Nástin dějin vyučování v matematice (a také školy) v českých zemích
do roku 1918
Pokračovací školy
In: Jiří Mikulčák (author): Nástin dějin vyučování v matematice (a také školy) v českých zemích do
roku 1918. (Czech). Praha: Matfyzpress, 2010. pp. 213–215.
Persistent URL: http://dml.cz/dmlcz/400989
Terms of use:
© Mikulčák, Jiří
Institute of Mathematics of the Czech Academy of Sciences provides access to digitized documents
strictly for personal use. Each copy of any part of this document must contain these Terms of use.
This document has been digitized, optimized for electronic delivery and stamped
with digital signature within the project DML-CZ: The Czech Digital Mathematics
Library http://dml.cz
213
13. POKRAČOVACÍ ŠKOLY
Od sedmdesátých let 19. století se začaly místo dřívějších nedělních řemeslnických
škol zřizovat pokračovací školy, které navštěvovali učni připravující
se pro dělnická povolání, řemesla i obchod. Např. v Praze vznikla obecná
pokračovací škola roku 1874 a v roce 1882/83 měla již 25 tříd se šesti odbornými
zaměřeními.
Od roku 1883 se zřizování tzv. průmyslových pokračovacích škol řídilo směrnicemi,
podle nichž se vyučování konalo nejméně 7 měsíců v roce, nejméně
6 hodin týdně, ve všední dni po práci od 18. do 20. hodiny, v neděli dopoledne
od 1/2 9 do 1/2 13 hodiny. [J. Král, 1894]
Tyto školy zřizovala a udržovala města, průmyslové závody a zejména
společenstva živnostníků za přispění obcí; stát uhrazoval třetinu nákladů.
Obyčejné průmyslové školy pokračovací vzdělávaly učedníky určité živnosti
nebo skupiny spřízněných živností; patřily k nim i obchodnické pokračovací
školy.
V pokračovacích školách se rozšiřovaly vědomosti žáků o poznatky potřebné
ve zvolených učebních oborech, v řemeslech, v obchodě, v zemědělství; školy
měly tedy speciální vzdělávací úkoly. Na druhé straně se do jisté míry
prohlubovalo a rozšiřovalo i všeobecné vzdělání získané v obecné škole.
Vzhledem k rozdílnosti potřeb škol nebyly předepsány osnovy, ale jen
všeobecné zásady. Na jejich základě připravovaly osnovy školní výbory se
zřetelem k potřebám žáků.
V matematice se opakovalo počítání s čísly přirozenými a desetinnými; příklady
se čerpaly z práce živnostníků s užitím metrických měr. Protože počítání
se zlomky pozbylo praktické ceny, omezila se výuka jen na nejjednodušší zlomky
s jednočíselnými a nejvýše dvojcifernými jmenovateli.
Jen v příkladech měli žáci poznat vlašskou praktiku, počet průměrný
a smíšený, řetězový a spolkový. Poměry a úměry sloužily při vypočítávání
procent a úroků. Praxi sloužilo počítání povrchů a objemů geometrických
útvarů.
Ekonomické zaměření měly kalkulace nákladů a ceny zboží, výpočty srážek
z ceny a váhy zboží, další obchodní příklady i vedení účetních knih.
Mnohem podrobněji byl stanoven obsah měřictví a rýsování, které se
přizpůsobovalo potřebám
A. nejrůznějších živností stavitelských,
B. živností mechanicko-technických (mechanici, strojníci, kováři, slévači,
hodináři a další),
C. živností uměleckých, k nimž patřili sochaři, truhláři, malíři, zlatníci,
knihaři, krejčí, obuvníci a další.
Učni skupin A a B se měli seznámit především s rýsováním, učni skupiny C
vedle základů rýsování měli věnovat pozornost i kreslení od ruky. V rýsování
214
poznávali žáci pomůcky ke kreslení a rýsování, druhy čar, počátky měřického
tvaroznalství, některé konstrukce. To byl základ pro zobrazování těles v půdorysech,
bokorysech, a také v řezech na základě přiměřeně velkých modelů.
Ve vyšším oddělení se probíraly základy promítání, stínování a sítě těles podle
potřeb oborů.
Zvláštní postavení měly pokračovací kurzy hospodářské (tj. zemědělské).
Zřizovaly se v obcích, které o to stály, při obecných školách. Vyučování v kurzu
trvalo dva roky, od 1. listopadu do 31. března v šesti hodinách týdně.
V počtech se probíralo hospodářské účetnictví, poučení o daních a dávkách,
o směnkách, úvěrních ústavech, o pojišťování; šlo tedy spíše o obchodní nauky.
V měřictví se probíralo zejména vyměřování polí, počátky nivelování, čtení
katastrálních map a plánů, sestrojování jednoduchých polohopisných náčrtů,
tedy topografické práce, jejichž znalost byla účelná pro zemědělce. Takových
českých kurzů bylo v Čechách v roce 1884/85 celkem 39.
Při dívčích měšťanských školách se zřizovaly pokračovací kurzy pro dívky.
Učební plán a osnovy navrhoval zřizovatel kurzu a schvalovala je zemská školní
rada.
Jako učebnice průmyslových škol pokračovacích sloužilo např. Počtářství
živnostenské od V. Řehořovského (1910). Obsah odpovídá shora uvedenému
nástinu osnovy, bez metodických zajímavostí. Jen v objemech těles je i vzorec
pro výpočet přibližného objemu sudu:
V = π
d1 + 2d2
3
2
v,
kde d1 je průměr dna, d2 největší průměr sudu, v vzdálenost mezi oběma dny.
Objem nepravidelných těles se určuje naléváním odměřeného množství vody,
pomocí hmotnosti vody v nádobě, pomocí měrné váhy látky, např. objem
pískovcového balvanu.
Podrobně jsou probrány obchodní výpočty, složené úrokování jen postupným
výpočtem.
Rýsování v 1. třídě napsal A. Novák (1903). Považuje rýsování v 1. ročníku
za těžký předmět zejména pro nedostatečnou průpravu žáků v užívání rýsovacího
náčiní, zejména příložníku. Autor doporučuje poznat rovinné útvary
a jejich vlastnosti na tělesech, pak je rýsovat a nakonec přistoupit k průmět-
nictví.
Místo nařízeného rýsování do sešitů požaduje autor rýsovat na papír napjatý
na rýsovací desce a s příložníkem; uvádí potřebné postupy.
Navržený postup je realizován na 23 rysech zaměřených na řemeslo zámečnické.
Nácviku rýsovacích dovedností slouží rýsování čar, meandrů, mříží;
jiný výkres je věnován základním geometrickým konstrukcím (sestrojování
rovnoběžek, kolmic, přenášení a půlení úseček a úhlů). Rýsují se různé trojúhelníky,
čtyřúhelníky a pravidelné mnohoúhelníky i s tehdejším kótováním.
Promítání začíná průměty bodů a úseček i se stanovením skutečné velikosti
úsečky sklápěním promítací roviny, promítáním rovinných útvarů v rovinách
215
rovnoběžných s průmětnami. Pak už je možné sestrojovat průměty krychle,
kvádru, hranolů, válce, jehlanu a kužele (i komolých), koule a polokoule.
Nejjednodušší řezy těles se omezují na řezy osové. Zobrazují se tělesa šroubů
a nýtů a některé zámečnické výrobky.
V ukázce stavebních výkresů jsou uvedeny vazby cihel, vazby trámů,
zábradlí.
Odborné vzdělání zejména v rýsování si učitelé doplňovali na prázdninových
šestitýdenních kurzech na státních průmyslových školách.