě •lat. conservare = uchovat •vzdělávání nekompletní, až postupně narůstal počet oborů, aby vzdělání pokrylo potřeby praxe •ve velké míře vstupují do hudebního vzdělávání soukromí učitelé •1795 Paříž, 1807 Milán (pojm. po Giuseppe Verdim), 1808 Neapol •1808 (výuka od 1811) Praha – první ve střední Evropě!!! •1819 Vídeň •1822 Londýn •1843 Lipsko – zakl. Felix Mendelssohn-Bartholdy, pojm. po zakladateli •1846 Mnichov, 1850 Berlín a Kolín nad Rýnem, 1856 Drážďany, 1857 Stuttgart •1861 Varšava (pojm. po Fryderyku Chopinovi) •1862 Petrohrad (zakl. Anton Rubinštejn, pojm. po N. A. Rimském-Korsakovovi), 1866 Moskva (zakl. bratr Nikolaj Rubinštejn, pojm. po P. I. Čajkovském) •1875 Budapešť (pojm. po Ferenci Lisztovi), Řím •1882 Helsinky (pojm. po Jeanu Sibeliovi) • • • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Hlavní změny ve vývoji vybraných hudebních nástrojů, výrobci •KLAVÍR •Muzio Clementi – 1785 továrna v Londýně, nakladatelství (vyd. Beethovenovo dílo), žáci: J. B. Cramer, J. Field (poprvé používal pedál jako rovnocennou součást klavírního projevu), J. L. Dusík, G. Meyerbeer •Paříž: •výrobci: Ignaz Pleyel X Sebastien Érard •virtuozové: L. M. Gottschalk, S. Thalberg, F. Kalkbrenner, F. Chopin, F. Liszt (první začal využívat celou klaviaturu, tj. 88 kláves), F. Hiller, A. Dreyschock •Rusko: •Theodor Leschetitzky (žáci: I. J. Paderewski, V. Safonov, P. Wittgenstein) •bratři Anton a Nikolaj Rubinsteinové (zakladatelé konzervatoří v Moskvě a Petrohradu, pozor! Arthur Rubinstein (1887 – 1982), také klavírista, ale ne příbuzný) •S. V. Rachmaninov, A. N. Skrjabin •Německo: R. Schumann, C. Schumannová, F. M.-Bartholdy, I. Moscheles (uspořádal první sólový klavírní večer 1837) •další: Charles Hallé – první interpret všech Beethovenových klavírních sonát, vynalezl mechanickou pomůcku na automatické otáčení not na pultu, H. von Bülow •ostatní (M.-Bartholdy, Chopin, Liszt, Schumann, Schumannová, Skrjabin, Rachmaninov ad.) viz podrobněji dále v jednotlivých blocích • • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •HOUSLE •Nicolò Paganini (1782 – 1840), rovněž vynikající loutnista a mandolinista, obrovské fyziologické předpoklady, také komorní hráč, rozhodující úspěchy: 1813 La Scala, 1828 Vídeň. 24 capriccií pro sólové housle (zvl. 24. capriccio a-moll) → F. Liszt: Six Grandes Études de Paganini, S. 141, S. V. Rachmaninov: Rapsodie na Paganiniho téma, op. 43, J. Brahms: Die Variationen über ein Thema von Paganini, op. 35, aj. •četné koncerty → zámožný → vlastnil nejkvalitnější nástroje (výrobců Antonio Stradivari, Nicola Amati aj.) •konzervatoř v Paříži: •François-Joseph Gossec, Jacques Pierre Joseph Rode •P. Baillot → žáci: J. B.Ch. Dancla (→ žačka: Maud Powell – americká sólová houslistka světového jména, v NYC premiérovala 1. verzi Dvořákova houslového koncertu), F. Habeneck (→ žák É. V. A. Lalo) •další pedagogové houslového oddělení: Pierre Rode, Rodolphe Kreutzer, Giovanni Battista Viotti •Ch. A. de Bériot •Pablo de Sarasate – španělský původ •vliv na Lala (Symphonie Espagnole, op. 21), Bizeta (Carmen), Saint-Saëns (Introduction et rondo capriccioso, op.28) •dedikace Sarasatemu: Wieniawski (Houslový koncert č. 2, op. 22), Saint-Saëns (Houslový koncert č. 3, op. 61), Lalo (Symphonie Espagnole, op. 21), Bruch (Skotská fantazie, op. 43) •Joseph Böhm – ředitel konzervatoře ve Vídni, žáci: Eduard Remenyi, Joseph Joachim aj. •Joseph Joachim – spolupráce s J. Brahmsem • • Paganini: https://www.youtube.com/watch?v=uALsg4aWKB0 Liszt: https://www.youtube.com/watch?v=s5NKBNi96R8 Rachmaninov: https://www.youtube.com/watch?v=HvKTPDg0IW0 hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •VIOLONCELLO •Robert Hausmann – spolupráce s Brahmsem (s Joachimem premiérovali Brahmsův Dvojkoncert pro housle a violoncello) •Carlo Alfredo Piatti – učitel Hausmanna, působil a koncertoval v Londýně v sérii Populárních koncertů, člen smyčcového kvarteta Josepha Joachima, vydal školu hry na vlc hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •CEMBALO •výroba: I. Pleyel aj. •Wanda Landowská (1879 – 1959) – návrat cembala na koncertní pódia, odbornice na hudbu 17. a 18. století • •DECHOVÉ NÁSTROJE •nové žesťové nástroje a zvětšení tónových rozsahů nástrojů stávajících, lesní rohy byly opatřeny ventily •dřevěné nástroje: zdokonalení klapkového mechanismu fléten a plátkových nástrojů, Böhmův systém, nový saxofon •nástroje vyrobené na objednávku skladatelů (Wagnerovy tuby, aidovky) • •FONOGRAF •nahrávání a reprodukce zvuku •1877 Thomas Alva Edison • •GRAMOFON •1888 Emile Berliner • • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png dirigenti •Arthur Nikisch (1855 – 1922) •vyrůstal na Moravě, čeští předkové (otec od Nového Jičína, matka Slovenka) •také houslista (člen Wiener Philharmoniker) •hlavní působiště: Gewandhausorchestr (Lipsko), Boston Symphony Orchestra (USA), Berlínská filharmonie •Hans von Bülow (1830 – 1894) •studia u F. Wiecka (klavír – premiéroval Lisztova klavírní díla), později u Wagnera, kterého obdivoval •sňatek s Cosimou, dcerou F. Liszta •Hans Richter (1843 – 1916) •propagace díla R. Wagnera: •příprava Mistrů pěvců a Siegfrieda pro tisk •dirigent premiéry Prstenu Nibelungova v Bayreuthu 1876 •další působiště: Covent Garden (Londýn), London Symphony Orchestra •získal čestný doktorát Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze • • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Vydavatelství, periodika •1800 vynález techniky litografie (Alois Senefelder) → rychlejší a levnější tisk not •VYDAVATELSTVÍ •Lipsko: •Breitkopf & Härtel (1795, od 1819 pod názvem Breitkopf, nyní sídlo v Paříži) – vyd. kompletní dílo F. Schuberta a Deutsche catalogue (= Schubert Thematic Catalogue, 1951, 1978) •Berlín/Vídeň: Simrock •PERIODIKA •Allgemeine musikalische Zeitung (AmZ, vyd. Breitkopf) •Neue Zeitschrift für Musik (NZfM, vyd. Schumann + Wieck, 1834 – 1844 Lipsko) •obhajoba vlastních estetických názorů •tzv. Davidovi spojenci vystupovali pod pseudonymy: Florestan (výbušný – Beethoven), Eusebius (zádumčivý – Jean Paul), Mr. Raro (F. Wieck), Chiara (Clara Wiecková), Felix Meritis (Mendellsohn-Bartholdy), Estrella (Ernestine von Fricken) aj. •Revue Musical – zal. François-Joseph Fétis 1827 v Paříži, autor lexikografických a hudebně-historických prací, ředitel bruselské konzervatoře • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Další literatura k 1. celku •HELFERT, Vladimír. Periodisace dějin hudby. Příspěvek k otázce logiky hudebního vývoje. In Musikologie 1, 1938, s. 7-26 •KOHOUTEK, Ctirad. Hudební styly z hlediska skladatele: (stručná antologie základů starší kompoziční praxe a teorie). Praha: Panton, 1976, s. 11-17, 120-132 •PEČMAN, Rudolf. Hudba romantiků. Brno: Koncertní oddělení Parku kultury a oddechu, 1974. 45 s. •