Sociologie vědění
1.
Sociologie vědění
• jako reakce na proaktivitu sociálního prostředí
• zakladatel: Max Scheler, Karl Mannheim (1893 - 1947)
• zákl. kniha Sociální konstrukce reality (1999)
• stejně jako lidé jsou podmíněny myšlenky, systém myšlení a jednání v něm
• kriticky zhodnocuje legitimizaci sociální situace
• myšlení v epistémé (Foucault), paradigmatu
• Sociologie vědění klade otázky:
Kdo to říká?
Za jakých okolností?
Co plyne pro ty, kdo to říkají?
Jaké funkce tyto ideje, myšlenky mají?
2.
K. Marx - podmíněnost vědění, vztah mezi
sociálním (třídním) postavením jedince a
formováním jeho vědění v zajetí tohoto postavení
Nietzsche - vědění se musí zjednodušit v závislosti
na potřebě oslovit masy
G. H. Mead - funkce řeči v sociálním jednání (v
diskurzu)
Max Weber - sebereflexe badatele, ideální typy (objektivita sociálněvědeckého poznání)
Sociologie vědění
• s věděním se nakládá jako se sociálním produktem
• myšlení slouží k ospravedlnění určité sociální situace (ideologie)
• myšlení jako produkt historické, společenské a geopolitické situace, ve které se myslící jedinec nachází (epistémé)
• nezkoumá pouze ideologie, ale společenskou podmíněnost celé sféry lidského myšlení (jiné vnímání prostoru a času u vazala a moderního člověka, jiné chápání lásky/morálky v antickém Řecku, v křesťanství a v současnosti...)
• myslící subjekt není izolovanou jednotkou, ale aktérem sociální konstrukce
• Sociologie vědění neodděluje myšlení od jednání!
4.
Mannheim
Ideologie a Utopie
Myšlení není procesem s universálními základy, naopak je formováno identitou skupiny (třídy) upozorňuje, že čím strnulejší je společnost, tím rigidněji a dogmatičtěji její příslušníci myslí (kacíř = reprezentat jiného druhu myšlení) vládnoucí vrstvy = monopol na pravdu demokracie, emancipace = uznání subjektivní a společenské podmíněnosti
Ideologie
• systém idejí, který vykládá svět tak, aby podpořil zájem určitých skupin, pro to používá určitou symboliku
• Mannheim - každá ideologie je vedena snahou o ovládnutí skutečnosti, nikoli o její poznání
• Funkcionální přístup k ideologii- nezkoumá pravdivost ideologie, ale její funkci a to jak tuto funkci naplňuje
• od ideologie se lze osvobodit pouze převzetím jiné ideologie
• hlavní funkcí je LEGITIMIZACE - interpretuje sociální realitu v duchu toho, aby ospravedlnila to, co skupina dělá
• (komunismus, nacismus, ruská propaganda, mediální masáž...)
• sociologie vědění se snaží rozlišovat a izolovat od sebe různé způsoby myšlení a jednání a přiřadí je k odpovídajícím skupinám pq]
6.
7.
Udržování společenského řádu
• souvisí s procesy institucionalizace
• každá opakovanná činnost nabádá člověka k habitualizaci - opakování vede ke konstituci vzorců, z nichž ritualizací vznikají typizace
8.
Institucionalizace
• předchází jí habitualizace - (činnost je ustálena jako vzorec, v budoucnu může být vykonávána stejným způsobem), osvobozuje jedince od břemene všech dalších možností
• předem stanovují vzorce lidského chování
• Objektivnost- instituce existují nezávisle na jedincích, kteří je ztělesňují. Objektivita světa institucí je objektivitou, kterou stvořil a vymyslel člověk
• Legitimizace dělá instituci objektivně dostupnou a subjektivně věrohodnou.
9.
Institucionální řád
• si vytváří odpovídající zastřešení legitimizací, kterou se nová generace učí
• děti se musejí „učit, jak se mají chovat" a když to umějí, musejí „být drženy v patřičných mezích".
• instituce diktují role, které mají být sehrávány (řídí naše chování
• vybočení z institucionalizovaného řádu může být označeno za morální pokles, duševní chorobu nebo jen za nevědomost
• programuje tak hranice, v nichž externalizace vytváří objektivní svět
• vědění je v průběhu socializace vštěpováno jako objektivní pravda a tím je internalizováno jako subjektivní realita
• Tato realita má pak schopnost jedince utvářet!!!
10.
Sedimentace a tradice
• Vědomí - uchovává část lidských zkušeností -zkušenosti jsou sedimentovány = ve vzpomínkách tvoří zřetelné a zapamatováníhodné entity.
• Intersubjektivní sedimentace- zkušenosti společně žijících jedinců jsou začleněny do společného souboru vědomí
• Pro předávání zkušeností - nutný jazykový systém
11.
• jsme v zajetí kategorií - "žena", "muslim", "anarchista"
• teorie rolí - sociální místo je utvářeno očekáváními ostatních
• "svobodná matka" "manažerka" "důchodce"
• role mají vnitřní - internalizující aspekt, ztotožnění
• identita (považujeme za svou), ale ROLE je sociálně determinována
• pozor na vliv předsudků na sebepojetí člověka
„Profesor po svém jmenování se cítí být moudrým. Kazatel po určité době začne věřit tomu, o čem káže. Voják objeví v srdci bojové nadšení, když navlékne uniformu." (Berger, 2003, s. 102)
• systém stratifikace společnosti - určuje pozice nadřazenosti, moci, prestiže či vymístění
12.
Sociologie vědění a sociální pedagogika?
• možnost přeformulování objektivity ze strnulé danosti do dynamické podmíněnosti
• snaha o poznání musí být následována reflexí, neustálým promýšlením jednotlivých prvků společenské reality (diskuze)
13.
P. Bourdieu
• Posstrukj^
• Sociální pole
♦t* neustálý symbolický boj o pozici -❖ vlastní systém distribuce kapitálů
Na čem je závislá pozice aktéra v sociálním poli?
- vlastnictví kapitálů (kulturní, ekonomický, sociální, symbolický = uznání)
kapitál - vtělený, objektivizovaný, institucionalizovaný
14.
Aktuálně zkoumaná témata:
1. rovnost vzdělávacích příležitostí
Náš vzdělávací systém
"Pokud budete soudit rybu podle její schopnosti šplhat na strom, tak bude celý život věřit tomu, že je hloupá." - Albert Einstein
sociální stratifikace
sociální mobilita
reprodukce vzdělávacích nerovností
Katrňák, T. Odsouzení k manuální práci: Vzdelanostní reprodukce v dělnické rodině. Praha: SLON, 2004.
15.
Literatura pro samostudium
• Bauman, Zygmunt. 1996. Myslet sociologicky. Praha: SLON.
• Berger, Peter, L. 2003. Pozvání do sociologie. Barrister & Principal.
• Berger & Luckman. 1999. Sociální konstrukce reality.
• Keller, Jan. 1997. Úvod do sociologie. Praha: SLON.
• Giddens, Anthony. 1999. Sociologie. Praha: Argo
• Disman, Miroslav. 2000. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum.
• Jandourek, Jan. 2003. Úvod do sociologie. Praha: Portál.
• Keller, Jan. 2004. Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON.
16.