Dobrý den a ahoj všem,
 po tom, co jsem ráno zjistila, že zůstanu v posteli  - nedá mi to a vkládám pointu našeho semestru sem - k poslechu a pročtení.
Pointou je myšlenka, že je potřeba dosáhnout toho, aby naše  společnost byla připravená a schopná se starat o duševně nemocné jinak, než je  zavřít do léčeben, kde se snažíme ochránit svět před nimi a je před světem i sebou samými.
V Itálii se díky úpornému lékaři Basagliovi podařilo zrušit léčebny a zavést systém komunitní péče... který o klienty nejen pečuje, ale vrací je také do (maximálně) samostatného života...
MOC, kterou realizujeme na duševně nemocných, to, že je zavíráme, když už ne do okovů, tak za zdi léčebny, do izolace a pod tíhu medikace, je důkazem NAŠÍ BEZMOCI, neschopnosti se vyrovnat se všemi aspekty života, naším strachem z neznámého, strachem z temné stránky nás samých. Za zeď, pod záminkou bezpečnosti, zavřeme všechno, s čím se nechceme konfrontovat a tak ukazujeme i znásobujeme svoji slabost. 
Je naše společnost už tak daleko a tak dospělá, abychom mohli přijmout duševní nemoc jako naši součást - a symbolicky "zbořit zdi"? Není? Takže tohle je teď náš úkol... :)

Pojmy k naučení a zapamatování
1. Historie: psychiatrie a moc (okovy a ústavy),  3 psychiatrické revoluce (které to byly?)  x antipsychiatrické hnutí a Basaglio v Itálii
2. Systém péče u nás - ambulance, lůžková oddělení, komunitní psychiatrie
3. Dokument SRPP a co říká: destigmatizace, dostupnost atd
3. Reforma psychiatrické péče ČR - co přináší, jaká jsou rizika? Zrušíme bláznice? A jsme na to zralí?
 4. CDZ -  centra multidisciplinární péče o klienta - aneb: jak se i sociální pedagog může zapojit do péče o duševní zdraví

Dokumenty a videa - poslouchejte u uklízení :) :