}https://www.youtube.com/watch?v=NioRoFQ_fPg
}
}Ve škole, kde poradní kruh pevně zakořenil, představuje budova školy středisko, jádro a srdce
komunity…Škola je ideálním místem pro tuto práci, protože zde vidíme zcela doslova důvod a smysl
veškeré komunitní aktivity: vzdělání, zdraví, spokojené bytí a pocit smysluplnosti generace této i
generací následujících. (Zimmerman, J. & Coyleová, V. (2016). Cesta poradního kruhu: umění otevřené
komunikace. Praha: Dharmagaia.)

}Poradní kruh (council) je strukturovaná kruhová praxe, jejíž varianty (základní kruh, kruh v
kruhu, spirála aj.) umožňují pracovat se skupinou podle jednoduchých principů a vytvořit bezpečnou
a inkluzivní atmosféru v různých prostředích. Základní principy(viz následující snímky):
}
Co takhle zavést metodu poradního kruhu do česko-slovenských škol? - Medzi knihami - čerstvé
informácie z diania v knižnom svete

}Záleží na opravdovosti toho, co říkáte (nebo toho, co mlčíte), jen tehdy je až hmatatelně cítit
podstata toho, co chcete říct, i když je to snad rétoricky neobratné.
}Poradní kruh vytváří bezpečný prostor pro maximální upřímnost.
}Vítaná je i jednoduchost řeči, atmosféra poradního kruhu svojí podstatou brání vykecávání. Žádné
filosofické reflexe, ale skutečně osobní sdělení.

}Pozorné nesebestředné naslouchání je snad ještě vzácnější než promlouvání od srdce, přitom úspěch
poradního kruhu je z největší části závislý právě na naslouchání.
}A opačně - pozorné naslouchání pomáhá mluvčímu lépe mluvit o věcech, o kterých doopravdy chce.

}Mluvit k věci a být výstižný je umění, důvodem vyprávět příběhy v poradním kruhu ale není stát se
profesionálním vypravěčem nebo charismatickým řečníkem.
}Důležité je držet se tématu, kvůli kterému všichni do poradního kruhu přišli.

}Bylo by chybou, chystat si v průběhu promluv ostatních to, co chci říct. Oslabovalo by to
naslouchání a tím by vlastně řeč také špatně dokázala zareagovat na již řečené. Můžete i spontánně
mlčet, protože ne všechno, co vám v jednu chvíli připadá důležité, musí být nutně vysloveno nahlas.
} Když k vám dojde "mluvící předmět", tedy udělení slova, zmaterializované třeba klackem nebo
kamenem, nemusíte hned začít mluvit jako kniha.
}Někdy je vlastně dobré si trochu vyčistit hlavu, nadechnout se a ve skrytu si znovu položit
otázku, co jsem chtěl vlastně k tématu říct.
}Nemusíte se cítit svázáni tím, že musíte nutně na svého předřečníka navázat. Řekněte to, co se vám
k danému tématu dere na mysl. A nebo - spontánně mlčte a dejte slovo dalšímu.