Cvičení č. 1: Na přiložené slepé mapce vyznačte hlavní nářeční oblasti ČR. Která z historických zemí (Čechy, Morava, Slezsko) je je jazykově různorodější?

Cvičení č. 2: Přepište větu "Dej mouku ze mlýna na vozík," tak, jak by se realizovala v každé nářeční skupině. Pozorujte hláskové změny.

Cvičení č. 3: Přestylizujte následující věty tak, aby výpovědi byly stylově nepříznakové. Jinými slovy: odstraňte hovorovost, ale pokud možno neměňte význam. V některých případech je potřeba změna lexikální, někdy hláskoslovná, morfologická, syntaktická... Uvažujte, co se Vaší úpravou, změní, jaké (slohové) významy se ztrácejí.

Moc sem si všecko v životě bral.
Ze čtyřek se stávají byty 1. kategorie.
Ve městě je velký hlad po bytech, momentálně máme na stole moc nevyřízených žádostí.
Z toho koukají jenom komplikace.
Vyhlídl nám přistávací plochu, ale když jsme přiletěli, do poslední chvíle jsem uvažoval, jestli sednout nebo ne, třikrát jsem nalítával, bylo to hrozný riziko. Přístup do kotliny byl akorát z jižní strany.
Kluci, to byl šílený průšvih, ale jinak fantastický.
Všichni se hrnuli zpátky a leknutím ječeli.

Cvičení č. 4: K čemu mohou být nespisovné (neformální etc.) prostředky v českém jazyce dobré...? Níže zachycenou spontánní a téměř doslova přepsanou promluvu Jiřího Voskovce převeďte do spisovného jazyka; okomentujte stylistický posun, ke kterému touto úpravou dochází. Jinými slovy: co se z Voskovcova projevu upřednostněním striktně spisovného jazyka vytrácí?

“Ta válka byla najednou pryč a nastal takovej opar, bylo to nádherný, ten mír byl opravdu nádhernej, svoboda, samostatnost, zdálo se, že to bude báječná doba. hlavně tedy mladému člověku, a přitom jsme si z toho dělali srandu zároveň. // Proto já tvrdím, že jsme se narodili do Dada. To byla přirozená reakce, to byla zároveň sranda a zároveň nadšení. My jsme byli hrozně rádi...já říkám my, protože to je jako s Janem a s mejma spolužákama a všichni ti, ta legrace, jsme byli rádi, že je to jako svoboda a že je po blbým Rakousku a byrokracii, a že je po válce. Všecko se zlepšilo, začalo bejt co jíst. Byl mír. Oba to byla ošklivá válka, která se dotkla každýho, každý rodiny.” (in M. Schonberg: Osvobozené divadlo 1992, s. 27)