• ADHD má vliv nejenom na samotné dítě ale také na život celé rodiny a blízkého okolí.
• Rodiče bývají často z chování svých dětí nešťastní, vyčerpaní a neumí si rady.
• Často se stávají terčem kritiky za "špatnou výchovu " svých dětí od učitelů, známých i rodinných příslušníků
• Obávají se chodit na třídní schůzky, často se vzájemně obviňují z chyb ve výchově nebo se dohadují „po kom to dítě je“.
• Změn v chování svých dětí se obvykle snaží dosáhnout pomocí zákazů a trestů, které ovšem celkové klima rodiny ovlivňuje negativně (dítě není schopno požadavky naplnit, zákazy porušuje, nejsou efektivní)
• Obecně lze říct, že výchovné vedení dítěte s ADHD bývá náročnější než u jiných dětí. Klade větší nároky rodičů na toleranci k projevům dítěte, trpělivost, vytrvalost, důslednost.
• Tímto zvýšeným úsilím však lze zmírnit příznaky, ovlivnit, jak bude dítě zvládat a prožívat různé situace nejen v současnosti, ale i v dalším vývoji.

Lze doporučit zejména tyto výchovné zásady:

• Vytvořit láskyplné prostředí:
  
• Dát najevo lásku k dítěti, aby vědělo, že ho máme rádi, i když někdy hodně zlobí. Součástí by mělo být porozumění, láska, odpuštění, navázání hlubokého pouta s dítětem (např. prostřednictvím společných prožitků). Ve výchově působí nejsilněji a nejúčinněji, má dlouhodobý efekt.
  
• Soustředit se na kladné stránky osobnosti dítěte:
  
• Umožnit dítěti prožít úspěch (většinou se setkává spíše s neúspěchy), oceňovat za to, v čem se mu daří. Posiluje se tím jeho sebedůvěra.
  
• Vhodné jsou zájmové kroužky, kde může dítě zažít úspěch, lépe realizovat své schopnosti, navazovat žádoucí vztahy s vrstevníky.
  
• Naslouchat pocitům dítěte:
  
• Mluvit s ním co nejvíce o tom, co cítí, prožívá, jak nese úspěch i neúspěch, jak se cítilo před a po proběhlém afektu (bez mentorování), jak prožívá chování svých kamarádů (sourozenců, rodičů), proč si myslí, že se tak zachovali atp.
  
• Dát najevo porozumění a podporu, pomoci mu zorientovat se v situacích, nabídnout řešení.
  
• Klidné a jisté vedení:
  
• Dítě se učí nápodobu chování rodičů, učí se od nich zvládat své emoce. Je důležité snažit si zachovat klid, rozvahu a jistotu i v emočně náročných situacích (je dobré se připravit na situace, které se mohou opakovat).
  
• Nervozita se na dítě přenáší a afekt ještě zhoršuje.
  
• Zadávat jasné a stručné pokyny a instrukce:
  
• Zajistit, že dítě vnímá (navázat oční kontakt, jemně chytnout za rameno), pokyny zadávat postupně, po jednom (předejít zapomenutí), dle potřeby.
  
• Zajištění podmínek pro učení:
  
• Zadávat kratší úkoly, činnosti častěji střídat (u menších dětí v intervalu do 10–15 min.), umožnit změny polohy při práci.
  
• Zajistit klid na práci, bez rušivých vlivů (na stole jen to, co dítě potřebuje k práci; rušivý může být také pohled z okna).
  
• Často je potřebný dohled rodiče.
  
• Učit je potřeba se průběžně, opakovaně upevňovat látku (aby nedocházelo k výpadkům z paměti).
  
• Vhodné je společně s dítětem rozvrhnout úkoly (sled, časovou náročnost) – podporuje spolupráci dítěte.
  
• Osvědčuje se využívání multisenzoriálního přístupu, tj. zapojení co nejvíce smyslů (zvýraznění a výpis důležitých pojmů na kartičky, poslech nahraného učiva, hlasité opakování, nákresy, schémata, praktické příklady…).
  
• Některé děti potřebují důslednější systém v zápisu domácích úkolů (předcházení zapomínání) – vhodné zavedení „úkolníčku“ s rozepsanými předměty pro každý den; dítě pak důsledně (ve spolupráci s učitelem) zapisuje úkoly nebo řádek proškrtne.
  
• Naučit dítě určitý systém v ukládání pomůcek do aktovky, vedení v systému ve věcech.
  
• Jasná pravidla, hranice v chování:
  
• Jde o vymezení prostoru, ve kterém se může dítě pohybovat (v chování, uspokojování potřeb).
  
• Podporují v dítěti jistotu, jsou orientačními body ve světě.
  
• Napomáhají vytváření pocitu vlastní hodnoty, úcty a respektu k druhým. Je také normální, že je dítě zkouší překračovat (zkouší své možnosti, sbírá zkušenosti).
  
• Důležité jsou jasné a konkrétní požadavky (ne jen být hodný).
  
• Vedle toho také nechat dítěti prostor k vlastní realizaci (volný čas, pohyb).
  
• Někdy je vhodná společná dohoda (zapojení dítěte do procesu utváření pravidel), která podporuje motivaci dítěte.
  
• Pravidelný režim dne:
  
• Dítě již od malička potřebuje určité stereotypy, „rituály” (např. před spaním, při oblékání), přináší klid a jistotu. Když se dítě pravidelnému režimu naučí, lépe zvládá požadavky.
  
• Dítě s ADHD často potřebuje pomoci s organizací dne. Vhodné je např. pravidla a povinnosti napsat na viditelné místo (dítě může každý den odškrtávat splnění).
  
• Dítě s ADHD někdy není schopné vyhovět požadavkům na dodržení časového limitu. Potřebuje proto vnější kontrolu (připomenout, nastavit budík apod.).
  
• Důsledný přístup:
  
• Dítě potřebuje vnímat rodiče jako pevnou autoritu, o kterou se může opřít; vědět, že co rodič řekne, to platí a vždy reaguje stejně. Zahrnuje také výchovnou jednotnost rodičů.
  
• Upřednostňovat pozitivní motivaci, přirozené důsledky:
  
• Pozitivní motivací je častá zpětná vazba, posilování pozitivního chování oceňováním (odměnami).
  
• Je efektivnější než tresty (zastavují negativní projev, ale neučí vhodné reakci), posiluje sebevědomí dítěte.
  
• Důležité je oceňovat i maličkosti, drobný pokrok, částečný úspěch (i pro něj musí někdy konkrétní dítě vynaložit hodně úsilí).
  
• Pro nácvik vhodného chování lze využít „bodovací hry“ – žádoucí chování odměňovat body, žetony – mají motivační vliv (lze se domluvit na „odměně“ za dosažení cíle).
  
• Přirozené důsledky logicky vyplývají ze situace, posilují odpovědnost dítěte, učí řešení situace, např. splní úkol – stihne pohádku, může si jít hrát; něco rozbije – uklidí, přispěje na novou věc (dítě se podílí na nápravě).
  
• Trest by se měl používat zřídka (aby byl efektivní), odpovídat provinění, uložit ihned a jeden (dlouhodobé a neurčité tresty brzy přestanou fungovat – dítě si na ně zvykne).
  
• Předcházet afektivním reakcím:
  
• Je potřeba vysledovat situace, které často vyústí v afektivní výbuch dítěte.
  
• Tyto situace je vhodné „změkčit“, tj. např. místo strohého příkazu zvolit „jemnější“ výzvu (navodit příjemnější tón řeči); zamezit situacím, ve kterých k afektu dochází; odvést pozornost dítěte jiným směrem.
  
• Adekvátní reakce na afektivní projev:
  
• Pokud afekt již vznikl (a není ohrožující), je lepší nechat jej proběhnout a odeznít (může pomoci klidné slovo, pohlazení, obejmutí).
  
• Nevěnovat mu tolik pozornosti, jako když se zklidní (za zklidnění je vždy zvláště pochválit, aby si uvědomilo, že tento typ chování je správný).
  
• Za impulzivní jednání dítě netrestat, obvykle impulzivní jednání nemůže zvládnout.
  
• Po zklidnění dítěte je velmi důležité situaci rozebrat, v klidu si popovídat, vysvětlit, které způsoby chování jsou vhodné, a které ne (posilují se tím jeho sociální dovednosti).
  
• Dostatek pohybového uvolnění:
  
• Dítě s ADHD bývá většinou zvýšeně aktivní, velmi pohyblivé, neklidné, plné energie.
  
• Je vhodné jeho aktivitu nepotlačovat, ale nechat ji „vybít“ („vyběhat se, vyhrát si“), ve chvílích, kdy to jde, případně ji využít nějakým pozitivním způsobem.
  
• Vhodné zajistit pestré sportovní vyžití (dítě také rozvíjí motorické schopnosti).
  
• Myslet na to, že dítě často nevydrží být zcela v klidu (tolerovat určité projevy, např. neklid rukou a nohou při sezení).
  
• Relaxace:
  
• Je vhodná, pokud dítě projevuje únavu, velký neklid, nesoustředěnost, afekt.
  
• Někdy stačí jen chvilka uvolnění, zklidnění (při klidné hudbě, dechová uvolňující cvičení, jógová cvičení).
  
• Důležitý je také dostatečný spánek – usínání v pravidelnou dobu, klidný „rituál“ před spánkem (není vhodné sledování obrazovek – nabourává spánek).
  
• Racionální výživa:
  
• Kromě zdravého vývoje podporuje zklidnění dítěte.
  
• Zahrnuje zajištění pestré, pravidelné a vyvážené stravy bohaté na vitamíny, proteiny, minerály, „zdravé tuky“ (dostatek ovoce, zeleniny, mléčných výrobků, pokrmů z ryb – bohaté na nenasycené mastné kyseliny atd.), dostatečný pitný režim (zavodnění organismu).
  
• Nevhodné jsou sladké a kofeinové nápoje, některé chemické přísady (mohou podněcovat hyperaktivitu, nesoustředěnost).
  
• Důležitá je pravidelná snídaně (podporuje dopolední soustředění).