Rodina a její členové a rodina jako téma Lucie Grůzová Cíl tohoto semináře ⦿Zamyslet se, co je to rodina, jaké vztahy v ní působí, zvláště na začátku při narození dítěte. ⦿Jaké vlivy do výchovy vstupují, jací aktéři a jaké strategie volí. ⦿Jak mluvit o rodině ve školce. ⦿Diskutovat o tomto tématu PŘIJETÍ DÍTĚTE Výzkumy: ⦿škála postojů matky k dítěti (výzkum Dytrych, Matějček, Schuller, 1975) – od krajního odmítnutí, přes mírnější formy odmítání, k podmíněné akceptaci až po krajní přijetí – tzv. „vymodlené dítě“ ⦿„hospitalismus“ – děti vyrůstající mimo domov (6 – 15 měsíců je kritické období) ⦿studie 4 okruhů rodin – z nechtěného těhotenství, z rodin otců – alkoholiků, narozených dětí mimo manželství a dětí rozvedených rodičů. Děti rozvedených rodičů dopadly nejlépe, protože v nejútlejším dětství vyrůstaly v harmonickém prostředí a ani deprese při rozvodu na dítě neměla tak velký vliv (70. a 80. léta) NOVÉ VÝZKUMY: ⦿C. Vallotton - intervenční studie programu raného začátku (Early Head Start – EHS) v Kalifornii určené pro sociálně slabší rodiny. Výsledky studie: ⦿Matky se dokázaly naladit více na emoce svých dětí. ⦿Zvýšil se počet pokusů dítěte o komunikaci s matkou. ⦿Snížil se počet situací, kdy děti prokazovaly známky stresu. RANÝ VZTAH DÍTĚTE S MATKOU ⦿Předpoklady pro harmonický socioemocionální psychický vývoj ⦿Pro malé dítě je vztah s matkou klíčovým vztahem ⦿Intuitivní rodičovství ⦿Prvotní komunikace: Neurohumorální spojení Smyslová komunikace Emocionální komunikace Protó-sociální chování dítěte Reflexivní úsměv dítěte Mateřská senzitivní perioda RANÝ VZTAH DÍTĚTE S MATKOU Rozvoj synchronní nebo asynchronní komunikace matka – dítě Význam první poporodní hodiny Do rozvoje synchronizace zasahuje případné odloučení Pozitivní atmosféra pro vzájemnou komunikaci Choreografie společných aktivit Sání novorozence má tři komponenty: motorický chuťový zažívací RANÝ VZTAH DÍTĚTE S MATKOU Možné důsledky kvality prvotního kontaktu dítěte s matkou pro jeho další psychický vývoj Vnitřní modely (J.Bowlby došel k závěru, že na konci 1.roku má dítě základní znalosti o blízkém prostředí a další roky mu umožní tyto poznatky organizovat do „vnitřních modelů“, včetně obrazu sebe sama a matky. Během prvních let se vytvoří určitý typ vazby dítěte s matkou: ⦿Vazba jistá ⦿Vazba úzkostná – nejistá, vzdorující ⦿Vazba vyhýbavá – úzkostná, nejistá Komplementarita vztahu mezi JISTOU vazbou a samostatností dítěte (M.S. Ainsworthová aj.Bowlby -1950 Londýn) Co v průběhu celého života získáváme? Kojenec: Důvěra x Nedůvěra NADĚJE Batole: Autonomie x Stud VŮLE Předškolák: Iniciativa x Pocit viny ÚČEL Starší dospělý: Vyrovnanost x Zoufalství Školák (6-12): Snaživost x Méněcennost Puberťák (12-19): Identita x Zmatení rolí Mladý dospělý (19-25): Intimita x Izolace Dospělý: Rozvoj x Stagnace KOMPETENCE MOUDROST PÉČE LÁSKA AUTENTIČNOST Jak rosteme? "Hra je nejvyšší formou výzkumu." Albert Einstein učit se cítit zvládat mít vztah s Batole, Předškolák Školák Adolescent 0 6 12 18 naděje, vůle účel kompetence autentičnost Batole, Předškolák Školák Adolescent 0 6 12 18 naděje, vůle účel kompetence autentičnost Co člověka ovlivňuje? ⦿Otázka, zda vůbec či do jaké míry mají rodiče vliv na vývoj osobnosti dítěte, jeho inteligenci a sociální začlenění, je jedním z ústředních témat diskuzí psychologů a pedagogů. ⦿Pravda bude zřejmě někde uprostřed. ⦿Výzkum komplikuje fakt, že nelze oddělit vlivy dědičnosti a prostředí. Výsledky výzkumů ⦿Vliv dědičnosti na IQ, ale také vliv prostředí (příslušnost k socioekonomické třídě) na IQ (Nisbett et al., 2012) ⦿Příslušnost k vyšší socioekonomické třídě souvisí s větší mírou rodičovské stimulace, kvalitnější interakce (Cheadle, 2008) ⦿Vzdělání rodičů souvisí s rodičovskými styly. ⦿Výzkumy neprokázaly kauzalitu mezi rodičovskou výchovou a formováním osobnosti (vliv vrstevníků, atd.) (Pinker, 2002) Rodičovské styly výchovy ⦿Jsou psychologické konstrukty určitých navzájem se lišících souborů strategií, které rodiče při výchově používají (Thorová, 2015) ⦿Strategie: ◼Dodržování disciplíny ◼Emoční vřelost ve vztahu k dítěti ◼Nabídka sociální interakce ◼Komunikační styl ◼Míra kontroly ◼Protektivita ◼Vedení k samostatnosti Vliv prostředí, společenské mínění, místo bydliště, socioekonomický status ⦿V 60.letech klinická a vývojová psycholožka Diana Baumrindová (1927) vytvořila na základě pozorování sta předškolních dětí a interview s jejich rodiči asi nejznámější kategorizaci rodičovských stylů výchovy, dále je specifikoval německý psycholog K. Lewin: 1) Autokratický výchovný styl 2) Demokratický výchovný styl 3) Integračně-liberální styl ⦿V 80. letech přidala psycholožka Eleanor E. Maccobyová čtvrtou kategorii: 4) Nedbalý styl rodičovství JINÉ DĚLENÍ 1) Tradiční - uspokojování potřeb dítěte 2) Moderní - důraz na právo jedince realizovat vlastní očekávání 3) Hledající - vrací se k přírodě, k přirozenému, akcentují psychický vývoj dítěte 4) Sociálně integrační styl Šulová, 2005 Autoritářské, přísné rodičovství ⦿při tomto stylu vychovatel hlavně rozkazuje a zakazuje. Mnoho sám mluví, nepustí druhé ke slovu. ⦿Klade podmínky pro dosažení něčeho žádoucího, příjemného, např. pochvaly. Hojně vyhrožuje, varuje, trestá. ⦿Málo respektuje přání a potřeby dětí. Má zásadně jiná, širší a vyšší práva než děti. Dává dětem málo příležitosti k samostatnému jednání, způsobu řešení úloh apod. ⦿Při tomto stylu výchovy se ale zejména děti nevychovávají k samostatnému, iniciativnímu a tvořivému řešení problémů, rozhodování a jednání. Je to styl výchovy, který odpovídá přípravě pro podřízenou roli v nedemokratické společnosti, a ne k přípravě občana demokratického státu. Shovívavé, svobodomyslé, liberální rodičovství tato výchova je pro děti méně frustrující než autokratický styl, ale má i nepříznivé účinky. •Vychovatel klade nízké požadavky, nevyžadují disciplínu a zralé chování. •Rodiče jsou pečující, vřelí, se svými dětmi komunikují •nekontrolují plnění požadavků. •Děti vychovávané tímto stylem mají pozitivní citové ladění, nedokážou ovládat impulzy, příliš spoléhají na ostatní •Nízká je výsledná úroveň vědomostí a dovedností dětí, zejména se nerozvíjí jejich svědomitost a vytrvalost. Nezúčastněné, nedbalé rodičovství ⦿Projevuje se omezenou citovou vřelostí, nedostatečnou kontrolou a sníženou vzájemnou komunikací ⦿Rodiče naplňují základní potřeby dítěte, ale významným způsobem se v životě dítěte neangažují ⦿Rodiče projevují málo zájmu o život, pocity a názory dítěte ⦿Výsledkem této výchovy jsou sklony k náladovosti, nedostatek soustředění ⦿Děti obtížně ovládají své emoce a chování, jsou impulsivní, sociálně odtažité a mají nízké sebevědomí Asertivní, demokratické rodičovství ⦿Rodiče vyžadují, aby se děti chovaly zrale, na úrovni jejich věku a schopnostem ⦿v tomto stylu přiznává vychovatel dětem lidská práva a důstojnost, respektuje v nich osobnost, bere je vážně, zejména je neponižuje. Podporuje jejich samostatnost a iniciativu. ⦿Působí spíše příkladem než množstvím příkazů a zákazů. Proto hojně užívá návrhů, otázek, podnětů pro děti, aby samy přemýšlely a účastnily se rozhodování. Kontroluje plnění úkolů. ⦿Nemluví stále sám a nechává mluvit děti. Pokud je nutno potrestat, volí formu, která dítě neponižuje. ⦿Děti takto vychovávané bývají nezávislé, schopné sebeprosazení, kamarádské, nakloněné spolupráci, snaží se podat, co nejlepší výkon Lewinovy styly výchovy se nezabývají individuálními rozdíly ve výchově nebo emočním vztahem rodičů k dětem. Proto se Čáp a kolektiv začal této problematice věnovat a vytvořil model devíti polí způsobu výchovy v rodině, který pracuje se dvěma dimenzemi: dimenzí emočního vztahu a dimenzí řízení ⦿ Vysvětlivky způsoby výchovy podle čísel: •č. 1. autokratický styl výchovy, silné řízení se záporným emočním vztahem a množstvím požadavků bez výraznějšího akceptování potřeb a přání dítěte, •č. 2 liberální styl výchovy bez požadavků a hranic s jen malým nebo nevýznamným zájmem o dítě, •č. 3 záporný emoční vztah a rozporné řízení, tj. na dítě je kladeno mnoho požadavků se současným poskytováním volnosti (což znamená, že není pravidelně kontrolováno jejich naplnění); •č. 4 přísná výchova, přitom laskavá, působí příznivě na výchovu dítěte i na jeho vztahy s vychovateli vztahy, •č. 5 optimální formu výchovy[se vzájemným porozuměním a přiměřeným řízením, výchova bez extrémů v řízení a kontrole dítěte, podpořená jednoznačným přijímáním dítěte a jeho podporou, •č. 6 laskavá výchova s řadou příznivých vazeb otce a matky k dítěti, bez jasněji vymezených požadavků a hranic, •č. 7 rozporné řízení s množstvím požadavků, které jsou jen málo kontrolovány, přičemž je zde vyvážení kladným emočním vztahem, •č. 8 kamarádská výchova, dobrovolné dodržování norem, neboť dítě, na které se příznivě projevuje extrémně kladný emoční vztah, požadavkům rozumí a přijímá je za své, tedy je plní bez nutnosti jejich kontroly, •č. 9 emočně rozporná výchova, případně výchova ambivalentní (tedy takovou, kdy reakce vychovatele nejsou konzistentní a pro dítě předpovídatelné; kdy se střídá kladné a záporné emoční jednání vychovávající osoby), se všemi důsledky takto méně příznivého rozporu. ⦿ MODEL 9 POLÍ (ČÁP) Srovnáme-li Čápův a Lewinův model: •způsob výchovy č. 1. označuje autokratický styl výchovy, pro který je charakteristický silné řízení se záporným emočním vztahem a množstvím požadavků bez výraznějšího akceptování potřeb a přání dítěte, •způsob výchovy č. 2 představuje liberální styl výchovy bez požadavků a hranic s jen malým nebo nevýznamným zájmem o dítě, •způsob výchovy č. 3 je forma výchovy, v rámci které se pojí záporný emoční vztah a rozporné řízení, tj. na dítě je kladeno mnoho požadavků se současným poskytováním volnosti (což znamená, že není pravidelně kontrolováno jejich naplnění); takováto situace tvoří méně příznivé podmínky pro vývoj dítěte i jeho vztahů s výchovnými osobami^[14], •způsob výchovy č. 4 charakterizuje výchovu přísnou, přitom však laskavou, která dle výzkumných zjištění působí příznivě na výchovu dítěte i na jeho vztahy s vychovateli vztahy^[14], •způsob výchovy č. 5 představuje optimální formu výchovy^[14] se vzájemným porozuměním a přiměřeným řízením, tedy výchovu bez extrémů v řízení a kontrole dítěte, podpořenou jednoznačným přijímáním dítěte a jeho podporu, •způsob výchovy č. 6 označuje laskavou výchovu s řadou příznivých vazeb otce a matky k dítěti, avšak bez jasněji vymezených požadavků a hranic, •způsob výchovy č. 7 poukazuje na rozporné řízení s množstvím požadavků, které jsou však následně jen málo kontrolovány, přičemž je však tento rozpor relativně vyvážen kladným emočním vztahem, •způsob výchovy č. 8 je takzvanou výchovou kamarádskou, ve které převládá dodržování norem spíše dobrovolné, neboť dítě, na které se příznivě projevuje extrémně kladný emoční vztah, požadavkům rozumí a přijímá je za své, tedy je plní bez nutnosti jejich kontroly, •způsob výchovy č. 9 pak vymezuje emočně rozpornou výchovu, případně výchovu ambivalentní (tedy takovou, kdy reakce vychovatele nejsou konzistentní a pro dítě předpovídatelné; kdy se střídá kladné a záporné emoční jednání vychovávající osoby), se všemi důsledky takto méně příznivého rozporu. JAKÝM ZPŮSOBEM BYSTE CHTĚLI VYCHOVÁVAT VY? ⦿Zkuste formulovat cíle, jaké by vaše dítě mělo být (mít vlastnosti) ve šesti letech? Jakou cestou byste tam došli? ⦿S. Biddulph říká: „Se všemi batolaty je to těžké, ale není dobré chtít je „zlomit“ jen proto, že projevují sílu. Není správné ani jim ve všem vyhovět, protože tak je učíme, že když se budou hodně vztekat, dosáhnou toho, co chtějí. Proto je podstatné, abychom byli neústupní a uchovali si dobrou náladu.“ ČLENOVÉ RODINY JAKO VYCHOVATELÉ ⦿Matka + otec = systém propojených nádob, změna v jedné nádobě způsobí změnu ve druhé ⦿Význam a nezastupitelnost obou rolí ⦿Komplementární model chování svou pohlavních pólů ⦿(důležitost spontánního, přirozeného kontaktu s oběma rodiči) VÝZKUMY LE CAMUS, 2000 ⦿Matka – snaha získat ničím nerušenou pozornost dítěte, udržovat blízkost, kontakt oční, tělesný, péče o komfort dítěte. ⦿Otec – převažuje experimentování, explorace s dítětem; zjišťuje, co dítě umí, podněcuje jeho aktivitu, převažují živé interakce, někdy riskantní a pro dítě náročné. ⦿Příklad v bazénu. ⦿V čekárně. OTCOVSKÉ PŮSOBENÍ = určováno vzájemným dynamickým ovlivňováním následujících činitelů: ⦿Nadšení pro roli ⦿Postavy vlastního otce jako modelu pro roli ⦿Představy o otcovství získané z médií ⦿Osobnost (temperament, charakter..) ⦿Kulturní, náboženská …. orientace SPECIFIKA OTCOVSKÉHO PŮSOBENÍ ⦿Otec je mostem , který vede do společnosti (viz Lamb, 1976, Le Camus, Zaouche-Gaudron, 1998) Otcové: Dynamičtější chování se syny než s dcerami Při hrách děti více pošťuchují, narušují jejich rovnováhu Význam pro otce: dítě zvyšuje jeho sebeúctu, sebepotvrzení. V interakcích si vytváří reprezentaci svého otcovství. TYPY OTCOVSKÝCH STYLŮ: ⦿Citliví a milující otcové – dvojníci (empatie, porozumění) ⦿Otcové rovnostářského typu – kamarádi (rádi se dělí se svými problémy = zatěžují, nedávají dobrý model otcovství) ⦿Otcové – machři (prodloužení vlastního já, osobní mužnost a identita je spjata s výkony syna, uspokojují své egocentrické potřeby) ⦿Otec – psychopat (opak dvojníka, nevšímavost, necitlivost) ⦿Egocentrický otec (dříve ve vztahu k ekonomice, dnes jako překážka k dosažení úspěchu, moci) SOUROZENECKÉ PŮSOBENÍ = tzv. sourozenecká konstelace – pořadí sourozenců A.perfekcionista, spolehlivý, svědomitý, dělá si seznamy, systematický, kritický, vážný, studijní typ B.Vyjednavač, má nejméně fotografií v rodinném albu, vyhýbá se konfliktům, nezávislý, silné vazby ke skupině vrstevníků, mnoho přátel, individualista C.Intrikán, okouzlující, svádí vinu na druhé, předvádí se, společenský, dobrý obchodník, vychytralý, upoutává pozornost VRSTEVNÍCI ⦿Hrají důležitou roli v určitých obdobích významnější, v jiných méně významnou ⦿Nabízejí situaci explorace ⦿Učí reakce na individuální signály a vzorce chování PRARODIČE ⦿Alternativní rodičovská dyáda ⦿Pro děti významná alternativa v chápání dospělé autority ⦿Vnášejí: tvořivost, uvolněnost, cit nezatížený bezprostřední zodpovědností za vývoj dítěte ⦿Význam pro prarodiče: ⦿Sounáležitost, životní kontinuum, smysluplnost života Jak mluvit s dětmi o rodině? Diskutujme:) Jak byste téma rodiny otevřeli s dětmi vy? https://www.youtube.com/watch?v=AyVL9bH0guk https://www.youtube.com/watch?v=bGZHD4SKmQU Do příště: [USEMAP] Děkuji za pozornost! A těším se příště! LITERATURA: ČÁP, J. Rozvíjení osobnosti a způsob výchovy. Praha: ISV, 1996. BEAN, R. Jak rozvíjet tvořivost dítěte. Praha: Portál, 1995. DINKMEYER, D – McKAY, G. D. STEP: Efektivní výchova krok za krokem. Praha: Portál, 1996. DOBSON, J. Výchova dětí. Brno: Nová naděje, 1995, s. 237. HELUS, Z. Vyznat se v dětech. Praha: SPN, 1984. HERZKA, H. S. Rozumíme svému dítěti? Praha: 1996. KOMENSKÝ, J. A. Informatorium školy mateřské. Praha: SPN, 1958 LEMAN, K. Sourozenecké konstelace. Praha: Portál, 1997. MATĚJČEK, Z. Co děti nejvíc potřebují. Praha: Portál, 1994. MATĚJČEK, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha : Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-325-3 MATĚJČEK, Z. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha: SPN, 1992. MATĚJČEK, Z. Rodiče a děti. Praha: Avicenum, 1986. MATĚJČEK, Z. Škola rodičů. Praha : MAXDORF, 2000. ISBN 80-85912-29-5 MATĚJČEK, Z. – DYTRYCH, Z. Děti, rodina a stres. Praha: 1994. MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství, 1993. MOŽNÝ, I. Rodina a společnost. Praha : Sociologické nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-86429-87-8 ROGGE, J-U. děti potřebují hranice. Praha: Portál, 1996. STŘELEC, S. a kol. Kapitoly z rodinné výchovy. Praha: Fortuna, 1992. SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. Praha: Portál, 2001. ŠULOVÁ, L. Raný psychický vývoj dítěte. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0877-4 ŠULOVÁ, L. Všechny příspěvky z Raabe. Thorová, K. (2015) Vývojová psychologie. Praha: Portál YABLONSKY, L. Otcové a synové. Praha: Portál, 1995.