Výuka v heterogenní třídě
Mgr. Markéta Olbertová
Literatura:
CANGELOSI, J. S. STRATEGIE ŘÍZENÍ TŘÍDY. PRAHA: PORTÁL, 1994.
ČAPEK, R. LÍNÝ UČITEL. PRAHA: NAKLADATELSTVÍ DR. JOSEF RAABE, 2017
ČAPEK, R. MODERNÍ DIDAKTIKA. PRAHA: GRADA, 2015
GORDON, T. ŠKOLA BEZ PORAŽENÝCH. MALVERN, 2015
KASÍKOVÁ, H. KOOPERATIVNÍ UČENÍ, KOOPERATIVNÍ ŠKOLA. PRAHA: PORTÁL, 2016
LOJDOVÁ, K. SKRYTÉ KURIKULUM, ŽITÉ PŘÍBĚHY. BRNO: MASARYKOVA UNIVERZITA, 2015
WALTEROVÁ, E. KURIKULUM – PROMĚNY A TRENDY V MEZINÁRODNÍ PERSPEKTIVĚ. BRNO :
MU, 1994.
Legislativní rámec:
Zákon č. 561/2004 sb. o předškolním, základním, středním a vyšším odborném
vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (školský zákon)
Vyhláška 48/2005 sb. o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění
povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů
Vyhláška č. 27/2016 sb. o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a
žáků nadaných, ve znění pozdějších předpisů
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání
Inkluzivním (společným) vzděláváním nazýváme způsob vzdělávání, který dbá na
maximální rozvoj každého žáka s ohledem na jeho individuální potřeby a specifika.
Filosofie společného vzdělávání
- vzdělávání maximálního počtu dětí ve svém přirozeném sociálním prostředí a
navazování přirozených sociálních kontaktů
- žáci se znevýhodněním či handicapem se učí od svých vrstevníků a naopak.
podpora vzájemné tolerance, respektu, ohleduplnosti i solidarity.
- časová i finanční úspora pro rodiče handicapovaných dětí (nemusí dojíždět).
- není nutné určovat, kdo je tzv. „normální“ a kdo ne.
Pilíře výuky a učení v inkluzivní škole
Respektování hodnoty diverzity žáků
– odlišnost je chápána jako zdroj a přínos pro vzdělávání.
Oblasti kompetencí pro tento základní hodnotový pilíř se týkají:
Konceptu inkluzivního vzdělávání;
Toho, jak učitel vnímá žákovu odlišnost
Podpora všech žáků
- učitelé mají vysoká očekávání ohledně výsledků vzdělávání všech žáků.
Oblasti kompetencí pro tento základní hodnotový pilíř se týkají:
Posílení akademického, praktického, sociálního a emocionálního učení u všech žáků;
Efektivních vyučovacích postupů v heterogenních třídách.
Spolupráce
– spolupráce a týmová práce jsou zásadními součástmi přístupu každého učitele.
Oblasti kompetencí pro tento základní hodnotový pilíř se týkají:
Práce s rodiči a rodinami;
Práce s řadou dalších odborníků ve vzdělávání.
Osobní profesní rozvoj
– vyučování je činnost, při níž se učíme, a učitelé mají zodpovědnost za své
celoživotní vzdělávání.
Oblasti kompetencí pro tento základní hodnotový pilíř se týkají:
Učitele jakožto reflektujícího pracovníka;
Pregraduálního vzdělávání jakožto základu pro trvalý profesní rozvoj a vzdělávání.
Školní poradenské pracoviště
Základní model
• Výchovný poradce
• Metodik prevence
Rozšířený model
• Zapojení dalších odborníků – školní psycholog, školní speciální pedagog
Asistent pedagoga
Funkční spolupráce s učitelem je základní podmínkou pro efektivní zapojení
asistenta pedagoga do práce s žáky i do celkového života třídy a školy.
Kombinace činností:
• Učitel pracuje se třídou a asistent se věnuje žákovi nebo žákům se SVP
• Asistent dohlíží na práci třídy, učitel se individuálně věnuje žákovi se SVP
(nebo skupině žáků)
• Asistent vykonává pomocné činnosti (vybírá sešity, kontroluje plnění úkolů
apod.), učitel má více času na práci se žáky, hlavně na žáky se SVP
Oblasti školního vzdělávání napomáhající společnému vzdělávání přímo
ovlivnitelné učitelem:
Pedagogická kultura (já sám)
• kultura výuky a ovlivňování kultury učení
• učitelovo pojetí výuky
Kultura školy (podílení se na společném):
• kultura procesů
• vize a sdílené hodnoty školy ve společném vzdělávání
Úkoly učitele ve společném vzdělávání
- společné vzdělávání všech žáků,
- práce s heterogenní třídou,
- diferenciace a individualizace výuky a učení,
- podpora učení každého žáka ve třídě a podpora dosahování výsledků učení,
- kvalita vzdělávání.
Diferenciace a individualizace
Na úrovni učiva
Zkracování, zjednodušování u dětí diagnostikovaných, obměňování výuky podle
aktuálních reakcí žáků
Zjišťování výsledků učení
Testy jsou plánovány většinou na dvou úrovních odlišených trochu jinými styly práce,
někdy obtížností nebo rozsahem učiva
Hodnocení
Motivační pobídky ve formě známek nebo pochval pro žáky s identifikovanou
potřebou
Hodnotí se hlavně individuální posun
Vedení k samostatnosti a sebedůvěře konstruktivistickými metodami i různými
postupy sebehodnocení a formativního hodnocení, důraz na slovní hodnocení
s důsledně popisným vyjadřováním.
Plánování individualizované výuky
Individualizace výuky znamená přizpůsobení výuky jednotlivým žákům. Jedná se o
formu diferenciace dovedenou až k jednotlivému žákovi. (Respektuje jedinečné
vlastnosti a potřeby každého žáka a přizpůsobuje jim tempo učení, uspořádání
obsahu a organizaci učební činnosti).
Nutné:
- individuální přístup vůči žákům se speciálními vzdělávacími potřebami (nastavení
podpůrných opatření)
Změny reflektující heterogenitu ve třídě
• změna v přístupu k chybě, práce s chybou
• chyba je příležitost k učení
• nejde o získání/udělení známek
• cíl porozumění je nadřazen hodnocení
• učitel je průvodcem, není jediným zdrojem poznatků a vjemů
• učitel je průvodcem žákova učení
• učitel je pozorovatel potřeb žáka a třídy (klima a atmosféra)
Komunikační bloky aneb – co nefunguje?
Nařizování, přikazování („Přestaň si stěžovat, začni pracovat“)
Varování, vyhrožování („Raději pracuj, jestli chceš slušnou známku. Nefňukej, nebo ti
přidám úkol, abys měl proč fňukat.“)
Moralizování, kázání „měl bys“ a „máš“
Kázání, poučování, argumenty („Uvědom si, že bude brzy konec roku…“)
Odsuzování, kritizování, výčitky („Jsi líný, všechno odkládáš.“)
Nálepkování, vysmívání („Chováš se jak prvňák…“)
Analyzování, diagnostikování, interpretace („Děláš všechno proto, aby ses úkolu
vyhnul.“)
Chvála, souhlas („Ty jsi přece chytrý kluk, jsem si jistý, že to zvládneš.“)
Uklidňování, litování
Otázky, výslech („proč jsi nepřišel dřív?“)
Nástroje učitele – jeho nejdůležitější činnosti, které ovlivňují klima (Čapek, s.
12):
1. Jak učí (aktivity, metody a formy práce), jak hodnotí
3. Jak odměňuje a trestá (a vede ji kázeňsky)
4. Jak vypadá vzájemná komunikace
5. Jak umožňuje žákům se na dění ve třídě (včetně výuky) podílet
6. Jaká jsou pravidla (jak jsou respektována, jak je vymáhá a
podporuje)
Atmosféra x klima
Atmosféra - naladění ve třídě, které vychází z okamžité situace
(před prázdninami, před písemkou, zkoušení)
Může se měnit během dne i během vyučovací hodiny
Její působení je vnímáno velmi intenzívně.
Klima – jev dlouhodobý
Ovlivňuje žákovo učení, efektivitu výuky.
Spolupráce – důvěra – optimismus – přiměřená náročnost – pracovní pohoda – pocit
bezpečí – dobré vztahy – tolerance.
Pracovat cíleně se vztahovými pravidly ve třídě a škole znamená, umožnit žákům
bezpečnou orientaci ve společenských vztazích mimo rodinu a zprostředkovat jim
znalost zákonitostí těchto pravidel. Znát zákonitosti a orientovat se v příčinách a
následcích přináší každému člověku možnost předjímat, co se bude za dané situace
dít a jak tuto situaci ovlivňovat a tím uspokojuje jeho základní potřebu bezpečí.
(Minimalizace šikany)
Škola a rodiče
Většinu informací o škole získávají rodiče a tím i veřejnost, právě prostřednictvím
dětí. Děti jim popisují:
 co se ve škole odehrává, vyjadřují své názory na jednotlivé vyučující, o jejich
nárocích na žáky, způsobech výuky a jednání se žáky.
 vytvářejí obraz o škole, o vztazích mezi žáky navzájem, žáky a vyučujícími,
ale i o vzájemných vztazích mezi vyučujícími, mezi učiteli a vedením školy.
 komentují i jednání provozních pracovníků školy, jejich vztah k žákům a
vyučujícím i rodičům.
Pochopitelně, tyto informace nemusí být vždy objektivní. I když si rodiče jistou
omezenost těchto informací více či méně uvědomují, přikládají jim ve svých soudech
o škole velkou váhu. Proto je důležitý bezprostřední styk školy s rodiči. Škola si musí
uvědomit, že její pověst bude závislá zejména na rodičích, na tom, jak si dovede
vytvořit pravidla spolupráce s nimi.
Rodiče vnímají školu jako celek. Je tedy v zájmu školy, aby všichni její pracovníci
jednali vždy jako reprezentanti školy. Vliv zde mají rozhovory s jednotlivými
vyučujícími (individuální, či na třídních schůzkách), stejně jako písemná sdělení
zasílaná rodičům. Právě v těchto situacích se učitel či ředitel stává reprezentantem
školy, jejího pojetí práce, pojetí učitelské profese, odbornosti a lidské vyzrálosti.
Rodič sleduje:
 způsob učitelovy komunikace,
 míru poznání žáka,
 způsoby řešení problémů,
 a tím i jeho učitelskou způsobilost. Je tedy v zájmu školy, aby rodiče
měli možnost navštěvovat školu co nejčastěji.
Časté chyby v komunikaci s rodiči
 Nedostatek času, nevhodně zvolené místo, doba, forma
 Pedagog není na rozhovor s rodiči náležitě připraven
 Způsob komunikace vytváří již od počátku v rodičích pocity viny,
ponížení
 Používáme výrazy, které nemusí být pro rodiče srozumitelné
 Používáme prvky pasivní agrese
 S rodiči komunikujeme jako by to byli naši (malí) žáci, případně
používáme familiární a zdrobnělé výrazy a symboly Manipulujeme s
rodiči (vyvolávání pocitů viny)
 Příliš zasahujeme do soukromí rodin
Jak získat rodiče ke spolupráci?
 Profesionalita
 Vhodná komunikace s rodičem
 Optimismus a pozitivní postoj
 Vstřícnost