Mimotonální dominanty
• Akordy s funkcí dominanty „vypůjčené“ z jiné tóniny (např. akord A7 v C dur)
(KOFROŇ, kapitola 40)
• Mimotonální dominanty slouží k ozvláštnění doprovodu; vytvářejí další
harmonického napětí
• Kterýkoli akord lze v dané tónině považovat za dočasnou tóniku a postavit
k němu mimotonální dominantu
Závěry
• Závěr = uspokojivé a hudebně logické ukončení hudební myšlenky
• Hudba je, podobě jako řeč, členěna na věty (fráze)
(KOFROŇ, kapitola 25)
• Technicky jde o spojení dvou posledních akordů melodie / písně
• Věta = několikataktová hudební myšlenka (tradičně 3, 4, někdy 6 až 8 t.)
• Spojení více vět = perioda („hudební souvětí“); dělí se na tzv. předvětí a závětí
Závěry
• Nejčastější druhy závěrů:
• Autentický („celý“): D(7) – T
(KOFROŇ, kapitola 25)
• Závěry, které nekončí tónikou (T) se obecně označují jako „poloviční“
• Plagální („celý“): S – T
• Celé závěry se používají zpravidla na konci věty/periody, poloviční
uprostřed
Závěry
• Závěry se dále dělí na:
• Dokonalé
(KOFROŇ, kapitola 25)
• Zeslabené
• Harmonicky = oba akordy jsou v podobě kvintakordů a poslední akord je
v oktávové poloze, tzn. nejvyšším tónem je tón základní
• Melodicky = melodie, resp. nejvyšší hlas postupuje k základnímu tónu
závěrečného akordu stupňovitě
• Rytmicky = poslední akord je na těžké době (většinou na první) taktu
• Harmonicky, melodicky či rytmicky zeslabené závěry jsou takové, které
nesplňují výše zmíněné podmínky
• Dokonalé se používají zpravidla na konci věty/periody, zeslabené uprostřed