DIAGNOSTICKÉ METODY A TECHNIKY 1.Ústní zkoušky: orientační – formativní X klasifikační – sumativní 2.Písemné zkoušky: orientační (formativní) x klasifikační (sumativní) // individuální x skupinové // krátkodobé x dlouhodobé práce (projekty, čtenářské záznamy, deníky, záznamy pozorování…) 3.Analýza produktů činnosti 4.Pozorování 5.Diagnostický rozhovor 6.Testy 7.Dotazník 8.Škálování 9.Sociometrie 10. Anamnéza 11. Studium pedagogické dokumentace KLINICKÉ DIAGNOSTICKÉ METODY •Nejsou psychometricky podloženy, nestandartní postupy •Údaje mají kvalitativní charakter •Idiografické – poznání konkrétního jedince v jeho celistvosti, komplexnosti, jedinečnosti •Případová práce s žákem, … •Zachycují jedince v jeho nejširším kontextu a v dynamice vývoje •Pozorování •Rozhovor •Anamnéza •Analýza produktů TESTOVÉ DIAGNOSTICKÉ METODY •Odpovídají spíše na otázky týkající se dílčích stránek osobnosti •Celkový obraz si utváříme na základě klinických metod •Mezi oběma typy metod není ostrá hranice •Posuzovací stupnice spojují výhody obojího •Optimální postup = kombinace obou typů metod –Např. pozorování chování při administraci testu •Testy – inteligence, speciálních schopností, osobnosti, znalostní testy • •Projektivní metody (verbální, grafické, metody volby • •Kresebné metody (úr. rozumových schopností, senzomotorických dovedností, kreativity,..) • •Dotazníky • •Posuzovací škály DIAGNOSTICKÝ ROZHOVOR ZÁKLADY PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÉ DIAGNOSTIKY OPAKOVÁNÍ: ROZHOVOR •Co si pamatujete ze semináře k Výzkumu? • –Kdy je rozhovor vhodný? K čemu slouží? –Jak se připravuje (tazatelské schéma, otázky, podmínky)? –Jak se správně vede? –Jak se zaznamenává? –Jak se analyzuje? DIAGNOSTICKÝ ROZHOVOR •Jedna z nejpoužívanějších diagnostických metod •Ve škole je mnoho příležitostí i prostoru k vedení rozhovoru se žákem • •Je dostupný každému •Je zbytečně namáhavé získat informace jinak, když se lze přímo zeptat •I když žák může informace zkreslit, ale to i u jiných metod (nevýhoda) • •Umožňuje získávat informace na základě bezprostředního verbálního kontaktu s diagnostikovanou osobou (žák, rodič) • •Není to běžná rozmluva, správně vedený diagnostický rozhovor je náročný na přípravu i způsob provedení • CO LZE DIAGNOSTIKOVAT ROZHOVOREM? •Sledujeme stránky žákovy osobnosti, které nejsou dostupné přímému pozorování nebo jiným metodám • •Umožní zachytit fakta, hlouběji proniknout do motivů a postojů žáka (vnitřního světa) • •Sledujeme implicitní stránky osobnosti žáka •Zájmy, postoje, hodnoty, přesvědčení, přání, obavy, názory, myšlenkové pochody, prekoncepty, příčiny jednání, způsob učení, podmínky pro učení, znalosti, vztahy ke spolužákům, dospělým,… • DIAGNOSTICKÝ ROZHOVOR •diagnostický (poznávací) – zaměřuje se na osobní motivy, přesvědčení, prožitky jedince; odhaluje skutečnosti týkající se jeho osobní, zdravotní, rodinné či sociální anamnézy, výsledků a průběhu učení • •výzkumný – přispívá k řešení nějaké širšího problému, kontextualizuje subjektivní pohled jedince na daný jev/proces/fenomén • •hranice mezi jednotlivými typy rozhovorů je prostupná –– např. diagnostický rozhovor je často veden s úmyslem následně intervenovat; –- do diagnostického rozhovoru často zařazujeme prvky anamnestické • UKÁZKA: VEDENÍ ROZHOVORU S DÍTĚTEM •AHDH - Attention Deficit Hyperactivity Disorder •hyperkinetická porucha (HKP), porucha pozornosti s hyperaktivitou • •https://www.youtube.com/watch?v=-IO6zqIm88s • https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/40/Adhdbrain.png ADHD (zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – hyperkinetická porucha (HKP), porucha pozornosti s hyperaktivitou, patří mezi neurovývojové poruchy. Pustíme si video zachycující vedení rozhovoru s dvěma dětmi ve věku 6 let, s chlapcem bez ADHD a holčičkou s ADHD. Po zhlédnutí videa (doporučuji pustit dvakrát, protože je v angličtině) můžeme se studenty diskutovat o typu kladených otázek a způsobu jejich kladení. Žena, která vede na videu rozhovor (pravděpodobně psycholožka) hodně používá k „sondování“ rozvíjející otázky typu: „co si o tom myslíš?“, „jak se cítíš?“. Je zajímavé vidět, o jak citlivých tématech se dokáže s dětmi bavit (holčičky se přímo ptá na ADHD a jak by se ostatní děti měli chovat k někomu s ADHD, popř. jestli jsou děti zvaní na oslavy kamarádů apod.). S odkazem na video lze ilustrovat, jak je důležité mít na vedení rozhovoru klid (nelze zvládnout o přestávce, když dítě myslí na něco úplně jiného apod.), navázat raport, vytvořit atmosféru důvěry atd. Obrázek: https://cs.wikipedia.org/wiki/ADHD#/media/Soubor:Adhdbrain.png levo adhd REFLEXE VEDENÍ ROZHOVORU • oppositional defiant disorder (odd) Porucha opozičního vzdoru (ODD) je definována podle DSM-5 jako vzorec naštvaného / vznětlivého chování, nebo pomstychtivosti trvající nejméně 6 měsíců, a projevuje se během interakce s alespoň jedním jedincem, který není sourozenec. Jednotlivci musí vykazovat čtyři příznaky jedné z následujících kategorií: naštvaná/vznětlivá nálada, hádavé/vzdorovité chování, nebo pomstychtivost. Na rozdíl od dětí s poruchou chování (CD), děti s poruchou opozičního vzdoru nejsou agresivní vůči lidem nebo zvířatům (i když to přímo odporuje "příznakům a symptomům"), neničí majetek, nekradou a nepodvádí. Diagnóza ODD nemůže být diagnostikována, jestliže dítě vykazuje známky poruchy chování. Kromě toho si musí tento stav udržet déle než 6 měsíců a musí být za hranicí normálního dětského chování. Aktivně odmítá vyjít vstříc požadavkům většiny nebo pravidlům. Záměrně provádí činnosti, které obtěžují ostatní. Naštvaný a rozčílený na ostatní. Často se hádá. Obviňuje ostatní za své vlastní chyby. Často ztrácí trpělivost. Hledá pomstu nebo je zlomyslný. Citlivý nebo se snadno naštve. Tyto vzorce chování mají za následek horší prospěch ve škole a/nebo v jiných společenských prostorách. REFLEXE VEDENÍ ROZHOVORU •Jaké typy otázek žena kladla? • •Jaké rozvíjející otázky používala? • •Jakým způsobem reagovaly děti? • •Poznali jste, které z nich má ADHD? Podle čeho? • Stanovit pravidla vedení rozhovoru s dítětem Navázání raportu Atmosféra důvěry Sondovací otázky: Co si o tom myslíš? Jak se cítíš? UKÁZKA: DIAGNOSTICKÝ ROZHOVOR S DÍTĚTEM •Ukážka psychologickej diagnostiky žiaka zo sociálne znevýhodňujúceho prostredia, ktorý komunikuje rómskym dialektom. Vyšetrenie je vedené v slovenskom jazyku. •https://www.youtube.com/watch?v=bywy_R2empw • •8 let Martin •5 let Valentýna • •Centrum špeciálno-pedagogického poradenstva, 2015 • • 7:50 video REFLEXE VEDENÍ ROZHOVORU • UKÁZKA: DIAGNOSTICKÝ ROZHOVOR S ŽÁKEM •Diagnostika dyslexie •https://www.youtube.com/watch?v=0OwIHcCkEl8 • Diagnostika dyslexie s vysvětlením v AJ –moc pěkné https://www.youtube.com/watch?v=DNu4WiQaVTI Screeening traumatu u dětí: https://www.youtube.com/watch?v=rKTYOAI65zE 10 min screening rozhovor s maminkou kluka: https://www.youtube.com/watch?v=bxbSsK5D_PY Sexual abuse question: 9:37 (Excuse me!) 13:19 technika sumarizace informací negativ/positiv https://www.youtube.com/watch?v=qxY0guDvS-s REFLEXE VEDENÍ ROZHOVORU • • Předmět je nesmysl (= téma) – je to spíše subjekt/objekt DRUHY ROZHOVORU •Diagnostický X terapeutický X anamnestický X výzkumný X poradenský X výběrový • •Přímý X nepřímý • •Neřízený X řízený • •Standardizovaný X částečně standardizovaný X volný –Strukturovaný X polostrukturovaný X nestrukturovaný – •Individuální X skupinový •Larvovaný (neuvědomovaný) •Stresový (forenzní psychologie) DRUHY ROZHOVORU Neřízený •není připraven předem •dává volbu výběru témat žákovi •učitel využívá většinou spontánních situací mimo vyučování •žák má většinou pocit, že „není zkoušen“ Řízený •zaměřenýma organizovaným způsobem získáváme informace •učitel má připravenou baterii otázek DRUHY ŘÍZENÉHO ROZHOVORU •Standardizovaný (strukturovaný) •Postupujeme přesně podle předem vypracovaného schématu •Musíme se dotknout jistého počtu otázek ve stejné formě a sledu •Blízké dotazníku •U problémů, kde by se lidé neradi vyjadřovali písemně (př. motivace suicidálního pokusu) Částečně standardizovaný (polostrukturovaný) •Cíl a záměr je pevně stanoven •Je nezbytné dotknout se všech předem stanovených oblastí •Uvolňuje se taktika vedení – není nutné dodržovat pořadí a formulaci otázek Volný •Směřuje ke konkrétnímu cíli •Cesty a prostředky nejsou předem stanoveny FÁZE VEDENÍ ROZHOVORU UČITELE S ŽÁKEM/RODIČEM 1.Přípravná 2.Úvodní 3.Rozvíjení rozhovoru 4.Rozuzlení 5.Závěr 6. 6. 6. Mertin, Krejčová et al. (2016) Svoboda, Krejčířová, Vágnerová (2001): 1.Úvodní 2.Jádro 3.Závěr 1. PŘÍPRAVNÁ FÁZE ROZHOVORU •Rozmyslíme si cíl rozhovoru –i když je z iniciativy žáka/žáka –Co se chceme dozvědět, na které otázky má respondent odpovědět, v jakých okolnostech se potřebujeme zorientovat –Cíli odpovídá způsob vedení, otázky, délka rozhovoru – –Př. zorientovat se – cíl co nejvíc se dozvědět a zatím nic neřešit, nevyhlašovat unáhleně stanoviska, potřebujeme víc času, hodně mluví žák, klademe otevřené otázky, častěji se odmlčíme –Př. když máme výchozí informace, klademe cílenější konkrétní otázky, víc uzavřené otázky, asi bude třeba sdělit i návrh opatření • •Druh rozhovoru • •Strategie rozhovoru (pokud je řízený) • •Čas • • • 1. PŘÍPRAVNÁ FÁZE ROZHOVORU •před realizací rozhovoru se seznámit se základními informacemi (tj. anamnézou) žáka (např. rodinné podmínky, prospěch, zdravotní stav, mimoškolní aktivity atd.); • •najít vhodné, pro informanta příjemné prostředí s dostatkem soukromí k realizaci rozhovoru •Rozhovor po úspěšném zkoušení může probíhat jinak než rozhovor před zkoušením, na které žák není připravený • • • • 2. ÚVODNÍ FÁZE ROZHOVORU •Navázání kontaktu, dobrý vztah –případné chyby ve vedení rozhovoru žák promine •Navodit příjemnou atmosféru –bez pocitu, že bude žák/rodič kritizován či souzen za to, co řekne –Odstranit nedůvěru a trému, aby se dotazovaný uvolnil • Role učitele – pokud ho vidí jako protivníka, neotevře se Předchozí zkušenosti špatné s učiteli, žák může být obezřetný, co řekne Dát aspoň minimální čas, aby se žák mohl rozhodnout, když nás nezná, že bude důvěřovat Respondent musí cítit, že o něho máme opravdový zájem a vnitřně se angažujeme Žáci dokáží přijmout učitele jako důvěrníka 2. ÚVODNÍ FÁZE ROZHOVORU •Je dobré žáka ujistit o: – důvěrnosti informací (popřípadě s ním vyjednat možnosti zveřejnění), -možnost neodpovídat –neexistují dobré nebo špatné odpovědi. •Cíl rozhovoru •Informace o diagnostikované osobě •není vhodné začínat rozhovor o věcech, které připomenou nezdary žáka (např. neúspěchy ve škole, přestupky). –u všech problémových situací je lepší postupovat od relativně kladných charakteristik k méně příznivým. • Role učitele – pokud ho vidí jako protivníka, neotevře se Předchozí zkušenosti špatné s učiteli, žák může být obezřetný, co řekne Dát aspoň minimální čas, aby se žák mohl rozhodnout, když nás nezná, že bude důvěřovat Respondent musí cítit, že o něho máme opravdový zájem a vnitřně se angažujeme Žáci dokáží přijmout učitele jako důvěrníka 3. FÁZE ROZVÍJENÍ ROZHOVORU •Na začátku rozhovoru by měl dotazovaný dostat možnost se vyjádřit, povídat o svých problémech, vybít negativní emoce, tazatel mu musí dát dostatek prostoru • •Kladení otázek, získávání informací – • 4. FÁZE ROZUZLENÍ •můžeme se dozvědět o příčinách konfliktu či zdrojích problému • 5. ZÁVĚR ROZHOVORU -usilovat o emoční uzavření rozhovoru - -každý rozhovor by měl být ukončen tak, aby mohly později pokračovat další kontakty, bude-li to zapotřebí - - • TECHNIKY VEDENÍ ROZHOVORU 1.Kladení otázek 2.Jednoduchá akceptace 3.Zachycení a objasnění 4.Parafrázování 5.Interpretace 6.Ujištění 7.Pomlky • Slouží k: •Navázání a udržení kontaktu •Získání důvěry •Udržení správného průběhu rozhovoru TECHNIKY VEDENÍ ROZHOVORU •Akceptace: hm, ano, mimika •Zachycení: Ten náš chlapec je nešikovný. => Myslíte si, že je spíše studijní typ? •Parafrázování: Hádáme se s bratrem každý den. => U vás doma asi moc klidu není, co myslíš? •Interpretace: Moje sestra se hádá s mým bratrem, mám sestru rád, ale nerad vidím, když ubližuje mému bratrovi => Domnívám se, že máš silnější vztah k bratrovi. •Ujištění: Není tvojí vinou, žes es dostal do této situace, zkus mi však o tom povědět více. • TECHNIKA KLADENÍ OTÁZEK •Jednoduché formulace •Jasné, srozumitelné otázky (ne dvojí zápor) •Postupné kladení otázek (neptat se na 2 věci současně) •Dobře zvážit pořadí otázek –na začátku volit spíše zahřívací, obecnější a méně osobní otázky –Otázka položená na začátku nebo na konci může přinést úplně jiné informace •Na stejnou otázku odpoví dítě jinak učiteli, rodiči, psychologovi •Zohlednit věk, vzdělání, kg. vyspělost –Nemluvit s rodičem jako dítětem (rychlé sdělení názoru, poučování bez žádosti, protektorské, vyčítání, stěžování si, kritizování) –Nemluvit s dítětem jako s dospělým (náročné pro mladší dítě, nesrozumitelné, jen slova) => proto někdy odpovídají zdánlivě nesmyslně i na jednoduché otázky, mlčí •Přizpůsobit slovník, složitost hovoru úrovni a zaměření respondenta –Nemusí být zběhlý v odborné terminologii, o některých souvislostech ještě nepřemýšlel = > trvá déle odpověď než pochopí, co chceme –=> nespěchat, zejm. na menší děti – – • Shrnout řečené – mé porozumění Ukázka rychlého screeningu na traumatické zkušenosti dítěte https://www.youtube.com/watch?v=rKTYOAI65zE DRUHY OTÁZEK •Ptáme se tak, abychom dostávali souvislejší odpovědi, ne jen ano/ne •Pokud tazatel hovoří více než 30 % času = obvykle si počíná nesprávně •Interview slouží k získání co nejvíce informací od klienta UZAVŘENÉ •směřují k jednoznačným faktickým odpovědím, ano x ne •Neumožňují, aby respondent odbočil od tématu • „Učil ses včera matematiku?“ Tábor: holka v posteli se 3 klukama v chatce: Dotaz vedoucího tábora: Proč jste to dělali? Přece si ho nebudu honit sám.. DRUHY OTÁZEK •Přímé •Dotazujeme se přímo na konkrétní věc •Utrácíš zbytečně a často? •Unavuje Tě vyučování? Nepřímé (nedirektivní) •opis •k jádru věci se přibližujeme oklikou Máš dojem, že někdy neodoláš a koupíš sice pěknou, ale méně potřebnou věc? Jak se cítíš na konci vyučování? Projektivní •Vycházejí z principu identifikace s jinými lidmi, do nichž tázaný projikuje své postoje, názory Co soudíš o dětech, které něco koupí a neuvažují moc o tom, zda věc potřebují? Jak se asi cítí většina dětí na konci vyučování? NÁVODNÉ OTÁZKY –na ně velký pozor, navádějí k odpovědi bez ohledu na skutečnost –Vyhýbáme se sugestivním otázkám, projektivní (děti většinou…co ty?) – –„Myslíš, že ti paní učitelka nepřeje?“ –„Neudělals to schválně, že ne? Možná to mohl udělat Petr?“ –Pokud respondent nemá zcela jasno nebo odpověď obsažená v otázce zcela neodporuje jeho pohledu, zvyšuje se výrazně pravděpodobnost, že odpoví tím směrem. EUFEMIZACE, LARVOVÁNÍ –Pověz mi, jaký je tvůj tatínek? – –Jak bys chtěl strávit prázdniny? DRUHY OTÁZEK •PRIMÁRNÍ -Před začátkem rozhovoru -Cíl získat požadované konkrétní informace SEKUNDÁRNÍ -Vyplynou přímo z interview -Bezprostředně reagují na sdělené informace PRINCIPY SPRÁVNÉHO VEDENÍ ROZHOVORU (1) •stanovit si cíl rozhovoru • •reflektovat kontext, ve kterém rozhovor probíhá, a vztah mezi mluvčími –např. není žák rozrušený nezdařenou písemkou? –Přizpůsobovat vedení rozhovoru podmínkám – •usilovat o navázání vztahu důvěry –např. nemluvíme s žákem nadřazeným tónem – •dávat pozitivní zpětnou vazbu •„tvoje odpovědi mi pomáhají poznat, co se u vás děje….“ •„myslím, že jsem se od tebe dozvěděl mnoho užitečného…“ – – • PRINCIPY SPRÁVNÉHO ROZHOVORU: ODLIŠOVAT FAKTA A OD NÁZORŮ, HODNOCENÍ •Fakta: Kolik má neomluvených hodin? •Názor, přesvědčení, hodnocení: Já nevěřím, že by to Franta mohl udělat. Co si o těch krádežích myslíte vy? •Pokud rodiče stále přecházejí k vlastnímu hodnocení i tam, kde žádáte fakta, sdělte jim to přímo. •Není vhodné soustředit se pouze na jedno (fakta nebo názory) –Dát přednost faktům, pokud nutné, –Na základě hodnocení nejde fakta zrekonstruovat a jsme tak závislí na pohledu 1 člověka Pro rodiče je těžké si přiznat, že si řadu věcí z minulosti dítěte nepamatují přesně Neznají i některé věci z přítomnosti => Bereme vše s rezervou Respondent upravuje své odpovědi ve směru sociální žádoucnosti, tak jak si myslí, že je správné, co chceme slyšet Rodiče často nesdělují víc než, že v té oblasti byl/nebyl zásadnější problém Počítat s přeháněním Co mu přinese „odměnu“ PRINCIPY SPRÁVNÉHO VEDENÍ ROZHOVORU: NEUŠKODIT •Nesmíme respondentovi uškodit –mluvení s despektem, zvyšování hlasu, ironické poznámky –poučujeme a hodnotíme opatrně a obvykle jen když jsme vyzváni – •Dotazy na příliš osobní věci, dovolíme se a připomeneme, že může neodpovědět • •Neodhadneme situaci a zvolíme nevhodné, nepříjemné otázky pro respondenta => omluvíme se a vysvětlíme, proč jsme se ptali – • ***Sexual abuse question: 9:37 (Excuse me!) – rozhovor s maminkou 10 min screening rozhovor s maminkou kluka: https://www.youtube.com/watch?v=bxbSsK5D_PY 13:19 technika sumarizace informací negativ/positiv Screeening traumatu u dětí: https://www.youtube.com/watch?v=rKTYOAI65zE Paralelizace otázek pro maminku a syna PRINCIPY SPRÁVNÉHO VEDENÍ ROZHOVORU: RESPEKTOVAT SOUKROMÍ •Sami nerozhodujeme, které údaje jsou nezveřejnitelné a které ne •Chráníme údaje získané rozhovorem •Domlouváme se přímo se žákem/rodiči – možnosti a limity zveřejnění –Ostatní učitelé také mohou informaci potřebovat • PRINCIPY SPRÁVNÉHO VEDENÍ ROZHOVORU: POZORNĚ NASLOUCHÁME •V průběhu celého rozhovoru musí být zřejmé, že pozorně nasloucháme •Dáváme to najevo •Pohledem, nakloněním těla, pokyvováním, slovy (hmm, ano), občasným zopakováním některé informace, dílčím dotazem • •Když položíme stejnou otázku dvakrát, respondent to sdělí „Na to už jste se ptal“ –můžeme se přiznat, max. 1x za rozhovor –s úsměvem řekneme, že nás zajímá ještě nějaký detail PRINCIPY SPRÁVNÉHO VEDENÍ ROZHOVORU: DÍVÁME SE •všímat si neverbální komunikace – díváme se na žáka •Vyjadřujeme tak zájem, současně sledujeme změny výrazu, gestikulaci, intonace hlasu, přízvuk, tempo, veškeré změny ve výrazu obličeje, červenání, pohled, pocení, plačtivost, ruce zkřížené na hrudi, pokašlávání…. •důležité jsou změny – např. žák začne žmoulat kapesník •Význam a smysl odpovědi je pak lépe srozumitelný • •Pozor na chyby: reflektovat vlastní přesvědčení a stereotypy o žákovi a vyvarovat se haló efektu (tzv. chyba prvního dojmu) •Pozor na stereotypy ve vnímání a při hodnocení • • CHYBY: PŘEDČASNÉ A NEPŘIMĚŘENÉ VYHODNOCENÍ •Výrazu tváře -Tváří se nepřátelsky X bolí ho zub - •Mimiky –vysmívá se nám X smích vyjadřuje rozpaky, nejistotu – •Nesprávné pochopení očekávání, se kterým žák přichází –způsobil problém X přichází zkroušený, necítí vinu, připraven se bránit, či zaútočit – •Aktuálního rozpoložení –zrovna zjistil, že ztratil mobil Při delší rozhovoru poznáváme žáka a nesrozumitelné věci získávají význam •Mlčení –Skrytá agrese, dotkli jsme se citlivého tématu – •Zvyklosti z rodiny –Nesprávně je pochopíme – •Věkové, mezipohlavní, kulturní rozdíly Vyhodnocovat správně signály CHYBY PŘI VEDENÍ ROZHOVORU •Nepřipravenost •Autoritativní X důvěrné zacházení •Rychlé střídání otázek a odpovědí •Usměrňování odpovědí •Délka rozhovoru •Předčasné závěry •Subjektivně zabarvené závěry •Klást si vždy otázku, zda odpověď zachycuje realitu, nakolik je ovlivněna situačně, nebo zda vyjadřuje trvalejší skutečnost • Pozor: Východiskem pro hodnocení jsou vždy naše vlastní zvyklosti KDYŽ UČITEL NEVEDE ROZHOVOR DOBŘE •Častěji dítě/rodič mlčí •Odpovídají jednoslovně •Často unikají pomocí „nevím“ •V extrémním případě si vypomohou nepravdou Nezjišťujeme jen fakta, snažíme se porozumět souvislostem, proto nemůžeme spěchat ZPŮSOB ZÁZNAMU ROZHOVORU •Průběžný záznam •Po doznění odpovědi •Diktafon, telefon •Záznam pořizuje jiná osoba VYHODNOCOVÁNÍ DAT Z ROZHOVORU •Systematická analýza odpovědí •Kategorizace •Hledání hlubších souvislostí •Zobecnění UKÁZKA 2: DIAGNOSTICKÉ ROZHOVORY Z PORTFOLIOVÉHO ÚKOLU •Podívejte se na ukázky rozhovorů •Diskutujte ve skupině: –Byly otázky směrovány dle cíle? Pomohly k realizaci cíle? –Co se při vedení rozhovoru povedlo? –Jaké chyby se vyskytly při vedení rozhovoru a při přepisu? –Jaké jsou principy správného vedení rozhovoru? PRINCIPY SPRÁVNÉHO VEDENÍ ROZHOVORU • CO LZE DIAGNOSTIKOVAT ROZHOVOREM? • VEĎTE DIAGNOSTICKÝ ROZHOVOR SE SPOLUŽÁKEM –Cílem je zjistit, jak řeší seminární práce •Jak si je vybírá? •Kolik jich tento semestr má? •Jak si je plánuje? •Zda je odevzdává v termínu? •Jak postupuje při psaní? •Kolik mu zabere seminární práce času? Je to srovnatelné s kolegy? •Vyhovuje mu psát práci sám nebo s někým? •Jaké má tipy? Co se mu osvědčilo? •Zda je spokojen s kvalitou? •Jak je hodnotí učitelé? •Co mu jde a co chce ještě zlepšit? Domluvte si prioritní oblast pro zlepšení a navrhněte postup REFLEXE ROZHOVORU •Sdělte si ve dvojici, jaké bylo rozhovor vést a poskytovat? •Promyslete, na co je dobré při vedení rozhovoru dbát? Dejte zpětnou vazbu tomu, kdo rozhovor vedl, co se mu daří, jde vylepšit, na co dát pozor PORTFOLIOVÝ ÚKOL DIAGNOSTIKA ŽÁKA •Promyslete: 1.Co budete vzhledem k vaší otázce/cíli zjišťovat rozhovorem? 2.Navrhněte okruhy rozhovoru 3.Navrhněte tazatelské otázky do daných okruhů 4.Na co budete dbát při přípravě a realizaci a analýze rozhovoru? 5.Na které chyby rozhovoru je třeba ve Vaší situaci dát pozor? Jak se jim budete snažit předejít? Sdělte to kolegům ve skupince. Poskytněte si zpětnou vazbu: •Pomůže daný rozhovor cíli? •O který druh rozhovoru se jedná? •Mohou se objevit další chyby? •Sudý týden do 14.4. •Lichý týden do 22.4. •Do isu Pokud jste již rozhovor realizovali, sdělte své zkušenosti spolužákům a doporučení, co se osvědčilo, na co dávat pozor. DIAGNOSTIKA UČENÍ ŽÁKA •Vyplňte tabulku, jak si myslíte, že se učí žák, kterého diagnostikujete v portfoliovém úkolu •Na praxi se žáka zeptejte nebo požádejte ho, aby tabulku vyplnil •Srovnejte si, zda jste viděli silné stránky a výzvy k rozvoji podobně • Silné stránky, zájmy Výzvy (podněty k rozvoji) Přístup k informacím: Jak žák nejraději získává informace? V čem je dobrý? Proces učení: Jak se žák učí? Co dělá rád? Co ho baví? Prezentování výsledků: Jak rád prezentuje výsledky? Dává najevo, co umí? Feuersteinův program instrumentálního obohacování Rozhovorem, pozorováním… VTIPY •Testování: One minute please •https://www.youtube.com/watch?v=YDl_aka-pck •Dva v jednom •https://www.youtube.com/watch?v=LB2RxVXkxBM •Pavel Hořejší – Učitel: Mám svý fáro, o přestávce jdu na cigáro •https://www.youtube.com/watch?v=dKetPHAgbi4 • Už neexistuje : Srandičky https://www.youtube.com/watch?v=NKdjltck9CU ANAMNÉZA ZÁKLADY PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÉ DIAGNOSTIKY POJMY •ANAMNÉZA – CO PŘEDCHÁZELO SOUČASNÉ SITUACI • •DIAGNÓZA – VYJÁDŘENÍ SOUČASNÉHO STAVU • •RETROGNÓZA – CO MĚLO VLIV A S JAKÝM EFEKTEM NA ROZVOJ DÍTĚTE, JAK REAGOVALO (PEDAGOGICKÉ PŮSOBENÍ) • •PROGNÓZA – VYJÁDŘENÍ PŘEDPOKLADŮ K DALŠÍMU VÝVOJI (ROZVOJI DÍTĚTE) • ANAMNÉZA •anamnésis – řec. rozpomínání • •pediatr, psycholog •učitel: záměr nastavit adekvátní podmínky pro dítě při adaptaci na nové školní prostředí – – –„anamnéza je jednou z metod, jejíž pomocí získáváme takové informace z uplynulého života žáka, které mohou přispět k objasnění současného stavu” (O. Zelinková, 2003). anamnéza (podle zaměření): vosobní (vývojová) vrodinná (výchovná) vškolní vsociální ANAMNÉZA OSOBNÍ (VÝVOJOVÁ) •z odborného vyšetření: • •data o prenatálním a perinatálním vývoji –průběh těhotenství, porod, poporodní vývoj -10 dní po porodu • •průběh vývoje v prvních letech života –psychomotorika, řeč, grafomotorika, vývoj hry, kresba, nápadné projevy… • •zdravotní hledisko: nemoci, úrazy, hospitalizace, postižení, spánek, únava, nechutenství, alergie, léky • • H:\Jana\Brno MU Fakulta\Dokumenty\Výuka\Pedagogická diagnostika\Metody\Anamnéza\pokračování.jpg ANAMNÉZA RODINNÁ •základní údaje o rodině (velikost, stáří rodičů, sourozenci) •styl a způsob výchovy •struktura rodiny •vztahy v rodině (mezi rodiči, k dítěti, k dalším členům rodiny) •vlivní jedinci v rodině •obtíže s výchovou •projevy dítěte v rodině •rodinné podmínky • H:\Jana\Brno MU Fakulta\Dokumenty\Výuka\Pedagogická diagnostika\Metody\Anamnéza\rodiná anamnéza Michal.jpg ANAMNÉZA ŠKOLNÍ •sleduje otázky vývoje dítěte v podmínkách institucionální výchovy • •vstup dítěte do MŠ, ZŠ, věk, adaptace •projevy chování vůči dětem, učitelkám •reakce na režim ve škole •výčet navštěvovaných škol • ANAMNÉZA SOCIÁLNÍ •sleduje vývoj jedince z hlediska začlenění do vrstevnických supin, jeho zájmy, volnočasové aktivity • PORTFOLIOVÝ ÚKOL: ANAMNÉZA •Promyslete, co již víte o dítěti, které budete diagnostikovat v rámci svého portfoliového úkolu •Z hlediska všech čtyř oblastí anamnézy 1.Osobní (vývojová) 2.Rodinná 3.Školní 4.Sociální 5. •Sdělte si ve trojici se spolužákem • •Poskytněte si zpětnou vazbu, zda jsou vybírány zásadní informace z hlediska diagnostických cílů ZPRACOVÁNO PODLE •Mertin, V. , & Krejčová, L. (2016). Metody a postupy poznávání žáka. Praha: Wolters Kluwer ČR, s. 80–89. •Svoboda, M., Krejčířová, D., & Vágnerová, M. (2001). Diagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál, s.32–47. • •-------------------------------------------------------- •Kohoutek, R. (2005). Rozhovor jako metoda poznávání osobnosti a duševního zdraví. Pedagogická orientace, 3, 37–61. •Svatoš, T. (2011). Pedagogická komunikace a interakce pohledem kategoriálního systému. Studia paedagogica, 16(1), 175–190. •Švaříček, r., šeďová, K. (a kol.). 2014. kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: portál. •Gavora, P. (1996). Výzkumné metody v pedagogice. Brno: Paido, s. 65–71. •Spáčilová, H. (2003). Pedagogická diagnostika v primární škole. Olomouc : UP, s. 41–44. •Tomanová, D. (2006). Úvod do pedagogické diagnostiky v MŠ. Olomouc: UP, s. 53–55. • ZÁKLADY PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÉ DIAGNOSTIKY DIAGNOSTIKA A VÝUKA ŽÁKŮ S ODLIŠNÝM MATEŘSKÝM JAZYKEM •https://www.youtube.com/watch?v=zXf8TD4ooDo CVIČENÍ: ROZHOVOR •Rozdělte se do dvojic. •Realizujte diagnostický rozhovor jeden v roli žáka a druhý v roli učitele. Cílem rozhovoru je získat zpětnou vazbu na zvolené výukové strategie, které použili vyučující ve výuce přírodopisu (viz seminář č. 3, pozorování) •Pořizujte si poznámky – „učitel“ si zaznamenává otázky, „žák“ si zaznamenává stručně odpovědi • •Reflexe po rozhovoru: Jak jste se cítili v roli žáka a jak v roli učitele? •Dařilo se vám používat nehodnotící jazyk? Jaké typy otázek jste kladli? Nebyly otázky manipulativní/sugestivní? •Jak byste získané informace využili intervenčně? • ROLOVÁ HRA •Dobrovolníci předvedou realizovaný rozhovor před celou skupinou znovu. • •Skupina dává dvojici zpětnou vazbu. •