Týden 10 - Komunikace I.
Poslední dvě přednášky se nesly v hodně praktickém duchu, osnovu proto spojím a napíšu ji zde.
Základ stál na principech Nenásilné komunikace Marshalla B. Rosenberga.
Nenásilná komunikace (NVC), klade velký důraz na vztah mezi potřebami a emocemi. Podle této teorie jsou emoce přirozeným projevem potřeb, které máme. Když jsou naše potřeby naplněny, cítíme se dobře, pokud nejsou, cítíme emoce negativní.
V rámci tohoto přístupu je důležité naučit se rozpoznat své vlastní potřeby a emoce, stejně jako potřeby a emoce druhých . Pokud se naučíme své E+P jasně vyjádřit a přitom dokážeme být empatičtí k potřebám a emocím druhých, můžeme dosáhnout lepšího porozumění a spolupráce.
V procesu nenásilné komunikace se tak snažíme identifikovat své vlastní potřeby a emoce, a sdělit je druhé osobě bez použití jazyka, který by druhého obviňoval anebo na něj útočil. NVC totiž chápe emoce jako něco, za co jsme zodpovědní mi sami. Druhý tak sice může k naším emocím přispět, ale není jejich strůjcem, tím je vždy vztah našich potřeb.
Příkladem může být situace, kdy dva lidé mají rozdílné názory na to, jak by měl být určitý úkol splněn. Jedna osoba si přeje splnit úkol co nejdříve, zatímco druhá chce, aby byl splněn co nejprecizněji. První osoba se může cítit pod tlakem a napjatě, zatímco druhá se může cítit otráveně. Důvodem jejich pocitů není nutně chování druhého, ale momentální nenaplněnost jejich potřeb - potřeba efektivity v případě první osoby a potřeba co nejlepšího výkonu v případě druhé. Pokud oba lidé dokáží identifikovat své potřeby a emoce, mohou najít společné řešení, které naproti sobě nebude klást rychlost X preciznost ale bude se zabývat tím, jak udělat práci efektivně a přesto co nejlépe. Místo konfliktu tak může vzniknout spolupráce a vzájemné porozumění.
Proto, aby se toto vše dalo vyjádřit, zpracoval Rosenberg 4 kroky NVC:
Pozorování: Prvním krokem je pozorování. Musíme být schopni popsat situaci tak, jak ji vidíme bez přidávání vlastního hodnocení nebo interpretace.
Popis pocitů: Ve druhém kroku vyjádříme své pocity vztahující se k této situaci. Tento krok je důležitý, protože nám umožňuje pochopit, co nás na situaci nejvíce ovlivňuje.
Popis potřeb: Třetím krokem je vyjádření potřeb, které jsou s našimi pocity spojeny. Musíme být schopni pojmenovat naše skutečné potřeby, nikoli jen co chceme dělat.
Prosba o konkrétní akci: Posledním krokem je vyjádření prosby o konkrétní akci, která nám pomůže uspokojit naše potřeby. Tato prosba by měla být specifická a reálná, aby ji druhá strana mohla snadno splnit
V rámci Nenásilné komunikace se rozlišuje mezi potřebami a strategiemi. Potřeby jsou základní lidské potřeby, které nám umožňují žít plnohodnotný život. Strategie jsou konkrétními způsoby, jak tyto potřeby naplnit.
Potřeby jsou univerzální a společné všem lidem bez ohledu na kulturu, náboženství, vzdělání, pohlaví nebo věk. Příklad může být potřeba bezpečí, respektu, uznání, lásky, svobody, seberealizace atd.
Strategie jsou však již konkrétními způsoby, jak tyto potřeby uspokojit. Každý člověk může mít různé strategie, jak uspokojit své potřeby. Například potřeba bezpečí může být naplněna různými strategiemi, jako je pocit bezpečí ze stabilního příjmu, život v bezpečném prostředí nebo pocit bezpečí ze silných mezilidských vztahů.
Rozdíl mezi potřebami a strategiemi je klíčový v rámci nenásilné komunikace, protože lidé je často zaměňují. Je rozdíl, pokud spolu hledáme způsob, jak naplnit mou potřebu klidu (což nám otevírá možnost ke spoustě různých strategií) či pokud se snažíme najít způsob, jak můžeme provést to, abych byl doma denně 3 hodiny sám (konkrétní strategie).
