Deklinace feminin

výběr obtížnějších jevů (zejm. variantní a dubletní tvary)


a) substantivní deklinace


1. vzor tvrdý: žena

Ø podvzor ruka:

ruka, noha – v sg. vzor žena,

v pl. duálové tvary, jde-li o názvy částí těla (ruce, rukou,

rukama)


Ø kolísání mezi vzory žena a růže:

podvzor skica – D, Lsg. -e/-i (Máňa, Dáša, káča, gejša, …)


podvzor sója – N, A, V, Isg. vz. žena, v ostatních pádech tvary podle vz. růže (Trója, Levoča,…)


substantiva studna, berla mají základní tvary podle

vz. žena, ale jsou možné i paralelní tvary podle vz. růže (studny/studně)







2. vzor měkký: růže

Ø podvzor: ulice

Gpl. nulová koncovka:

domácí slova na -ice (lavice, popelnice …)

jednotlivá neutvořená domácí jména (košile, chvíle, míle, …)


Gpl. -í/-Ø

většina jmen přejatých na -ice (ambice)

jména na -yně (kuchyně, ministryně)


Ø práce – vz. růže, D, L pl. spisovně pracím, pracích





3. vzory s koncovkou nulovou: píseň a kost

   (velká homonymie koncovek)


Ø pravidelná deklinace vz. kost: jména se sufixem -ost + kost, věc, řeč a v pl. děti



Ø kolísání mezi vzory kost a píseň:

 singulár: Gsg.-i/-e (stati/statě)


 plurál: všechny pády kromě Gpl.

               N, A, V, pl. (stati/statě)

      Dpl. -em/-ím (pamětem/pamětím)

                                            Lpl. -ech/-ích (pamětech/pamětích)

                                            Ipl. -mi/-emi (loďmi/loděmi)



Ø domácí zeměpisná jména: zakončená na -v, -m (vz. kost): v Gpl. -i/-ě (Břeclavi/Břeclavě)





Pomnožná substantiva


Ø podle vz. žena  některá zeměpisná jména na -y: Tatry, Čechy, Březiny atd.,

ale např. Beskydy podle vz. hrad (Beskydům, Beskydách…)


Ø podle vzoru růže zeměpisná jména na -ice

         ale v Gpl. nulová koncovka (Hranic),

         v Dpl. -ím/-ům (Hranicím/Hranicům)


Ø Vánoce, Velikonoce – nepravidelné tvary podle vzorů žen./muž.

Dpl. Velikonocům, Lpl. Velikonocích, Ipl. Velikonocemi/Velikonoci




b) adjektivní deklinace

     (bytná, původčí, Veselá,…)