Typologie narativních situací: ukázky



Autorská vyprávěcí situace: vnější perspektiva, vševědoucnost


         Nový bojovník byl v brnění, a pokud bylo možno posoudit, byl spíše střední než vyšší
postavy, spíše štíhlý nežli silné konstrukce. Jeho ocelový pancíř byl bohatě vykládán zlatem. Jel
kolbištěm na ohnivém černém koni a pozdravil prince Jana a dámy elegantním skloněním dřevce.
Obratnost, s níž ovládal hřebce, a mladistvý půvab jeho způsobů získával mu přízeň davu, kterou
někdo z prostých lidí vyjádřil zvoláním:

         „Uhoď do štítu Ralfa Viponta – johanity, ten sedí nejhůř v sedle, srazíš ho brkem!“


                                                             (W. Scott: Ivanhoe. Překlad J. Kraus.)



Vyprávěcí situace 1. osoby: prožívající a vyprávějící Já


         Roztřásla mě zimnice. Tatínek lezl na strom. Měl jsem dojem, že zatímco já hledím k cestě,
od potoka na nás vylezou nějací zloději. Když jsem se prudce obrátil k potoku, zdálo se mi, že od
cesty musí na nás přijít člověk. Až po čtvrthodině sebral jsem všecku svou soudnost a pochopil, že
z potoka sem nikdo nemůže, protože by se v hlubokém korytě celý zlámal…

         Pod tatínkovou botou křupala kůra. Každé škubnutí připadalo mi jako hlasitá rána. Ale
pomalu jsem se natolik osmělil, že ze spodních větví, v nichž jsem se schovával, jsem opatrně začal
utrhávat jablka a strkat je do svého baťohu.


                                                                              (L. Vaculík: Sekyra.)


Personální vyprávěcí situace: postava reflektora


         Nikým nevšímán kráčel hájem pan Bloom kolem truchlých andělů, křížů, zlomených sloupů,
rodinných hrobek, zkamenělých nadějí na modlitbách s očima upřenýma vzhůru, srdcí i dlaní milého
Irska. Moudřejší by bylo obdařit za ty peníze živé. Modlete se za spásu duše. Opravdu se někdo
pomodlí? Složí ho tam a konec. Jako uhlí do sklepa. Sedmadvacátého budu u jeho hrobu. Deset šilinků
zahradníkovi. On ho pleje. Taky už stařec. Od stříhání nůžkami celý shrbený. Na prahu smrti. Odešel
odtud. Odebral se ze světa. Jako by to záleželo na nich. Všichni bez rozdílu dostali kopanec.
Natáhli bačkory. Kdyby tam stálo, čím kdo byl, to by bylo zajímavější.

         Crcrcr! To cvrnkají oblázky. Počkat. Stát. Zadíval se upřeně do kamenné krypty. Nějaké
zvíře. Počkat. Tamhle. Po kraji krypty se sunula bachratá šedá krysa a shrnovala oblázky.


                                                          (J. Joyce: Odysseus. Překlad A. Skoumal.)