Kritická reflexe rekonfigurace epistemického filtru jako předpoklad pro sociální práci
Critical Reflection on the Reconfiguration of an Epistemic Filter as a Prerequisite for
Social Work
Markéta Sedláková, David Košatka, Michal Černý
Mgr. et. Mgr. Markéta Sedláková, Ph.D.1
je odbornou asistentkou na Katedře sociální
pedagogiky na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Oblastí jejího vědeckého zájmu
jsou strukturální nerovnosti ve společnosti a ve vzdělávání. V rámci sociální práce se věnuje
komunitním metodám a intervenci v oblasti vzdělávání žáků cizinců. Je členkou výzkumného
týmu zaměřeného na možnosti umělé inteligence při nácviku sociálních dovedností u jedinců
se specifickými vzdělávacími potřebami.
Mgr. David Košatka2
je manažerem marketingu v Kariérním centru Masarykovy univerzity.
Vystudoval na Katedře sociální pedagogiky na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity,
kde se výzkumně zaměřoval na vznik nových forem sociálních nerovností ve společnosti,
jakožto vedlejšího efektu globalizace a technologické akcelerace. Aktuálně se v rámci
doktorského studia věnuje výzkumu v oblasti možností využití virtuální a rozšířené reality ve
vzdělávání a tréninku učitelů.
RNDr. Michal Černý3
působí jako řešitel projektu Technologické agentury České republiky
Éta zaměřujícího se na informační gramotnost středoškolských studentů, je členem
výzkumného týmů věnujícího se učení ve virtuální realitě. Působí na Katedře informačních
studií a knihovnictví na Filozofické fakultě a na Katedře sociální pedagogiky na Pedagogické
fakultě Masarykovy univerzity. Vystudoval učitelství fyziky a informatiky pro střední školy a
teologii. Výzkumně se profiluje v oblasti vztahu filozofie výchovy a filozofie informace,
digitálních kompetencích a technologiích ve vzdělávání.
Abstrakt
CÍLE: Stať hledá odpověď na otázku: Jak vybraní experti konstruují diskurzivní arénu
současného epistemického filtru s ohledem na technologickou a informační akceleraci
sociálních interakcí? Identifikované elementy jsou reflektovány ve vztahu k sociálním
fenoménům ve společnosti a možnostem sociální práce na ně reagovat. TEORETICKÁ
VÝCHODISKA: Autoři diskutují rizika spojená s rozpadem epistemického filtru ve vztahu k
poznání a vědění v sociální práci. METODY: Odpověď na výzkumnou otázku je výsledkem
kvalitativní situační analýzy, která zahrnovala rozhovory s 13 experty zabývajícími se
technologiemi a jejich sociálními důsledky v různých vědních disciplínách. Situační optika
nám umožnila sledovat i významné neživé elementy či intervenující diskurzy, které současný
informační a sociální prostor značně komplikují. VÝSLEDKY: Text přináší pohled na
diskurzivní arénu epistemického filtru, jehož re-konceptualizace je nutným předpokladem pro
harmonizaci soužití v globalizovaném a informačně roztříštěném světě. Z výsledků
kvalitativní výzkumné studie vyplynulo, že algoritmizace každodennosti proměňuje naše
vědění, pojetí času, typizace sociální skutečnosti či zakoušení oprese. IMPLIKACE PRO
1
Kontakt: Mgr. et. Mgr. Markéta Sedláková, Ph.D., Katedra sociální pedagogiky, Poříčí 538/31, 603 00 Brno;
sedlakovamarketa@mail.muni.cz
2
Kontakt: Mgr. David Košatka, Institut výzkumu školního vzdělávání, Poříčí 538/31, 603 00 Brno;
kosatka@kariera.muni.cz
3
Kontakt: RNDr. Michal Černý, Katedra informačních studií a knihovnictví, Arne Nováka 1, 602 00 Brno;
mcerny@phil.muni.cz
SOCIÁLNÍ PRÁCI: Sociální práce musí reflektovat nové fenomény, které vznikají jako často
nezamýšlený důsledek technologického pokroku.
Klíčová slova
epistemický filtr, informační organismy, sociální média, sociální nerovnosti, algokracie
Abstract
OBJECTIVES: The article seeks to answer the question: How do selected experts construct
the discursive arena of the current epistemic filter concerning the technological and
information acceleration of social interactions? The identified elements are reflected with
regard to social phenomena in society and the possibilities of social work to respond to them.
THEORETICAL BASE: The authors of the research discuss the risks associated with the
epistemic filter fragment to cognition and knowledge construction in social work.
METHODS: The answer to the research question results from a qualitative situation analysis,
which included interviews with 13 experts dealing with technologies and their social
consequences in various scientific disciplines. Situational optics also allowed us to observe
critical nonhuman elements or intervening discourses that greatly complicate the current
information and social space. OUTCOMES: The text provides an insight into the discursive
arena of the epistemic filter, the re-conceptualization of which is a necessary prerequisite for
harmonizing coexistence in a globalized and informationally fragmented world. A qualitative
research study showed that the algorithmization of everyday life transforms our knowledge,
the concept of time, the typification of social reality or the experience of oppression.
SOCIAL WORK IMPLICATIONS: Social work must reflect new phenomena that arise as an
often unintended consequence of technological progress.
Keywords
epistemic filter, information organisms, social media, social inequalities, algocracy
ÚVOD
Cílem stati je prozkoumat fenomény vznikající při rozpadu jednotného epistemického filtru s
ohledem na sociální aspekty žití ve 21. století. Autoři textu vychází z předpokladu, že žijeme
ve společnosti, která zakouší extrémní informační a technologickou akceleraci. Principy
harmonického soužití v globalizovaném světě jsou odvozovány od národních zákonů,
nadnárodních úmluv a morálních hodnot a principů. Výklad těchto normativních či etických
pravidel se v komplexitě současnosti stává často subjektivizovanou záležitostí. Demokratická
pluralita názorových konsensů a hodnotových orientací jednotlivců či společenství je denně
ovládána a organizována praktikami sociálních médií, personalizovaných algoritmů a
mechanismy informačních organismů4
.
Více či méně skrytý fenomén informační manipulace, který značně ovlivňuje pojetí
spravedlnosti, morálky a etiky, je pod diktátem technologického pokroku vnímán jako
všudypřítomný fakt. Za těchto okolností je nesnadné dosáhnout společenské shody na
demokratických principech fungování lidského společenství. Není snadné systematicky
4
Spolu s Floridim (2014) chápeme všechny informační organismy (inforgy) jako entity, které mají schopnost
zpracovávat informace a vzájemně informačně interagovat. Do skupiny inforgů tak musíme vedle člověka
zařadit i další biotické a technické systémy.
bojovat s útlakem, strukturálními nerovnostmi či hierarchickou mocí. Principy, hodnoty a
možnosti intervence sociální práce jsou narušeny, protože není reálné dosáhnout elementární
epistemické shody. Sociální práce se ve svých různých podobách soustředí na velmi
komplexní vztahy mezi prostředím a lidmi, kteří jej obývají. Proměna informačního prostoru
a rozpad epistemického filtru otřásá humanistickými a demokratickými hodnotami a idejemi,
ze kterých sociální práce vzešla a na kterých stojí.
Dochází k rozpadu základních rysů etických, morálních, náboženských, filozofických či
demokratických přesvědčení ve společnosti. Poznávání totiž není nikdy záležitostí jedince,
jako izolovaného prvku, ale je společně sdíleným konstruktem ovlivněným zakoušenými
informačními interakcemi.
Tato skutečnost může vést k fenoménu popisovanému autory Veenker a Paans (2016), totiž
k paternalistickému mocensky orientovanému diskurzu v oblasti pomáhajících profesí, kdy
profesionál přenáší své epistemické předpoklady na často nezúčastněného klienta. Druhou
možností je rozpad pevné struktury společnosti a tendence informačně chudých přesouvat se
do svých „malých světů“ (Haider, Bawden, 2007) v nichž je komunikace a intervence bez
paternalistických přístupů mimořádně složitá.
V předkládané stati si klademe za cíl sledovat implikace transformace epistemického filtru a
chování nelidských elementů (informačních organismů) v sociálním prostoru a detekovat tak
možná další etická dilemata. Vycházíme přitom z principů kritické sociální práce (srov.
Janebová, 2014). Sociální fenomény spojené s informační a technologickou akcelerací
ukazují možná nebezpečí pro sociální práci a potažmo pro celou společnost. Kritickou reflexí
chceme poukázat na jejich přítomnost a navrhnout alternativní možnosti re-konceptualizace
epistemického filtru. Zároveň chceme naznačit i možnosti využití technologií pro
optimalizaci sociálních problémů a potenciální sociální změnu. Přítomnost technologií
v sociálním prostoru má ambivalentní povahu, kterou zde budeme ilustrovat a analyzovat.
TEORETICKÁ VÝCHODISKA
Rozpad epistemického filtru
Epistemický filtr je v klasické teorii poznání spojován se strukturalistickými či
konstruktivistickými směry, které v opozici k realistickým pozicím zdůrazňují, že proces
poznávání není nikdy objektivní a úplný, ale vždy má subjektivní nebo ekologickou povahu
(Benson, 2019; Lasonen-Aarnio, 2019). Tato úvaha, že nepoznáváme celou skutečnost, ale
pouze její „filtrovanou” část je pro tradiční realisty obtížně přijatelná, zatímco pro
konstruktivisty představuje základní modus poznávání. Jak ale ukazuje Floridi (2019) – sám
realista – ani pro realistické pozice není udržitelné poznávání bez reflexe určitých subjektivně
a sociálně konstruovaných pravidel a propozic, podobně hovoří i Lakoff (2006). V naší studii
tedy epistemický filtr nebudeme chápat jako něco deformujícího realitu, ale jako hodnotově
neutrální fakticitu poznávání, jako budování struktury chápání světa.
V kontextu sociální práce představuje epistemický filtr esenci pro vyhodnocování sociálních
fenoménů, možné intervence či identifikace cílových (sociálně potřebných) skupin. Jedná se
o prisma nazírání na sociální změnu. Epistemický filtr je v relaci s konfigurací etického
kodexu, který je klíčový pro uplatňování principů sociální práce. Sociální pracovník ve své
profesi každodenně jedná na základě sdílených etických základů, které kriticky přehodnocuje
(Reamer, 2013), přičemž stejná situace může být vyhodnocena dvěma pracovníky různě
(Banks, 2006). Identifikace toho, kdo je potřebný a jak mu lze pomoci je tedy silně
zakořeněná v epistemickém filtru. Ten vede k etickému jednání (Lasonen-Aarnio, 2019;
Jacobs, 2020), je vlastním zdůvodněním celé praxe sociální práce. Prozkoumání podoby
nynějšího epistemického filtru je jedinou možností, jak adekvátně reflektovat a strukturovat
sociálně intervenční programy.
Problém techniky, jak píše Floridi (2014:15) je v prvé řadě epistemický, sekundárně pak
etický. Epistemický proto, že dat je příliš mnoho a zdá se, že jediné, co může pomoci v jejich
zvládnutí je opět technika sama. Mozorov (2014) v tomto kontextu hovoří o technologickém
solucionismu, tedy představě, že technologie vyřeší většinu našich problém, včetně těch,
kterými se může potenciálně zabývat oblast sociální práce. Etickým problémem je pak z toho
důvodu, že není jasné, jak s velkým množstvím nesmírně rozmanitých dat vůbec
pracovat. Naše prostředí se zaplavilo dez/informacemi, což historicky prožíváme jako
epistemickou novost. Jako první generace stojíme před nutností nově promyslet možnosti a
meze zakoušení a poznávání. Staré epistemické přístupy světa před-datového, lze jen obtížně
využít (Floridi, 2019). Jsou neadekvátní situaci, ve které se nacházíme. Pokud uvážíme
alespoň částečnou platnost Moorova zákona (Theis, Wong, 2017) počítajícího s přibližně
exponenciálním růstem dat, lze říci, že technologie či technická revoluce mají za následek
zásadní změny společenské, ekonomické i sociální.
V tomto kontextu musíme transformovat základní sociální kategorie – jejich obsahem totiž
nejsou jen jednotliví lidé tvořící různé skupiny s partikulárními zájmy, ale i informační
organismy neboli inforgové (Floridi, 2014:94–95). Inforgové, jako prvek sociálních interakcí,
přinášejí jednak zásadně odlišné strategie vyhodnocování informací, zásadní proměnu v
rychlosti zpracování nebo ve schopnosti data sdílet. Představují prvek sociální struktury,
který není rozložen rovnoměrně, je schopen řadu společenských procesů a pohybů
amplifikovat, akcelerovat anebo naopak upozaďovat a umlčovat.
Změna komunikačních, informačních i mocenských struktur je pro současný svět zcela
zásadní. Možnosti jejich poznávání se zdají být klíčové. Pro získání vlivu či moci není nutné
disponovat názorovou jednotností velké skupiny lidí, ale stačí jen vhodně využívat polarizace
a štěpení společnosti, se kterou sociální média aktivně pracují. Změněný diskurz moci není
možné snadno konkretizovat do jediného epicentra moci či připsat konkrétnímu lidskému
aktérovi.
Změny ve společenských strukturách, tak jak je popisuje Wark (2015), kdy se zásadním
způsobem proměnil třídní systém, umožnily vznik nové vládnoucí a ovládané třídy. Autorka
hovoří o tzv. vektoralistické třídě, která se jako další vrstva nabaluje na třídy již původní.
Kapitál a pozice této vrstvy ve třídním systému závisí na přístupu a usměrňování informací a
dat. Tato distribuce dat poté ovlivňuje zbytek třídního systému. Digitální gramotnost a
informační prostor umožnily vytvářet kapitál bez nutnosti cokoliv vlastnit, pouze dohledem,
usměrňováním a distribucí datových toků. Nová sociální hierarchizace vytváří příležitosti, ale
také novodobé formy útlaku, které jsou předmětem praxe sociální práce. Zuboff (2019)
hovoří o tzv. kapitalismu dohledu, jakožto formě systémů, kdy jsou sbírána osobní data
uživatelů (digitální identity)za účelem analýzy, vytvoření cíleného obsahu a behaviorální
predikce, tedy dostatku datového materiálu k upravování reality skrze informační prostor.
Nový ekonomický řád takového systému je založen na propastných nerovnostech v přístupu
k vědění a pouze umocňuje informační chudobu části společnosti.
Rozpad jednotného epistemického filtru je způsoben existencí mnoha realit, které denně
prostupujeme. Již nelze říci, že bychom žili čistě v digitálním, nebo čistě ve fyzickém světě,
popřípadě online či offline. Naše bytí ve světě má aspekt jisté onlife existence, která oba
světy, dříve chápané jako oddělené, integruje do jediného kontinua (Floridi, 2015:7). Proces
poznávání je vázán na onlife prostředí – v něm není možné nikdy poznávat celek, ale naše
poznání má vždy bytostně parciální charakter. Tato parcionalita není vázána jen na
ekonomický statut, geografické zázemí poznávajícího či vzdělanostní úroveň, ale i na
personalizované informace, které jsou nám pomocí algoritmů předkládány
(Hjørland, Albrechtse, 1995; Huvila, 2009). Dochází tak k tvorbě fenoménů, které jsou v
literatuře nejčastěji označovány jako tzv. „filtrační bubliny“ (Bozdag, van den Hoven, 2015),
případně jako „efekt komory ozvěn“ (Dubois, Blank, 2018; Cinelli et al., 2021). V takto
strukturovaném světě poznáváme dominantně to, co odpovídá našim názorům a postojům,
každou novou snahou o porozumění světu jsme jen dalšími a dalšími informacemi utvrzováni
v tom, že naše chápání světa je správné, zatímco velká většina ostatních uživatelů se
mýlí. Tato názorová polarizace je podložena emocemi a potřebou identifikace a vymezení se
vůči druhým. Na tomto místě symbolického boje, kde se názorově setkávají skupiny, každá
se svým vlastním epistemickým filtrem, jsou častokrát základní hodnoty, jako je solidarita,
rovnost či důstojnost, upozaděny.
Technologický narativ současnosti
Cílem technologií je integrovat se natolik do naší každodennosti, abychom zapomněli, že je
používáme. Posun techniky je v posledních dvaceti letech značný, již ji nelze považovat za
příruční jsoucno (Heidegger, 2018), které má charakter určitého instrumentu, jenž člověk
volně využívá, ale stává se aktivním aktérem činností (Bridle, 2018). Prvkem, který se učí z
dostupných dat a formuluje svá vlastní rozhodnutí při řešení problémů, často zcela
oddělených od postupů, které by volil člověk (Egri-Nagy, Törmänen, 2020). Technologie a
digitalizace umožnily budování si vlastního digitálního obrazu, prostřednictvím vytváření
různých profilů a interakcí na sociálních sítích (Kardiasmenos, 2018). Digitální identita na
jednu stranu nabízí možnosti, které překračují bariéry našeho fyzického já, na druhou stranu
je tato identita v digitálním prostoru obtížněji verifikovatelná (např. existence účtů na
sociálních sítích). Digitální prostor obnáší nové a často obtížně dohlédnutelné konsekvence
pro jeho uživatele. Ve chvílí, kdy o sobě nahrajeme informaci do takového prostoru, ztrácíme
kontrolu nad tím, jak se tato informace šíří a duplikuje. Informace se stává viditelnější,
permanentnější a je amplifikována skrze síť uživatelů, které jsme součástí.
Enriquez (2020) používá metaforu digitálního tetování. Digitální tetování jsou vytvářena
každý den, kdykoliv skrze technologická zařízení sdílíme fotografie, videa či virtuálně
komunikujeme. Tyto digitální kopie sociálních aktérů se stávají majetkem nadnárodních
velmocí. Co více, digitální identity v kyberprostoru mohou ožívat i bez našeho dalšího
přičinění.
Věříme, že v rámci digitální gramotnosti, ke které se v textu ještě vrátíme, bude zapotřebí
rozvíjet zodpovědný přístup ke kultivování autentických informací a potírání nenávistných
narativů, často mířených vůči minoritám či sociálně exkludovaným. Digitální informační
prostor se pro lidské interakce stává naprosto zásadním a stále více se propojuje s prostorem
fyzickým (Atif, Chou, 2018).
Pokud sociální práce nedokáže své intervenční instrumenty transformovat do onlife prostředí,
rychle ztratí svůj smysl a možnost skutečné pomoci. Informační společnost skrze svoji
technizaci mění sociální a ekonomické procesy.
Představa, že sociální práce míří jen do offline světa, s přesvědčením, že je skutečnější, je ale
zásadním omylem – povede k novému, ještě hlubšímu a trvalejšímu vyloučení těch, kteří
nebudou schopni v onlife světě existovat. Lze hovořit o informačním bohatství, které
umožňuje na jedné straně participaci ve společnosti a na společenských procesech, na straně
druhé rozšiřuje epistemické možnosti a vytváří zcela nový druh sociální nerovnosti
(Oyediran-Tidings et al., 2019).
Rozpad epistemického filtru, který by byl snadno a trvale dostupný všem členům společnosti,
nebo jeho rozhodující části, tak jak jsme ho mohli vnímat od řecké πόλις (polis) až po
fenomén industriálních měst, má za následek novou formu chudoby a sociálního vyloučení
(Norris, 2001). Informačně chudí (Chatman, 1996), kteří nejsou schopni vyhodnotit pro ně
výhodným způsobem informace, které se k nim dostávají a adekvátně je zpracovávat (Haider,
Bawden, 2007). Je třeba hledat způsoby, jak s touto informační chudobou bojovat, neboť se
může projevovat jak v ekonomické, tak také sociální či zdravotní dimenzi (Perryman, 2016;
Camiling, 2019). Za základní nástroj odstranění informační chudoby je běžně považována
informační gramotnost (Ahmad et al., 2020; Fraillon et al., 2020), jejíž rozvoj je možné
chápat jako novou strukturní formu intervence v oblasti sociální práce. Jak uvádí Dervin
(1994), klíčový problém spočívá v tom, že většina informačně chudých o své chudobě neví,
jen zakouší její negativní efekty.
Algoritmizace každodennosti a virtuální realita
Algoritmizací každodennosti odkazujeme na další z oblasti změn a výzev technologického
světa s fragmentovaným epistemickým filtrem (Bilic, 2016). Informatizace společnosti zcela
zneplatnila myšlenku Marxe, že čas pracujících je možné směňovat za peníze. Současná
situace je mnohem komplexnější, jedinci, kteří ovládají techniku, jsou schopni nejen dělat
mnohem složitější úlohy, ale zároveň jsou schopni extrémně rychle plnit i méně náročné
činnosti. Zásadní disproporce v efektivitě práce bude růst a s ní i sociální napětí a
nespravedlnosti. Je třeba začít aktivně hledat způsoby, jak umožnit co nejširším skupinám
obyvatel zpřístupnit alespoň základní schopnosti algoritmizace různých procesů.
Téma informační gramotnosti se objevuje již v polovině 70. let, ale v posledních deseti letech
získává stále více sociálně pedagogický rozměr. Pokud sledujeme výzkumy na toto téma, lze
konstatovat, že je to právě míra informační gramotnosti, která určuje možnost jedince
autenticky se sebeaktualizovat (Nishikawa, Izuta, 2019; Oyediran-Tidings et al., 2019).
Především v oblastech či komunitách s velkým důrazem na autoritu a tradici představuje
schopnost vyhledávat, hodnotit a využívat informace jednu z klíčových aktivit, které formují
osobnost (Danaher, Nyholm, 2019).
Další rozměr informační gramotnosti souvisí s možností participace na demokratické
společnosti (Jarvis, 2007; Jarvis, 2009). Pokud člověk nedisponuje informační gramotností,
lze o jeho možnosti participace na demokratickém rozhodování hovořit jen obtížně. Jednak
proto, že má významně ztížený přístup podílet se na veřejném životě, a dále má limitované
schopnosti odlišovat mezi informacemi a dezinformacemi. Ocitá se tedy v centru zájmů
nepřetržitých dezinformačních kampaní.
METODOLOGIE
Prezentovaný výzkum přináší kvalitativní výzkumné šetření zaměřené na sociální aspekty
technologické doby, která je charakteristická rozpadem epistemického/informačního
prostoru. Tento rozpad způsobuje nové výzvy pro institucionalizované formy intervence v
rámci sociálních věd, ale i v oblasti celo-společenského pro-sociálního diskurzu. Abychom
lépe identifikovali implikace, které rozpad epistemického filtru přináší do oblasti sociální
práce a příbuzných sociálně vědních disciplín (např. sociální pedagogika, což je z části i
pozice autorů článku), zvolili jsme detailní mapování diskurzivní arény současného
epistemického filtru.
Data byla sbírána prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů v rozmezí let 2020–2021.
Pro účel získávání dat byly aplikovány prvky delfské techniky, které nám umožnily vytvořit
mezinárodní skupinu komunikačních partnerů (Crawford, Wright, 2016). Vytvořená expertní
síť splňovala následující kritéria:
• experti mají pravidelnou odbornou veřejnou činnost (akademici, novináři,
sociální pracovníci);
• expertní oblast jejich zájmu reflektuje sociální vědy a technologie;
• pohybují se v informačním prostoru;
• vybraná skupina je diverzní: národnostně, genderově, profesně.
Cíleně jsme vytvořili heterogenní skupinu expertů, která byla složena z informantů z České
republiky i ze zahraničí, kteří jsou představeni v Tabulce 1, uvedené níže. Uskutečnili jsme
13 rozhovorů, v průměrné délce 72 minut. Celkově jsme pořídili přes 930 minut záznamu,
který byl následně doslovně přepsán včetně hovorových výrazů. U rozhovorů vedených
v anglickém jazyce prezentujeme překlad v českém jazyce. Data byla kódována v odděleném
procesu tří výzkumníků, autorů textu.
Hlavní výzkumná otázka této studie zní: Jak vybraní experti konstruují diskurzivní arénu
současného epistemického filtru s ohledem na technologickou a informační akceleraci
sociálních interakcí? Jinými slovy přinášíme odpověď na otázku, jaké jsou implikace
technologického pokroku v sociálních oblastech každodennosti.
Otázky v rámci polostrukturovaného rozhovoru byly směřovány do oblasti sociálních
fenoménů technologické doby; konstrukcí informačního prostoru; charakteru sociálních
inovací a výhledů do budoucnosti.
Pro účely analýzy dat byl použit vybraný nástroj Situační Analýzy (SA) – Mapa sociálních
světů a diskurzivní arény (Clarke, 2005). SA je teoreticko-metodologickým přístupem, který
pomáhá sociálně orientovaným výzkumníkům zkoumat fenomén ve své celistvosti, s
ohledem na zkoumanou situační epistemologii. SA představuje relativně novou výzkumnou
metodu, která doplňuje (a v mnohém i překračuje) možnosti zakotvené teorie
(Strauss, Corbin, 1999), která několik desetiletí pařila k dominantě užívaným kvalitativním
analýzám v sociálně vědním výzkumu.
Metodologický posun SA od zakotvené teorie je patrný v odklonu od striktní pozitivistické
rigidity. Hlavní roli hraje důraz na reflexivitu výzkumného procesu a přizvání vlivu kultury,
jazyka a konstrukcí na sociální identity (srov. Kalenda, 2016). V neposlední řadě
SA zapojuje do výzkumného záběru analýzu diskurzů a materiálních elementů přítomných ve
zkoumané situaci. Vliv sociálního konstruktivismu, především v pojetí Charmaz (2000), je v
situační analýze značný. Tato perspektiva nám umožňuje zohlednit komplexitu současného
informačně-technologického epistemického prostoru, který je charakteristický svojí
heterogenitou, mnohoznačností a nepřehledností.
Zaměřením na živé i neživé aktéry nám SA dovoluje zkoumat vliv technologické akcelerace
informací na každodenní sociální interakce a jejich sociální aktéry.
Diskurzivní aréna (vybraný kartografický nástroj SA) popisuje identifikované sociální světy,
což jsou sociální instituce přítomné ve zkoumané situaci. Dále popisuje úroveň diskurzů,
které ovlivňují sociální aktéry přítomné v aréně. V neposlední řadě se zaměřujeme na klíčové
elementy, které poukazují na nutnost proměny takového prostoru směrem k zachování
společenského řádu a humanitních hodnot ve společnosti. Diskurzivní aréna bude nejprve
popsána tak, abychom mohli posléze identifikovat nutné oblasti změny vedoucí k
harmonizaci sociálního a informačního prostoru a tím k znovu nastavení epistemického filtru,
jehož fungování je esencí (nejen) pro sociální práci.
Tabulka 1: Respondenti realizovaného výzkumu
Označení Oblast expertízy Místo výkonu
profese
Jazyk, ve kterém
byl rozhovor
veden
R1 Komunitní práce a vzdělávání Velká
Británie
Angličtina
R2 Využití technologií ve
vzdělávání
Spojené státy Angličtina
R3 Sociální práce Rakousko Angličtina
R4 Filozofie vzdělávání a Česko Čeština
informace
R5 Psychologie
Technologické kompetence
ve vzdělávání
Česko Čeština
R6 Umělá inteligence
Filozofie nových médií
Česko Čeština
R7 Vizuální kultura a historie Česko Čeština
R8 Formativní hodnocení
Responzivní vzdělávání
Česko Čeština
R9 Politická komunikace Česko Čeština
R10 Vzdělávací politika Česko Čeština
R11 Algoritmy sociálních sítí Česko Čeština
R12 Sociální pedagog Česko Čeština
R13 Neziskový sektor a digitální
kompetence
Kanada Angličtina
VÝSLEDKY
Na tomto místě budeme diskutovat identifikované elementy a diskurzy, které mají dopad na
sociální aspekty ve společnosti a oblast působení sociální práce. Popsáním struktur, které
konstituují diskurzivní arénu, můžeme nahlédnout na mechanismy, jejich fungování i
možnosti změny architektury informačního ekosystému. Ten má výrazný podíl na reprodukci
postojů, citlivosti k sociálnímu útlaku či axiologické zakotvenosti společnosti.
Analýza dat za pomoci triangulace výzkumníků přinesla 2 identifikované diskurzy a 15
elementů (v následujícím textu označeny tučně). Ty jsme rozřadili do tří vzájemně
provázaných úrovní. V první úrovni jsou zachyceny elementy, které podpořily rozpad
jednotného epistemického filtru ve společnosti. V textu je popisujeme jako efekty.
Následující úroveň reprezentuje sociální implikace těchto efektů ve společnosti. Na tuto
vrstvu navazují výzvy a příležitosti pro sociální práci. Hlavním identifikovaným elementem
se stala nutnost restrukturalizace informačního prostoru. Následující interpretace popisuje
jednotlivé elementy identifikované v diskurzivní aréně rozpadu epistemického filtru
vzhledem k jejich mechanismům a implikacím pro sociálno a sociální práci (viz obrázek 1).
Obrázek 1: Diskurzivní aréna epistemického filtru
Diskurzivní aréna zahrnující současný epistemický filtr byla experty vnímána jako velmi
komplexní a zároveň atomizovaný prostor. Shoda panovala ohledně důležité role informací,
které mají hlavní vliv na sociální aktéry a jejich každodennost. Naši komunikační partneři
popisovali proměnu informačního prostoru, který je sycen populistickým diskurzem. Ten
omezuje komunikaci na polarizovanou a simplifikovanou úroveň vedoucí ke
kulturním/symbolickým válkám, dezinformačním kampaním a k neschopnosti rozeznávat
pravdivost předkládaných informací. V takovém prostoru informace neslouží k autentickému
vyjádření, ztrácí svoji informační povahu a stávají se nástrojem moci. Dochází k prolínání
existencí více (platformních) komunikačních světů a identit, které v nich a spolu s nimi
interagují.
Úroveň efektů
Sociální prostor, který obýváme je utvářen interakcemi a komunikačními strategiemi. Ty jsou
organizovány prostřednictvím sdílené představy obecně platných hodnot, demokratických
principů a uznaných forem vědění. Vlivem technologické expanze a dalších efektů (viz dále)
dochází k rozpadu tohoto sdíleného interpretačního rámce. Nezamýšleným efektem této
proměny se interakce navázané na epistemický filtr fragmentovaly do izolovaných částic,
které svoji novou a nejistou pozici musí neustále obhajovat. V souvislosti s proměnou
diskurzivních strategií je kladen větší tlak na sociální pracovníky, kteří mohou nabízet
alternativní inkluzivní narativy a kultivovat sociální prostor. S ohledem na výpovědi expertů,
lze říct, že pro-sociální diskurz, který sociální práce svým působením sdílí, bude pro
společenskou soudržnost ještě důležitější.
„…Co vlastně zůstalo z našich epistemicko-axiologických struktur?…“ (R4)
Proměna informačního prostoru ovlivňuje i komunikaci mezilidskou. Jinými slovy se vlivem
rozpadu epistemického filtru nejedná pouze o změnu na úrovni informačního prostoru, ale
recipročně můžeme vidět proměnu i v naší každodennosti. Rizikem komunikace v
digitálním prostoru je ztráta vlastní autenticity, sociálního rozměru i mezilidského respektu.
Tento aspekt je umocňován působením algoritmů, které mohou zasahovat do našeho jednání.
Experti upozorňovali na přenesení diskurzivních strategií, které jsou typické pro online
anonymizované prostředí do běžné komunikace.
„…Ten veřejný prostor se v podstatě smrsknul na souboj memů. My už nejsme schopní
normálně verbálně a racionálně komunikovat. My pořád mluvíme o narativech a o
vyjádřeních, ale to jsou příliš složité konstrukty. Ty už v tom současném prostoru těch
sociálních sítí nemají vůbec šanci…“ (R9)
Sociální sítě daly vzniknout iluzi, že existuje informační prostor, který je dostupný (téměř)
všem, a tedy každý má právo se v rámci tohoto prostoru demokraticky vyjádřit. Existence
sociálních sítí tak paradoxně vytváří nové formy sdíleného vědění, které přispívají
k fragmentaci jednotného rámce poznání. Jak však vyplývá z výzkumu, to, jakým způsobem
se informační prostor proměnil, zapříčinilo, že informace jsou různě amplifikovány,
umlčovány či duplikovány, s ohledem na jejich potenciál zhodnocení. Autenticita
informace, která je svázána se zdánlivě existujícím uživatelem, je zcela pokřivena a stala se
nástrojem manipulace (např. falešné účty šířící hoaxy). Takový způsob komunikace je
obzvláště zraňující pro marginalizované skupiny a aktéry na okraji sociální exkluze.
„…Jakýkoliv narativ, jakkoliv toxický vy můžete dostat do mainstreamu a donutit lidi, aby si
ho mysleli, aby ho sdíleli a aby ho přijali jenom tím, že ho zmnožíte, protože prostě my jsme
na to zařízený, že co je dominantní, to je pravda. Že když si něco myslí většina, tak to asi
bude pravda…“ (R9)
Tato „pravda“ se tak stává statistickým výsledkem kombinatoriky různých informačních
klastrů, složených z uživatelů, informačních organismů a algoritmů. Potenciální změnu
informačního prostoru, tak experti vidí v důsledném dodržování etických zásad, které mohou
rozbít algoritmy pokřivující informační prostor. Otázkou zůstává, kdo může etické principy
do informačního prostoru znovu inkorporovat v případě, že jsou informace ovládány
soukromými nadnárodními subjekty. Kultura platformní společnosti, kdy všechny online
informační interakce, jejich analýzu, ale i dostupnost ovlivňuje několik málo společností, je
zcela mimo naši historickou a generační zkušenost. Princip geopolitických (státních) rozhraní
je nahrazen nadnárodními platformními společnostmi, které mají vlastní principy, zákonitosti,
způsoby komunikace i kulturní vzorce.
„…Tyhle platformy mají mnohem vyšší moc, než mají národní státy, tím, že drží naše data,
naše psychologická data, naše konzumentská data, naše zdravotní data…Čili oni nám v
podstatě začínají vytvářet substituci správy státu nebo správy veřejného prostoru. Privatizují
čím dál tím větší část neprivatizovatelného“ (R9)
Komunikační partneři hovoří o 21. století jako o éře algoritmů. Algoritmy jsou utvářené
vzorci našeho chování. Vzorce dokážou rozeznat, co se nám líbí, čeho se bojíme, které zdroje
používáme a jaký je náš názor na různou problematiku. Důležitá životní rozhodnutí již
nezávisí nutně na lidských aktérech, ale jsou daleko častěji přebírána modely, které konstruují
náš obraz o světě a do jisté míry i budoucí rozhodnutí. Díky těmto modelům je možné cílit na
naše potřeby personalizovaným marketingem, ale i ovládat informace, které jsou nám
předkládány. Pomocí algoritmizovaného vědění můžeme zůstat uvěznění v názorově
homogenní skupině (tzv. sociálních bublinách), protože k nám nejsou připuštěny odlišné
narativy. Algoritmy vychází z lidských hodnotových systémů ale i sdílených stereotypů, což s
sebou nutně přináší i nejrůznější prekoncepty a zkreslení. Ačkoliv je s internetovými
vyhledávači (např. Google) často skloňovaná tzv. vyhledávací neutralita, lze o ní uvažovat
pouze částečně.
„…Ty algoritmy se učí, co máme rádi. Ve výsledku toho pak o nás vědí více, než toho my
víme sami o sobě…“ (R1)
Tradiční struktura elit, jako aktérů držících moc, se transformovala do podstatně méně entitní
a více kontinuální struktury. Rozhodující vliv již nemá jedna konkrétní entita či zpravodajská
instituce, ale diskurz moci se přesouvá na platformy a struktury, nad nimiž dříve uplatňované
regulace mají jen velice omezené možnosti. Proměna mocenských struktur a s tím související
hierarchizace pozic (např. zastoupení ve veřejném prostoru) může být pro sociální práci
důležitou perspektivou k odhalování a redefinování strukturálních nerovností.
„…Ta naše společnost využila tuhle mediální revoluci k tomu, aby vytvořila tuhle polototalitu
nebo úplnou totalitu, která jde přes sběr dat po tu systematickou manipulaci…“ (R6)
Informační prostor, který byl před příchodem sociálních sítí vázán na hodnoty, tradici a
sociální kontrakt společnosti, se proměnil. Tato proměna informačního prostoru paralelně
začala modifikovat rozložení společenských tříd a dala vzniknout algokratům. Algokracie,
jakožto nová forma společenské smlouvy, ještě více upevnila vztah mezi informací a
kapitálem a ohnula informační prostor ve prospěch informací, které generují zisk. Původní
informační a neutrální hodnota informace se monetizovala (zpeněžila).
„…Vystoupili jsme z offlinového informačního prostředí a přestoupili jsme do onlinového
informačního prostředí, přičemž pravidla distribuce informací v onlinovém distribučním
prostředí už mají jiný hodnotový systém, jehož primární společenskou smlouvou není ústava,
ale je vydělávání peněz akcionářům platforem…“ (R9)
Experti popisovali hrozby a výhody, které jsou spojené s možností existovat ještě v dalších
virtuálních prostředích, které se, jak jsme popisovali výše, stále více propojují a splývají
(onlife existence). Mezi výhody řadili např. možnost vyzkoušet si definovat novou identitu,
která není zatížena stigmatem, které je zakoušeno v běžném životě. Příkladem může být např.
člověk s tělesným hendikepem, který je v reálné komunikaci s tímto vizuálním znakem
svázán. Virtuální prostředí však dovoluje vytvořit podobu našeho já nezatíženého realitou
každodennosti (stylizace na sociálních sítích či falešné multiprofily). Koncept já, které
vstupuje do kyberprostoru, můžeme považovat za svébytnou entitu. Ta je schopna se oddělit
od reálné identity a žít si vlastním životem. S existencí těchto digitálních identit jsou
spojeny další etické dilemata jako např. kdo má právo s nimi manipulovat. Jedna z expertek
uváděla příklad s vlastnictvím účtů na sociálních sítích po smrti vlastníka.
„…Jakkoliv to víceméně byla jako smrt. Tak takhle nějak asi můžou fungovat ty naše digitální
profily. Jsou to prostě ty opuštěný facebookový profily. Já sama už mám ve Facebookových
přátelích vlastně několik mrtvých lidí. Jo, a dokonce od toho jednoho vlastně chodí notifikace
jeho narozenin, protože to nikdo nevypnul...Možná vznikne nějaká funkce digitálního
hrobníka...” (R6)
Naše digitální identita může být i zneužita, protože je jednoduché informace a vizuální stopy
vytrhnout z kontextu a přetvořit v jiný příběh či ideologii (např. nenávistné anonymní
komentáře, které z virtuálního prostředí vstupují svojí hrozbou do soukromého sociálního
prostoru). Digitální identita je tak v relaci s privátní oblastí našeho života.
„…Etika v komunikaci. To znamená, že nebudu používat velké fráze, které nic moc
neznamenají v nějakém post-normalizačním étosu, ale budu dělat to, co říkám, a ne jako
vytvářet schisma mezi slovem a realitou...eticky, to znamená, že nedeformuji data proto,
abych je lépe prodával…“ (R7)
Experti upozorňovali na populistický diskurz, který často cílí a manipuluje s klienty
sociálních pracovníků. Polarizační strategie odvrací pozornost od praktik mocenských elit a
uskupení. Ve výsledku je často mířený proti vybraným etnickým a sociálním skupinám. V
opačném případě se přiživuje na informační či materiální chudobě druhých skrze mnohdy
nereálné proklamace. To, co v takovém informačním prostoru vnímáme jako dominantní
diskurz je často projevem velice subtilních struktur, takže přicházíme o schopnost vidět celek
v jeho určité objektivní struktuře.
„…Došlo k dramatické změně a my s ní musíme udržet krok, aby lidé nezůstali pozadu a
nechytli se do pasti toho populistického diskurzu…“ (R3)
Pro sociální práci může být signifikantní, že je tímto diskurzem ohrožována i samotná pozice
sociálních pracovníků. Aktérů, kteří denně interagují nebo pomáhají osobám v nouzi či v
těžkých životních podmínkách. Právě tyto marginalizované skupiny jsou však populistickými
strategiemi označováni za „parazity“ sociálního státu. Strukturálně nerovné postavení jedinců
je utvářeno veřejným diskurzem (např. i ve formě umlčení jejich reprezentantů nebo skrze
sdílené normativní představy), který přispívá k identifikaci a re-produkci těchto skupin či
jednotlivců. Informační prostor, který obýváme, se stal natolik nepřehledný, že velké narativy
populismu sehrávají přetahovanou s fakticistním poznáním.
„…Veřejný diskurz ovlivňují ti, kteří mají největší prachy. To není demokratické. Vůbec …“
(R9)
Signifikantním elementem přítomným ve zkoumané diskurzivní aréně byl element
transformace času. Ten v našem výkladu představuje poslední element úrovně efektů
rozpadu epistemického filtru. Podle expertů nabízí virtuální a digitální prostředí téměř
nevyčerpatelné množství stimulů a čas v něm strávený, jako by byl jinak strukturovaný (např.
permanentní připojení či pohlcení počítačovou hrou). Když se jedinec poté ocitne mimo tento
stimuly saturovaný prostor, může zažívat pocity úzkosti, vyvolávající nutkavou potřebu vrátit
se do světa, ve kterém se „něco děje“. Data ukazují, že naše pojetí časovosti výrazně variuje.
„... Ale je to něco spíše plíživého v tom smyslu, že třeba děti jsou naučené na ten čas z těch
počítačových her, který najednou plyne rychleji...Je tam ta ekonomika té pozornosti a
projevuje se to například tak, že když se ty děti potom ocitnou v normálním světě, tak se nudí,
protože oni získaly.... jako ten jejich přirozený čas, je vlastně mnohem rychlejší čas...” (R6)
Časoprostorovou proměnu podporuje i výše zmíněný pojem onlife prostředí. Prostředí, které
se nedá zřetelně odlišit, stejně jako se často nedá odlišit čas strávený výhradně v online či
offline prostředí. Technologie, informační expanze a algoritmy sítí vytvořily mediální
ekologii, kterou je skrze jejich dynamiku a propojenost nemožné zastavit, zpomalit nebo
každodenně reflektovat.
Úroveň sociálních implikací
Úroveň sociálních implikací zachycuje mechanismy proměny celospolečenského řádu se
zaměřením na sociální aspekty bytí. V rámci výše popsaných efektů, které jsou přítomny v
diskurzivní aréně rozpadu epistemického filtru, experti zmiňovali řadu nových sociálních
dilemat a nerovností. Nové formy sociálních nerovností představují osoby či skupiny osob,
které podléhají dezinformačním kampaním a nedisponují schopností informační gramotnosti.
Technologickým pokrokem jsou nutně prohlubovány i generační propasti, protože každá
generace se rodí do diametrálně odlišných technologických možností či komunikačních
platforem. Tato diskrepance je propojena s další polarizací společnosti.
„…My to teď vnímáme skrze tu starší generaci, která není až tak adaptabilní. Ty technologie
vtrhly do jejich světa v okamžiku, když oni už ani nemohli je dostatečně přijmout a naučit se v
něm existovat …“ (R10)
Experti upozorňovali na skutečnost, že nerovnosti nejsou vytvářeny pouze na základě
generačních rozdílů, ale i přístupu k informacím. Informační chudoba omezuje jedince ve
schopnosti snadno rozpoznat praktiky, které jej ovládají. Obecně však hovoříme o ztížené
situaci identifikovat mocenské praktiky, jichž jsme v informačním prostoru součástí, neboť
již nemáme, kam bychom z takového prostoru vystoupili. Snaha o vystoupení z takového
prostoru by nutně vedla k izolaci, a tedy k dalším nerovnostem.
„… Facebook je největší říše, která kdy v lidské historie existovala. Když se to přepočítá na
počet obyvatel, tak je větší než perská říše…“ (R6)
Nemožnost opustit informační prostor nás nutí k hledání strategií, jak v takovém prostoru se
všemi efektivně komunikovat. Experti reflektovali skutečnost, že z důvodu zjednodušení a
efektivity vytváříme nové nástroje (například emailová komunikace), které nás částečně
pohlcují, omezují a do jisté míry zpětně kontrolují. Následkem toho vyvíjíme nové
technologické postupy a další komunikační kanály. To může mít dle expertů negativní
konsekvence nejen v rovině osobního či pracovního života, ale také zdravotních rizik, neboť
tento stav permanentní roztříštěné pozornosti vyvolává v těle podobné chemické procesy jako
závislost na návykových látkách. Sociální práce se tak ocitá před výzvou intervence v oblasti
závislosti na technologiích či preference virtuálních interakcí. Hovoříme tak o nových
rizicích, které jsou veřejně tolerovány. Jejich návykovost se přitom považuje za přirozený jev
bytí v moderní a pokrokové společnosti.
„…Oni tam vlastně se v tom okamžiku utápí v té virtuální imerzivní realitě. A stávají se od
počátku takovými datovými dojnicemi a učí se tam hledat ty velmi rychlé kybercukry, které
jim doplňují ten dopamin naprosto falešným způsobem…“ (R10)
Dle expertů se nejedná o nový fenomén. To, co se proměňuje, je sociální norma, v rámci
které permanentní připojení přestává být vnímáno jako problém a stává se běžnou součástí
recentní povahy práce a proměny vnímání volného času.
„…A někdo by na to mohl dohlédnout, ale vlastně to neudělá nikdo, protože to dělají všichni.
Všichni jsou závislí. A všichni si myslí, že jsou důležití a mocní, protože jim pořád chodí
nějaké smsky a mmsky a nevím co, a najednou je sociální konsenzus, že je to v pořádku…“
(R7)
Nové formy stále více imerzivní existence v prostoru můžeme sledovat skrze proměnu
kulturních vzorců, rituálů i vizuálních reprezentací. Změny jsou viditelné například
v proměně komunikace, jak bylo diskutováno výše. Dlouhé větné konstrukce nahrazují
emotikony či jiné vizuální symboly. Utváří se globální jazykový kód, který překračuje
hranice států i kultur a formuje nové kulturní normy. Technologie jsou nejen přítomné v naší
každodennosti, ale současně ji výrazně přetváří.
„…Takže, ano pro mě třeba to, co se stalo v posledních sedmi, osmi letech s tou revolucí
takzvaných chytrých telefonů, nebo prodloužených mozků, je přesně tohle to. To znamená že
tím swipováním, se rozpouští nějaké dopaminy, to už víme, ale to je vlastně jedno... ale zářící
obrazovka, rituál a jsem členem komunity a sekundárně jsem členem zmanipulované
komunity…“ (R7)
Konstrukce, které vznikají v nových médiích, mají zřetelné implikace v každodenní sociální
realitě (např. v podobě xenofobních praktik či vyhrožování). Důsledkem toho, že jsou
sociální aktéři diskurzivně vymístěni z prostoru informačního, mohou se cítit ohroženi i
v prostoru fyzickém. Pro praxi sociální práce bude poznávání vizuálního a informačního
obrazu jednotlivců a sociálních skupin nedílnou součástí holistického přístupu v rámci
intervence.
Úroveň výzev a příležitostí pro sociální práci
Poslední úroveň reprezentuje výzvy a příležitosti pro oblast sociální práce. Vstupem
informačních organismů, personalizovaných algoritmů či neautentických uživatelů sociálních
sítí (tzv. trollové) je nemožné rozpoznávat pravdivost a věrohodnost informace. Zdá se, že
chybí nejen etika informačního prostoru, ale i autority (lidské či symbolické), které by
fakticitu deklarovaly. Experti vyzývali k podpoření diskurzu etiky informačního prostoru,
čímž nepřímo označili potenciální novou úlohu sociálně vědních přístupů pro přítomnost i
budoucnost.
„…Takže za mě je to nějaká kultivace veřejného prostoru v tom smyslu… jak to říká Kurt
Vonnegut, že někdy stačí obyčejná lidská slušnost. Ale aby tahle obyčejná lidská slušnost
vlastně byla normou… to není vůbec samozřejmé. Myslím, že to české prostředí je exemplární
příklad toho, jak se tahle norma několikrát po sobě úplně rozbila napadrť…“ (R6)
S charakterem diskurzivní arény souvisí hlavní identifikovaný element, který nese apel na
restrukturalizaci informačního prostředí. Tento element navazuje na etický
imperativ hodnoty informací a principy spojené s jejich manipulací. Experti zdůrazňují
nutnost reflexe chování lidských, ale i neživých aktérů (např. sociální sítě). Implicitně tak
upozorňují na nutnost zaměřit se na nezamýšlené efekty akcelerace informační společnosti a
hledání cest znovuobnovení informační jistoty a sociální pospolitosti. Právě v tomto ohledu
shledáváme důležitou roli sociální práce.
Mluvčí na pozadí proměny poznávání v současném globalizovaném světě zdůrazňovali
výhodu multidisciplinarity a vědní spolupráce. Raději, než úzce separované disciplíny
experti upřednostňovali propojování vědeckých poznatků, multioborových týmů a
interkulturních spojenectví. Sociální práci je tento přístup blízký. Kosmopolitní sociální věda
a vědění jí produkované může lépe nabídnout strategie řešení globálních výzev, kterým
neoddiskutovatelně čelíme (např. ekologické či pandemické hrozby). Globální aspekty
přináší nové sociální nerovnosti, které se těžko dají predikovat.
„…Mně připadá, že tragédie té naší krize je v tom, že my jsme příliš dlouhou dobu rozvíjeli
úzce specializované know-how – vědecké, know-how, v mnoha oborech a ty obory spolu
navzájem nekomunikovaly. Ale umělá inteligence tohle všechno propojuje, respektive je
schopná si to nastudovat a propojit a my, abychom v souboji s ní a s těma algoritmizovanýma
platforma obstáli, tak to naše know-how musíme umět taky propojit…“ (R9)
Kosmopolitní či planetární pojetí péče se snaží domýšlet důsledky jednání s ohledem na
celospolečenské konsekvence a solidaritu. Multidisciplinární týmy sociálních pracovníků
mohou lépe zvládat výzvy současnosti. Empatie, lidskost a schopnost naslouchat staví
sociální pracovníky v technologickém světě do důležitého společenského postavení.
„…Cestou, jak řešit globální výzvy je podle mě propojování vědeckého poznání, přístupů a
perspektiv…“ (R1)
Častým apelem expertů, vedoucím k rekonfiguraci epistemického filtru, bylo
znovuobnovování sounáležitosti ve společnosti. Dle nich se jedná o esenciální požadavek
pro nastolování rovných příležitostí a odstraňování asymetrických pozic. Požadavek, který
má zamezit rozkladu demokratických norem a pro-sociálních narativů. Otázkou dle expertů
zůstává, jaké mechanismy obnovy zvolit a je-li to vůbec možné.
„…ta přirozená závislost na těch emocionálních stimulech k ignorantství a uzavírání se před
sousedem, vede k rozpadu soudržnosti, a soudržnost je asi nejvyšší hodnota bezpečnostního
charakteru, kterou každá populace má …“ (R9)
Výše artikulované efekty proměny a jejich implikace přináší i mnohé pozitivní aspekty.
Experti si všímali těchto aspektů technologického rozvoje v sociální oblasti. Data ukazují,
že velkou roli mohou hrát i vzdálené online komunity, diskuse a specifické interakce v nich.
Jinými slovy, o proměně nemusíme uvažovat jen jako o hrozbě a nadvládě algokracie, ale
jako o celospolečenské transformaci, která může nabízet nové pozitivní příležitosti.
Technologie nám zjednodušily propojení, zkrátily vzdálenosti a částečně ulehčily každodenní
interakce a rutinní úkoly. Celosvětová konektivita přináší nové formy obohacení z různých
kultur, zvyklostí či světonázorů. Technologie zároveň umožňují v sociální práci nácvik
specifických a náročných situací v životě člověka (např. ve formě virtuální sociální
simulace). To přináší jiný rozměr poznání a naději pro znovubudování epistemických základů
v blízké současnosti i vzdálenější budoucnosti. Dokáže-li sociální práce využít těchto
pozitivních aspektů, může kultivovat sociální prostor mnohem efektivněji a komplexněji.
„…Tak třeba ta možnost si zažít nějaký útlak, to je obrovský potenciál těch nových
pohlcujících technologií…“ (R12)
DISKUZE
V úvodu textu jsme zmiňovali polarizaci na úrovni společnosti, se kterou (sociální) média
aktivně pracují. Epistemický filtr se rozpadl natolik, že různé části společnosti obývají různé
informační prostory/reality. Lze očekávat, že polarizace bude stále patrnější i na úrovni
menších skupin, jako je například rodina, a to (mimo jiné) z důvodu generačního. Nyní se
rodí generace tzv. digital natives (Bennett, Maton, 2010; Helsper, 2010) kteří jsou
přirozenými obyvateli digitalizovaného a technologického světa (Bickham, 2021). Generace,
která nezažila svět bez internetových vyhledávačů a sociálních sítí, bude muset vyjednávat
konsensus praktik v informačním prostoru s generací analogovou, která se do jisté míry snaží
čerpat z epistéme světa před digitalizací. S tím, jak se bude svět stále více akcelerovat (Rosa,
2015) lze předpokládat prohlubující se názorovou, ideologickou a komunikační propast mezi
jednotlivými generacemi či sociálními skupinami. To může vést až k naprosté nemožnosti
sdílet společný informační a nutně i celospolečenský sociální prostor (Linnes, Metcalf, 2017).
Jinými slovy, neznalost informačních a komunikačních technologií, nakonec může zapříčinit
to, že si jednotlivé skupiny nebudou rozumět. Onlife prostředí skrze nové mechanismy a
inforgy proměňuje nejen naši percepci reality, ale postupně také naše behaviorální vzory,
které se nestálým opakováním upevňují (Cheng et al., 2017). Postfakticita (Černín, 2019;
Kunstová, 2018), deep fake videa (Koopman et al., 2018; Agarwal et al., 2019) či fake news
(Quandt et al., 2021) rozmělňují to, čemu můžeme věřit a jak můžeme poznávat.
Současná epistemická situace se zdá být neřešitelná, vstupem do postfakticity ztratila svoji
inherentní možnost chápat sama sebe. Sociální práce se ocitá v prostředí, o kterém jsme
uvažovali na začátku naší studie – není zřejmé, kdo je ten, kdo potřebuje pomoci, nejsou
viditelné prostředky pro dosažení této pomoci ani zodpovězená otázka, co je oním výsledným
dobrem a cílem, ke kterému má sociální práce směřovat. V takové nejistotě je rámec vědění
sociální práce oslaben a následně i samotná sociální praxe.
Technologie se staly sociálně akceptovanou skutečností, konstitučním prvkem sociálně
konstruované reality (Klein, Kleinman, 2002; Douglas, 2012). Domníváme se, že sociální
práce tak bude stále častěji intervenovat v nových formách sociálního vyloučení a digitální
závislosti (Aagaard, 2020). Nová média přinesla fenomén digitálně modifikované reality.
Denně jsme skrze sociální a informační platformy vystaveni pečlivě upravenému a
selektovanému obsahu, zatímco nefiltrovaná a nevýrazná normálnost každodennosti zůstává
skryta. Více času stráveného v prostředí, ve kterém vidíme pouze výsek upravené reality,
posouvá chápání normality, která, pokud se liší od naší zkušenosti, může vést až k projevům
úzkosti a depresí. Pro sociální práci se tak otevírají nové oblasti působení a možné pomoci.
Využijeme-li jazyk metafory, můžeme sociálního pracovníka vidět jako průvodce, který dává
sociální rozměr technologicky sycenému světu.
Technologické produkty a obsah na sociálních sítí mají za cíl udržet uživatele připojeného co
nejdéle. S rozvojem sociálních sítí byla pro tyto strategie dokonce vytvořena pozice Attention
Engineer, který designuje platformy za účelem udržování zpětnovazebné dopaminové
smyčky, podněcující emoce (Conger, 2019). Tak, jako se sociální pracovníci a pracovnice
zabývali závislostmi na drogách, může být nyní pro sociální práci výzvou závislost na
technologiích či cílených únicích do virtuální reality. Pontes, Kuss a Griffiths (2015) se
tématem závislosti na internetu a sociálních sítích zabývali z perspektivy klinické
psychologie. Vnímají jako největší výzvu nedostatek metodologických nástrojů, jak tuto
závislost efektivně měřit a následně adresovat do veřejného prostoru. Taková intervence je
limitována sdílenou představou normality.
Na rozdíl od závislosti na konkrétní návykové látce, která je snadno pochopitelná pro svůj
okamžitý efekt, je závislost na technologiích daleko hůře identifikovatelná, neboť proměňuje
vzorce chování jen velmi pomalu a stává se stále více sociálně akceptovanou normou.
Fenomén Fear of Missing out, tedy strach z promeškání v případě nemožnosti kontrolovat
digitální prostor, zatím nelze generalizovat, ale rozhodně by neměl být ani podceňován. Jak
jsme uvedli výše, společnost, která nezažila éru bez technologií a chápe je jako běžnou
součást života, ani nemá možnost vnímat technologie jako problém či druh závislosti
(Bickham, 2021).
Pokud však tento narativ obrátíme, tedy že technologie jsou natolik pohlcující, že se plně
integrovaly do naší každodennosti, vnímáme potenciál technologického pokroku v oblasti
simulované reality, která umožňuje zakoušení různých situací a prostorů pro učení se z nich.
V teoretické části jsme upozorňovali na zásadní funkci somaticko-kognitivní zkušenosti,
kterou lze částečné přenést skrze virtuální realitu (VR). Rozpad epistemického filtru má za
následek fenomény v podobě absence platonistických kategorií, které nám umožňovaly lépe
strukturovat okolní svět. To, co zůstalo, je zkušenost s vlastní tělesností. Tím pádem se
epistemicky obracíme k rozměru vlastní tělesnosti jako k jednomu ze základních východisek
strukturace světa, ve kterém žijeme. Tělo a mysl jsou propojené, emoční zkušenost
je somatizována (Lakoff, Johnsons, 1999). Vnímáme potenciál VR jakožto nástroje pro
sociální kognici, který zastupuje fyzickou reprezentaci mozek-tělo a umožňuje simulovat
různé kognitivní procesy.
Imerzivní platformy, zpřístupnily tuto technologii širší veřejnosti. Možnost proměnlivosti
vlastní sebe-prezentace v online prostředí je základním aspektem virtuální identity (avatara),
do kterého se lze ve VR vtělit. To umožňuje uživatelům měnit vizuální reprezentace sebe
sama, měnit prostředí ve kterých pobývají či ostatní osoby, s kterými interagují (výše
popsané digitální identity). S pokročilými možnostmi VR, avatar přestává být pouhou
uniformou, kterou si můžeme obléct, nýbrž se stává naší sebeprezentací.
Żuromski, Fedyniuk a Marek (2018:2) věří, že skrze (virtuální) setkání s jinakostí
lze budovat empatii a altruistické chování. Rozvíjení pozitivních lidských aspektů
prostřednictvím technologií a VR pojmenovali odborníci jako tzv. digitální humanismus.
Příkladem výzkumu digitálního humanismu v sociální práci je využití VR v otázkách
ageismu. Yee a Baielnson (2006; 2007) zkoumali, na kolik avatar ovlivňuje já ve fyzickém
těle. Cílem výzkumu bylo hledat spojitosti mezi tělesnou zkušeností ve VR, prožitky z
odlišné generační perspektivy a možnosti snižovat negativní stereotypizaci a prekoncepty.
Výzkum ukázal, že i v případě krátké imerze do avatara starší osoby se projevuje
signifikantní pozitivní vliv v postojích ke starší generaci obecně.
IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI
Polarizace společnosti, o které se v posledních letech hovoří v sociálních vědách, má zřetelně
socio-technické zázemí (Bellamy, 2020; Böttcher et al., 2020; Vasal, 2020). Musíme se
naučit hledat cesty, jak narušovat filtrační bubliny, o kterých jsme psali v úvodu textu, tak,
aby docházelo ke skutečnému sociálnímu dialogu. Problémy, které mohou být s onlife izolací
spojené, jsou totiž ekonomicky potenciálně podstatně nákladnější než sociálně intervenční
programy. Sociální práce bude muset nově uchopit primární cílové skupiny svých klientů s
ohledem na nové formy sociálních nerovností.
Na rozdíl od běžných „problémů“ světa, informační manipulace mají jednu významnou
nevýhodu – nejsou snadno viditelné, jejich nástup je postupný, ale dopady mohou být zcela
zásadní.
Informační prostor a jeho systematická reflexe se musí stát součástí metodologie nahlížení a
rozhodování v současném sociálním prostoru. Hodnotově neukotvené společenství, které je
polarizováno vyhrocenou rétorikou založenou na emocích (např. strach), posiluje vlastní
privilegovanou identitu na úkor těch tzv. druhých (hovoříme o názorové, materiální, kulturní,
etnické či jiné umělé separaci). Namísto společenské soudržnosti tak dochází ke štěpení
lidskosti.
To dokládá také bod 8.2 etického kodexu sociálního pracovníka: „Sociální pracovníci si musí
uvědomit, že používání digitálních technologií a sociálních médií může představovat hrozbu
pro praxi mnoha etických standardů, včetně, ale nejen, soukromí a důvěrnosti, střetů zájmů,
kompetencí a dokumentace, a musí získat potřebné znalosti a dovednosti, aby chránit před
neetickými praktikami při používání technologie.“ (IFSW, 2018). Tématu se věnují ale i
studie Reamera (2019), Younga a kol. (2018), DePoye a Gilsona (2021) a dalších. Tyto texty
dokládají, že technologie mění způsoby práce sociálního pracovníka, ale i prostředí, ve
kterém se nachází a pohybuje. Epistemické změny, na které se zaměřovala naše studie je
třeba vážně promýšlet v kontextu reálné praxe; od výše uvedené nutnosti boje s informační
chudobou (Strand, Britz, 2018; Demir, 2020), přes postupné proměny etických kodexů (a na
ně navázaných změn v přípravě sociálních pracovníků) až po nově reflektované tázání se po
cílech intervence ve světě v němž dominuje tekutá modernita před tuhou (Bauman, 2013;
Caldwell, Henry, 2020).
Rozpad epistemického filtru má za následek chybějící normativy a kategorie, o které byli
jako jednotlivci i společnost zvyklí se opírat. Ztrácíme možnosti, jak kontrolovat naše vědění,
které podléhá atribučním chybám, plíživým propagandám, konfirmačnímu zkreslení či cílené
mediální kamufláži. V tomto informačním chaosu nám nezbývá nic jiného než se soustředit
na naši zkušenost, která vychází z tělesnosti. Epistemický obrat k rozměrům tělesnosti je
cestou pro strukturaci světa, ve kterém žijeme.
„... A já si myslím, že bychom se měli víc zaměřit na nějaké emocionální záležitosti, abychom
dokázali prostě být empatičtí k ostatním. Abychom okamžitě nepropadali emocím typu strach
a hněv a agresivita vůči něčemu, co se od nás jen trochu odlišuje...” (R6)
ZÁVĚR
Prostřednictvím situační analýzy jsme byli schopni identifikovat nemateriální elementy (např.
algoritmy sociálních sítí), které významně ovlivňují sociální procesy ve společnosti. Posun od
lidských aktérů k technologiím je dystopický ale zároveň realistický. Můžeme předpokládat,
že v blízké budoucnosti budou muset sociálně vědní výzkumníci mnohem častěji pracovat
s přítomností technologií v každodennosti. To přináší řadu etických, sociálních a vědních
dilemat. Jejich přítomnost totiž vytváří nové formy sociálních nespravedlností a rozložení
společenských vrstev (např. nově působící algokracie). Situační epistemologie nám umožňuje
širší pohled na sociální pole, ve kterém symbolicky dochází k bojům o kapitály. Jednotlivé
případy (tradiční pojetí případové práce) totiž neexistují ve vzduchoprázdnu, ale jsou
protkány sítí dalších významů, kontextů a aktérů.
Z dat je zřejmé, že bez morální proměny sociálního prostoru není ryze technologická
transformace společnosti možná. Etika, jako morální integrita bude hrát v měnícím se světě
zásadní roli. Technologie, přístup, inovace – to vše mění sociální klima a často nepříliš jasně
viditelným způsobem. Předložená reflexe ukazuje, že technologické změny zdůrazňují
kontrasty a hranice mezi sociálními skupinami a nově vytlačují některé skupiny či jednotlivce
na okraj sociálního pole.
Z výpovědí expertů vyplývá, že sociální práce stojí před celou řadou výzev a částečně nových
sociálních diagnóz. Kolaps epistemického filtru vytváří nové sociální skutečnosti a typizace,
které musí být reflektovány vzhledem k prostoru, ve kterém vznikají. V tomto ohledu se
spolu s Nečasovou (2020) přikláníme ke Globální definici sociální práce zaměřené na různé
formy oprese a nutnosti kolektivní sítě participujících aktérů (multioborovost).
POUŽITÉ ZDROJE
AAGAARD, J. 2020. Beyond the Rhetoric of Tech Addiction: Why We Should Be
Discussing Tech Habits Instead (and How). Phenomenology and Cognitive Sciences, 20(3),
559–572. DOI: 10.1007/s11097-020-09669-z
AGARWAL, S. et al. 2019. Protecting World Leaders Against Deep Fakes [online]. In:
Conference on Computer Vision and Pattern Recognition (CVPR) Workshops, 2019. Long
Beach: Computer Vision Foundation, 38–45. [26. 2. 2021]. Dostupné z:
https://openaccess.thecvf.com/content_CVPRW_2019/papers/Media%20Forensics/Agarwal_
Protecting_World_Leaders_Against_Deep_Fakes_CVPRW_2019_paper.pdf
AHMAD, F., WIDEN, G., HUVILA, I. 2020. The Impact of Workplace Information Literacy
on Organizational Innovation: An Empirical Study. International Journal of Information
Management, 51, 102041.
ATIF, Y., CHOU, C. 2018. Digital Citizenship: Innovations in Education, Practice, and
Pedagogy. Journal of Educational Technology & Society [online]. 21(1), 152–154. [26. 2.
2021]. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/26273876
BANKS, S. 2006. Ethics and Values in Social Work. London: Palgrave Macmillan.
BAUMAN, Z. 2013. Liquid Modernity. New York: John Wiley & Sons.
BELLAMY, J. 2020. Climate Change Disinformation and Polarization in Canadian Society
[online]. Peterborough: North American and Arctic Defence and Security Network. [29. 1.
2021]. Dostupné z: https://www.naadsn.ca/wp-content/uploads/2020/12/20-dec-Bellamy-
Disinformation.pdf
BENNETT, S., MATON, K. 2010. Beyond the ‘Digital Natives’ Debate: Towards a More
Nuanced Understanding of Students' Technology Experiences. Journal of computer assisted
learning, 26(5), 321–331. DOI: 10.1111/j.1365-2729.2010.00360.x
BENSON, D. 2019. An Epistemic Theory of Deliberative Democracy. Manchester: The
University of Manchester.
BICKHAM, D. S. 2021. Current Research and Viewpoints on Internet Addiction in
Adolescents. Current Pediatrics Reports, 9, 1–10. DOI: 10.1007/s40124-020-00236-3
BILIC, P. 2016. Search Aalgorithms, Hidden Labour and Information Control. Big Data &
Society, 1–9. DOI: 10.1177/2053951716652159
BOZDAG, E., VAN DEN HOVEN, J. 2015. Breaking the Filter Bubble: Democracy and
Design. Ethics and Information Technology, 17, 249–265. DOI: 10.1007/s10676-015-9380-y
BÖTTCHER, L. et al. 2020. Competing Activists—Political Polarization. Physica A:
Statistical Mechanics and its Applications, 545. DOI: 10.1016/j.physa.2019.123713
BRIDLE, J. 2018. New Dark Age: Technology and the End of the Future. London: Verso
Books.
CALDWELL, M., HENRY, P. C. 2020. The Continuing Significance of Social Structure in
Liquid Modernity. Marketing Theory, 20(4), 547–572.
CAMILING, M. K. S. 2019. eHealth Literacy of High School Students in the
Philippines. IAFOR Journal of Education, 7(2), 69–87.
CHARMAZ, K. 2000. Grounded Theory: Objectivist and Constructivist Methods. In:
DENZIN, N., LINCOLN, Y. S. Handbook of Qualitative Research. (2nd ed.). Thousand
Oaks: Sage, 509–536.
CHATMAN, E. A. 1996. The Impoverished Life‐World of Outsiders. Journal of the
American Society for Information Science, 47(3), 193–206.
CINELLI, M. et al. 2011. The Echo Chamber Effect on Social Media. Proceedings of the
National Academy of Sciences, 118(9). DOI: 10.1073/pnas.2023301118
CLARKE, A. 2005. Situational Analysis: Grounded Theory After the Postmodern Turn.
California: Sage.
CLARKE, A., FRIESE, C., WASHBURN, R. (Eds.). 2016. Situational Analysis: Grounded
Theory After the Interpretative Turn. London: Left Coast Press.
CONGER, J. Z. 2019. Attention Engineering: What it is, How it is Used, and Why
Warfighters Need it [online]. Over the Horizon Method. [5. 3. 2020]. Dostupné z:
https://othjournal.com/2019/01/09/attention-engineeringwhat-it-is-how-it-is-used-and-why-
warfighters-need-it/
CRAWFORD, M. M., WIGHT, G. 2016. Delphi Method. In: BALAKRISHNAN, T.,
EVERITT, B., PIEGORSCH, W., RUGGERI, F., TEUGELS, J. L. (Eds.). Wiley StatsRef:
Statistics Reference Online. Hoboken: John Wiley & Sons. DOI:
10.1002/9781118445112.stat07879
ČERNÍN, D. 2019. Role historie v době post-faktické. Časopis pro současnou filosofii, 11(1),
116–140. DOI: 10.26806/fd.v11i1.302
DANAHER, J., NYHOLM, S. 2019. The Ethics of Algorithmic Outsourcing in Everyday
Life. AI and Ethics 1(1), 227–237. DOI: 10.1007/s43681-020-00028-x
DEMIR, G. 2020. Democratic and Educational Background of Information Poverty: The
Case of Turkey. Journal of Contemporary Issues in Education, 15(1), 65–80.
DEPOY, E., GILSON, S. F. 2021. Digital Juncture: A Model for Social Work Ethics and
Practice. In: ÖZSUNGUR, F (Ed.). Handbook of Research on Policies, Protocols, and
Practices for Social Work in the Digital World. Hershey: IGI Global, 1–18.
DERVIN, B. 1994. Information↔ Democracy: An Examination of Underlying
Assumptions. Journal of the American Society for Information Science, 45(6), 369–385.
DOUGLAS, D. G. 2012. The Social Construction of Technological Systems: New Directions
in the Sociology and History of Technology. Massachussetts: MIT press.
DUBOIS, E., BLANK, G. 2018. The Echo Chamber is Overstated: the Moderating Effect of
Political Interest and Diverse Media. Information, Communication & Society, 21(5), 729–
745. DOI: 10.1080/1369118X.2018.1428656
EGRI-NAGY, A., TÖRMÄNEN, A. 2020. Derived Metrics for the Game of Go-Intrinsic
Network Strength Assessment and Cheat-Detection. In: Eighth International Symposium on
Computing and Networking (CANDAR). Okinawa: CANDAR, 9–18. DOI:
10.1109/CANDAR51075.2020.00010
ENRIQUEZ, J. 2020. Right/Wrong: How Technology Transforms Our Ethic. Massachusetts:
The MIT Press.
FLORIDI, L. 2019. The Logic of Information: A Theory of Philosophy as Conceptual Design.
Oxford: Oxford University Press.
FLORIDI, L. 2015. The Onlife Manifesto: Being Human in a Hyperconnected Era.
Basingstoke: Springer Nature.
FLORIDI, L. 2014. The Fourth Revolution: How the Infosphere is Reshaping Human
Rreality. Oxford: Oxford University Press.
FRAILLON, J., AINLEY, J., SCHULZ, W., FRIEDMAN, T., DUCKWORTH, D.
2020. Preparing for Life in a Digital World: IEA International Computer and Information
Literacy Study 2018 International Report. New York: Springer Nature, 297.
HAIDER, J., BAWDEN, D. 2007. Conceptions of “Information Poverty” in LIS: a Discourse
Analysis. Journal of Documentation, 63(4), 524–557.
HEIDEGGER, M. 2018. Bytí a čas. Nové Město: Oikoymenh.
HELSPER, E. J., EYNON, R. 2010. Digital Natives: Where is the Evidence? British
Educational Research Journal, 36(3), 503–520. DOI: 10.1080/01411920902989227
HJØRLAND, B., ALBRECHTSEN, H. 1995. Toward a New Horizon in Information
Science: Domain‐Analysis. Journal of the American Society for Information Science, 46(6),
400–425.
HUVILA, I. 2009. Analytical Information Horizon Maps. Library & Information Science
Research, 31(1), 18–28. DOI: 10.1016/j.lisr.2008.06.005
IFSW. 2018. Prohlášení o etických zásadách globální sociální práce [online]. Rheinfelden:
International Federation of Social Workers. [5. 3. 2021]. Dostupné z:
https://www.ifsw.org/global-social-work-statement-of-ethical-principles/
JACOBS, N. 2020. A Moral Obligation to Proper Experimentation: Research Ethics as
Epistemic Filter in the Aftermath of World War II. The University of Chicago Press Journals,
111(4), 759–780. DOI: 10.1086/712205
JANEBOVÁ, R. 2014. Kritická sociální práce. Hradec Králové: GAUDEAMUS.
JARVIS, P. 2009. The Routledge International Handbook of Lifelong Learning. London:
Routledge.
JARVIS, P. 2007. Globalization, Lifelong Learning and the Learning Society: Sociological
Perspectives. London: Routledge.
KALENDA, J. 2016. Prozatím nevyužitá šance: situační analýza v pedagogickém výzkumu.
Pedagogická orientace, 26(3), 457–481. DOI: 10.5817/PedOr2016-3-457
KARDIASMENOS, H. 2018. What is Your Online Persona? Digital Citizenship for
Teachers. Education Technology Solutions [online]. 83, 32–34. [4. 3. 2020]. Dostupné z:
https://search.informit.org/doi/abs/10.3316/informit.854910744838534
KLEIN, H. K., KLEINMAN, D. L. 2002. The Social Construction of Technology: Structural
Considerations. Science, Technology, & Human Values, 27(1), 28–52. DOI:
10.1177/016224390202700102
KOOPMAN, M., RODRIGUEZ, A., GERADTS, Z. 2018. Detection of Deepfake Video
Manipulation. IMVIP [online]. 133–136. [8. 4. 2020]. Dostupné z:
https://www.researchgate.net/publication/329814168_Detection_of_Deepfake_Video_Manip
ulation
KUNSTOVÁ, Z. 2018. Tvář v postfaktické společnosti. PAIDEIA: PHILOSOPHICAL EJOURNAL
OF CHARLES UNIVERSITY [online]. 15(4). [8. 4. 2020]. Dostupné z:
https://ojs.cuni.cz/paideia/article/download/1510/1090/6998
LASONEN-AARNIO, M. 2019. Guidance, Epistemic Filters, and Non-accidental Oughtdoing.
Philosophical Issues, 29(1), 172–183. DOI: 10.1111/phis.12166
LAKOFF, G. 2006. Ženy, oheň a nebezpečné věci: co kategorie vypovídají o naší mysli.
Praha: Triáda.
LAKOFF, G., JOHNSON, M. 1999. Philosophy in the Flesh: The Embodied Mind and its
Challenge to Western Thought. New York: Basic Books.
LINNES, C., METCALF, B. 2017. iGeneration And Their Acceptance of Technology.
International Journal of Management & Information Systems, 21(2), 11–26. DOI:
10.19030/ijmis.v21i2.10073
MOZOROV, E. 2014. To Save Everything, Click Here: The Folly of Technological
Solutionism. New York: Public Affairs.
NEČASOVÁ, M. 2020. Přístupy sociálních pracovníků ke strategickým dilematům ve světle
Globální definice sociální práce. Sociální práce / Sociálna práca, 20(5), 1–56.
NISHIKAWA, T., IZUTA, G. 2019. The Information Technology Literacy Level of Newly
Enrolled Female College Students in Japan. Humanities & Social Sciences Reviews, 7(1), 1–
10. DOI: 10.18510/hssr.2019.711
NORRIS, P. 2001. Digital Divide: Civic Engagement, Information Poverty, and the Internet
Worldwide. Cambridge: Cambridge University Press.
OYEDIRAN-TIDINGS, S., ONDARI-OKEMWA, E., NEKHWEVHA, F. 2019. Information
Needs and Constraints of Access to Educational Information in the Fort Beaufort Education
District. South African Journal of Education, 39(1). DOI: 10.15700/saje.v39ns2a1652
PERRYMAN, C. 2016. Evaluation of Self-Ratings for Health Information Behaviour Skills
Requires More Heterogeneous Sample, but Finds That Public Library Print Collections and
Health Information Literacy of Librarians Needs Improvement. Evidence Based Library and
Information Practice, 11(1), 82–84.
PONTES, H., KUSS D., GRIFFITHS, M. 2015. Clinical Psychology of Internet Addiction: a
Review of Its Conceptualization, Prevalence, Neuronal Processes, and Implications for
Treatment. Neuroscience and Neuroeconomics, 4, 11–23. DOI:
doi.org/10.2147/NAN.S60982
QUANDT, T., FRISCHLICH, L., BOBERG, S. et al. 2021. Fake News. In: VOS, T. P.,
HANUSCH, F., DIMITRAKOPOULOU, D., GEERTSEMA-SLIGH, M., SEHL, A. (Eds.).
The International Encyclopedia of Journalism Studies. New York: John Wiley & Sons, 1–6.
DOI: 10.1002/9781118841570.iejs0128
REAMER, F. G. 2019. Social Work Education in a Digital World: Technology Standards for
Education and Practice. Journal of Social Work Education, 55(3), 420–432.
REAMER, F. G. 2013. Social Work Values and Ethics. New York: Columbia University
Press.
ROSA, H. 2015. Social Acceleration: A New Theory of Modernity (New Directions in
Critical Theory). Columbia: Columbia University Press.
STRAND, K. J., BRITZ, J. 2018. The Evolving Role of Public Libraries in South Africa in
Addressing Information Poverty: A Historical Context. Library Management, 39(6-7), 364–
374.
STRAUSS, A. L., CORBIN, J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky
metody zakotvené teorie. Boskovice: Sdružení podané ruce.
SUDDABY, R. 2006. What Grounded Theory Is Not. Academy of Management Journal,
49(4), 633–642. DOI: 10.5465/amj.2006.22083020
THEIS, T. N., WONG, H. S. 2017. The End of Moore's Law: A New Beginning for
Information Technology. Computing in Science & Engineering, 19(2), 41–50. DOI:
10.1109/MCSE.2017.29
VASAL, D. 2020. A Simple Model of Social Interaction and Polarization. Computing in
Science & Engineering, 19(2), 41–50. DOI: 10.1109/MCSE.2017.29
VEENKER, H., PAANS, W. 2016. A Dynamic Approach to Communication in Health
Literacy Education. BMC Medical Education, 16(1), 1–12. DOI: 10.1186/s12909-016-0785-
z.
WARK, M. 2015. The Vectoralist Class [online]. E-flux. [20. 3. 2021]. Dostupné z:
http://supercommunity.e-flux.com/texts/the-vectoralist-class/
YEE, N., BAILENSON, J. 2007. The Proteus Effect: The Effect of Transformed SelfRepresentation
on Behavior. Human Communication Research, 33, 271–290. Dostupné z:
https://vhil.stanford.edu/mm/2007/yee-proteus-effect.pdf
YEE, N., BAILENSON, J. 2006. Walk a Mile in Digital Shoes: The Impact of Embodied
Perspective-Taking on The Reduction of Negative Stereotyping in Immersive Virtual
Environments [online]. In: Proceedings of PRESENCE 2006: The 9th
Annual International
Workshop on Presence, August 24 – 26. Cleveland: Stanford University, 1–9. [8. 4. 2021].
Dostupné z: https://vhil.stanford.edu/mm/2006/yee-digital-shoes.pdf
YOUNG, J. A., MCLEOD, D. A., BRADY, S. R. 2018. The Ethics Challenge: 21st Century
Social Work Education, Social Media, and Digital Literacies. The Journal of Social Work
Values and Ethics, 15(1), 13–22.
ZUBOFF, S. 2019. The Age of Surveillance Capitalism: The Fight for a Human Future at the
New Frontier of Power. New York: PublicAffairs.
ŻUROMSKI, D., FEDYNIUK, A., MAREK, M. 2018. Can New Technologies Make Us
More Human? An Inquiry on VR Technologies in Social Cognition. Frontiers in Psychology,
9. DOI: 10.3389/fpsyg.2018.00705