Kadence
• Přirozený sled základních (kvint)akordů (T – S – D – T)
(KOFROŇ, kapitola 13)
• Základ běžné harmonické struktury (jednodušší písně jsou postaveny
jen na kadenci)
• Nejsnazší cesta k určení tóniny (dva akordy nemusejí stačit)
Harmonizace melodie hlavními
(kvint)akordy
• Cvičení: podložte každý tón stupnice C dur jedním ze základních (hlavních)
akordů (T, S, D)
(KOFROŇ, kapitola 16, 17)
T má tóny c-e-g S má tóny f-a-c D má tóny g-h-d
T/S D T S T/D S D T/S
Harmonizace melodie hlavními
(kvint)akordy
• Obecná pravidla:
• Není nutné (ani žádoucí) podkládat každý tón novým akordem
(řada lidových, národních i umělých písní prodlévá déle na jednom akordu)
• To, že daný tón melodie není obsažen v akordu, který jej doprovází, nemusí
být chyba!
• Volba akordů bývá závislá na struktuře skladby (forma, hudební fráze, periody)
• Nejprve je dobré zvolit akord na začátku melodie (nejčastěji tónika) a v závěru
písně/fráze (nejčastěji spoj dominanta – tónika) – viz dále
• U většiny jednodušších písní si vystačíme s akordy kadence (T, S, D)
(KOFROŇ, kapitola 16, 17)
Vedlejší kvintakordy
• Použití pro ozvláštnění doprovodu (nad rámec základní kadence)
• Např. II. stupeň před dominantou (v dur)
• Tzv. střídavá dominanta („dominanta dominanty“ – kvintový poměr)
• Akord VI. stupně místo tónického kvintakordu; pokud nastupuje za D, jde
o tzv. klamný závěr
• Akord II. stupně místo subdominanty (viz výše)
(KOFROŇ, kapitola 18)
• V durové tónině je na II. stupni mollový akord! (např. v D dur je to akord e moll)
• Vedlejší kvintakordy jako „zástupci“ kvintakordů hlavních:
• Používá se místo subdominanty (S)
• Akord VII. stupně místo dominanty
Dominantní septakord (D7)
• Vzniká přidáním dalšího tónu (tercie) k dominantnímu kvintakordu; má
větší harmonické napětí než dominantní kvintakord
(KOFROŇ, kapitola 27)
• Rozvod D7: citlivý tón (tercie) stoupá k tónické primě, septima klesá k tónické
tercii, základní tón postupuje kvintovým/kvartovým skokem k tónické primě,
kvinta postupuje volně
• D7 je disonancí, stejně jako ostatní septakordy, a proto je nutné jej rozvést
do konsonance (nejčastěji do tóniky)
• Durový kvintakord + malá tercie (např. c-e-g-b)!
• Dle stavby intervalů se nazývá též „tvrdě malý“
(tvrdý/durový kvintakord + malá tercie)
• V obratech (např. v klavírním doprovodu) dbáme
především rozvodu tercie a septimy