IHVp/k02 Harmonie
Mgr. Ondřej Musil, Ph.D.
Náplň a výstupy předmětu
• opakování a rozvoj znalostí z předmětu IHVp01
• základní teorie a principy harmonie
• vytváření klavírního doprovodu lidové písně
• orientaci v tonálním harmonickém systému
Doporučená literatura
• KOFROŇ, Jaroslav. Učebnice harmonie. Praha: Editio Bärenreiter Praha,
2002. ISBN 80-86385-14-0.
• TICHÝ, Vladimír. Harmonicky myslet a slyšet. Praha: HAMU, 1996. ISBN
80-85883-10-4.
• HRADECKÝ, Emil. Úvod do studia tonální harmonie. Praha: Supraphon,
1972.
Požadavky k ukončení předmětu
• aktivní účast na semináři
• závěrečný písemný test (odpovědník v IS)
• optimismus a víra ve zdárné ukončení !!!
• harmonizace vybrané melodie pomocí kytarových značek
Vstupní úkol (do příští hodiny)
• zopakovat základy hudební teorie z minulého semestru
(poznámky z hodin nebo KOFROŇ, J. Učebnice harmonie. První tři kapitoly)
• v případě potřeby se doptat na začátku
další hodiny
Začínáme!
Základní terminologie
• Homofonie: hudební sloh (princip), kde je melodie doprovázená
akordy, resp. kdy je melodie hlavní složkou a doprovodu vedlejší
• Polyfonie: hudební sloh spojující více (relativně) samostatných
melodií v jeden celek
• Nauka o homofonii se nazývá HARMONIE
• Nauka o polyfonii se nazývá KONTRAPUNKT
• Harmonie: nauka o akordech a jejich spojování
(KOFROŇ, kapitola 4)
• Tónina: vztah všech tónů melodie k ústřednímu tónu stupnice /
vztah všech akordů k základnímu akordu (na prvním stupni)
• Pozn. stupně ve stupnici, resp. akordy na těchto stupních značíme římskými číslicemi nebo
funkčními značkami – T, S, D (viz dále)
(Kvint)akordy v tónině dur a moll
(KOFROŇ, kapitola 5)
(Kvint)akordy v tónině dur a moll
(KOFROŇ, kapitola 5)
Hlavní a vedlejší kvintakordy
• (Kvint)akordy na ostatních stupních (II., III., VI., VII.) se nazývají VEDLEJŠÍ
• Tři vybrané akordy tóniny (viz předešlý snímek) se nazývají HLAVNÍ
• leží vždy na I., IV. a V. stupni stupnice
(KOFROŇ, kapitola 6)
• nazývají se tónika (T), subdominanta (S) a dominanta (D)
• např. v tónině C dur jsou to akordy na tónech „c“, „f“ a „g“
Příbuznost (kvint)akordů
(KOFROŇ, kapitola 10)
• Kvintakordy příbuzné:
• Určujeme podle společných tónů
• Kvintová příbuznost: základní tóny jsou od sebe vzdáleny
o kvintu nebo kvartu (obrat téhož intervalu) a oba akordy
mají jeden společný tón
• Terc(i)ová příbuznost: základní tóny jsou od sebe
vzdáleny o tercii nebo sextu (obrat téhož intervalu) a oba
akordy mají dva společné tóny
• Kvintakordy nepříbuzné: základní tóny jsou od sebe
vzdáleny o sekundu/septimu a akordy nemají žádný
společný tón
Spojování příbuzných (kvint)akordů
(KOFROŇ, kapitola 11)
• Nejplynulejší způsob = tzv. přísné spojení
• Společný tón (nebo společné tóny) zadržíme, ostatní tóny vedeme nejkratší cestou
k ostatním tónům akordu následujícího (u trojhlasu vzniknou akordy v obratech!)
• Doporučený postup:
• 1. Dle základních tónů zjistíme, o kterou příbuznost jde; 2. Určíme společné tóny;
3. Společné tóny zadržíme; 4. Zbývající tóny vedeme nejkratší cestou ke zbylým
tónům dalšího akordu
Spojování nepříbuzných (kvint)akordů
(KOFROŇ, kapitola 12)
• Nepříbuzné akordy vždy spojujeme protipohybem basu a ostatních tónů
(pravidlo protipohybu)
• U trojhlasu (např. klavírní doprovod v levé ruce) postupujeme nejkratší
cestou k tónům následujícího akordu
Harmonické napětí
• Vytváření a uvolňování harmonického napětí je hlavním principem
klasické harmonie (v moderní hudbě často porušován)
• Akordem klidu je TÓNIKA (= harmonické centrum)
(KOFROŇ, kapitola 6)
• Hudební skladba vyžaduje „pohyb“, tzn. existují akordy „klidu“ a akordy
„pohybu“
• Akordem pohybu jsou ostatní stupně, především DOMINANTA
• Pocit pohybu a vytváření napětí jsou způsobeny tzv. citlivými tóny
• Citlivý tón je takový, který jeví snahu postupovat k určitému tónu
půltónovým krokem (nahoru nebo dolů)
• Nejtypičtější a nejčastější je postup (rozvod!) dominantní tercie k tónické primě
(např. tón „h“ v akordu G dur, který stoupá k základnímu tónu C dur)
Kadence
• Přirozený sled základních (kvint)akordů (T – S – D – T)
(KOFROŇ, kapitola 13)
• Základ běžné harmonické struktury (jednodušší písně jsou postaveny
jen na kadenci)
• Nejsnazší cesta k určení tóniny (dva akordy nemusejí stačit)
Harmonizace melodie hlavními
(kvint)akordy
• Cvičení: podložte každý tón stupnice C dur jedním ze základních (hlavních)
akordů (T, S, D)
(KOFROŇ, kapitola 16, 17)
T má tóny c-e-g S má tóny f-a-c D má tóny g-h-d
T/S D T S T/D S D T/S
Harmonizace melodie hlavními
(kvint)akordy
• Obecná pravidla:
• Není nutné (ani žádoucí) podkládat každý tón novým akordem
(řada lidových, národních i umělých písní prodlévá déle na jednom akordu)
• To, že daný tón melodie není obsažen v akordu, který jej doprovází, nemusí
být chyba!
• Volba akordů bývá závislá na struktuře skladby (forma, hudební fráze, periody)
• Nejprve je dobré zvolit akord na začátku melodie (nejčastěji tónika) a v závěru
písně/fráze (nejčastěji spoj dominanta – tónika) – viz dále
• U většiny jednodušších písní si vystačíme s akordy kadence (T, S, D)
(KOFROŇ, kapitola 16, 17)
Vedlejší kvintakordy
• Použití pro ozvláštnění doprovodu (nad rámec základní kadence)
• Např. II. stupeň před dominantou (v dur)
• Tzv. střídavá dominanta („dominanta dominanty“ – kvintový poměr)
• Akord VI. stupně místo tónického kvintakordu; pokud nastupuje za D, jde
o tzv. klamný závěr
• Akord II. stupně místo subdominanty (viz výše)
(KOFROŇ, kapitola 18)
• V durové tónině je na II. stupni mollový akord! (např. v D dur je to akord e moll)
• Vedlejší kvintakordy jako „zástupci“ kvintakordů hlavních:
• Používá se místo subdominanty (S)
• Akord VII. stupně místo dominanty
Dominantní septakord (D7)
• Vzniká přidáním dalšího tónu (tercie) k dominantnímu kvintakordu; má
větší harmonické napětí než dominantní kvintakord
(KOFROŇ, kapitola 27)
• Rozvod D7: citlivý tón (tercie) stoupá k tónické primě, septima klesá k tónické
tercii, základní tón postupuje kvintovým/kvartovým skokem k tónické primě,
kvinta postupuje volně
• D7 je disonancí, stejně jako ostatní septakordy, a proto je nutné jej rozvést
do konsonance (nejčastěji do tóniky)
• Durový kvintakord + malá tercie (např. c-e-g-b)!
• Dle stavby intervalů se nazývá též „tvrdě malý“
(tvrdý/durový kvintakord + malá tercie)
• V obratech (např. v klavírním doprovodu) dbáme
především rozvodu tercie a septimy
Mimotonální dominanty
• Akordy s funkcí dominanty „vypůjčené“ z jiné tóniny (např. akord A7 v C dur)
(KOFROŇ, kapitola 40)
• Mimotonální dominanty slouží k ozvláštnění doprovodu; vytvářejí další
harmonického napětí
• Kterýkoli akord lze v dané tónině považovat za dočasnou tóniku a postavit
k němu mimotonální dominantu
Závěry
• Závěr = uspokojivé a hudebně logické ukončení hudební myšlenky
• Hudba je, podobě jako řeč, členěna na věty (fráze)
(KOFROŇ, kapitola 25)
• Technicky jde o spojení dvou posledních akordů melodie / písně
• Věta = několikataktová hudební myšlenka (tradičně 3, 4, někdy 6 až 8 t.)
• Spojení více vět = perioda („hudební souvětí“); dělí se na tzv. předvětí a závětí
Závěry
• Nejčastější druhy závěrů:
• Autentický („celý“): D(7) – T
(KOFROŇ, kapitola 25)
• Závěry, které nekončí tónikou (T) se obecně označují jako „poloviční“
• Plagální („celý“): S – T
• Celé závěry se používají zpravidla na konci věty/periody, poloviční
uprostřed
Závěry
• Závěry se dále dělí na:
• Dokonalé
(KOFROŇ, kapitola 25)
• Zeslabené
• Harmonicky = oba akordy jsou v podobě kvintakordů a poslední akord je
v oktávové poloze, tzn. nejvyšším tónem je tón základní
• Melodicky = melodie, resp. nejvyšší hlas postupuje k základnímu tónu
závěrečného akordu stupňovitě
• Rytmicky = poslední akord je na těžké době (většinou na první) taktu
• Harmonicky, melodicky či rytmicky zeslabené závěry jsou takové, které
nesplňují výše zmíněné podmínky
• Dokonalé se používají zpravidla na konci věty/periody, zeslabené uprostřed
Akordové značky
• Zjednodušené vyjádření akordické struktury písně
(KOFROŇ, kapitola 40)
• Především u písní či skladeb, kde není přesně daný prokomponovaný
doprovod, někdy též jako harmonické vodítko v písňových textech
• Základem je velké písmeno, ke kterému se podle typu a podoby akordu
přidávají zkratky nebo číslice v horním a spodním indexu.
• Pravidla bohužel nejsou 100% standardizovaná (zpěvníky x učebnice x
zápis jazzových skladeb!)
Akordové značky
• Pro čtení základních akordových značek platí, že:
(KOFROŇ, kapitola 40)
1. samostatné velké písmeno značí durový kvintakord v základním tvaru: C = C dur,
F = F dur apod;
2. velké písmeno se zkratkou "m" nebo "mi" (zkratka pro minore / minor = malý) pak
mollový kvintakord v základním tvaru: Ami = a moll, Dmi = d moll
3. Pokud ke značce pro durový nebo mollový akord přidáme sedmičku (správně v
horním indexu, ale běžně i na stejné úrovni), dostaneme septakord s malou septimou,
konkrétně tvrdě malý (dominantní) nebo měkce malý podle toho, zda je základem dur
nebo moll: G7 (G7) = tvrdě malý septakord od "g", Hmi7 (Hmi7) = měkce malý
septakord od "h"
Akordové značky
(KOFROŇ, kapitola 40)
4. Přidáme-li k sedmičce zkratku "maj", dostaneme septakord s velkou septimou, tedy
tvrdě/měkce velký septakord: G7maj (G7maj), Hmi7maj (Hmi7maj) apod.
5. Chceme-li zapsat do akordových značek obrat, vepíšeme k akordové značce
lomítko a název tónu, který má být v basu (malým, někdy také velkým
písmenem): D/a = kvartsextakord D dur (D dur s tónem "a" v basu), Em/g =
sextakord e moll. Nepleťme si obrat s variantou akordu. Obraty píšeme s
lomítkem těsně u sebe, varianty akordů v doprovodu jsou v kulatých závorkách
nebo odděleny lomítkem s mezerami (D/a vs. G / Hmi/d)
6. !!! Starší literatura pro odlišení durového a mollového akordu používala velkého
a malého písmena po vzoru psaní názvů stupnic a tónin (D = D dur, d = d moll)
Harmonizace melodie
• ÚKOL K ZÁPOČTU:
• Vyberte si jednu z melodií v Učebních materiálech předmětu (IS MU)
• Obrázek s melodií si vytiskněte
• K melodii vytvořte vhodný doprovod, tzn. na vhodná místa nad notami
vepište akordové značky (+ zkontrolujte přehráním na klavír!)
• Úroveň 1: k doprovodu písně volte jen akordy kadence (dle tóniny)
• Úroveň 2: na vhodných místech můžete zkusit vedle akordů kadence použít také
vedlejší kvintakordy (např. střídavou dominantu, tedy akord II. stupně, akord na VI.
stupni nebo mimotonální dominantu)
CVIČENÍ