6. Metody aktivního učení
Lidský mozek je přirozeně vybaven k tomu, aby povzbuzoval naši ochotu učit se (rychlé přizpůsobení novým podmínkám skrze učení umožnilo člověku přežívat a množit se). Mozek při úspěšném učení produkuje endorfiny, které vyvolávají pocity uspokojení. Když se nám podaří objasnit záhadu, přijít něčemu na kloub, když nám něco tzv. dojde – získáme odměnu v podobě uspokojení z vlastní práce nebo ukojení zvědavosti.
Metodami aktivního učení:
- podporujeme aktivitu a iniciativu žáků,
- zapojujeme jejich myšlenkovou a charakterovou tvořivost,
- napomáháme k samostatnosti, odpovědnosti,
- pozitivně ovlivňujeme rozvoj jejich osobnosti.
Edukačních cílů dosahujeme na základě práce samotných žáků, jsme s nimi v přímé interakci.
Změnu názoru můžeme dosáhnout lépe při použití grafického znázornění informace (vizuální gramotnost?). Kontroverzní témata řešit v hmatatelných mantinelech. Nejvíce ochotní měnit jednou vytvořené názory jsou zvědaví lidé.
Kritické myšlení můžeme tedy podpořit metodami aktivního učení, mezi které lze zařadit:
- Program RWCT
- Zážitková pedagogika (Kolbovo zkušenostní učení)
- Metody dramatické výchovy
- Filozofie pro děti (P4C, M. Lipman)