\ 1.2
PZákladní idaktické principy I kognitivně-* komunikačního /paradigmatu výuky češtiny
v
Na základě klíčových zákonitostí působících v konceptu-álním systému výuky mateřského jazyka (schéma 1 a 2) vymezujeme čtyři základní didaktické principy kognitivně--komunikačního paradigmatu výuky češtiny:
1.2.1 Princip komplexnosti
Vyjdeme-li např. z postulátů formulovaných PLK (viz výše), předmět český jazyk je třeba chápatjako předmět praktický. Není to předmět primárně znalostní, jeho vyústění je bytostně kompetenční, s adekvátním opřením o znalosti. Znalost v jazyce (a o jazyce) musí mít pro žáka-rodilého mluvčího, každodenního běžného uživatele jazyka, užitný charakter; nepřetváří-li se do dovednosti, je v podstatě planá.
Kompetenci chápeme jako komplexní pojem, který znamená schopnost či způsobilost člověka vykonávat jistou činnost na jisté úrovni na základě souboru vědomostí, dovedností, postojů a hodnot, které se týkají dané obsahové oblasti (Průcha, 2009, s. 292). Komunikační kompetenci pak chápeme jako dovednost uživatele jazyka vybírat takové jazykové prostředky, jež nejlépe vyhovují komunikační situaci a naplnění komunikačního záměru. Jen takového člověka lze označit jako skutečně komunikačně kompetentního. Je-li uživatel jazyka vskutku komunikačně kompetentní, jeho soubor mentálních předpokladů lze definovat jako komplex různých kompetencí:
a) kompetence jazykové (dovednost rozumět a produkovat nekonečné množství výpovědí, s nimiž se uživatel jazyka doposud nesetkal),
b) kompetence sociolingvistické (dovednost přepínání kódu dle komunikační situace, komunikačního partnera a komunikačního záměru),
c) kompetence sociokulturní (dovednost využívat v konstrukci i interpretaci výpovědí kulturního kontextu),
d) kompetence jazykovedné (dovednost jazyk reflektovat, uvažovat o něm, znalost metajazyka),
e) kompetence diskursivní (dovednost tvořit texty s využitím různých jazykových prostředků adekvátní pro různé komunikační situace; dle Szymaňské, 2016, s. 181).
Princip komplexnosti vymezujeme na třech základních úrovních tematicko-poznatkové integrace: (a) úroveň mezipředmětová, (b) vnitropředmětová a (c) vnitrosložková. Tematická integrace se realizuje horizontálně (povrchově) a znamená, že různorodé učivo má jednotící komunikační téma. Poznatková integrace se realizuje vertikálně (hloubkově) ajde o takové propojení učebních celků,jejichž kombinace žákovi pomůže lépe pochopit podstatu a fungování