hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png II. Italská romantická opera 12. hodina hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •risorgimento – 1815 - 1870 hnutí za svobodu a sjednocení Itálie na Apeninském poloostrově, hlavní představitel: Giuseppe Mazzini (1805 – 1872, „Každému národu jeho stát“) •centrum velké a komické opery v Paříži •v Itálii žádné operní centrum jako ve Francii: Benátky, Neapol, Řím, Milán • • Řím: Theatro Apollo Řím: Teatro dell'Opera di Roma (1880) hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png • Milán: La Scala (1787) Benátky: La Fenice (1792) Neapol: Teatro di San Carlo (1737) – nejstarší nepřetržitě provozovaná opera na světě hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Trojhvězdí rossinistů •Gioachino Rossini + Gaetano Donizetti + Vincenzo Bellini •využívají melodiky lidové písně a populární hudby •operní typ založený na velké (koncertní) koloraturní árii → na ně navázal Verdi v raném kompozičním období • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Gioachino Antonio Rossini 29. 2. 1792 Pesaro - 13. 11. 1868 Passy •hudební vzdělání v Bologni a samostudium •od 1815 spolupráce s divadlem San Carlo (zde ředitel Domenico Barbaja) •1822 svatba s Isabellou Colbranovou, jednou z nejlepších sopranistek •po neúspěšném provedení opery Semiramis (1823) odchází z Itálie: přes Londýn a Vídeň do Francie, v Paříži vedl Théâtre italien •po dokončení jeho nejslavnější opery Vilém Tell se sám rozhodl ukončit kariéru operního skladatele •jedinečný melodik a autor typu opera buffa (ve své době ceněn i jako autor opery seria), mistr hudební charakteristiky •přínos v rozvoji ansámblu v opeře buffa – v tomto vedle sebe neměl konkurenci •La Pietra del paragone (Manželská smlouva, 1810) •buffa, ještě bez sborů, kupecké prostředí •duet Dunque io son (Jsem to já) později použil v Lazebníku sevillském • • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •La Pietra del paragone (Prubířský kámen, 1812) •v La Scale obrovský ohlas •Tancredi (Tankred, 1813) •seria, množství ansámblů a prokomponovaných scén → příznačné pro jeho pozdní kompoziční období •populární milostná árie Di tanti Palpiti (Ach, jaký srdce tluk) - typicky rossiniovská: hybné melodie a četné melodické ozdoby, mnohokrát přepsána pro různé nástroje •titulní role kalhotková (mezzosoprán) •zahájení evropské proslulosti jeho operní tvorby •L‘Italiana in Algeri (Italka v Alžíru, 1813) •ještě větší úspěch než Tancredi, exotický námět •jeho první slavná komická opera, zvl. úspěšné široké finále v 1. dějství •Il Barbiere di Siviglia (Lazebník sevillský, 1816) •zkomponoval během 14 dnů (legenda?) •stejný námět před ním zhudebnil Giovanni Paisiello (1740 – 1816) •mistrná charakteristika postav (groteskní až karikované, lyrické, komické) •hlavní postava Rosina – mezzosoprán (typické pro Rossiniho) •vypisuje koloratury a melodické ozdoby – vyhnul se jejich přidávání zpěváky •stojí vysoko nad jeho ostatními operami hudebně i dramaturgicky • Lazebník – ouvertura: https://www.youtube.com/watch?v=OloXRhesab0 Lazebník – Figaro: https://www.youtube.com/watch?v=7qHZkkgowdY hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •Elisabetha, regina d‘Inghilterra (Alžběta, královna anglická, 1815) •z této opery pochází předehra k Lazebníkovi → slavné orchestrální číslo (Rossiniho ouvertury tematicky s dějem opery nesouvisí) •naposledy zde používá secco recitativ s cembalem •Othello (1816) •podle Shakespeara •používá recitativ accompagnato + zdůraznění podílu orchestru •La gazza ladra (Straka zlodějka, 1817) •semiseria, sociální námět •kavatina Di piacer mi balza il cor (Moje srdce plesá radostí) – populární číslo Felicie Malibranové – zpěvačka Rossiniho oper v Paříži •La Cenerentola (Popelka, 1817) •pohádková, semiseria, náročné sólové party (koloratury), zejm. titulní role •předehra převzatá z jeho jednoaktovky La Gazetta (1816) •Armida (1817) • • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •Mosè in Egitto (Mojžíš v Egyptě, 1818) •látka ze Starého zákona, podtext: touha po osvobození italského národa •slavné číslo: modlitba Mojžíše se sborem ve 3. jednání •Maometto II. (Mohamed II., 1820) •ve francouzské verzi název Le siège de Corinthe (Obléhání Korintu, 1826) •velké sborové scény – téměř oratorní ráz •Semiramide (Semiramis, 1823) •kompozičně velmi zdařilá, ale na premiéře nepřijata → Rossiniho odchod z Itálie •Guillaume Tell (Vilém Tell, 1829) •nejvýznamnější opera pařížského období, grand opera podle Schillerovy hry •blíží se pařížské produkci: mocně obsazený orchestr, rozsáhlé sbory a balety, velmi rozměrná (v Brně a ve Vídni se 1830 hrávala ve dvou večerech) •podle francouzské tradice titulní postava (baryton) nemá žádnou árii, jen melodické recitativy •nejznámější melodie: tyrolienne •pochodové rytmy – navazuje na něj Verdi Vilém Tell: ouvertura-finále: https://www.youtube.com/watch?v=c7O91GDWGPU https://www.youtube.com/watch?v=ucbkOby5JsU hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Domenico Gaetano Maria Donizetti 29. 11. 1797 Bergamo - 8. 4. 1848 Bergamo •populární operou seria a buffa, cca 73 scénických děl •pracoval ve službách Domenica Barbaji, od 1839 (po neúspěchu Poliuta) v Paříži , zde napsal 5 oper •za pobytu ve Vídni titul dvorního (císařského) skladatele •měl „dar vše proměnit v melodii“ •od schématu číslované opery směřoval postupně k prokomponovanému útvaru •s Rossinim patří k obnovitelům italské buffy 1. poloviny 19. století → otevírají cestu Verdimu • •Anna Bolena (Anna Boleynová, 1830) •seria, z anglických dějin, první mezinárodní úspěch •part Anny považován za jeden z nejnáročnějšího v operní literatuře, zpívala Giuditta Pasta – „belliniovská múza“ •Maria Stuarda (1835) •kvůli realistickému zobrazení konfliktu královen nejdříve zakázána •titulní role: Felicia Malibranová – mezzosoprán, jedna z nejslavnějších zpěvaček své doby hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •Lucia di Lammermoor (Lucie z Lammemooru, 1835) •jedna z jeho vrcholných prací •libreto: Salvator Cammarano (donizettovský a verdiovský libretista) podle předlohy Waltera Scotta •příběh ze 16. století, motiv zešílení mladé ženy •árie Lucie = typické bell canto, proslulá je scéna ve 3. dějství s obligátní flétnou a koloraturami •z ansámblů je známý sextet ve 2. jednání •dramaticky vyhrocené scény (pomocí tečkovaných pochodových rytmů), výrazná melodika hraničí s charakterem kolovrátkových nápěvů •závěr: motiv smrti – skupina lesních rohů •Lucrezia Borgia (1833) •děj z Benátek, podle skutečné události •chybí milostný motiv, děj založený na tragické záměně osob •oblíbená kvůli ostrým kontrastům a scénickým efektům •Poliuto (1840) •děj z doby pronásledování prvních křesťanů v Římě, cenzurou odmítnuta → Donizetti odchází do Paříže • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •Les Martys (Mučedníci, 1840) •přebírá hlavní postavu Poliuta •La Favorite (Favoritka, 1840) •na francouzský text E. Scriba, děj ve Španělsku ze 14. století •nejúspěšnější z jeho pěti pařížských děl •Linda di Chamounix (Linda z Chamounix, 1842) •z vídeňského pobytu, populární na italských scénách ve Vídni (zvl. divadlo u Korutanské brány) → získal titul císařský komponista •dívka zešílí kvůli domnělé smrti milence a uzdraví se, až ho spatří •náročné koloraturní árie •Catarina Cornaro (1844) •námět z historie Benátské republiky ze 14. století, použil i F. Halévy •titulní role podle dobové kritiky nejúchvatnější z Donizettiho postav •Viva la Mamma - Le convenienzee le inconvenienze teatrali (Ať žije Mamá – Divadelní slasti a strasti, 1827) •buffa z prostředí operního podnikání: intriky a vztahy •titulní roli Mamma Agátu zpívá bas • • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •L‘elisir d‘amore (Nápoj lásky, 1832) •komický protějšek Lucie z Lammemooru •nejde o ryzí operu buffu, ale o dramma buffo – obsahuje i vážné prvky a seriózní dějové momenty •libreto E. Scribe, námět zhudebnil také D. Auber (Le Philtre, Kouzelný nápoj, 1831) •světoznámá je romance Una furtiva lagrima (Tajně se slza vloudila) •Il campanello di notte (Zvonek, 1836) •ryzí buffa, libreto napsal vlastní •La fille du régiment (Dcera pluku, 1840) •ve své době jedna z jeho nejúspěšnějších prací •pochází z jeho počátečního pobytu v Paříži •Don Pasquale (1843) •vrcholný útvar opery buffy •part primadony sahá po des3 •používá kytaru a baskický bubínek • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Vincenzo Salvatore Carmelo Francesco Bellini 3. 11. 1801 Catania - 23. 9. 1835 Puteaux •nekomponoval buffy, jen 9 operních prací •nejzralejší díla: Náměsíčná (1831), Norma (1831), Puritáni (1835) •spolupracoval s Domenicem Barbajou (operní podnikatel a ředitel, na jeho objednávku psali Rossini, Donizetti, Bellini i C. M. von Weber) •od 1833 v Paříži •z trojice rossinistů největší melodik •nepoužívá árie a dueta v pravém slova smyslu, ale vyvíjí se z ansámblu •využívá sborů za scénou •o jeho opery zájem u publika cca do konce století •svou tvorbou měl vliv na Glinku, Verdiho i Wagnera • •Il Pirata (Pirát, 1827) •jeho první jevištní úspěch •obsahuje sbor pirátů, doprovázený dechovou kapelou, umístěnou na jevišti •hlavní role: Giovanni Battista Rubini •od vlivu Rossiniho se dostal k vlastnímu výrazu • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •La Straniera (Cizinka, 1829) •poprvé se objevuje Belliniho typický lyrismus •z venkovského prostředí: poklidná idyla vyústí v dramatický závěr •výborné libreto, sepětí textu s hudbou → obdivoval R. Wagner •1831 provedena v Brně německy (Die Unbekannte), árie Ó pojď se mnou, ty nebohá se objevuje ve Věnci ze zpěvů vlasteneckých (1835) • •30. léta – vrchol tvůrčí dráhy: •I Capuletti e i Montecchi (Romeo a Julie, 1830) •skrytý motiv: boj italských vlastenců za svobodu •milostná scéna = vrcholný projev v opeře na tento námět •na premiéře hvězdné obsazení: Romeo = altistka Giuditta Grisi a Julie = sopranistka Rosalba Carradoni, v Německu pak Romeo = sopranistka Wilhelmine Schröder-Devrient hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •La Sonnambula (Náměsíčná, 1831) •„melodramma“ = opera na lyrický námět •příběh o náměsíčné dívce, která je podezřívaná z nevěry •důležitá úloha sborů •hlavní představitelka Giuditta Pasta (Belliniho múza) – při premiéře obrovský úspěch → objednala si u něj další operu: •Norma (1831) •neobyčejně plynulé a prokomponované recitativy, přesto jde mnohem více o sborovou operu •efektní číslo Normy: Casta diva (Panno božská) v 1. jednání (vynikla zvl. sopranistka Marie Callas) •I Puritani (Puritáni, 1835) •dějově se nejvíce přiblížil velké pařížské opeře •děj: zápas dvou protichůdných skupin Puritánů, z nichž dva mladí lidé jsou milenci •dvojice na premiéře: soprán Giulie Grisi, tenor Giovanni Battista Rubini •jednotlivá čísla populární v koncertním provedení, fantazijní úpravu pro klavír napsal F. Liszt • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Ve stínu rossinistů •Saverio Mercadante (1795 – 1870) •zvl. melodik – vliv na mladého Verdiho •cca 60 oper •Il Giuramento (Přísaha, 1837) •v italské opeře poprvé na námět V. Huga •La Vestale (Vestálka, 1840) •jeho nejzdařilejší •orchestr má sloužit k prohloubení dramatického výrazu •výrazná melodika a robustní instrumentace hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Giuseppe Fortunino Francesco Verdi 10. 10. 1813 Roncole u Brussetu - 27. 1. 1901 Milán •z venkovské rodiny, první vzdělání ve hře na varhany, nepřijat na milánskou konzervatoř, v Miláně soukromé hodiny u Vincenza Lavigny (= žák Giovanni Paisiella) •finanční podpora od zámožného obchodníka, od 1835 se zaměřuje už jen na kompozici •1840 rodinné neštěstí (smrt ženy, dcery jeho mecenáše, a obou dětí) → útěcha v kompozici •1. skladatelské období 1842 – 1846 •v Miláně úspěšná hned první opera Oberto, conte di San Bonifacio (Oberto, hrabě ze San Bonifacia, 1839) → objednávka na další dvě opery: •Un giorno di regno (Jeden den králem) – neúspěch, přemýšlel o konci kompoziční kariéry •Nabucco (1842) •mnohem úspěšnější, navazuje na tradici italské opery seria •na biblický námět babylonského zajetí Židů •sbor zajatců (Židů) Va, pensiero, sull´ali dorate (Leť, myšlenko, na zlatých křídlech) – dirigoval Arturo Toscanini na jeho pohřbu, stal se nepsanou národní hymnou Italů v boji za svobodu •sopranistka Giuseppina Strepponi - jeho budoucí žena Sbor židů: https://www.youtube.com/watch?v=2VejTwFjwVI hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •po roce 1842 série jeho úspěšných oper •I Lombardi alla prima crociata (Lombarďané na první křižácké výpravě, 1843) •Ernani, I due Foscari (Ernani, Dva Foscariové, 1844) •začátek mezinárodní proslulosti •ansámbl O sommo Carlo (Vznešený Karle) – jeden z nejzdařilejších v celé jeho tvorbě •Alzira (1845) •Giovanna d'Arco (Jana z Arku, 1845) •Attila (1846) •Macbeth (1847) •Lady Macbeth – první jeho charakterní postava (vyžadován „ošklivý zjev a přiškrcený tón“), zpívala Leonie Rysaneková – její největší role v MET NYC •pro pařížskou verzi přikomponoval ansámbly (se sotto voce) •1847 – 1850 •světově známý operní skladatel •snaha zhudebňovat hodnotné dramatické látky •prohloubení kompozičních prostředků •výstižná charakteristika postav •La battaglia di Legnano (Bitva u Legnana, 1849) •komponovaná jako revoluční opera: strhující sbory → vlna vlasteneckého nadšení •Verdi = symbol Itálie, která se osvobozuje z rakouské nadvlády („maestro della rivoluzione“) • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •od konce 40. let opery trvalou součástí světových operních scén •Rigoletto (1851) •libreto F. M.Piave podle dramatu Král se baví V. Huga •ne kolektivní hudební drama, ale zájem o zobrazení osudů jedince: hrdina je znetvořený člověk •popěvek ze 4. dějství La donna è mobille (Ó jak je měnivé to srdce ženy) zlidověl •záměr: komponovat bez árií • Il Trovatore (Trubadúr, 1853) •považována za jeho nejmelodičtější operu •láska cikánky Azuceny k nevlastnímu synovi, Azucena – patří k nejvýraznějším romantickým altovým postavám •La Traviata (Zbloudilá / Svedená, 1853) •podle dramatu A. Dumase ml. Dáma s kaméliemi •současný společenský námět •jeho nejlyričtější opera, zobrazení lidského soucitu •odlišná od jeho předchozích děl: konverzační opera, komorní: méně obsazený orchestr, využití smyčců a dřev •Les Vêpres siciliennes (Sicilské nešpory, 1855) •první opera na francouzský text •libreto E. Scribe, motiv milenecké dvojice z opačných táborů (podobně Meyerbeerovi Hugenoti) •typ velké francouzské opery: náročná sóla, balet, rozměrné (5 aktů) •usiluje o stmelení hudby a slova → ideál prokomponovaného hudebního dramatu • Traviata: Přípitková árie: https://www.youtube.com/watch?v=UZvgmpiQCcI hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •Simon Boccanegra (1857) •ještě více patrná tendence k prokomponovanosti, téměř se tu nenachází uzavřená čísla •bohatě propracovaný orchestrální part, je důležitou složkou dramatického výrazu → při premiéře neporozumění, od 30. let 19. stol. v repertoárech •Un ballo in maschera (Maškarní ples, 1859) •libreto od E. Scriba, na stejný námět napsal operu také A. Adam (Gustave III., 1853) •původně atentát na švédského krále Gustava III. ale cenzura → fiktivní příběh v Bostonu •1955 vystoupila v MET NYC Marian Andrson – první zpěvačka černé pleti na této scéně •La forza del destino (Síla osudu, 1862) •premiéra v Petrohradu pod taktovkou Verdiho •v centru děje milenecký pár, používá motiv osudu = výraz bezmocnosti postav •kvardián – jedna z nejzdařilejších Verdiho basových rolí • •1860 zvolen poslancem do prvního italského parlamentu (do 1864) •na francouzská libreta přepracoval opery Maškarní ples, Macbeth (1865) a napsal novou operu Don Carlos (1867): •ve stylu grand opéry, jeho nejrozsáhlejší dílo (5aktové) •orchestr a pěvci jsou si rovnocenní → směřuje k hudebnímu dramatu •několik přepracování (vč. překladu do italštiny) – celkem 7 verzí díla •hlavní postava bas – jedna z nejzdařilejších v operním repertoáru 19. století •Rigoletto (1869) •mnoho zásahů cenzury (→ hrána pod jinými názvy), vytýkán germanismus hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •Aida (1871) •psal po dlouhé odmlce •na objednávku egyptského místokrále (Isma‘il Paša) ke slavnostnímu otevření italského divadla v Káhiře (zde premiéra 1871), které bylo otevřeno při příležitosti zprovoznění Suezského průplavu •světová senzace, stala se egyptskou národní hymnou •studoval egyptskou historii a hudbu → použití modálních obratů, chromatismů, koloritu •aidovky – velké trompety staroegyptského tvaru, nechal vyrobit po konzultaci s odborníky, použil jich 6 (ve vítězném průvodu ve finále 2. jednání) •slavné číslo: árie Radamese z 1. jednání Celeste Aida (Božská Aido) a duet milenců v hrobce v závěru opery •roli Aidy zpívala sopranistka českého původu Tereza Stolz (také Leonora v Síle osudu a první interpretka sopránového sóla ve Vediho Requiem) •Díla z posledního období: dvě opery na náměty Shakespearovských dramat: •Othello (1887) •libreto Arrigo Boito, libreto je rovnocenné hudbě, přibližuje se k činohernímu ovzduší •maximálně zpěvné recitativy a zkrácené melodické fráze → neustálý hudební proud, který odpovídá dějovému spádu •vrchol jeho směřování k italskému hudebnímu dramatu, ne ale dramatu wagnerovskému: u Verdiho není orchestr středem pozornosti a nerozvíjí děj jako u Wagnera •Othello byl rolí tenoru Maria del Monaca • hymna: https://www.youtube.com/watch?v=Kr_asm3M7Kw Aida – triumfální pochod: https://www.youtube.com/watch?v=JXMdei-UTfw hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •Falstaff (1893) •komedie, útvar, kterému se kromě prvních skladatelských pokusů nevěnoval •směřuje k ideálu komické opery 20. století •téměř impresionistické scény, v závěru díla zazní zpívaná fuga •konverzační veselohra + patrná moudrost a stáří Verdiho •libreto Boito •mnoho vyznamenání ve státech Evropy •jeho pohřeb = národní událost •Další dílo •Requiem (1873) – psáno na počest básníka a spisovatele Alessandra Manzoniho, kterého Verdi obdivoval •Stabat Mater •Te Deum •Ave Maria • •pro své opery si volil hodnotné náměty světové literatury •výborný smysl pro dramatický jevištní účinek, neustálé dění na scéně •ostrá charakteristika postav, propracované ansámbly a sbory •počátky: důraz na melodiku a výrazný rytmus, vrcholná díla: prokomponovaný typ opery (na rozdíl od Wagnera není nikdy zdlouhavý) •sepjetí s italskou lidovou tradicí: zájem o lidovou píseň, užitou hudbu a běžné taneční žánry •symbol italského demokratického hnutí, byl umělecky spjatý s dobou a jejími ideály • • Requiem: https://www.youtube.com/watch?v=Nlq9lJRElBk hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Další autoři •ARRIGO BOITO (1842 – 1918) •skladatel i libretista, patřil k nejvzdělanějším umělcům své doby •snaha o obrodu italské opery novými proudy evropské hudby, velmi ovlivněn wagnerovským novoromantismem •opera Mefistofele (1868) •s citacemi původního textu •velmi náročné sólistické party, dílo koncipované téměř oratorně •jedna z nejoriginálnějších oper v Itálii 2. poloviny 19. století •premiéra neúspěšná, do Evropy i zámoří se prosadila po přepracování (v titulní roli F. Šaljapin) •AMILCARE PONCHIELLI (1834 – 1886) •La Gioconda (1876) •libreto Boito, na pomezí velké opery a verismu •postavu Giocondy zpívala E. Destinnová •ANTONIO CARLOS GOMES (1836 – 1896) •první Američan, který svými operami pronikl do Evropy •považován za zakladatele brazilské národní opery • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png italský verismus hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •„verus“ (lat.) = pravý, pravdivý •krátké trvání směru, vrchol na přelomu 19. a 20. století •1880 manifest verismu (Milán) – vychází z francouzského realismu a Zolova naturalismu, obrací se proti symbolismu a idealismu v literatuře a proti romantismu a impresionismu v hudbě (zvl. proti historizujícím, milostným, mytologickým a heroickým námětům) •odraz zrychleného životního stylu společnosti •požadavek realistického znázornění skutečnosti, věrné zachycení lidských charakterů, ale bez vyjádření osobního stanoviska autora •v opeře se týká výhradně italského prostředí •úspěchy veristických oper však zůstaly omezené jen na jejich dobu, dnes na repertoáru minimálně (z nich zvl. Mascagni a Leoncavallo, Puccini) •typické: •náměty realistické, ze současného života, důležitý je sociální moment a zdůraznění regionálních problémů •rychlý spád děje, úzký časový rozsah děje (zhutnění, koncentrace) •efektní líčení prostředí •postavy charakterově vyhroceny •stupňované afekty, brutalita, pudovost, ryzí láska a nenávist •působivé hudební zpracování •strhující jevištní účinek •nic se nezastírá, vše je podáno přímočaře, expresivita •časově zpravidla krátká • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Giovane scuola italiana (Mladá italská škola) 1.Pietro Mascagni (viz dále) 2.Ruggero Leoncavallo (viz dále) 3.Umberto Giordano (1867 – 1948) •nejznámější opera André Chénier (1896) •historická postava básníka •vyhrocené postavy, barvitá orchestrace •Fedora (1898) – poprvé se v titulní roli Lorise prosadil E. Caruso 4.Francesco Cilèa (1866 – 1950) •L‘Arlesiana (Arlézanka, 1897) • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png 1. Pietro Antonio Stefano Mascagni 7. 12. 1863 Livorno – 2. 8. 1945 Řím •zakládající osobnost italského verismu •na milánské konzervatoři studia u Pucciniho •dirigent kočovné operní společnosti •využívá populárních melodií •nejslavnější dílo: Cavalleria rusticana (Sedlák kavalír, 1890) •původně dvě dějství, pro účely nakladatelské soutěže je spojil proslulým Inttermezzem sinfonico •žádné z jeho pozdějších operních děl (15) nebylo tolik úspěšné • • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png 2. Ruggero Leoncavallo 23. 4. 1857 Neapol – 9. 8. 1919 Montecatini •ryzí verista, smysl pro scénický účinek •I Pagliacci (Komedianti, 1892) •vlastní libreto, premiéra pod taktovkou Toscaniniho •prolog je manifestem verismu: básník má směle odhalovat strašnou životní pravdu hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Giacomo Antonio Domenico Michele Secondo Maria Puccini 22. 12. 1858 Lucca - 29. 11. 1924 u Bruselu •poslední výrazný italský operní skladatel •z hudební rodiny, vzdělání v Miláně na konzervatoři u Pontichelliho •10 oper, psal je v době, kdy útvar začal procházet krizí •Manon Lescaut (1893) •libreto několik autorů (vč. jeho samotného a jeho mecenáše a nakladatele Ricordiho) •reakce na tehdy populární Massenetovu Manon •na premiéře senzace •La Bohéme (Bohéma, 1896) •premiéroval Toscanini, v Praze v čj. provedena 1898 •vrchol jeho osobitého projevu •úspěšná i díky vynikajícím libretistům Luigi Illica a Giuseppe Giacosa •děj v rušné Paříži, rychlé střídání scén •role Rudolfa (proslul L. Pavarotti a Peter Dvorský) a Mimi • hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •Tosca (1900) •tragická, s naznačenou politickou zápletkou, rozvíjí velmi drastický děj •velmi krátké melodie, známá E lucevan le stelle (A svítily hvězdy) ve 3. jednání •typické: dějové napětí, dramatické efekty, sóla se rychle střídají se sbory •v závěru zazní Te Deum •Madame Butterfly (1904) •japonská tematika (studium japonské hudby) → používá pentatoniku •nešťastně zamilovaná mladá Japonka – hýřivá a opojná hudba •populární na celém světě dodnes •La Fanciulla del West (Děvče / Dívka ze Zlatého Západu, 1910) •premiéra v MET s E. Destinnovou a E. Carusem, dirig. A. Toscanini •drsný hudební výraz, místy se blíží k atonalitě •sklon k triviálnosti (opereta) Tosca: E lucevan le stelle: https://www.youtube.com/watch?v=TU5roitYI1s hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png •Trittico (Triptych, 1918) •části: •Il tabarro (Plášť) •Suor Angelica (Sestra Angelika) - kontrastní, bez dramatických zvratů •Gianni Schicchi – jediná jeho buffózní hra, jedno z jeho nejlepších děl, nejznámější •Turandot (nedokončená) •jeho nejbohatší a hudebně nejvýraznější dílo •děj o kruté čínské princezně → vyjádření čínského koloritu v pohádkovém ovzduší •používá dětský sbor •na premiéře 1926 v La Scale provedl Toscanini, přerušil operu tam, kde končil rukopis •dokončil Pucciniho žák Franco Alfano (závěrečný duet a finále opery) • Turandor: Nessun dorma: https://www.youtube.com/watch?v=Uau48wh5CeI hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Italský verismus - další skladatelé •UMBERTO GIORDANO (1867 – 1948) •WOLF-FERRARI ERMANO (1876 – 1948) •opery často psal na náměty her Carla Goldoniho •známé jsou zvl. jeho komické opery •ZANDONAI RICARDO (1883 – 1944) •studia u Pietra Mascagniho •propagoval Rossiniho dílo, 1941 přepracoval jeho operu La gazza ladra (Straka zlodějka) hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Interpreti •ENERICO CARUSO (1873 – 1921) •tenor, úspěšný ve všech operních oborech •zvl. v 10. a 20. letech 20. stol. zásluhy • za gramofonové nahrávky (přes 260) •spolupráce s Emou Destinnovou (např. • v Pucciniho opeře Děvče ze zlatého Západu aj.) •od 1903 v New Yorku • Metropolitan Opera - MET • na Manhattanu, založena 1880 • •ARTURO TOSCANINI (1867 – 1957) •dirigent, původně violoncellista (v orchestru při premiéře Verdiho Othella) •působil zvl. v milánské La Scale hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png Opera a opereta - literatura •BRANBERGER, Jan a Zdeňka MÜNZEROVÁ. Svět v opeře. 4. vyd. Praha: Orbis, 1948 •SADIE, Stanley. The New grove dictionary of opera. London: Macmillan Press, 1994. ISBN 978-0195221862 •TROJAN, Jan. Dějiny opery: tvůrci předloh, libretisté, skladatelé a jejich díla. Praha: Paseka, 2001. ISBN 80-7185-348-8 • •