Praktická psychologie a komunikace

Pojmy

Stejně jako jinde v psychologii, i v tématu motivace se vyskytuje lehké, babylonské, zmatení jazyků. Děje se to jednak kvůli překladu do a z jednotlivých jazyků a také kvůli odlišné terminologii jednotlivých teorií. 

Obecně se pak ale často operuje s těmito pojmy:

Motivace (souhrn motivů, jindy nadřazený pojem stejně jako emoce)

Vnitřní - (vedena zájmy jedince - seberealizace, poznávání...)

Vnější - (na základě vnějších podnětů - trest, odměna...)

Motiv - (pohnutka, to, co nás motivuje)

Incentiv - (pobídky vnější motivace = odměny a tresty)

Potřeba - (vzniká na podkladě nedostatku něčeho, nemá 100% zřetelné svého uspokojení, to se totiž může udát různými způsoby)

Homeostáza - (stabilita vnitřního prostředí, stav bez tlaku a napětí)


Motivované chování se dá rozlišit podle složitosti na:


Chování způsobené reflexem

Nepodmíněné vrozené chování, které se projeví ve stejné situaci u všech lidí pokaždé stejně (je to neúmyslné jednání na podnět) - např. stažení oční zornice, dávivý reflex, ucuknutí před teplem...


Reflexní oblouk


Chování způsobené pudy a instinkty

Pud – vrozená psychofyzická dispozice, která Vytváří aktivní tendenci (snahu) směřující k určitému cíli, aniž by jej jedinec předvídal či s ním měl předchozí zkušenost

Instinkt – stereotypní zkoordinované nutkavé a přitom účelné chování, které není výsledkem učení ani zkušenosti. Instinkty jsou vrozené, ale ne tak tuhé a neměnné jako reflexy.

Pudy i instinkty mají dobu zrání (tzn. začínají se projevovat až v nějakém věku). Nejtypičtějšími příklady jsou chování sexuální a péče o děti.


Chování způsobené motivy

Chování způsobené na základě motivů je typicky mnohem složitější než chování instinktivní či reflexivní, řečeno lidsky, může se projevovat mnohem větším množstvím chování. Každý člověk, ač motivovaný stejným motivem, může své potřeby naplňovat jiným způsobem. Rozlišujeme 4 velké skupiny motivů, od kterých jsou odvozovány motivační teorie.


Předchozí
Následující