Adjektiva


vyjadřují statický příznak jevů pojatých jako substance (podstatná jména), příznakem jsou myšleny
vlastnosti substancí nebo některé druhy vztahů (relací) k nějaké substanci.



slovní druh: ohebný, plnovýznamový, ve větě je větným členem, hlavně shodným přívlastkem



ml. kategorie: shodové (kongruenční) se substantivem, tj. rod (životnost), číslo, pád


Třídění adjektiv (z hlediska významu)


1. adjektiva kvalitativní vyjadřují jen vlastnosti substantiv, jsou obvykle neutvořená, hodnocení
vyjadřují:

a) objektivně – modrý, živý, …

b) subjektivně – dobrý, krásný, …


2. adjektiva relační (vztahová) vyjadřují kromě vlastnosti substantiv také vztah k nějakému
substantivu nebo ději:

- dřevěný, prací …

- zvl. skupinou relačních adjektiv jsou přivlastňovací adjektiva = posesiva: otcův, matčin, Hanin,
…

- přivlastňovat lze i genitivem substantiva, ale pouze tam, kde nelze použít přivlastňovací
adjektivum: knihy Karla Čapka

Typ deklinace:


a) jmenná: dnes jen malá část tvarů, deklinační formant 0, -a, -o, např. mlád, dlužna, syto,…

b) adjektivní (složená): adjektiva řadící se ke vz. mladý a jarní (pro všechny rody)

c) smíšená: část tvarů jmenných a část složených, adjektiva přivlastňovací, vz. otcův a matčin


nesklonná adjektiva (přejatá z cizích jazyků nebo užívaná v hovorovém projevu): lila, prima,…



Stupňování: (především kvalifikační adjektiva)

1. stupeň – pozitiv

2. stupeň – komparativ (sufixy -í, -ší, -e(ě)jší) křehčí, hlubší, dokonalejší

3. stupeň – superlativ (prefix nej- + tvar 2. stupně) nejmilejší


Nepravidelné stupňování: dobrý, lepší, nejlepší atd.