ADHD Zuzana Masopustová Výchova dítěte s ADHD •Jak řešit „neposlušnost“: •na dítě mluvit jen v kontaktu s ním – alespoň očním, ideálně i tělesném •„optimalizace pokynů“ – dávat jen ty pokyny, o nichž víme, že si zvládneme trvat na jejich splnění •vytvářet dojem důslednosti – tím, že řeknu jen to, na čem si trvám, nevzniká v dítěti dojem chaosu a nedůslednosti • Pozornost •přemýšlet nad tím, co může dítěti pozornost znesnadňovat (viz poruchy priorit pozornosti) •všímat si, co dítěti pomáhá se soustředit – někdy je dítě s ADHD schopno se soustředit pouze jen pokud vytváří alespoň nějaký pohyb – rozvíjet jeho strategie tak, aby byly funkční, ale společensky akceptovatelné •když „odbíhá“ k jiným činnostem, myšlenkám, pozdržet ho a vést k „dokončení“ – „vidím, že už si chceš hrát s kostkama, tak ještě autíčko zaparkujeme a můžeš si vytáhnout kostky“ •tam, kde to jde, nahrazovat nutnost pozornosti stereotypy/automatismy – př. oblékání – trénujeme vždy stejně, třeba od kalhotek přes ponožky, tričko, kalhoty k mikině… Impulzivita •být dítěti „za zadkem“ a přibrzdit ho fyzicky – podobně jako u batolete nespoléhat na jeho rozumovou vyspělost •když dítě někam letí, přibrzdit ho, vést ho k tomu, aby např. řeklo, co jde dělat • Jak řešit problémové chování? •„problémové“ chování řešit a vyřešit na místě, tedy tehdy, kdy se děje •nevyhrožovat tím, co se stane, když •nevnímat „problémové chování“ dítěte jako záměr, schválnost •záchvaty vzteku nejsou vhodným časem pro vysvětlování čehokoliv (ani dospělý zdravý člověk v afektu moc nevnímá). • Jak řešit problémové chování? •dítě potřebuje jasně vědět, co ANO a co NE •mezi ANO a NE opravdu musí být rozdíl – něco mezi ano a ne povede v nejlepším případě jen k něco mezi vyhověním a nevyhověním, mnohem spíše však ke zmatku a zhoršení projevů •nenálepkovat, ale poskytovat jednoznačnou a specifikovanou zpětnou vazbu • Nevhodné chování •vždy přemýšlet nad tím, o co se dítě snažilo – možná mělo vztek, ale možná se jen chtělo zapojit do hry a nevědělo jak •popsat mu, co si myslíte, že chtělo udělat, vymezit se vůči tomu, jak to provedlo, a nabídnout mu, jak to, co chtělo, udělat jinak/lépe • Agresivní chování •je často důsledkem impulzivity a sociální a emocionální nezralosti •mělo by být chápáno spíše jako projev bezradnosti dítěte •můžeme vidět paralelu s chováním zvířete, které se cítí být v ohrožení – též jedná instinktivně agresivně a často zdánlivě nepřiměřeně •je tedy adekvátní zacházet s agresivitou dítěte sice jednoznačně, ale být pro ně spíše průvodcem v krizi než vykonavatelem trestu • Pocit ohrožení •ohrožení dítě může cítit, přestože ho nedovede pojmenovat a přestože toto ohrožení není pro okolí patrné a pochopitelné •pocit ohrožení často vychází z primárního nastavení dítěte •je často posilován reakcemi okolí na dítě – zpětnou vazbou, které dítě dostává •můžeme ho pozorovat v tom, jak dítě hovoří o ostatních dětech, lidech, okolním světě – všichni jsou zlí, zákeřní •často se projevuje i ve hrách, kresbách apod. • Negativismus •NE bývá u negativistických dětí první reakcí na cokoliv – i na věci, které má rádo a na které by dle našeho přesvědčení mělo reagovat pozitivně •problémem obvykle není ta věc či událost jako taková, ale to, že se změní stávající stav/činnost a dítě bude muset hledat mechanismy/způsoby chování, jak na tuto změnu zareagovat, jak se s ní vypořádat – což vnímá jako zátěž •reakce okolí na projev negativismu dítěte je navíc sice obvykle nepříjemná, ale pro dítě předvídatelná, známá • Negativismus •negativismus je tedy pro ně často méně energeticky náročný, bezpečný, automatický, ego-obranný •bývá často přítomen už od narození – rodiče negativistických dětí popisují, že měli dojem, že se na ně dítě mračilo už v porodnici •v raném dětství se negativistické děti obvykle probouzejí s pláčem, bývají v příbuzenstvu neoblíbené, dráždivé a obtížně se adaptují na změny – např. jim dělá obtíže přechod z kojení na příkrmy • Jak negativismu rozumět? •jako známce přetížení •jako volání o pomoc •jako volání po zklidnění •jako prosbě o útěchu a pochopení/empatii Proč negativismus vzniká? •obvykle protože je dítě přetížené už pouhým žitím a cokoliv dalšího je pro ně zátěž, kterou nechce přijmout nebo které se snaží vyhnout – je to podobné, jako když jsme nemocní (s horečkou, úpornými bolestmi hlavy atd.) – též nemáme energii ani na věci, které nám běžně dělají radost, a často býváme nepříjemní i na lidi, kteří nám nic zlého nedělají • Proč je dítě s ADHD přetížené? •protože neumí odpočívat (aktivita a impulzivita zvýšená nad běžnou úroveň dítěte bývá obvykle známkou únavy) •protože je přetížené „bojem“ se svými abnormalitami ve smyslovém vnímání (snaží se na něco soustředit, přestože ho kouše oblečení a přestože zářivka vydává nesnesitelný hluk) •protože se dvě hodiny snažilo být hodné a nikdo to neocenil, pak něco provedlo, a všichni o tom mluví – ono se cítí ukřivděné a ztratilo motivaci a energii se dále snažit • Zacházení s negativismem, vztekem a agresivitou •přijímat „oprávněnost“ emoce, „oprávněnost“ potřeby se takto chovat, případně projevovat tuto emoci •zároveň se ale umět vymezit, jasně sdělit dítěti, že např. zde ne nebo takto ne •zakázaný způsob projevu vzteku nahradit jiným, nabídnout dítěti způsob, jak emoci vyjádřit přijatelným způsobem. •tzn. NE: Vrať se, až budeš hodný. •ale ANO: Chápu, že se zlobíš, ale nekřič na mne. • Empatie •klíčem k úspěchu tedy jsou nejen hranice, ale i empatie a vyjádření empatie. •jen obtížně se může zdařit problémové chování řešit, pokud mu neporozumíme – tedy pokud neporozumíme tomu, co tímto chováním dítě vyjadřuje •vychovávám, ale snažím se porozumět •Co dítě asi cítí? (může se lišit od toho, co dává najevo) •Co potřebuje? •Co cítím já? • Správná výchovná reakce = empatická reakce •vždy v první osobě + vyjádření emoce, kterou dítě asi může prožívat + vyjádření pochopení + nastavení hranice •Chápu, že tě to nebaví, ale musíš ten úkol dodělat. •Vím, že se na mne zlobíš, ale neříkej mi krávo, řekni „zlobím se“. •Nerozumím tomu, co se v tobě teď děje, ale budu ráda, když mi to řekneš. •Mrzí mne, že jsi na spolužačku křičel. Vidím, že tě něčím naštvala, řekni jí (nebo mně) čím, ale nekřič na ni/neubližuj jí. • Správná výchovná reakce = empatická reakce •empatickou reakcí prakticky nikdy nic nezkazíte (pokud je skutečně empatická a upřímně míněná) •je většinou lepší než doptávání se, vysvětlování, přesvědčování •ukazuje na naši sílu (že nejsme situací pohlceni, že nejdeme do protitlaku, ale přicházíme s něčím sami…) •je-li myšlena upřímně, otvírá cestu k jeho uším • Děkuji za pozornost. •zuzana.masopustova@gmail.com •www.poradenstviprorodice.cz