Studijní materiál do předmětu Latina pro historiky, zpracovala Mgr. Pavlína Mazáčová, Ph.D.
DRUHÁ DEKLINACE SUBSTANTIV (předn. č. 3)
- řadí se do ní substantiva maskulina a neutra
- koncovka nominativu singuláru -us, -er (maskulina), -um (neutra),
- koncovka genitivu singuláru pro všechny rody -i
- substantiva s koncovkou -us jsou většinou maskulina, ale existují výjimky - feminina:
názvy bytostí ženských, stromů, zemí, ostrovů, měst:
laurus, i, f. – vavřín (laureát)
populus,i, f. – topol X populus, i,m – lid, národ
Aegyptus, i, f. – Egypt
Corinthus,i, f. – Korint
Rhodus, i, f. – Rhodos
Určení
2. deklinace
servus, servī, m. puer, puerī, m. / ager, agri, m. verbum, verbī, n.
singulár
nominativ serv-us (otrok) puer (chlapec) verb-um (slovo)
genitiv serv-ī puer-ī verb-ī
dativ serv-ō puer-ō verb-ō
akuzativ serv-um puer-um verb-um
vokativ serv-e puer verb-um
ablativ serv-ō puer-ō verb-ō
plurál
nominativ serv-ī puer-ī verb-a
genitiv serv-ōrum puer-ōrum verb-ōrum
dativ serv-īs puer-īs verb-īs
akuzativ serv-ōs puer-ōs verb-a
vokativ serv-ī puer-ī verb-a
ablativ serv-īs puer-īs verb-īs
Studijní materiál do předmětu Latina pro historiky, zpracovala Mgr. Pavlína Mazáčová, Ph.D.
Poznámky ke druhé deklinaci:
• Pro feminina a maskulina platí, že vokativ je stejný jako nominativ, jedinou výjimkou
jsou substantiva 2. deklinace zakončená v nominativu singuláru na -us (vzor servus) –
serve!
• Pro neutra platí, že nominativ, akuzativ a vokativ jsou vždy stejné v sg., v pl.
• Pro všechna substantiva platí, že dativ a ablativ jsou v plurálu vždy stejné.
• Podle vzorů servus, puer, ager, verbum se skloňují i mužské a střední tvary adjektiv
(přídavných jmen) a přivlastňovacích zájmen zakončených v nominativu ženského
rodu na -a:
Př.: servus bonus – dobrý otrok, verbum bonum – dobré slovo, vicinus meus – můj soused
Odchylky od koncovek vzorů
• Vlastní jména zakončená v nominativu singuláru na -ius a substantiva filius a genius
mají ve vokativu singuláru koncovku -ī (namísto pravidelné koncovky -ie), např.
Vergilī!, Horātī!, filī!.
• Často užívané slovo DEUS se skloňuje obvykle jinak – jednak vok. sg. oslovujeme
bože – deus! (bez změny, tj. nikoli dee), jednak se objevují tvary nom. pl. : deí, dií i dí,
dativ a ablativ pl. deís, diís i dís.
• Další často užívané slovo VULGUS - lid je NEUTRUM, používá se jen v singuláru a
má jen 4 pády: nom., ak. a vokativ je vulgus a ablativn vulgó. Jiné tvary toto slovo
nemá.
• Vokativ spojení slov filius meus je mí fílí!/ mí Fílí! - můj synu (tj. nikoli mé filié).
Vazby místních jmen
Vlastní jména měst a malých ostrovů se nepojí s předložkami; směr či polohu vyjadřují
prostými pády.
směr „kam“
Pojí se s akuzativem
Příklad: Carthāginem, Dēlum, Athēnās venērunt. (Přišli do Karthága, na Délos, do
Athén.)
směr „odkud“
Pojí se s ablativem
Příklad: Carthāgine, Dēlō, Athēnīs revertit. (Vrátil se z Karthága, z Délu, z Athén.)
poloha „kde“
U jmen v singuláru 1. a 2. deklinace se uplatňuje genitiv, u ostatních názvů zase
ablativ.
Příklad s genitivem: Dēlī et Rōmae habitant.. (Bydlí na Délu a v Římě.)
Příklad s ablativem: Carthāgine et Athēnīs habitant. (Bydlí v Karthágu a Aténách.)