HEJIOBEK 4EJIOBEKY P03Hb 16 HacTb A Bbiymnre cjiéayiomHe c.ioBá: 6ťj> mho - Šíleně, bláznivé 5o 11 ihbwh, -aa, -oc, -ue - upovídaný, ukecaný iiiniK'iiii. -as, -oe, -ne - zručný, šikovný BécicMH, -au, -oe, -ne (BécKiie npímHHbi) - pádný, závažný (pádné důvody) BecbMá - velice, velmi, krajné BetuecTBÓ, -á .v - látka, hmota mi.ni i. -a m - názor, minčni, hledisko r. m ľ tán ho - náhle, zčistajasna bojik, -a m - vlk no iiioua i i.oi. -hvioci., -iiýeuibcfl, -iiýiotch - znepokojovat se hli iľ|)/i.K.i. -h i - výdrž Bbinojiiiiiib, -iiio, -huhu., -mír - vyplnit, splnit, udělat 1 mi!" lllTb, -5Ký, -jtlllllb, -i|Hi Ci. ,10 KOHIlá) - dokončovat (dovádět do konce) .loľ i á loMiiMií. -aa, -oc, -bie - dostačující, postačující i MniijoBiiii., -ayw, -/tyeuib, -nym - závidět iii.MKii> i biii, -au, -oe, -ue - uzavřený niiiono - znovu, novým způsobem laxoiéTb, -xoMÝ, -xÓMťuib, -xotót - zatoužit, zachtit imiB.iéniiť. -mh i - sděleni, prohlášení metná, -u ž mn, iněiitu, 3B?3a - hvězda iiiarÓK, 3H9TOKÚ m - znalec, odborník Kfl h blit, -au, -oe, -we - společenský, družný i ió i>c i n ii u 11,. -áto, -iii-iiii.. -awT - spojovat, sjednocovat, sdružovat oóii mít-.ii.iio - určitě, jistě um i n unii. -a m - optimista OTiioiiiéiiiic. -nn s (no oi hoiučhiiio k veuý) - vztah, postoj ('vůči čemu) mpiuiáiť.ii.iibiii. -a«, -oe, -we - záporný oiiěiiK-a, -h i - známka (ve škole) zde OMepe/móň, -au, -oe, -we - pravidelný, obvyklý, další v pořadí ii nepexiiBáTh, -áio, -áeaib, -áiOT m umo - prožívat co, brát si blízko k srdci co neiáiiK, -a m - pétanque muiiAiiu.li,lii.m. -as, -oe, -we - kladný iio.ioAHn.CH, -jkyci,, -ftiiiiibca, -acaTca tta Koió, umo - spolehnout se na koho, co iiomchá 11., -«k), -áeuib, -BioT- změnit, \ryménit nonájoSíiTbca, -iiTCíi, -htch (i. a 2. os. se neužívá) (Mne iioiwioííhich Bpéma) - být zapotřebí (budu potřebovat čas) nopóu - občas, nčkdy uoréTb, -éw, -úciiib, -éwT - potit se i ni i pacá miikiiii. -aa, -ee, -ne - úžasný, ohromující iii)\n:ii i :i i -aiOCb, -auiil.m. -.linu m - pochlubit se iiuuiyTHTb, -»iý, -miiib, -tht - zažertovat si, udělal si legraci upepBáib, -psy, -pBěuib, -pB>T - přerušit, ukončit n 11u\ ic i. M-..111, -jyio, -1\ eiiii.. -ayan (n. acjib) - sledovat (stanovit cíl, jít si za svým cílem) npm OTOBJíéimc, -h« 5 - příprava npioiiái bCH, -áiocb, -áeuibCH, -áwTca - přiznat se. doznat se ii|)ii'iini;i. -bi i - důvod, příčina npopaGÓTaTb, -aio, -acuib, -aioT - propracovat nyiiKT>á.ibHbtM, -au, -oe, -we - dochvilný, přesný, precizní r pa3B03HTb, -*ý, Olini!,, -3bt - rozvážet páiiiwň, -aa, -oe, -we - rozdílný, různý caMocioBTejibHocrb, -th í - samostatnost, soběstačnost iiui ji.nta 11., -aw. -aeuib, -aH»T - spojovat, svazovat, poutat C íaiiaibCH, ciaKKb, ť laniiuti. C i.norcfl - vzdávat se cepběiHwií, -aa, -oe, -we - vážný, seriózní cKÝKa. -ni - nuda ck) m;i i i., -áio, -áeiiib, -áioi - nudit se, stýskat si c.iáaKHH. -aH, -oe, -He - sladký cneiá, -w ž mn. c.iéibi, ciě3 - slza ciióy6óp/i, -a m - snowboard cóôpaHHWil, -aa, -oe, -we - soustředěný, za ujatý copT, -a n mn. cop ta. -ób - druh, odrůda coTpýjnnK, -a m - pracovník, zaměstnanec i npaBej.iHBwii, -aa, -oe, -we - spravedlivý c raAiipóBKa, -n J - stáž, praxe cvMMa, -w i - suma, částka i TflKCHCT, -a m - taxikář, taxikářka re.iocjioxcéiiiie, -na l - tčlesná stavba, postava TÓiiKiiii, -aa, -oe, -ne - jemný, slabý 11ióúi»a i c n.u wii. -au, -oe, -ue - náročný Tpya, -á m - práce, námaha, úsilí i pyio.iiofiiiBbiíi, -aa, -oe, -we - pracovitý, usilovný I > Bavnáib, -áio, -áeuib, -úmr UOÓ, umo - vážit si koho, čeho \bó.niibCH, -Jiioeb, -.íiiuii.cH. -.ibtcb (y. c paóii i i.i) - dát výpověď (dát výpověď v práci) yiuiKa.iMibiň, -aa, -oe, -we - unikátní, jedinečný yitópiibiii, -a«, -oe, -we - houževnatý, vytrvalý > npiímwii, -aa, -oe, -we - tvrdohlavý, paličatý ycnéx, -a m - úspěch ycTpÓMibca, -óiocb, -óuuibca, -óarca (y. na paôóiy) - zařídil se (získat zaměstnání, nastoupit do zaměstnání) yxófl, -a m - odchod c|iá6pnKa, -h i - fabrika, továrna U ue.ieycipeM.ičHiiocTb, -th ž - cílevědomost ueJieycTpe.MiiěHHbiii, -aa, -oe, -we - cílevědomý ueinhb, -iiib. -iiiiiub, -uar - cenit, vážit si, hodnotit II 'h p i á. -w ž - vlastnost > JKíoiiriecKiiíi, -aa, -oc, -ne - exotický jiupi i'ľiHi.iii. -aa, -oe, -we - energický l< • lOpililH'ieCKHM, -aa, pocájia nač it pájHbte \ i o.ikii crpaHbi, ho iiotóm CBCJiá oôpánio. KaK cmý mi \ i;). i Ml, mii, TDK ii ne JÍCHO. V7 lili \. Miliľ'lim eCTb CBOH MU. Ml/KII UMI.IIl.ir h ii' pi. u.i i t. ii.ii '.H' neprú. MeJiOBČK ne. lOBČKy po nu,. Můžeme od ní očekávat vše, co sejí zamane. Z Věry se nestal namyšlený člověk. Po škole nás život zavanul do nižných koutů země, ale potom nás zase spojil. Jak se mu to daří, nemůžu pochopit. Ovšemže mají dobrě i špatné vlastnosti. Každý člověk je jiný. - HacTb B - Mbl TU KÚ C pá31Ibie H BCČ-TflKM Mbl BMCCTC 115 I.I6A0I Kontá y mchí cnpáujHBaioT npo mohx ,npy3Čň, h Bccraá nónro aýMaio, o kom m mix paccikho no.io>KHTbCH b;uo6óm fléne. Oh Bcě flOBÓAHT 30 KOHUá M HUKOHUá He C/taČTCH. hCIlH OH HTÓ-TO OOeiná.1, OH OÔJOálCJlbHO BÚnoaHHT. 51 HHKoraá ne BcrpeMán raxiix ynópiiux ■ rpyAOJiioÔHBbix jiioach, KaK oh. Ctóht npn3HáTbca, BaaÚM BecbMá rpéDOBaiciieH He TÓJibKO no othoiučhhio k ce6é, ho h k ocranbitÚM. Or cbohx kojuiči oh hučt TaKÓň ace BuaepHCKH m ueneycrpcMJifiHHOCTH, oaHáxo aaaeKÓ He Bce h:j hhx MÓryr iioxBácTaTbca XttR&Mi KánecrBaMH. A bot nojípýra JléHomca, Korópyio mu jiácKOBO naiwBáeM JleHýcHK, ciHTáeT, hto paScna - 3to neoôxouHMoe ino. h éc;m 6u y Heč Koraá-iiH6yai» no»bh/iacb 6ojii»iuá« cýMMa néHcr, oHá 6u yiKé HHKoraá hh 3a hto He nouuiá paooTaTb. ripopa6ÓTaB KonzíHTepoM AocTáTOHHO ÄÓJiroe BpéMH, oná BHejánHO yBÓJWjiacb C (páôpnKH. a b 3aHBJiČHHii 06 yxóac npHBcná o^ný BČCKyio Ha eě B3rjuu npuHnuy - CKýna. Hotóm oná ycrpón/iacb pacoTan, TaxcHCTOM, htóGu 6újio Becejiée. Tcnépb OHá fláace n ne BCiioMHuácT o CBoéit npóui.ioH „cná/iKoň" jkhíiih, pa3-BÓ3HT .TKyjéň no ropový 11 ne CKynáeT. Jléna - óneHb ynpáMuií HcnoBéK. Bot iaxoTé/ia »i na-«iajiá >KH3Hb c HaHájia, xoth 3áBrpa OHá 6ýaeT MeHTáib o flpyrÓM h. bo3MÓäho, bcč noMeiiáer 3áHOBO, iaK n He oóaýMaB ece 3a n npÓTHB. riopóři OHá coBepuiéHHO HenpeACKa3ýcMa, or neě viójKHo oacnnán, Bceró, hto yró/mo. Kohóhho, oná oojnjiHBaíi, ho 3aTÓ jhoôht nomyrúrb. A CMeÔTCu OHá rtpaKTH4ecKH nocToáHno, ynúÓKa ôyKBáabiio ne cxóaht c eě Jinuá - bot, 3a hto h jiwojiib eě 6ójii.uie Bceró. EcTb emě OAHá aényujKa cpcnú cáMbix ôjihtkhx MHe /hoačh. C Bépoií mu no3HaKÓMHJincb coBcéw ueAáBHo. Cnanána oHá Ka3ájiacb MHe mojihojhibum, 3áMKHyruM nejiOBéKOM, 110 nó:i>KC, iio6jiú>Ke y:jHáB eô, n nÓHsiJi, hto ohó. HaoóopÓT, BecbMá o6uiHTe^bHa. Bépy a ucinb 3a eě caMOCTOHTenbHocTb. Oná Bceró b jkh3Hh /tooáiiacb caMá: nocTyiiÚJia b yiniBepcHréT. CTána norpacáiouiHM cneimajiiicTOM, xyiutjia KBapTňpy. Bépa - .aéayujKa o6pa.3ÓBaHiia*i, ýMHaa. HecMOrps Ha cboh ycncxH, Bépa He upeBparHnacb b nejionČKa, KOTÓpuň ceóé Ha yMé. Mhc HpáBHTCH, hto OHá CMÓTpHT Ha BČllIH pcájIbHO. Moh npyr HHKirra ohthmhct, cnopTCMéit, a emě mu BMécTe c hhm ynňjiHCb na lopimmiec- KOM. í\ nÓMHlO, HTO OH népCA 'JK'táMeiiaMll HHKOniá HC HépBHMHaJI, H. kctóth, CUaBájl mx BCdM na oTHHHHo. 51 cH/ibiio BojiHOBáncji, nepevKHBán, norén H£w ynéťiHMKaMH uénwMH hcacjhimh h b nróre no/iynán ouéHxy hhvkc eró. ílóciie HHCTHTýra >kh3Hl pa36pocána Hac b pámue yroriKH crpaHÚ, ho hotóm cBená oopáTHo. Mu npoxoAHJiH crawupÓBKy b pájiiwx ropo/táx, ho n.;ii;i>k. ii.i eoBepuiéuHo cJiynáňuo BcrpéTujiHCb b mockóbckom Merpó ■ e Tán h on»Tb oómáTtca. I InKHTa - 3neprHHHuň nenoBÓK, a evrý hcmhóto 3ajH'myio. On 3a oahh iieHb ycncBáeT cjiénsm, to, na hto MHe 6u noHáAoťÍHnocb xaK MiínuMyM rbq jhh. KaK eMý óto yaačTCH, Mne Tax h HeÁCHo. Bo3mó)kho, b eró cýTKax ne 24, a 48 nacÓB, xorá mó»eT ■ 6ónbine. Mne npánHTCH, hto IlHKHTa - cnpaBe/uiHBUH nápenb h, HecMOTpjí na cboS Kpýnnoe Te;ioc.noacéHHe, óneHb TÓHKHň HCTOBČK. C hhm BCdVlá IipHHTHO CXOAHTb B peCTOpáH hjih Ka(J)é, HOTOMý KaK HHKHTa - HCTHHHWií 3h3tók bhh H »K"H) 1 IľlCCKOH KýxHH. On mó)kc1 Ilé.lUMH 'I LU'; i m H paCCKá3UBaTb npo pá3nue copTá bmh m^h onncuBaTb npHroTOB.aéHne onepctiHÓro MaJiáftcKoro 6nibAa. Bot h Bce moh Apy^bá. Ohh 3aMeHáTejibHbie Jiiban, ji hx óneHb jhoôjiio n yBa»áK>. y hhx, Konénno, ecTb cboh nono)KHTejibHue h OTpHiiáTejibHue nepTÚ, ho ohh Miie 6jih3kh, h h naqé-iocb, hto náiua Apýwóa HHKorM ne npepBěTCJi. Výklad: 1. Všimněte si, že Rusové často při komunikaci nedokončuji výpověď, pokud je z kontextu zřejmé, o čem je řeč: Mu BMécrc c hhm ywHJiiicb na lopHjimecKOM (z kontextu je zřejmé, že se jedná o právnickou fakultu - iophahhcckhh (baKyjibTČT). V ruštině se s takovým „nevyjadřováním" setkáváme velmi často. Zejména při běžném hovoru mluvčí vypouští výrazy zřejmé z dané situace (O h8m bu? - O čem to mluvíte?, Kyaá tm? - Kam jdeš?, Bsm Koró? - Koho potřebujete? atd.) hlavně z důvodu „rychlosti" vyjádřeni, časové tísně apod. Podrobněji se s takovými větami seznámíme v pozdějších lekcích. 2. Tvary ymiKájieii, iienoBTopňivi, TpéGoBaneiieH apod. (Bcyu. Káxc;ibm H3 Hac no-CBÓeMy yHMKáaeH n ncnosiopMM. BazutM BecbMá TpéfioBareneH ne TČJibKD no oniouiéimio...) jsou krátké formy přídavných jmen, které se tvoří od svých plných form (yHHKáabHWH, HenoBnropHMíJH atd.). Tvoření a užiti krátkých forem se naučíte v podkapitole Hacn. B této lekce. 3. Všimnete si spojení Bce ia n npóriin, které do češtiny překládáme jako všechna pro a proti. Zapamatujte si také výrazy U 3a, a on npÓTiiB/Já jsem pro a on je proti, Kto sa, a kto npóiMB?/Kdo je pro a kdo proti? 1. PaccKaaciiTe, o «ií?m -ieiccr. 2. Pomoci přídavných jmen vyjadřujících lidské vlastnosti v několika vétách charakterizujte povahové rysy Vadima, Leny, Věry a Nikity. 3. Slova ze cvičení a) spojte se slovy opačného významu ze cvičení 6). Vlastními slovy popište jednotlivé vlastnosti. Nová slovička se naučte: ÉtHÚĚUá venoeéK —* nenošen, Komôpbiii ne .it'oôumpaôómamb... apod. a) 3jioh zlý. jieHHBbiÄ/liný. pa3ioBÓpsiiKMii/hovorný, 3áMKHyTbin7uzavřený, neccHMHcriťiHbiii/pesimistický, cMé.ibiii/smčIý, odvážný. uepemHTejibHbíH/nerozhodný, ujyTJiHBbiHVžertovný, ýMHbitt/chytrý, moudrý, rozumný 6) o6uiHTe;ibiibiH7společenský, družný, TpycjiňBbiii/bojácný, bázlivý, rjiýnwH/hloupý, lóópbiň/hodný, cepběiiibiň/vážný, seriózní, pcuiiiTenbHbíH/rozhodný, MOJiMa.iHBbiii/mlčenlivý, málomluvný, oinHMHCTHMiibíH/optimistický. TpyaojnoCÚBbiit' pracovitý, usilovný 4. Označte si dobré a špatné lidské vlastnosti (nepTÚ xapáicTepa). Podrobně charakterizujte povahové rysy svých přátel, známých a příbuzných a uveďte příklady, ze kterých jejich vlastnosti vyplývají: vMiii.m, A-á/i>ibiHYlakomý, ynpäMbili, caMoyBépeHiiuH/sebevědorný, sebejistý, cnocófmi.iii, schopný, xHTpbiii/vychytralý, DOH3JiiÍBbm/bázlivý, bojácný, ynópin.m mýnbiH, caMocToňTejibHbiil/samostatný. soběstačný, CTapáTeJibiibiň /snažix \. oi hóici neinu.ni. mu lí t e.i bi i i>i ii/ned ú věř i \ v. podezíravý, iiCKpeiniHH/ upřímný, uiiiimú i imi.iii.mi: pozorný, vnímavý, 3ronci MHHMii/egoistický, sobecký, cyeniHUbiň/uspěchaný, neklidný. uejieycTpe.MJiČHHbiH, MCTHTe.ibMbiň/pomstychtivý, Tcpiie.iHBbiiVtrpělivý, i a\< i imiiii.iíí ohleduplný. "HCnwiio6HBbiň/ctižádostivý, jiioooiibiiiibiií/zvčdavý, Jipy-Ac.iióňm.iij/ přátelský, přivčtivý, iaGó-iviuBbiií/starostlivý. UMiiyjibciiBHbíH/impulzivni, Hciopoii.iúnbiň/ neuspěchaný, pomalý, iiepeMéHMHBbiuVnáladový Moii opye Tómoiu/moú 3iiaKÓ\iaH Haéma/HÚiua mentu Hna - ó«/ewb omeémctmetiMbiů vatoeéK. Ecnu oh/oiió tmo-mo oóeufáem. oh/onó eceedá sbinojiřuiem inw... Stupňováni přídavných jmen I. Komparativ - 2. stupeň přídavných jmen 2. stupeň přídavných jmen můžeme tvořit dvojím způsobem pomocí jednoduchých tvarů (ókicTpée, Guiúace, CTápuie atd.) nebo pomocí tvarů složených (6ójiee cjiÓNciibiii, 6ó.iec TpýAiiMH atd.). Jednoduché tvary Jednoduché tvary se tvoří od I. stupně přídavných jtnen pomocí přípon -ee, -e, -uie. Tyto tvary jsou nesklonné a jsou totožné pro všechny rody v jednotném i množném čísle. Jednoduché tvary mohou být pouze v prísudku! 111 Pomocí přípony -ec se tvoří 2. stupeň u takových přídavných jmen, jejichž kmen konči na souhlásku (kromě r. k, x, a, r, cr): KpacHBbiií - KpacŮBee, ipýsuuR - 'ipy/wée, oÉitTpuH - Gucrpéc apod. Prízvuk u jednoduchých tvarů: 1. Prízvuk je na prízvučné příponč -ée u dvojslabičných přídavných jmen (TpýujiMH - TpyoHce) a u několika málo trojslabičných přídavných jmen (xoJiÓAHbiň xoiiojuiée). 2. ľfízvuk je stálý (jako v 1. stupni) u většiny trojslabičných (a víccslabičných) přídavných jmen (KpacÚBbiň - jcpacÚBce). 6) Pomocí přípony -e se tvoři 2. stupeň u takových přídavných jmen, jejichž kmen končí na i, k, x, a, i, ct. Pozor na změnu kmenové souhlásky. r-JK AOpOIÓH - aopÓ/KC. CTpÓrHH - CTpÓíKC k-m jičrKHÍí (lehký) -.néme, mhikhh (mčkký) - Máme x-iu TÚxnň TiiiJic, cyxóii (suchý) - cýuie a->k i Rcp.'iiiiň (tvrdý) - TBěpwe. mojioaóh - MOJiónce t-h KpyTÓíi (prudký) - Kpýne, 6orá™ň - 6oráie CT-m MHCTbiň - m nim', róncibiň (tlustý) - TÓjiuie Zapamatujte si tvary: cnáAKnň - iviáiue. wyooKMň (hluboký) - i.iýó>ki\ AcuiěBbiň (levný) - jeuiéBJíe. Pozor na výslovnost přídavných jmen jictkmh [ch] a uitKBR [ch], ve kterých nevyslovujeme [g], ale [ch]. Stejně bude jičrqe [ch] a máihc [ch]. Výjimkou 7. uvedeného pravidla jsou přídavná jména na -n i mhz-hctmu (AapOBHTwň/ nadaný, talentovaný, nyiuHCruň/hebký, huňatý, chlupatý), která 2. stupeň tvoři pomocí přípony -ee bez změny kmenové souhlásky (AapoBňree, nyiuúcrce). U nÔklerých přídavných jmen končících na -khh či -okiiíi (kterým předcházejí souhlásky a, t. c, 3) se 2. stupen tvoři také pomocí -e. ale -k a -ok mizí. Opét pozor na změnu kmenové souhlásky. lUHpÓKHH - UlilJJC BbicÓKuň (vysoký) - Bbiuie pé^KHÍí (řídký) - péacc ÓJ1H3KHH - 6. 1 i'i av KopÓTKiifl (krátký) - k-opóne u) Pomoci přípony -me se 2. stupeň tvoři pouze u šesti přídavných jmen. Věnujte pozornost pravopisu! páHHHH (ranní) - páHbine JU. M.IIU- tóhkhh (tenký) - tóiii.iiic AaJICKHH - ;iá.ii,ine crápuM - CTápuie rópbKMÍí - 1 (ipiii. r) Následujících osm přídavných jmen tvoři 2. stupeň příponou -uihh i příponou -c. Tvary na -uihh mohou označovat jak 2. stupeň, tak i 3. stupeň (podle kontextu). MOJioaoií M. lil.llllllH MOJióxce mladý mladší, nej mladší mladší CTápbIH ClápiUHU ciápiiie starý starší, nejstarší starší hh3kiim hhjuihM iiiYhcc nízký nižší, nejnižší nižší BblCÓKHH BblCUIHH Bbiuie vysoký vyšší, nejvyšši vyšší MájieiihKHÍÍ wini.iiiim iwéHbuie malý menší menší 60/ibuióří 66 .11.1111111 liň. 11.nu- veliký větší větší IlJlOXÓň \> mi i, 11 špatný horší, nejhorší horší xopóuiiuí lýlIIIHií dobrý lepší, nejlepší lepší Pamatujte: 1. 3to eió crápuian cecTpá - To je jeho starší/nejstarší sestra (podle Širšího kontextu). Tvary BŮciutffi a hitcuihm se dnes používají zejména jako 3. stupeň: íhx> Bbicuiiiň copT - Je to nej lepší jakost apod. 2. Můžete se setkat i s tvary ôojiee, Ménee - 2. stupeň přídavných jmen ťm.u.nmii Má.ieHbKHii. Tyto tvary se v dnešní ruštině vyskytují pou2e v ustálených spojeních (tvar 60/icc také ve složených tvarech 2. stupně přídavných jmen). Zapamatujte si: 6ÓJiee mih MCHee - více méně, bcc" Ďójiec h 6ójiee - stále více. Složené tvary Složené tvary se tvoří pomoci příslovci 6ánce/Ménee. které přidáváme k základnímu tvaru přídavného jména. Složené tvary mohou být jak v prísudku, tak i v přívlastku! GÓJiee CHJtbHbiH Gójiee Těaijbtň ôo.iec BÚroAHMH apod. MÓHCC CM.IbHbIH MČHee Tenjiwii Méuee BÚixviHbiň apod. o Složené tvary se skloňují a mění se podle rodu a čísla: 6ónee Bbiro/Wbiň - 6oJiec BwroAHoro • - 6ÓJiee BbiroÄHOMy...; oVwree cúnhuan - 6ó;iee ciínbHOH - čónee cííjii,hoií... atd. Pamatujte, že od slov viá.ibiií, Má.ieiibKiiii. iuviiíkiiů a óo.imiióíí se složený tvar netvoří. II. Superlativ - 3. stupeň přídavných jmen 3. stupeň přídavných jmen můžeme tvořit opět dvojím způsobem - pomocí jednoduchých tvarů (KpacÚBeňiUHH, BemiHáňniHň atd.) nebo pomoci tvarů složených (cáMbiň tcpacÚBbiň, Hančó/iee KpacHBbiň, Kpacňnee Bcex, jiý»uue uceió atd.). Jednoduché tvary Jednoduché tvary se tvoři pomoci koncovek -aiiniiuí, -ciiiuiiii Tyto tvary se v dnešní ruštině používají převážně pro zdůraznění znaků a vlastností vysoké míry nebo v ustálených výrazech. Do češtiny sc překládají volněji. Pozorujte: Oh Toiľiáľmiitií jHarÓK. Je to vynikající znalec. !^ro > Miicmiiiin nenoBéK. Je to velmi moudrý člověk. 3to 6bi.ná n h i epéciieiiiiiasi Mbic.ib. Byla to velmi zajímavá myšlenka. lípu 6jin*áňuieM paccMOTpÓHiiu... Při bližším zkoumání... B i:i 11'lH'lillHM H3.10)KéHMM... Při dalším výkladu... 300 Prízvuk u jednoduchých tvarů: 1. Prízvuk je na stejné slabice jako u jednoduchých tvarú 2. stupně přídavných jmen tvořených pomocí přípony -ée: KpacúnwH - KpacÚBec - tcpacÚBeľuuiiit. TpýAHMH - TpyuHéc - TpyaHéHiiiHH apod. 2. Pokud jsou jednoduché tvary 2. stupně přídavných jmen tvořeny pomocí přípony -e, poté je prízvuk u 3. stupně jednoduchých tvarů vždy na -ériiiiHii/-áitiiiHu (oVihíkhíí ojiúwe - 6. ni/Káli m híí. upocTÓH npótne - upoci éfliiinii apod.). Složené Ivary Složené tvary se tvoři trojím způsobem: 1. cáMblií - 1. stupeň cáMblíi Tpý/UIMH 2. nanfxi.ici iiaiiMUirc + 1. stupeň HauDOJiec/uauMČiiee TpýaHbiň 3. 2. stupeň + Bceró/Bcex xpacÚBCe Bcex, jrýHUie Bccró Tvary Kpacánee ncex, ;iýniue Bccró apod. se užívají pouze v prísudku! Tvary cáMbiii ipýAHbiií, HaMOÓJiee TpýitHbiH se užívají v prísudku i přívlastku. Pozorujte: 3ro eáiMbiH c/iówHbiH Bonpóc. J70 iiauftójiec rpýanan laiiána. 3to HaiíMéiiee c.ióvkhuh npoíí.icMa. 3tot Bonpóc cjiOMCHČe Bcex. Jlýnuie Bceró 6ýaeT, écjni mu noéaeM Ha Mauuíne. Je to nejsložitější otázka. Je to nejtěžši úkol. Je to nejméně složitý problém. Tento problém je ze všech nejsložitější. Nejlépe bude jet autem. 16 Tvary s pomocí slov Bceró/eccx se používají při srovnávání. Slovo Bcex se používá při srovnání vlastností předmětů či osob (oHá CHjibHée bccx, a óiibiTHee Bcex apod.). Slovo Bceró se používá zejména u neosobních vazeb (Jlýmue Bccró 6ýaer, ccjih mu noé^eM Ha Maiumie). 5. Tvořte jednoduché tvary 2. stupně od následujících přídavných jmen: ĎOráTMH, XOpÓUIMň, CTápbJÍÍ, t.lUIIHKlii. THXHH, CMéJIMH, AÓÓpblfi, HHCTbtň, CyXOH, 6éflHbIH, ri/lOXÓií, 3JIOH. HH3KHH, ľJtyÔÓKHH, MOJlOaÓň, ý3KHH, CHJII.Hblíi, tlpOCTÓff. sácTbiň, Becějibiíí, AeuuCBMň, npnáiHbiň, rycTÓii, nnirintutf, péztKHÍí, tójictmh, cná6uň, MěpcrBwň, iTiá/uoui, TBěpAWH, iionynflpiiuti. uiiipÓKHH 6. a) Tvořte věty podle vzoru. Užívejte jednoduché tvary přídavných jmen ve 2. stupni: I « I y nux HŮcmax aodá. (mu) —* A y hcic eodá mime. 301 1. y rionoBwx no/ié3Hoe jieKápcTBo. (HBaHÓBbi) 2. y PoMána KpaciíBan ;iény.ni6xa. (Tána) 18. y Áhhh yAÓČHbiň cryn. (moh oztHOKJiácCHHic) 6. 6) U včt zc cvičení 6a) vytvořte podle vzoru 2. stupen přid. jmen pomocí složených tvarů: y m/x HŮcman eodá. (Mbi) —» A y Hac óónee uůcmusi fíodá 7. Tvořte spojeni s jednoduchými tvary 3. stupně od následujících přídavných jmen: LU a) ynóÓHbiří ctvji, CKpÓMHbiň nápeHb, KopÓTioiň cpox, Jióópuň 'le.TOHé k. ývutun tbúiHK, ápiani UBCl, ltéHHblíí COBČT, 17ty6ÓKHH nOKJlÓH, ÍÚ1H3KHH MeZUlýllKT. BáíKHblH BOnpÓC 6) cTápaJi pýKonncb, tóhkíui MaTépna, icpacHBaa pěnxa, rpýflHaa Taťána, Kpýnuan KOMuátma, 6oráTaa KOjméKUHa, niýnaa ucTópna, tmxhh' ró/ioc, cvtějiaa flÓByuiKa, crpóraji yHHTeJibHiiua b) BejuÍKHÍi npá3JiHHK, no/ié3Hoe cpéAcriBo, npocTÓe ja/iámte. BbicÓKoe 3/jáHne. BKýcHoc ójikwo, HHCToe nonoTéHue. KopÓTicoe BpéMa, GmoKoe 6ý;tyuiee, péflKoe co6wthc AÓCpoc cépitue 8. Tvořte věty podle vzoru: 3ma udén xopóinan, a ma moxán. —> 3ma udén siýmue, včm ma. 3ma adéx Jiýuiue acesó. 3ma udéji xopóuiaH. a ma n.ioxáfi. —* Ta tidén xýwe, ue.m Jma. Ta udén xýitce ocecó. Jmom 'tenOHÓK aíibHbiú. a mom aiáObtú. —♦ ýmom uejiaeéK civibitée, iej» mam. 3mom ue.naeé.K cu.ibnée ecex./Tom nenošen ciačée :imoeo. Tam ueJioeěK aiaóée ecex. 1. ^tot ne/toBéK /jóopwíi, a tot 3/ioň. 2. $th yncHHKii mýnue, a Te ýMHbie. 3. ">th rpýimi AOporňe, a tc aeuiěBbte. 4. j>th jí6;iokh cnáviKHe, a tc KHcnwe. 5. 3nn Bonpóc upocróň. a tot c/iówhuh. 6. ^rtrr noprtbě/n. mwějibiň, a tot jiěrKHÍí. 7. 3to 3/táHHe BbicÓKoe, a to hhíkoc 8. ^ni pýKH hhctwc. a Te rpHTHbie. 9. ^tot HBer TěMHbin, a \x>i CBéTnbiii. 10. '>tot nejioBéh-MonoAÓH. a tot CTáptiň. 11. ^tot 3ByK inxiiii. a tot rpÓMtcHii. 12. 3» 6pK>KH iiiiHHHbie, a Te KOpÓTKHC Vztažná a tázací zájmena nen, «ii,m, m»ě\ hhii a khkóíí, kotóphih Naučte se skloňoval vztažná zájmena neň. Hbn. si>e\ Hbn Mužský rod Ženský rod Střední rod Množné číslo 1. neu alt Hbě MbH 2. iberó HbCň Mbcró SbHX 3. HbeMý Mhefl 4i»eMý HbHM 4. neň, Hbeió 'ibMJ HbČ- MUH. HbHX 6. 0 HbC'M o mi 0 MbéM 0 HbHX 7. HI.HM ibeň HbHM MUHMH Pamatujte: 1. Vztažná zájmena mch\ ibH, »tbč, mi.h uvozují vedlejší včtu vztažnou. 2. Zájmena «ieit, muh. iw, HbH mohou být i tázací (Mi.a Ťro Mbicjib?/Či je to nápad?). 3. Zájmena Káicoii/jaký, který a icoTÓpbiii/ktcrý, kolikátý se skloňují jako tvrdá přídavná jména. 4. Zájmeno KOiópbiii může být vztažné nebo tázací. Vztažné zájmeno Korópbiň/ktcrý ÁBTOp, KIWI \ KOI Oporo Mbl HMTáJIH. ÁBTOp, HbIO KHŔI.V Mbl HHTájIH. Autor, jehož knihu jsme četli. GiynélITKII. po/lllICMH KOTÓpbIX OTCJTCTByiOT. Crynéirncu. m.ii poaniciH OTCýixTByioT. Studentky, jejichž rodiče chybějí. POZOR na rozdíl mezi tázacími zájmeny KAKÓH a KOTÓPbIR KoTÓpyHi ta 7THX KHHT b m B03b.MCTc? Kutou knihu (; těchto nabízených) si vezmete ' KaKÝio KHiiry bi,i Kaic pa3 MuráeTe? Kterou knihu čtete? Pamatujte: 1. Se zájmenem kukóíí. které odpovídá českým zájmenům jaký/který, se setkáváme ve včlšinč otázek (Ha kb kom ipaMBáe mu hočucm? KaKiie uéciiH m\\ BfÉMSGrf? atd.). Závazné je použití zájmena kukóíí při otázce na datum: KaKÓe ceróitna hhcjió? B khkóm roaý ona po/m.nácb? a|h)d. 2. Sc zájmenem Korópbiti, klení odpovídá českým zájmenům jaký/který/kolikátý, se setkáváme většinou ve vedlejších vétách. V otázkách se používá zejména tehdy, pokud se jedná o výber z několika předmětů (KoTÓpyio m árnx khhf bu Bo:iuMěTe?). nebo očekáváme odpověď s poukázáním na číselný pořádek (KoTÓpwň étú yacé cnýsaň? - népBMH, BTopóň, TpČTuň apod.). Závazně se užívá u otázky KoTÓpuň »iac? 9. Do vět doplňte zájmena ueii, ui,n. HbS, >u,n v náležitém tvaru: 1. Te, ...... MécHMiiwe aoxóam cocraB;nÍK)t MéHbine 50 ÓBpo, uonýnai nocó6ne. 2....... pýMKoň tm núiuenib? 3. Tor, ...... HMeim x He 3Haji, npHBO^úji HHTepécneiíiune (párau. 4.0......iipanáx bm roBopťrre? 5. "$tot yMéSmiK a-t> Tex,...... 'mámíc ínuicá oi paiiú'iHBaeTCJi HÓC koj i b K H m H AH, ...... yCH/lHflMH MM npoÔHJIHCb BnepCA. 8. ripo^aBÓu.......KHÓCK HaxóAHTCJi pjtaoM, peuiún cwtonTb néHW. 9.......pbi6y bm cahtc? 10. C......fpOTorpáipneň ona npmu.iá? 10. KaKÓlí ľl. IH KOTÓpblH? I Y I 1..........Mani nu 1)1 Te6é upáBjrrca? 2..........m ťthx JieKápcTB h>tkho u|MwflJ»? 3.......... KBapTiípy bm cašah? Ty, hto b uóirrpe hjih Ty, hto Ha OKpáHHc? 4..........cci óahh hmchó? 5..........pa.3 a 3TO o&bjjcmito? 6.0.........Mcpiáx xapáiaepa mier pent? 7. B.........cýMKe mu nonecôM upoAýKTM? 8. C.........nétucKHMU (púpMaMH bm paGóraere? 9..........no CHěry TCTpáAb ucnHcána Háaa? 10..........Mitciá npM/teTáeT tociioamh LLlBapu? u..........nac? 12..........uBeTM lAecb pacrýT? HHKOl AH HU I K ť M HU O HÍ;M llť |)» 3HIUiÍ|)ll liiliO -záporná zájmena a příslovce V dřívějších lekcích jsme se seznámili s konstrukcemi typu mi o »i£m (o ničem), hh aah Koró (pro nikoho) apod. Nyní se na záporná zájmena a příslovce zaměříme podrobněji. Pamatujte: 1. Záporná zájmena hmktó/nikdo, mmró/nic, iiHMéň/ničí, iniKaKÓH/žádný se skloňují jako zájmena tázací (hhktó - tuiicoró - iiHKOMý...; hhttó - hh«teró - HHHCMý... atd.). 2. Zájmeno hhhtó se užívá velmi zřídka (Hiihtó eró hc HHTepccýcT). Českému nic v převážné většině případů odpovídá forma mmeió (Oh iiHHcró hc CKarón.). 3. Zapamatujte si záporná příslovce uuraé/nikde, HitKomá/nikdy. miKy/tá/nikam, mioTKýaa/ odnikud. 4. V předložkových pádech u záporných zájmen a příslovcí stoji předložka mezi zájmenem a částici m n (hh y Koró, hh k KOMý, hh Ha Koró, hh o kóm, hh c kóm apod.). 5. Částice hh je vždy neprízvučná. Pozorujíc: Oh hii c kóm h-.: coBéTOBäJica. S nikým se neradil. Oná HiiKoró mi b mSm hc yupeKána. Nikoho v ničem neobviňovala. Hn o k;ikóii BCTpéne onú ne AoroBápuBanncb. Na Žádné schůzce se nedomlouvali. 11. Odpovídejte záporné na otázky: 1. C kcm noHnaKÓMHJinci, pe6>na? 2. B «i£m hcoGxoahmo eró yoeAHTb? 3. Mro tu Kýniiini. b cynepMápiceTe? 4. KoMý Hýaoio cooounÍTb 06 nx npné3Ae? 5. B ícaKÓň pecropáH tu coóh-páeiubca hx npHrnacHTb? 6. iAe ctoht cáMoe bwcókoc jAánne? 7. B m.eň KÓMHaie ctoht uiKatp? 8. Kyaá m>i 0TnpáBn;iH imcbMÓ? 9. Kto tkact Báiurana Ha BOKiáne? 10. y Koró mó>kho ciipociÍTi, iió.viep Te;ie^)óna? 11. O «iôm mówiio 6mjto yanáu BMcpá? 12. MeM tw nójibjyeuiboi, Kor^á nepcBÓAHuib HiiocTpáHHWH tckct? Zijmena :i příslovce iiékoio, uČMero, ucí.-ic. HéicorTia, hčjuhcm, hcoikvjh Hé c MM no6oJiTáTT>. Není si s kým pokecat. Mne né c KeM ňw,io nofkwiTáTb. Nemel jsem si s kým pokecat. Mhc Hé c kcm 6ýaeT noôo/iTáTb. Nebudu si mít s kým pokecat. B reáTpe iiénie cecrb. V divadle není kam si sednout. Hm iiéiase.m obi.no noiBpautaTbca. Neměli proč se vracet. Ha\i né'ieio 6ýAer hm CKa3áTb. Nebudeme jim mít co říct. EMý Hé 0 kom AýMaib. Nemá na koho by myslel. Eň Hé'ieM 6bi.io jamiMáu.l'i Neměla co dčlat. Pamatujte: 1. Záporka né je vždy prízvučná a vyjadřuje jediný větný zápor. Se zájmenem se pise dohromady. V předložkových vazbách je zaporka né před předložkou (hč y kóto. né k KOMy, né na Koro, Hé o kom, h6 c kcm; hč y sero, Hé k /Kk»> MyibiKáHTOB ywcé HunécTiibix b to BpéMn rpyiin „AKsápnyM" h .,3oonápK" h 3anncáj!h cboh 106 népBhiň ajibGÓM „Códok iwrb". Ilócjie Jroro ohh BbicTynájiH Katcóe-TO bpčmh, ho noróM iieo*h^aHHO paciiá.mcb. B 1984 ro,ný rpýnna uonBHnacb BHOBb. ho Ha ítot pai b hóbom cocTáBe: Búicrop Uoii (i HTápa. BOKá.1), A/ieKcátwp Thtób (6ac), FOpiift KacnapáH (ruTápa) h TeóprHň TypbánoB (yaápHbie). B Tenčíme nécKOJibKux MécaucB ohh OTpafiáTMBa.m HÓByio nporpáuMy, c ko-TÓpoii npoHiBcuí nacToámyio ccucáuHK) na jienHHrpáACKOM (pecTiiBá.ie. CBéacnc maÓJOOí h oTKpÚTbie ickctu, 01 paacáiouuie BHýrpcHiiHH MHp mojiojióiy) ne.ioBéKa, larpÓHy/in ný6-/inxy. B hx ttécBJtX Gú/io Bcě: rpycTb, upórnia h itáwe ibMOp. riócjie BÚxo/ta ycnéniHoi o aiibóoMa „I pýiuia kpóbh", a TátoKe dntJibMa „Mrciá". rite Bňiaop Hoň curpán rnáBHyio pojib ii iiťiió.iiiiui HéCKO.ibKo néceH. rpýnna oflpc.iá nropóe auxámic. Ohh crájiH no-HacToámeMy iiiaMťiiinlimu. Ohh ompáBiiJtucb c racipójiiiMH no Pocenu, YRpanHe h Bejiopýccnn, nóc/ie Hcró no6biBájiH bo Opánunn, CLUA1 h jtpyrúx jánaaHbix crpáHax. „Khhó" moijió CTaTb népBOH coBércKOří rpýnnoň MOKnyHapóajioro ýpoBHa, ho HacTynnji 1990 ro^. JIiucp rpýnnu, BiÍKTop LJoň, norn6 b aBTOKarracipó(be noa Púroň. nočně eró cxiépTH, ciáBiacň uiókom :uia TbicHH. mojioaúx jnonéH, rpýnna npcKpaiii.ia cBoě cviucctbo- Hiillllť. k CláCTbK), hx TBÓp nu I a \ ill pill ať kytara saxofon flétna bicí aKKop;teoH ck-púiiKa u 11 :i 11 ií im> 'tlIO.IOlľlľ n. harmonika housle pianino violoncello 5. Ilpďini;iiiie tckct nécHii .Jiň.a-.mi homi.", nepcoeaúre eió na moiiickhh hiliu h uoiipnó) m rc BKpáiue pacťKaián>, o hSm iučt pe»ib: Mu Búui.iM m /tÓMa, icoraá bo Bcex ównax ľlorácjin OTBÉ, oaňii 3a o^hiím. Mu BHjtejiH, KďK ye3"*ácT nocncAHuři rpa.vtBáň. É3AHT TdJCCH, HO H3M Ilé'ieM lUiaTJfTb, 11 UM HérianeM éxaTb, mu ryjiáeM oahh, Ha HáuieM xacccTHHKe KÓHmtnacb ruičHtca, motóh. BňaeJin HOMb, Tykánu bchd HOMb no yrpá. 3aň^n b TenecpÓHHyio 6ýaKy, cKaacn, mtoó 3aKpúnH jtBepb b KBaprňpe tbočh, Chhmh cbohd óôyBb, mu ôýiteM xozu'iTb ôochkóm, Edb cHiapeiu, cniÍHKH. CyrúiiKa bhhá, h oná rioMÓweT hbm »caaTb. noMÓacer noBépHTb. hto Bce cnai n mu wecb bäbočm. Bn/iejut H04b, 1'ynájin bck) noi«b flo yipá... BÚKmop U,ou Skloňování podstatných jmen typu epértin V ruštině se můžeme setkat s deseti podstatnými jmény končícími na -mh: BpéMH čas, iimii/ jméno. SHáivia/prapor, céMH/semeno. ii;iÓM«/kmen. 6péMH. břemeno, CTpéMH/trmen, u.iáMJi/ plamen, réMSi/temeno. bwmh/vemeno. Tato podstatná jména mají zvláštní skloňováni. Jednotné číslo Množné číslo 1. Bpé.Mfl - BpcMcná -ehA 2. BpÓMeHH 1 lili BDCMěll -éh 3. BpÓMCHH 1.11 ll BpeMeHÁM -EHÁM 4. npéMJi - BpCMCHá -EHÁ 6. 0 BpČMeHH -ehm o BpeMeiiáx -eháx 7. BpÓMCHCM -ehem BpeMCHáMH -1 II \ M ll Pamatujte: 1. Podstatná jména luiáiviii, réivm, fipcMu a bĺimh se nepoužívají v množném čísle. 2. Pozor na tvar 2. p. množ. čísla: BpcMená - bpcmčh, HMCttá - hmčh, njieMeHá - nneMČH ald.. ale crpeMeiiá - crpeMÚH a ccMCHá - ccmůh. 3. Podstatné jméno jhíímh má v množném čísle tvary waMěHa - 3ii?3. B KHiíre áBTop noapóĎHo onucán Káacaoe H3 HeTwpéx.........ró,aa. 4. On Ha3BÓn Měna iiyaci'iM ..........5. PeKOMCHAýcM Ba.v nó;u.:M)BaTt.cfl ......... npóuinoro ró^a. 6. y Meini cobcčm neT .......... 7. upoíbéccop nncáji paóóiy o KpáctioM .......... 8. Ilá/to Ha3biBán> bčiuh cbohmh..........9. Ohh cropéjiH b.........no>Kápa. 10. nonotáne ŮkĚB O/IHHM H3........., H3 KOTÓpbIX ClJlOpMMpOBá^OCb ílOJlÓUKOe KHáweCTBO. Počítaný předmčt s přídavným jménem neho zájmenem Už vite, že po číslovkách ABa (abc ABa), Tpn. HeTbipe. 66a (66e, ó6a) následuje 2. p. jednotného čísla (abc AéByuiKH, /taa oKHá, Tpn oTKpbiTKM, HeTbipe Má/tbMMKa, ó6a tópoAa, Ó6e cecTpw apod.). V ruštině se také setkáváme s počítaným předmětem, který je rozšířen o přídavné jméno či zájmeno. Pozorně si prohlédněte následující tabulku. 2. p. množ. č. přídavného jména 1. p. množ. č. přídavného jména MUŽSKÝ + STŘEDNÍ ROD ŽENSKÝ ROD Tpn CTápux crýjia Tpt1 UIOKOJláAHKie KOHfpéTbl 66a mohx OKHá Ó6e tboh CýMKH Pamatujte! Při skloňování číslovky s počítaným předmětem je počítaný předmět i číslovka ve stejném pádil (ABe TBOH CýMKH, AByX TBOHX cýMOK, AByM TBOHM CV.MKaM; TpH MOHOJÚX MáílbHHKa, TpěX MOJlOAblX MáAbMHKOB, TDÔM MOJIOAWM MájIbHHKBM; HCTÚpe AJ1HHHM.X HHCbMá, HeTbipcX AmiHHbix núceM, neTwpěM ajihhhmm nňcbMaM atd.). 8. Přeložte slovní spojení: obé mladé divky, čtyři červená jablka, tři mladší bratři, obě stará zrcadla, čtyři nové automobily, tři správné odpovědi, čtyři hezké obrazy, tři otevřená okna, dvě velká města, čtyři malé holčičky, oba užitečné léky, tři dlouhé ulice, dva temperamentní lidé, tři zajímavé události, dva důležité úkoly, tři vzácné rady, čtyři hluboké talíře, dva luxusní hotely, obě české továrny, tři pohodlné židle H/uí iioc.moi pii, ivi o upniiKvi! Pamatujte si, že se v ruštině po slovesech pohybu neužívá infinitiv, následuje-li sloveso dokonavého vidu! Hah nocMorpií, kto npHuiěn. % nOHAý OTKpÓK) okhó. Hah n o i ono i h c í m m! Uouah ikk". iľ.iii 3a BCIuáMH! Jdi se podívat, kdo přišel. Půjdu otevřít okno. Jdi si s nim promluvit! Jdi dohlédnout na věci! Konstrukce hah iiocMorpá..., mam iioc.ieAÚ atd. užíváme pouze v přítomném čase a v rozkazovacím způsobu. Minulý čas tvoříme jako v češtině (Mu noui/iů Kyrurib 6njiéTu, H HOlUěJl UOCMOTpÓTb (DHJlbM). 9. Přeložte: 1. Půjdu se podívat, kdo přišel. 2. Jděte se zeptat, kolik stojí noviny. 3. Jdi připravit oběd! 4. Jdi napsat zprávu! 5. Půjdeme zarezervovat pokoj. 6. Jděte napsat domácí úkol! 7. Jdi uklidil pokoj! 8. Jdi koupit chléb! 9. Půjdu zjistit, v kolik odjíždí vlak. 10. Jděte si přečíst dopis od Aleny! 11. Nikolaj půjde vyměnit koruny. 12. Jdi umýt nádobí! 13. Půjdeme koupit lístky do divadla. 14. Jděte se projít! 10. Poslechněte si úryvek z povídky „O tóm, neró né 6bi.io" Viktorie Tokarevové. Při prvním poslechu úryvek /kuste napsat jako diktát. Zkontrolujte si správnost poslechu. Poté si povídku poslechněte jt šté jednou a doplňte si do textu přízvuky: M 6t>t:t deiib, Koeda nana man ManwuKa fluMy e 30onapK u noKa.3au &vy muepa. Ymuepa tfbUN 3eněHbie ejtaia c aeprnuKa.ibHbiMu jpmKOAur. eonpye uěpnoeo kudkohozo noca pacxodwiucb uěpHbte Kp)vu. a yum mopvcuiu na eoxuae, kcik dea paanoóedpennbix' mpeyeonhnuna. - ílana- CKa3Cui Říma. Koeda onu omouuiu om KJiemKU4. - * xouy muepa. ílana měn u dyMon o ceoěAt. - Hy, na-na...- jaKciHfOvwi Jjitua. - Hy umo, vmo?~ paiópajtcěnno cnpocwt nana. Ecjiu nhi ,'Jinia 6btn nocnwptue, on 6bt nonuMan, vwo e maKue Muuymbt o denax eoaopumb ne aiedyem. Ho tfiuue 6bt;io maibKO mecmb stem, u on CHKBúMi - >l xouy. nmoóbi muep mcuji y mcuh óomo. - Romo .Ttcueym kouikii u coóoku, - omaemujt nana. - A mmpht da»a ne Muaym. H npoutno deadifamb nem. JluMa paóaman apamiM « neonviojicnou nauoiqu. JJ/odu ebiíbieajiu eso K ceóe óomoů, Kop.ňa um 6njio n.ioxo, u meHb padoaajiuch JJuMimoMy npuxody. Ho kok manuto um anakáatonon jmmqnmb u/Jumo yxoóu.i, onu ooupuumno o ucm utóbteanu. Tokooo ceoůcmfíos veJioeenecKoú namyphi. Paňoma óhi.na ne maopuecKan, odnooópajuax. H modu, c KomopbiMit flJHJHa cmanKUfíaJicn, 6ttMU mouce odnooOpaJHbie. Korday WOMU nmo-Hu6ydb óanum. on coeopum c apauoM ino.tbKo na omy mexty u cmanoaumcH MajiouumepeceH. B ňeiib, o Kcmiopau noúděm /*?icjiobck. Je to veselý člověk, (stále veselý) 2. Dlouhé tvary mohou ve větě plnit funkci prísudku a přívlastku. Krátké tvary vystupuji ve větě pouze v roli prísudku. Dlouhý tvar přídavných jmen ve funkci přívlastku zpravidla stoji před podstatným jménem, ke kterému se váže. Krátký tvar (v roli prísudku) stoji zpravidla za podstatným jménem: '•ho ó'ieub Báaciibin Bonpóc. Je to velmi důležitá otázka. ^to HurcpécHbiii vKypnáji. Je to zajímavý časopis. "Ítot Bonpóc ó»teHb aáiKeii. Tato otázka je velmi důležitá. $tot JKypnán mu cpécea Tento časopis je zajímavý. 3. Krátké formy užíváme při vykání a po slovech 6yjtb/6ýabre: bw cboooíihm, bu lámihi, 6ýai>Te Ao6pw, 6ym> MopÓB apod. 4. Pozor na užiti slov KaKoň - TaKoii. Ve spojení s dlouhými přídavnými jmény se uživají tvary KaKoii - Taxon, ve spojení s krátkými formami se užívají tvary xax - Tax: 3to Gbuiá laKáu KpacniiaH ,iéByiiiKa. Byla to taková krásná dívka. ^Ta jiéByuiKa iaic Kpacima! Tato dívka je tak krásná! 11. Tvořte věty podle vzoru: | ^ [ MŔ2KUU Momepuái —* 3mom Mamepuán MÁeoK. 1.6éflHbiH HCJiOBéK 2. npociÓH Bonpóc 3. Kpacňnafl jiéByuixa 4. uojiéwoc jieKápciBO 5. uinpó-khh njKa(j) 6. a/iHHiioe Ha-jBámie 7. BáwHaíi BCipéna 8. aoporón conér 9. mo/io;ióh yHHTCJib 10. ďinbHbie pc6Hia 11. Ao6po>Kcnárejn>Hbiři iiepcoHá/i 12. 6oJU.uiás wóvinaTa 13. ýMiiwe aeru 14. yHHKáribiiMH c.iýuaň 15. KopóiKaJi néKUHH 16. MáieubKiní ó(J>nc 17. CBOooauoc Mécro 18. iiibie nioAH 12. Do vět doplňte vhodné tvary níže uvedených přídavných jmen. Přídavná jména uveďte ve správném tvaru. S\ojí volbu odůvodněte: acHBÓii - jkhb. ôojibnóň - 6ójieu, xopónjuň - xopóui. MHTepécHuň - HHrepéceH, >ió6pwři - Ao6p, néjibiň - uen, Beccjibiň - BČce;i, MoimanÚBuň - uoji«ia.íiHR, kodótkmh - kódotok, cbo- ÔÓflHblH - CBOÔÓAeH 1. HaTáuia ......... aeHb chjiht aómb. CraicáH ynáji, no ocránca .......... 2. KaK y3HáTb, .........jih eň 3TOT HCJiOBéK? '3to ó«icub.........HCTÓpHM. 3. ÄéayntKe yacé 87 .ier, oh, k coaca- .'lénmo,..........Hb3Hób He cmó)kct noiiroTÓBHTbCJi Ha Ťroň nenesie, oh..........4. yxojuiTe, bw .........! KaK Tbi npOBÓAHuib CBoe ......... npéMfl? 5. rlMKími raKÓň ......... pe6cnoK! BáuíM doaútcjih emě" .........? 6. Y MeHá óneiib ......... apyr, oh nácro paccxájMBaeT .vine aHeKjiÓTbt. AiiarróJiHfl Bhktopobhh ceixviHfl..........oh ycrpón/ica na paGÓTy. 7. íha fléByiuxa .........coooň! KaKáa.........häch! 8. 5ro ruiáTbe re6e........., hvmcho Kymm. apyróe. Bw icamicájiH c.imuKOM.........coo6ménne. 9. bý/ibre..........OTBérbTC na moh Bonpóc. B iiáuieň aepčBHc JKiiBýr.........juban. 10. JlKjaMHJia c yrpá........., OHá nnóxo ce6>í uýBCTByer. Moh nŽM........., HepairoBÓpHHBbJH He.iOBéx. Cpciľi 11 if x i'ijiii MÓvK.iy irwMH? Oh ckhiít táémpu céihom n äó^koíí Sedí mezi šynem a dcerou, Kaitáíi pá3HHU,a iwcway iihmh? Jaký' je mezi nimi wzdíi? oh CKiUÍT CptMIÍ C-ryAÉHTOB. Sedí mezi studenty. ÍI JKimý cpcjiÁ fyaíiix jnofléft. Žyj merř c/zíW lidmi. Pamatujte: 1, Po předložce Méawy následuje 7. pád (MéiKay kbm, ven/mezi fcýwt, &'m), řidčej i se objevuje 2. pád (nHTá-rr* Méwry crpoK - Cist me2i řádky). Předložku MÍHUiy závazně užíváme při výběru ze dvnu předmětu, osob apod, (Méisay hhůhh toooíí hůt nnns&ók pásmimi/Mezi námi není řádný rozdíl.) 2, Po předložce cpeaň následuje 2. pád (cpejuí kopo, verá/mezi kým, čím, uprostřed koho, čeho). Předložku cpenii užíváme při výběru z více než dvou předmětů. 1- Jeho zkouška je těžší než tvoje. 1. Já jsem pro, ale oni jsou proti, 3. Který hudebník se vám Kbí? 4. Je to velmi zajímavý nápad, 5, Věraje cílevědomý a zodpovědný člověk. 6. Jeho žena je nejkrásnějSÍ ze všech, 7, Nemám kam jít &. Kterou z těchto knih si ťybcrete? 9, Je to jeho nej mladší sestra. 10. S nikým jsem o ničem nemluvil. 1L Nebylo komu zavolat, 12. Jdi otevřít dveře! 13, Anton je o dva roky starší.1 4. Ma stáž pojedou dva naši studenti. 15. Nebudeš se mít a kým poradit. J 3, IlepeBeflHTe; Pa-iroiióp cTápwx apyacíí: - O, Mo/ionéti! Búrji^AHiuB käk otýpHmc! - Koněm t o, e 6áHKe sejtb paGÓTaio...