hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
I.
Francouzská hudba v 19. století:
opera a opereta
12. hodina

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Paříž
•na poč. 19. století hlavní město evropské opery
•1887 – 1889 vystavěna Eiffelova věž
•slavná místa: Rue de la Paix (Ulice míru)
•od 1848 tzv. Druhá republika
•
•typ pařížské opery = reprezentativní útvar vedle italské opery, charakteristické:
•hlavní hrdina prožívá pohnuté životní události v neklidné společenské době
•témata:
•VFR ( → rescue opera / Rettungsopera, Schreckensopera / pièce à sauvetage / opera spasenija, opera
užasov): hrdinové se staví na odpor tyranovi, boj na život a na smrt, např. Pierre Gaveux: Léonore
(1798)
•venkovské prostředí: prostý lid pod vládou šlechtice / panovníka… (zvl. rané komické opery)
•antické náměty (podobně jako v době Glucka)

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Raně romantická
operní tvorba

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Maria Luigi Carlo Zenobio Salvatore Cherubini
14. 9. 1760 Florencie - 15. 3. 1842 Paříž
•z Florencie, původně  zaměření na chrámovou hudbu
•od 80. let operní tvorba, úspěch jeho italských prací → Londýn a od 1788 trvale Paříž
•pedagog a později ředitel na konzervatoři
•Théâtre Feydeau – malé divadlo, provozování jeho děl, zde dirigent
•raně romantické: Lodoiska (1791), Elisa (1794) – obě milostné
•antický námět: Médée (1797)
•nejúspěšnější: Deux Journées (Vodař, 1800) – obrozenecký námět, mluvené dialogy se střídají s
melodramy, názvuky revolučních pochodů
•Fanisca (1806) – osvobozenecká, polské prostředí, na německý text, první německá opera, která byla
po italských produkcích provedena ve Stavovském divadle (1807)
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Étienne-Nicolas Méhul
22. 6. 1763 Givet - 18. 10. 1817 Paříž
•původně varhaník, úspěšný v kompozicích vokální i instrumentální hudby
•Euphrosine – le tyran corrigé (Eufrosina – napravený tyran, 1790)
•zkrocení odvážného muže despotickou dívkou, hrála se v Opéra comique
•duet žárlivosti – podobný s Rossiniho Otellem (postava Jago)
•Le jeune Henri (Mládí Jindřicha IV., 1797)
•ouvertura → samostatné koncertní číslo
•Uthal (1806)
•jednoaktová tragédie, libreto podle keltských parafrází
•opouští italskou zpěvnost, v orchestru vynechává skupinu houslí kvůli docílení temné barvy
•Joseph (1807)
•vrcholná, jedna z mála na biblické téma
•bez milostné zápletky, jen mužské hlasy (populární sbor Dieu d‘Israel, Bože, Izraeli – na motivy
gregoriánského chorálu)
•1824 uvedena v českém překladu (Josef Krasoslav Chmelenský) ve Stavovském divadle → nejoblíbenější
opera obrozenecké éry
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Gaspare Luigi Pacifico Spontini
14. 11. 1774 Maiolati Spontini - 24. 1. 1851 Maiolati Spontini
•italský původ (Řím, studia v Neapoli), od 1803 v Paříži, dvorní kapelník a skladatel
•La Vestale (Vestálka, 1807)
•obsáhlé sbory, patetické výjevy, bohatá koloristika
•premiéra v Le Grand Opéra → Napoleonova cena za nejlepší operu posledních 10 let
•Ferdinand Cortez (1809)
•na Napoleonovu objednávku
•ohromující scénické efekty, velkolepá výprava (koně), davové scény
•hlavní postava – předzvěst Meyerbeerových oper
•po neúspěchu opery Olimpie (1819) v Paříži odchází do Berlína
•zde jeho kompozice mnohem úspěšnější
•velké zásluhy na rozvoji operní produkce, kladně hodnotil i R. Wagner
•nákladné výpravy jeho oper, kuriozity (v Olimpii vystupovali sloni, v pohádkové opeře Alcidor
vyžadoval v orchestru naladěná kladiva aj.)
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Le Grand Opéra


hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•scénický hudebně-dramatický útvar s recitativy a áriemi
•4 – 5 jednání, náměty heroické a historické, produkce zvl. v 1. pol. 19. stol.
•opery provozovány v pařížské Le Grand Opéra (Velká opera)
•od 1875 nová budova Palais Garnier
•dnes má National Opéra de Paris dvě budovy: historická Opéra Garnier a Opéra Basille (od 1989)
•nejvýraznější osobnosti spjaté s Le Grand Opéra:
•podnikatel Louis Véron
•libretista Eugène Scribe
•skladatel Giacomo Meyerbeer
•další:
•D. F. E. Auber
•F. Halévy
•G. Rossini: Vilém Tell
•H. Berlioz: Trójané
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•typické:
•obrozenecká a historická tematika, romantický patos
•velká ansámblová uskupení
•střídání recitativů, ansámblů, árií, sborů a baletů
•nákladné výpravy, masové výjevy, na závěr šokující scény (přírodní katastrofy aj., např.
Meyerbeer: Prorok, Hugenoti, Saint-Saëns: Samson a Dalila aj.)
•silně obsazený orchestr, je nejen doprovod, ale zdůrazňuje děj ( → rozvoj instrumentace)
•typy postav jsou charakteristické hlasovými obory (např. alt: kalhotkové role, bas: postavy
staršího věku a záporné postavy), interpretačně náročné role
•ve vrcholném období časově velmi dlouhé
•→ spíše honosná podívaná než opera?
•
•její vliv dalece přesahoval okruh pařížské operní tvorby
•vliv na skladatelskou generaci 2. pol. 19. stol., včetně Verdiho a Wagnera
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Augustin Eugène Scribe
24. 12. 1791 Paříž – 20. 2. 1861 Paříž
•dramatik (cca 350 divadelních her), choreograf, libretista, spisovatel
•charakteristické: psychicky rozervané postavy + jejich pestré životní osudy → zajištění úspěchu
jeho libret
•jeho libreta zhudebňovali nejvíce G. Meyerbeer, F. Halévy, D. F. E. Auber, V. Bellini, G.
Donizetti, také G. Verdi

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Daniel-François-Esprit Auber
29. 1. 1782 Caen - 12. 5. 1871 Paříž
•zpočátku pod vlivem Cherubiniho, u kterého Auber studoval, Auber jeho nástupce ve vedení pařížské
konzervatoře od 1842
•La Muette de Portici (Němá z Portici, 1828)
•historická, končí výbuchem Vesuvu
•vzorové raně romantické libreto
•nepravděpodobné zauzlení děje
•výrazná role hlavní dvojice: hrdinky (Fenela – pantomimická role, svedená a opuštěná dcera rybáře)
a hrdiny (Masaniello – vůdce povstání)
•patetické davové scény ostře kontrastují s lyrickými výjevy (Wagner: „žhavá až k spálení“)
•→ jedna z nejhranějších oper své doby v Evropě, mnoho samostatných koncertních čísel
•ouverturu v klavírní úpravě hrál 6letý B. Smetana na prvním veřejném koncertě v Litomyšli
•provedení 1830 v Bruselu vyprovokovalo v Belgii povstání za národní nezávislost na Nizozemí

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Giacomo Meyerbeer (Jacob Liebmann Beer)
5. 9. 1791 Berlín - 2. 5. 1864 Paříž
•židovský původ, zámožná rodina, klavírista
•operní tvorba na německé texty neúspěšná → do Itálie (operní tvorba na italské texty), poté od
1831 v Paříži – vrchol kariéry, od 1842 částečně hudební ředitel a dirigent v Berlíně
•na repertoáru se jeho opery udržely po celé 19. století, nesmírně úspěšné
•Il crociato in Egitto (Křižák v Egyptě, 1824)
•první úspěch, poslední na italský text
•honosná, 1836 provedena ve Stavovském divadle u příležitosti uvedení Ferdinanda V. na trůn
•Robert le diable (Robert ďábel, 1831)
•první na francouzský text
•přesahuje grand operu: italská melodika + velké efektní scény francouzské grand opery + německá
harmonická vynalézavost
•hlavní motiv: vykoupení lidské bytosti láskou (po něm také zvl. R. Wagner)

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•Les Hugenots (Hugenoti, 1836)
•monumentální, důraz na efekt, do 1. světové války opera dosáhla tisícího uvedení
•silně obsazený orchestr ( → Wagnerův Lohengrin), používá violu d‘amour
•soupeření protestantů (lutherské chorály) a katolíků (polyfonní zpracování)
•Le Prophète (Prorok, 1849)
•psal už v německém prostředí
•tematika revoluční (tábory novokřtěnců a sedláků) a milostná, hlavní postava, Jan z Leydenu, umírá
s matkou v obleženém zámku
•známá altová árie matky – jedna z nejnáročnějších altových v operním repertoáru
•kuriozita: tanec bruslařů (balet)
•L‘Africaine (Afričanka, 1865)
•provedeno posmrtně, vrchol jeho tvorby
•smyšlený příběh o mořeplavci Vasco da Gama (tenor) + milostný motiv
•exotičnost a hudební barvitost (→ Verdiho Aida)
•vděčné tenorové číslo: árie Vasca da Gamy O paradiso, kde se obdivuje krásám africké přírody
•scéna ztroskotání lodě na jevišti aj.
•opera končí dobrovolným odchodem domorodkyně Seiky (v pp)
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Jacques François Élie Fromental Halévy
27. 5. 1799 Paříž - 17. 3. 1862 Nice
•autor oper grande i comique
•na pařížské konzervatoři žák Cherubiniho, 1819 obdržel Římskou cenu
•vynikající dramatik, vážné náměty, velké kontrasty v charakterech, mistrná instrumentace, přesto
nedosáhl úspěchů Meyerbeera
•La Juive (Židovka, 1835)
•velká opera o 5 dějstvích
•smyšlený příběh, založený na pronásledování židů z období kostnického koncilu (1414)
•úvodní Te Deum → Pucciniho Tosca (závěr 1. dějství)
•árie žida Eleazara (tenor) - populární číslo (uváděl např. Enrico Caruso)
•L‘Éclair (Blesk, 1835)
•jeho nejpopulárnější komická, zápletka dvou mladých párů (2 soprány a 2 tenory) + sborové scény
•uvedena v Prozatímním divadle (→ Smetana: Dvě vdovy)
•
•
•
•
•
•
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Hector Berlioz
11. 12. 1803  La Côte-Saint-André – 8. 3. 1869 Paříž
•průkopník v oblasti instrumentální hudby (viz dříve novoromantismus)
•v operní tvorbě osamělý zjev, vliv velké opery Meyerbeera + okouzlení Wagnerem
•jako opera je uváděna dramatická legenda La Damnation de Faust (Faustovo prokletí, 1846)
•Benvenutto Cellini (1838)
•podle životopisu italského renesančního sochaře – umělcova vzpoura proti společnosti
•ouvertura ke 3. dějství → samostatné koncertní číslo Římský karneval
•v Paříži nepříliš úspěšná, teprve po uvedení F. Liszta ve Výmaru v 2. pol. 19. stol. se dostala na
operní scény
•Les Troyens (Trójané, 1858)
•z jeho nejmohutnějších děl, 2 díly: Dobytí Tróje a Trójané v Kartágu
•libreto sám, inspirace: Vergiliův epos Aeneis
•monumentální, náročné na provedení (každý díl zvlášť, až 1890 vcelku)
•česká premiéra 1940 v Brně (dirig. Rafael Kubelík)
•Béatrice et Bénedict (Blažena a Beneš, 1862)
•komická, libreto sám podle Shakespearova Mnoho povyku pro nic
•italské prostředí, barvité lidové tance, populární nokturnový duet na konci 1. dějství
•
•
•

Římský karneval: https://www.youtube.com/watch?v=BnZWNfYcOVc

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Opéra comique


hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•podoba zpěvohry s mluvenými dialogy
•prvky sentimentální, pohádkové, pověsti, osvobozenecká tematika
•lehčí útvar, žertovné situace Opéra comique, Paříž
•použití vaudevillů a romancí, jednoduché ansámbly
•vrchol v 1. třetině 19. stol., zaniká v polovině 19. stol.:
•vážná větev → drame lyrique
•humorná větev → opereta
vaudeville
•   v 17. stol. prostý popěvek nebo píseň (voix de ville    = hlasy z města), vkládané do
komediálních výstupů
•   v 18. stol. francouzská forma singspielu, ze které se vyvinula opéra comique

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
François-Adrien Boieldieu
16. 12. 1775 Rouen - 8. 10. 1834 Varennes-Jarcy
•po příchodu do Paříže známost s Cherubinim a Méhulem, nejprve pronikl svými písněmi
•cca 35 oper, charakteristické: výrazná melodika, ostré rytmy, díla srozumitelná, průhledná
harmonie → čísla z jeho oper se přenášela do salónů a na koncertní pódia
•Le Calife de Bagdad (Kalif bagdádský / Kalif z Bagdádu, 1800)
•orientální námět
•ouvertura → dlouho populární samostatné číslo
•skladatelské úspěchy po návratu z Petrohradu (dvorním skladatelem 1803 – 1810): Jean de Paris (Jan
z Paříže, 1812)
•1817 Méhulův nástupce na pařížské konzervatoři
•Le petit Chaperon rouge (Červená karkulka, 1818) – kompoziční stylové vytříbení
•La Madame blanche (Bílá paní, 1825)
•jeho nejpopulárnější, na motivy strašidelných příběhů Waltera Scotta
•děj ve skotských horách – používá nápěvy starých skotských písní, balad a lidových tanců
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Daniel-François-Esprit Auber
•Auberův vzor v komické opeře: G. Rossini
•v oboru opéra comique zhudebňoval hodnotná libreta – ne sentiment a fantastičnost, ale duchaplné
rozvíjení děje
•La Neige (Sníh, 1832) – netypické: zimní krajina na scéně
•Le Maçon (Zedník a zámečník, 1825) – využívá konverzace podobné běžné hovorové mluvě
•Fra Diavolo (1830)
•příběh založený na skutečné události: smrt markýze přinese štěstí mladému páru
•obsahuje zvl. strofický text a výrazné ansámbly
•Le Domino noire (Černé domino, 1837)
•jeho nejpopulárnější dílo, děj z madridského kláštera → v tanečních výstupech španělský kolorit,
religiozita prostředí jeptišek
•na jeho opéry comique navazovali skladatelé operet
•
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Louis Joseph Ferdinand Hérold
28. 1. 1791 Paříž - 19. 1. 1833 Neuilly sur Seine
•žák Adama a Méhula, 1812 získal Římskou cenu
•jeho první opery v Itálii (na italské texty)
•v Paříži korepetitor a sbormistr italské opery
•charakteristické: v melodii časté synkopy a chromatika, harmonicky vybočuje do vzdálenějších
tónin, stylizace městských písní a valčíkových motivů
•Zampa ou la Fiancée de marbre (Zampa aneb mramorová nevěsta, 1831)
•populární zvl. v Německu
•spíše dramaticko-lyrická než komická
•sladkými melodiemi připomíná Belliniho
•Le Pré aux clercs (Písařská loutka, 1832)
•populárnější ve Francii, komická
•výjevy maškarád a vojenských slavností → velké ansámblové a sborové scény
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Adolphe-Charles Adam
24. 7. 1803 Paříž - 3. 5. 1856 Paříž
•přechod k operetě, na konzervatoři v Paříži žák Rejchy a Boieldieua
•skladatel (53 jevištních prací), hudební fejetonista, vynikající klavírista (klavír vyučoval na
konzervatoři)
•v díle osciluje mezi Offenbachem, italskou buffou, používá coupletové útvary
•Le Postillon de Lonjumeau (Postilión z Lonjumeau, 1836)
•jeho nejpopulárnější dílo, parodické
•proslulá tenorová árie hlavní postavy Chapeloua dosahuje d3
•Si j‘étais roi (Kdybych byl králem, 1852)
•indický námět → předvídá exotismy ve francouzské opeře
•Le Brasseur de Preston (Sládek z Prestonu, 1838)
•v českých zemích se z jeho děl se hrála nejvíce
•poetická hudba → předjímá dramme lyrique
•La Poupée de Nuremberg (Norimberská loutka, 1852)
•příběh karnevalové noci, parodický, s pantomimou
•populární sopránová árie se sólovými houslemi
•Part du diable (Ďáblův podíl, 1843)
•v hlavní roli Farinelli
•Gisèle (1841) – balet, archetyp tohoto útvaru v romantismu
•
couplet = sloka v písni (s refrénem) s měnícím se textem. Zvl. od 18. stol. také označení pro celou
strofickou píseň satirického charakteru

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Opereta


hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•odděluje se od opéry comique cca v pol. 19. století
•v 18. století opereta = malá opera
•v 2. pol. 18. století opereta = úprava italské buffy na singspiel, recitativy byly nahrazovány
mluvenými dialogy
•dobový název: musiquette
•lehčí žánr, veselý ráz
•náměty: neproblematický život aristokratické a měšťanské společnosti, prvky exotické a lidové
•hlavní formy: dialog v próze, zpěv, tanec
•průkopníci v Paříži:
•Florimond Hervé
•Jacques Offenbach – vlastní zakladatel útvaru
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Florimond Hervé (vl. jm. Florimond Ronger)
30. 6. 1825 Houdain - 4. 11. 1892 Paříž
•typický parodicko-komickými kusy
•Mam‘zelle Nitouche (1883)
•dodnes na scéně živá

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Jacques Offenbach
20. 6. 1819 Kolín nad Rýnem - 5. 10. 1880 Paříž
•německý původ, ale celoživotně spojen s Paříží, zde soukromé hodiny kompozice u Halévyho
•violoncellový virtuóz (absolvent pařížské konzervatoře) a uznávaný pedagog, autor jedinečného
výukového materiálu pro violoncello, coby violoncellový interpret („Liszt violoncella“)
spolupracoval s C. Franckem, F. von Flotowem, F. Lisztem a A. Rubinsteinem
•přes 100 jevištních děl a velké množství skladeb orchestrálních
•úpravy skladeb jiných autorů, zvl. Franze Schuberta
•neúspěchy s provozováním děl v pařížských divadlech (např. Halévy provedl jeho jednoaktovku
Oyayaye ou la Reine des Îles (Ojajaje, aneb Královna ostrovů, 1855) → 1855 otevřel vlastní divadlo
Théâtre des Bouffes-Parisiens
•Orphée aux Enfers (Orfeus v podsvětí, 1858)
•od tohoto uvedení → v Paříži definitivní přijetí, přeplácení divadel o jeho přízeň
•první klasická celovečerní opereta
•2. jednání, 2. obraz: Pekelný kvapík – známý jako kankán
•

Kankán: https://www.youtube.com/watch?v=4Diu2N8TGKA

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•60. léta
•v Paříži vrchol jeho kariéry
•jeho libretisté využívali k parodiím vše, zvl. velkou francouzskou operu a operu italskou
•ještě nenašel svůj osobitý kompoziční styl
•např. Vent-du-Soir ou l'Horrible Festin (Večerní vítr, aneb strašlivá hostina, 1857) – předehra
evokuje mořskou bouři, děj se odehrává mezi lidojedy
•odpůrce Wagnerova Gesamtkunstwerku (Le Musicien de l'avenir, Hudebník budoucnosti, 1860)
•balet Le Papillon (Motýl, 1860)
•Fortuniova píseň (La Chanson de Fortunio, 1861) – úvodní melodie Si vous croyez que je vais dire
(Pokud si myslíte, že vám říkám) zněla na jeho pohřbu
•La belle Hélène (Krásná Helena, 1864)
•parodie na antické téma, satira na pařížskou společnost
•dnes Offenbachovo nejhranější dílo
•Barbe-bleue (Modrovous, 1866)
•La Vie parisienne (Pařížský život, 1866), La Grande-Duchesse de Gérolstein (Velkovévodkyně z
Gerolnsteinu, 1867), La Périchole (Perikola, 1868), Les Brigands (Bandité, 1869) - dodnes živé
•1870 prusko-francouzská válka, po ní se s Offenbachem na hudební scéně už nepočítalo (úspěch jen
opera Le Roi Carotte (Král Mrkev, 1872)) → 1876 turné po USA

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•Les Contes d'Hoffmann (Hoffmannovy povídky, 1881)
•vymyká se ustálenému opernímu útvaru: ani opereta, ani opera lyrique, ojedinělé dílo
•napsal jen klavírní výtah s mluvenými dialogy, instrumentaci a recitativy dokončil Ernest Guiraud,
premiéra po jeho smrti
•Hoffmann – vypravěč fantaskních příběhů, konfrontace reality a Hoffmannových snů: prolog a epilog
uvádí a uzavírají Hoffmannovo vyprávění, 3 obrazy (= dějství) jsou jeho vize:
1.zamiluje se do zpěvačky Olympie (oslnivé koloratury)
2.v Benátkách, postava kurtizány Giulietty – dožene Hoffmanna k vraždě soka
•barkarola
•z jeho lyrické opery Les Fées du Rhin (Rýnské rusalky, 1864) – jeho jediná prokomponovaná opera,
na premiéře ve Vídni skončila kvůli slabému libretu fiaskem → melodie z ní použil jinde
•v českém překladu se zpívala pod názvem Krásná, bílá, čarovná noci
3.vztah ke smrtelně nemocné zpěvačce Antonii
4.

Barkarola: https://www.youtube.com/watch?v=0u0M4CMq7uI

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Alexandre Charles Lecocq
3. 6. 1832 Paříž - 24. 10. 1918 Paříž
•v Paříži žák Halévyho
•cca 40 operet, nejúspěšnější:
•La Fille de Madame Angot (Dcera paní Angot, 1871)
•Giroflé-Girofla (1874)
•Le petit Duc (Malý vévoda, 1878)
•Le grand Casimir (Velký Kazimír, 1880)

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Opéra lyrique


hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•vznik v polovině 19. stol. sloučením prvků
1.velké pařížské opery → obsahuje balet a pěvecký sbor
2.opery komické → obsahuje mluvené dialogy (později nahrazené recitativy)
•názvy: opéra lyrique, dramme lyrique
•typické lyrické a sentimentální náměty
•hlavní představitelé:
•  Ch. Gounod, A. Thomas, J. Massenet
•prvky opéry lyrique v dílech:
•  G. Bizeta, C. Saint-Saënse, G. Charpentiera
•představení se uváděla v pařížském
•  Théâtre-Lyrique (v provozu 1847 – 1863)

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Charles-François Gounod
17. 6. 1818 Paříž - 18. 10. 1893 Saint Cloud
•také vynikající varhaník, sbormistr, dirigent, 12 operních děl
•přední francouzský operní skladatel, někdy řazen mezi eklektiky
•1839 Římská cena → studium palestrinovského stylu a gregoriánského chorálu
•v Německu známost s Mendelssohnem → seznámení s dílem J. S. Bacha
•Mireille (1856)
•z venkovského prostředí, centrální postava: selská dívka, obětuje život za mladého chudého chlapce
•Faust (1859)
•světově proslulá, jedna z nejslavnějších operních prací 19. století
•text podle Goethova 1. dílu Fausta (zvl. milostný vztah Fausta a Markétky), v Německu hrána pod
názvem Margarethe (= zdůraznění Markétčina příběhu)
•sled milostných scén se střídá s fantastickými příběhy
•výjev v dómě (v 1. jednání) – zúročuje zkušenosti s chrámovou hudbou
•role Markétky – přitažlivá pro sopranistky, Mefisto – bas
•známá čísla: valčík Fausta, Valpuržina noc (balet z 5. jednání)
•Roméo et Juliette (1867)
•opět vykreslení sentimentálního příběhu zamilované dvojice
•těžiště výrazu přesunuto do orchestru (vliv Wagnera)
•
•

valčík: https://www.youtube.com/watch?v=Wfck1-gN-3k
Valpuržina noc: https://www.youtube.com/watch?v=aZlqnhdBuCQ

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Charles Louis Ambroise Thomas
5. 8. 1811 Mety - 12. 2. 1896 Paříž
•Římská cena 1832 → seznámený s italskou operní produkcí, poté pobyt ve Vídni
•po Auberovi převzal na pařížské konzervatoři funkci ředitele a profesora skladby
•typický ušlechtilou a sentimentální melodikou
•žáci: mj. J. Massenet
•úspěch až s operou Mignon (1866)
•podle Goethova románu → úspěšnější v Německu
•Hamlet (1868)

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Proměny opéry lyrique
•70. léta
•ve Francii vlna národního uvědomění
•stírání rozdílu mezi velkou a komickou operou
•konec století
•mizí mluvené dialogy (byly typické pro komickou operu)
•rozšíření okruhu námětů: exotické (vlivem evropského kolonialismu), náměty z denního života
•v libretech využití prvků činohry → zvýšení účinku
•vrcholí typ lyrické opery
•ve Francii zůstává opera hlavním kompozičním oborem

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Charles Camille Saint-Saëns
9. 10. 1835 Paříž – 16. 12. 1921 Alžír
•operním dílem populární v Německu (F. Liszt ve Výmaru provedl 1877 jeho operu Samson et Dalila)
•Samson et Dalila (1877)
•námět ze Starého zákona
•jediná ženská role: Dalila (mezzosoprán / alt)
•orchestrální intermezza → symfonické drama, sborové složky → blíží se oratornímu pojetí

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Clément Philibert Léo Delibes
21. 2. 1836 St. Germain du Val - 16. 1. 1891 Paříž
•typické: exotické náměty
•Lakmé (1883)
•děj z Indie ze současného života
•„zvonečková“ árie Lakmé sahá k e3 → efektní číslo světových sopranistek
•Le Roi l‘a dit (Král to řekl, 1873)
•ovzduší peprných historek z doby Ludvíka XV.
•význam pro historii baletu: zavádí celovečerní dějový balet s podílem pantomimy
•Coppélia (1870)
•

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Jules Émile Frédéric Massenet
12. 5. 1842 Montaud - 13. 8. 1912 Paříž
•úspěšnější než jeho učitel Thomas
•dílo na pomezí velké a komické opery + vliv Wagnera a italských veristů
•představitel zvl. francouzské sentimentální opery
•odsouván na pozici rutinního skladatele líbivých melodií, ale ovlivnil jimi Pucciniho i Debussyho
•Římská cena 1863, umělecké cesty, přátelství s Lisztem
•vycházel z Meyerbeera a Gounoda
•Manon (1884)
•na vypjatých místech používá melodram, ve vrcholných scénách se blíží hudebnímu dramatu (použití
příznačných motivů, zesílená role orchestru)
•považuje se za vyvrcholení francouzské lyrické opery

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•Werther (1892)
•námět podle Goetha
•opět příznačné motivy, psychologické vylíčení kontrastních postav Werthera (vášeň) a Lotty
(melancholie)
•Thais (Paříž, 1894)
•mohutný orchestr (vliv Wagnera), exotické prostředí: Egypt ve 4. stol. po Kr.
•známá barytonová role mnicha Athanaela
•Le Jongleur de Notre-Dame (Kejklíř u Matky Boží, 1902)
•bez významné ženské role, od zpěváků vyžadovány herecké výkony (zvl. kejklíř Jean, tenor)
•kejklířův nástroj = viola d‘amour
•mohutné sbory → oratorní ráz
•Don Quichotte (1910)
•jeho poslední úspěch, hlavní postavu ztvárnil Šaljapin (také ji zpíval v české premiéře v ND v
Praze 1933)

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Georges Bizet
25. 10. 1838 Paříž - 3. 6. 1875 Bougival
•zázračné dítě: v 10 letech na pařížskou konzervatoř (klavír u Marmontela), později kompozice u
Halévyho
•1857 Římská cena, po návratu operní kompozice
•Les Pêcheurs de perles (Lovci perel, 1863)
•dva rybáři milují stejnou dívku → nenávist → opera vyústí v tragédii po vzoru velké opery (Nadir,
jeden z lovců, se obětuje pro milence a je upálen na hranici)
•exotické prostředí: ceylonská melodika a rytmika, barevná orchestrace
•Djamileh (Džamilé, 1872)
•turecký motiv libreta, v hudbě arabské prvky
•Džamilé se nechce vzdát milence ve prospěch dalších žen
•ne komická, spíše vykreslení vztahu milenců
•Carmen – viz dále

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Operní realismus?
•ve 2. polovině 19. stol. ve Francii spíše jen podněty, nikoliv vzorová díla:
•Georges Bizet: Carmen – nejčastěji uváděný příklad, ale pojem realismus přesahuje
•Gustave Charpentier: Louisa – nedotažená do ryzí podoby operního realismu
•Alfred Bruneau – hrubší charakter, bližší naturalismu a verismu
•rozvoj až ve 20. století

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
•Carmen (1875)
•do češtiny přeložila E. Krásnohorská, česká premiéra v Praze 1884
•původní znění: podoba opéry comique s mluvenými dialogy, které spojují 27 samostatných čísel
•po Bizetově smrti upravil Ernst Guiraud: přikomponoval recitativy → v této podobě dodnes hraná
•někdy označovaná za zakladatelské dílo realistické opery, platí za vzor pro italský operní
verismus
•typické: využití písňového a tanečního folklóru oblasti Andalusie (jih Španělska) – nejvýraznější
v dějinách francouzské hudby
•nejdůležitější postavy:
•Carmen - mezzosoprán, ale zpívá i alt nebo soprán, předpokládá vysokou taneční vyspělost, divoká
cikánka a hvězda cirkusu
•kontrastní něžná a morálně čistá Micaela – zasnoubená s policistou Josém
•Escamill – baryton, v opeře má nejefektnější čísla
•vynikající sólistické zpěvy i ansámbly, důležitou roli má orchestr (zvl. ouvertura a osudový motiv
v závěru opery)
Georges Bizet

Ouvertura: https://www.youtube.com/watch?v=pmuFOuh3QHs

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Gustave Charpentier
25. 6. 1860 Dieuze - 18. 2. 1956 Paříž
•jeho život románem: textilní dělník, poté absolvent pařížské konzervatoře, 1887 držitel Římské
ceny
•celoživotní zájem o sociálně slabé vrstvy
•Louise (Luisa, 1900)
•libreto v próze – jeden z prvních na přelomu století
•vztah mladé dívky k mladému umělci, kterému rodiče nepřejí
•zařazení: naturalismus (znázornění denního života), verismus, symbolismus, sentimentalismus,
impresionismus (probouzení města v úvodu 2. jednání) - ?

hashOverlay-FullResolve.png HD-ShadowLong.png HD-ShadowShort.png
Louis Charles Bonaventure Alfred Bruneau
3. 3. 1857 Paříž – 15. 6. 1934 Paříž
•také známý hudební kritik, v kompozici žák Masseneta
•předlohy pro libreto zvl. z děl E. Zoly:
•Le Rêve (Sen, 1891)
•L‘Attaque du moulin (Útok na mlýn, 1893)
•evropský úspěch
•vliv Wagnera (expresivní hudba) i italského verismu
•Messidor (1897)
•zkomponoval přímo na Zolův text → jedna z prvních francouzských oper na prozaické libreto, později
také L‘Ouragan (Uragán, 1901) – míněno uragán citů, odehrává se na smyšleném ostrově
•