WETTINOVÉ A SASKO Historie Drážďan sahá hluboko do středověku, 2006 si připomínaly 800 let. Název nasvědčuje tomu, že zde bylo slovanské osídlení. Slovo dreždane znamenalo něco jako „obyvatelé lesních bažin“. Drážďany v raném novověku. Saští kurfiřti se rozhodli r. 1485 natrvalo usadit v zámku na Taschenbergu a učinili z Drážďan svoji rezidenci. Usídlili se zde dva bratři z rodu Wettinů, Arnošt a Albrecht. Od té doby se stal zámek sídlem vévodů a od r. 1542 i všech saských kurfiřtů. Drážďany získaly ráz knížecího rezidenčního města. Mnoho řemeslníků a obchodníků se staly závislými na dvorských zakázkách, vytvářela se vrstva úředníků ve službách panujícího domu. Drážďanské měšťanstvo bylo ve své většině hospodářsky zainteresováno na knížecí správě země, z čehož vyplývala jeho loajalita. Reformace i selská válka neměly v Drážďanech větší odezvu a odehrály se mimo město. Vévoda Jiří Bradatý (1500-1539) byl odpůrce Luthera. Martin Luther sice sám kázal v KAPLI DRÁŽĎANSKÉHO ZÁMKU, ALE JEHO MYŠLENKY MĚLY ZAKÁZANÝ VSTUP do města, dokud vévodu Jiřího nevystřídal jeho bratr Jindřich Zbožný (1539-41) – ten prosadil v Drážďanech reformaci a obyvatelé se přiklonili k protestantismu. Roku 1546 byla přivtělena k městu osada Altendresden na protějším břehu a pojata do jednotného fortifikačního systému. Drážďany byly jedním z prvních německých měst, které se otevřely kvetoucí renesanční umělecké kultuře. Za vévody Mořice se původní hrad začal měnit v nádherné palácové sídlo. Na přestavbě se podíleli domácí stavitelé, ale též architekti z Norimberka, ale i mistři z Florencie či Padovy. Začala se rozvíjet renesanční plastika (dnes už jen málo) a kurfiřt August (1553-86) shromažďoval v zámku obrazy Lucase Cranacha a další soudobé malíře a s různými raritami dal základ slavným drážďanským sbírkám. Sasko se za kurfiřta Mořice (1541-53)změnilo na první protestantský stát ve Svaté říši. Poč. 17. století měly Drážďany asi 15 tis. obyvatel. Třicetiletá válka se na rozdíl od mnoha německých měst dotkla Drážďan jen nepřímo (odolná pevnost, drancovali v Sasku) Do Saska směřovali po roce 1627 čeští exulanti. Situaci nezměnil ani vpád saského vojevůdce Arnima 1631, takže čeští luteráni zůstali v Sasku a udržovali styk s rodnou zemí až hluboko do 18. století. Po vestfálském míru sice Sasko rozvrácené a vyčerpané, ovšem v Drážďanech se brzy rozvíjela stavební činnost Kurfiřt Jan Jiří II. (1656-1680) si vydržoval nádherný dvůr, povolával cizí umělce a za něj se začíná měnit nejen drážďanský zámek, ale celé město v barokní metropoli. Období největšího rozkvětu začíná roku 1694, kdy se stal kurfiřtem Fridrich August I. Historie ho zná jako Augusta Silného, který se rozhodl uskutečnit ideální představu barokního vládce. Jeho představy však překračovaly možnosti jednoho lidského života, mnoho skvělých a odvážných nápadů nedokončeno. I přes to se stal jednou z předních osobností Evropy 1. třetiny 18. století. Po smrti Jana III. Sobieského roku 1696 se ucházel o polskou korunu. Dala se dosáhnout pouze volbou. Podplácel a rozeštvával polskou šlechtu, bez ohledu na smýšlení svých poddaných přestoupil ke katolicismu. Jako král pak získal jméno August II. Korunu musel také nákladně hájit, třeba i v souboji se švédským králem Karlem XII., další finance stála tažení do Uher, Litvy, Francie. 1706-07 vpadli do země Švédové – hluboká krize. Na dálku Augustovi pomohlo vítězství Petra I. u Poltavy 1709 nad Karlem XII., ale vláda Wettinů v Polsku zůstala vratká. V neklidných dobách se August II. snažil prezentovat jako člověk uměnímilovný. Drážďany přetvořil na barokní rezidenci. Dvorním architektem a vrchní zemských stavitelem se stal Matthäus Daniel Pöppelmann – stavitel zámků, paláců i zahrad. V Drážďanech dnes obdivujeme jeho Zwinger, Japonský palác, zámek Pilnitz, nově vybudoval vyhořelou čtvrť Altedresden. August Silný budoval, ale všechno stálo velké výdaje. Uhájení polské koruny v době severní války stálo Sasko 88 mil. Tolarů a 82 tis. lidských životů – nesmírná oběť, na hranici únosnosti. Ještě jako princ poznal August Silný na své kavalírské cestě Paříž a Versailles, Madrid i Barcelonu, zdržoval se delší čas také v císařské Vídni. Chtěl se vyrovnat francouzskému králi a Dráždany se měly stát přední městem Evropy a metropolí říše sjednocené pod vládou Wettinů. Kolem roku 1716 povolal do Drážďan i portrétistu Jana Kupeckého – který krále oficiálně portrétoval. Za Augusta II. Dochází k ucelení sbírek. On sám se stal vlastním průvodcem Drážďanské galerie. Nechal vybrat 550 obrazů a z nich ve druhém patře zámku nechal udělat galerii. Měl zájem i o vzdálené oblasti – Čínu a východní Asii, dochází k pronikání tehdy módní chinoiserie a do značné míry to ovlivňovalo saské baroko. Augustův sběratelský zájem se obracel hlavně k východoasijskému porcelánu, který se na sklonku 17. století začal vozit přes Holandsko do Evropy a stal se okamžitě módou. Umístěn měl být do: Zwinger = geniální dílo architekta Mathäa Daniela Pöppelmana a sochaře Balthasara Permosera, byl inspirován versaillskou Oranžerií, taktéž zámek Pilnitz. 1708-09 v augustovských Drážďanech došlo ke konečnému rozluštění tajemství výroby porcelánu – královská laboratoř v tzv. Venušině baště na Brühlově terase. - Konec východoasijského monopolu, počátek domácí produkce – ta přísně střežena a roku 1710 přenesena z Drážďan do Míšně. Drážďany střediskem umění Syn a nástupce Augusta II. Silného se dal také zvolit jako polský král, vládl jako August III. (1733-1763). Pravý opak robustní a temperamentní osobnosti svého otce. Měl spíše uzavřenou povahu, miloval umění a měl sběratelskou vášeň. Zatímco Augustu Silnému bylo náboženství především politickým prostředkem, August III. ho bral velmi vážně, byl horlivým katolíkem, čímž se však stával cizincem v protestantském Sasku. K vládě měl ale odtažitý vztah, jednání ho nudila a otěže se snažil předávat lidem, kterým důvěřoval. Nejdůležitější – hrabě Heinrich von Brühl (1700-1763) – z Augustova pověření vedl všechny státní záležitosti jako 1. ministr. S podporou tohoto muže August III. Pokračoval ve sběratelské vášni, ale i výstavbě. Z jeho iniciativy byl postaven katolický dvorní kostel, k jehož stavbě povolal italského architekta Gaetana CHIAVERIHO – poslední opožděné dílo klasického římského baroka – v něm hrobka Wettinů. Vydržoval si také italské malíře a hudebníky. V Drážďanech Augusta III. Vyrostl také nejmohutnější architektonický projev německé reformace – FRAUENKIRCHE. Plány vypracoval městský stavitel George Bähr (1666-1738). Kostel je mohutnou centrálou s kopulí, lucerna dosahuje 95 m, byl proveden z pískovcových kvádrů. (13.2.1945 téměř úplně zničen) Pöppelmannn, Bähr, Chiaveri, dva přesáhli regionální význam, třetí skvělý import Slavná augustovská epocha došla drastického konce v 7leté válce Prostřednictvím všemocného hraběte Brühla se Sasko domluvilo tajně s vídeňským dvorem proti Prusku. To se ale zradou dozvěděl pruský král Fridrich II. a roku 1756 vtrhl do Saska. Útok byl natolik neočekávaný a tvrdý, že se Saská armáda vůbec nepostavila k boji a kapitulovala.. August III. i s prvním ministrem prchli do Varšavy, která ještě s celým Polskem zůstávala pod Saskou vládou, V průběhu 7 leté války Drážďany velmi trpěli ať už pod okupací císařských vojsk nebo pod náporem Fridricha II., ten útokem 1760 město velmi poničil, včetně dvou kostelů sv. Kříže a sv. Anny. Ustaly také nákupy uměleckých děl – ještě roku 1754 se podařilo získat Raffaelovu Sixtinskou Madonu, symbol Zwingeru. Sasko se dostalo do dluhů, mír podepsaný roku 1763 ukončil sny o polské koruně. První ministr Brühl byl obviněn, že ruinoval stát a na jeho úkor se obohacoval. August III. i hrabě Brühl skončili neslavně – zemřeli ve stejném roce, ovšem i tak je považujeme za strůjce nejvýznamnějších kulturních počinů. Zatímco August Silný považoval Drážďany pouze za výchozí bod,, August III. s ním byl úzce spjat a opouštěl ho jen při největší nutnosti. August Silný je pohřben na Wawelu mezi polskými králi, August III. se vrátil umřít do Drážďan a je uložen v hrobce katolického dvorního kostela. Sen politika a muže činu a sen náruživého estéta – výsledkem jsou Dráždany, jak je známe z Canaletových vedut. Po sedmileté válce – politický i ku.turní úpadek Saska, okázalosta poživačnost vystřídala nucená strohost a střízlivost. Kurfiřt Fridrich August III. (1763-1827) však nerezignoval na královský titul a snažil se najít příležitost, jak ho dostat zpátky. Stal se proto ochotným nástrojem politiky Napoleona, který vtáhl se svými armádami na německé území.