Nářečí českého národního jazyka
2
Nářečí českého národního jazyka
Nářeční rozrůznění: 14.–16. století
Výrazným diferenčním jevem – různé střídnice
za staré ý a ú.
Hlavní nářeční skupiny:
• nářečí východomoravská (múka, starý)
• nářečí slezská (muka, stary)
• česká nářečí v užším smyslu (mouka, starej)
• nářečí středomoravská (móka, staré)
3
Mapa nářečí českého národního jazyka
http://www.ujc.cas.cz/sd/publikace/knizni/dialektologicke-odd-
publikace/Mapa-ceskych-nareci.html
4
Soustavný zájem o nářečí
• Práce dialektologů od 40. let 20. století
• Pravidla pro vědecký přepis dialektických zápisů
(1943; rozšířená verze 1951)
např.:
štěstí = šťesťí
pěkný = pjekní
když = gdiš
do Prahy = do Prahi
Nářečí na Moravě a ve Slezsku
Tři nářeční skupiny:
• středomoravská (hanácká)
• východomoravská (moravskoslovenská)
• slezská (lašská)
K nářečím v historickém moravském areálu patří i většina území
českomoravských nářečí – typově se řadí k českým nář. v užším
smyslu.
5
SPOLEČNÉ ZNAKY NÁŘEČÍ
NA MORAVĚ A VE SLEZSKU
neprovedená přehláska ’a > (ě >) e v konc.
(kromě sz.): typ naša čepica
-a
neprovedená přehláska ’u > i, ’ú > í
hl. v konc.: typ našu čepicu, oňi pijú (-o, -ó)
-u
neprovedená přehláska ’u > i uprostřed
slova
1. os. sg. chcu / chco
3. os. pl. chcú / chcó
G sg. mask. tvrdého typu: stola
N pl. subst. ruce: ruky (nář. realizace -i/-y)
splynutí deklinace mask. typu ječmen a den
s měkkým dekl. typem: ječmeň, deň
měkkost v N a A sg. f. typu kost: radosť
rozlišování životnosti v pl. u adj. a rod.
zájmen: ťi dobří (kluci)
rozlišování životnosti v pl. u adj. a rod.
zájmen: ťi dobří (kluci)
zachování pom. slovesa v 1. os. sg. i pl. min.
času: viďel sem ju
uchování skupiny šč: (j)ešče
tzv. moravská krátkost: blato, žaba, dat, pit;
infinitivy typu chťet, mňet
-a
regresivní asimilace znělosti ve skupině
sh: zh (na zhledanou, zhoďit)
SPOLEČNÉ ZNAKY NÁŘEČÍ
NA MORAVĚ A VE SLEZSKU
1. os. sg. sponového a existenciálního
slovesa být: su z Moravi, so stará
koncové -l v tvaru sg. m. příč. min.: jedl
depalatalizace v předp. něu
zájm. a zájm. adverbií: negdo, neco, nejak
Nářečí v Čechách
• nářeční skupina česká v užším smyslu
Území celých Čech (bez pohraničních oblastí s obyvatelstvem nářečně
různorodým) a přilehlý jz. cíp Moravy.
Čtyři podskupiny:
• severovýchodočeská
• středočeská
• jihozápadočeská
• českomoravská
31
SPOLEČNÉ ZNAKY NÁŘEČÍ
V ČECHÁCH (různý územní rozsah)
existence diftongů ej (< ý) a ou (< ú)
existence diftongů ej (< ý) a ou (< ú)
úžení é > í: mlíko, dlouhí poleno
protetické v-: vobjed, von voral
provedená přehláska ’a > (ě >) e v konc.:
typ naše čepice
-e
provedená přehláska ’u > i, ’ú > í
-i
progresivní asimilace znělosti ve
skupině sh: sch (schoďit)
změna šč > šť: šťesťí
splynutí y s i: kočki
změna skupiny -nsk- > -nck-: panckí
koncovka -ma v instr. pl. všech dekl. typů
-MA
-ma
-MA
nerozlišování životnosti v nom. pl. adj.
a zájm.: ti bohatí liďi, ti starí hrnce
příč. min. sg. m. bez konc. -l: řek, přitáh
vynechávání pom. slovesa v 1. os. sg. i pl.
min. času: já šla
tvar jí v A sg. zájm. ona: já sem si jí bral
nenáležité živ. tvary v pl. zájm. on, ona,
ono: voňi ti houslički