• Pro zdravý rozvoj vlastní identity každého dítěte, a dítěte s ADHD především, je důležité kladné hodnoceni a podporující postoj rodiny i okolí. U hyperaktivních děti se setkáváme spíše s opačným postojem. Děti jsou často okolím kritizovány, čími se u nich vytváří převážně negativní obraz vlastní bytosti jako jedince nežádoucího, neschopného a neúspěšného. „takové ditě nakonec v jakékoli situaci Očekává, že bude zase kritizováno, a tento postoj negativně ovlivní i jeho motivaci."
  
• Výchova a vzdělávání žáka s ADHD by měla podléhat určitým zásadám, které vychází z potřeb dítěte.
  
• Zde je ovšem důležité si uvědomit, že každé dítě s ADHD je jedinečné a intervence by měla respektovat individuální specifika daného dítěte a jeho životní situace
  
• Obecně lze říct, že žáci s ADHD potřebují pevnou, stabilní strukturu a řád v prostředí ve kterém se učí a pracují
  
• Takové prostředí žákovi umožní lépe se v něm orientovat a chápat co může od prostředí očekávat a co se očekává od něj
  

Pedagogické snažení se přitom orientuje na několik oblastí:

• Osvojení a upevnění žádoucích vzorců chování
  
• Osvojení a upevnění pracovních dovedností
  
• Podpora organizačních kompetencí žáka
  
• Podpora kompetencí k učení
  
• Podpora sociálních dovedností žáka
  
• Podpora kompetencí k řešení problémů
  
• Podpora sebehodnocení a sebereflexe
  
• Zvládání stresu
  
• Práce s emocemi, copingové a kompenzační strategie
  

 

Výzvy ve vzdělávání žáků s ADHD:

• Zvýšená potřeba pohybu (nevydrží na místě, podupávání, samovolně vstávají z místa, chodí po třídě…)
  
• Obtíže s následováním instrukcí (ztrácí se, neví, co splnili a co ne, problém zorientovat se v instrukcích a zorganizovat si práci…)
  
• Obtíže s plněným úkolů, které mají víc kroků
  
• Časté zapomínání (úkoly, pomůcky, písemky…)
  
• Obtíže v samostatné práci (lehce je zaujme něco jiného, jiný stimul v okolí, problém udržet pozornost a soustředit se…)
  
• Obtíže plnit úkoly, které vyžadují soustředění na delší dobu - dlouhodobější projekty (ztráta motivace, roztěkanost, zapomínání, problém zorganizovat si čas a jednotlivé kroky…)
  
• Problémy s organizací času obecně (orientace, odhad a plánování)
  
• Impulzivita v řeči (vykřikují, problémy s regulací řečového projevu, dříve něco řeknou než si to promyslí…)
  
• Možné obtíže ve skupinových činnostech - viz výše zmíněné
  

 

Podpora by se měla týkat následujících oblastí:

• Prostorové uspořádání třídy
  
• Upravit zasedací pořádek tak, aby byl žák co nejméně rušen (ne u okna, ne u dveří)
  
• Posadit žáka do blízkosti učitele (v závislosti na tom, kde se učitel nejčastěji pohybuje)
  
• Pro úkoly, které vyžadují zvýšenou koncentraci vytvořit klidné místo s minimem rušivých elementů (lze využít pro všechny žáky dle potřeby)
  
• Vytvořit relaxační, odpočinkové místo, kde si žáci mohou po domluvě na chvíli odpočinout
  
• Instrukce a informace
  
• Vždy prezentovat pouze jeden požadavek najednou, podle potřeby zopakovat
  
• Pokud je to možné, prezentovat nejnáročnější učivo v době, kdy se žák nejlépe soustředí (na základě potřeb a možností daného žáka)
  
• Používat vizuální dopomoc (podpůrné obrázky, grafy, znázornění denního rozvrhu, kroků v úkolu…)
  
• Podle potřeby nabídnout šablony pro tvorbu zápisků - struktura
  
• Samostatná práce žáka
  
• Rozdělit delší úkoly do menších celků
  
• Držet se pravidla "méně a častěji" - kratší častější testy než dlouhé písemky, menší počet položek v testech…
  
• Ověřovat znalosti podle preferencí žáka (ústně, písemně, doplňování…)
  
• Organizace
  
• Barevné kódování pro jednotlivé předměty (všechny materiály z předmětu označeny jednou barvou - štítek, nálepka, barevný obal…)
  
• Zavedení "úkolníčku" pro zápis důležitých informací. Nácvik zápisu informací a jejich následné kontroly jakou součást rutiny
  
• Vyhradit dostatek času pro zadávání úkolů ve třídě, ujistit se, že si žák úkol zapsal
  
• Zahrnout způsob přípravy na hodinu (všechno z předchozí hodiny odložím do baťohu, vyndám si učebnici, sešit, pomůcky, penál na nový předmět na lavici…) jako součást každé hodiny
  

Zásady pedagogické intervence (Michalová, 2007, s. 175):

• Vytvořit jasně strukturovaný rozvrh hodin doplněný dle potřeby kresbami pro snazší orientaci děti;
  
• Stanovit přesná pravidla chování zakotvená v třídní smlouvě, která slouží pro celou třídu.
  
• Stanovit pevný řád i systém odměn a případných trestů, dodržovat plnění, nevést rozsáhlé diskuse nad jednotlivými případy, pokud vidíme, že diskuse nepovede k žádnému výsledku;
  
• Promyslet zasedací pořádek — děti s ADHD posadit blíže tabuli, dále od okna, ne před katedru, některý ale proti všem zásadám přístupu k dětem s hyperaktivitou vyhovuje sedět vzadu ve třídě, je jich ovšem podstatně méně;
  
• Každé odchýlení od režimu dne dítěti předem ohlásit a připravit ho na něj;
  
• Neposazovat k sobě dvě děti s hyperaktivitou, není-li to z nějakých důvodů nezbytné;
  
• Důležité úkoly nedávat ve vyučovací hodině nakonec, ale do prvních dvaceti minut;
  
• Vystupovat klidně a s porozuměním, snažit se vyvarovat každé nervozity, bezdůvodně nezvyšovat hlas, hovořit v krátkých a výstižných větách, dávat vždy jasné a jednoduché příkazy;
  
• Udržovat vizuální kontakt s dítětem. Naučí-li se na něj reagovat, ulehčí se tím pozice učitele ve třídě;
  
• Pro dítě s poruchou pozornosti je třeba počítat až s dvojnásobnou pracovní dobou v případě, že má pomalé psychomotorické tempo. I přesto musíme v průběhu zadané práce Žáka kontrolovat, zda skutečné pracuje;
  
• Důležité je nastavovat splnění určitých činností tak, abychom věděli, že je dítě zvládne, že bude úspěšné; je lepší, aby dítě udělalo část uložené práce pomalu a dobře, než celý rozsah špatně;
  
• Snažit se být stále nad věcí. Reakce na případné nadávky ze strany dítěte, které je v afektu, a diskuse o nich, jsou zbytečné a bezpředmětné. Takové výroky totiž nelze brát vážné. Teprve později, když se dítě uklidni, nevhodné chování s ním v klidu probereme;
  
• Chyby v žákovských pracích ihned opravovat, aby se již pokud možno neopakovaly;
  
• Odměňovat snahu dítěte, nejen dosažený výsledek;
  
• O přestávkách nabídnout dostatek pohybových aktivit;
  
• Při silném neklidu ve vyučování je vhodné zařadit uvolňovací hry, zacílené na tělesné vjemy a prožitky. Takové aktivity prospěji i ostatním dětem, které tak zvané problémy s hyperaktivitou a impulzivitou nemají;
  
• Zabránit tomu, aby se dítě nestalo třídním šaškem;
  
• Rozvíjet naslouchání ve dvojicích (posluchač — mluvčí);
  
• Dělat neverbální vsuvky v hodinách, aniž by se přerušovalo vyučování — osvědčená je tichá korekce z oči do oči, mluvit Šeptem;
  
• Pokud dítě poruší základní pravidlo, nereagovat posměšně nebo zlobně, ale uvědomit si, že je to jeden z příznaků jeho poruchy. Zásadně však není dobré porušení promíjet, hned je třeba se zeptat dítěte, které pravidlo porušilo. Případný trest by měl být adekvátní a účinný, ale ihned musí být zastřen — dlouho se o tom nesmi mluvit;
  
• Oceňovat pozitivní vlastnosti žáků a jejich pokroky