Dysortografie je specifická porucha aplikace gramatických pravidel. Žák je často schopen je řádně slovně zdůvodnit, ale chybuje v jejich použití v psaném projevu.

Na 1. stupni se dysortografie projevuje problémy v rozlišování dlouhých a krátkých slabik, tvrdých/měkkých slabik, rozlišováním sykavek či neudržováním hranice slov v písmu (žák v písemném spojuje slova za sebou stojící – u lesa = ulesa).

Zároveň se u těchto žáků mohou projevovat problémy v identifikaci písmem a jejich zaměňování – tím je dysortografie podobná dyslexii.

Zásadní problémy však přetrvávají v oblasti gramatiky a to jak českého, tak také cizího jazyka.;

Špatně osvojené základy gramatiky v českém či cizím jazyce na 1. stupni znesnadňují osvojování složitější látky na 2. stupni.

Zásady práce s žáky s dysortografií

• Respektování pracovního tempa žáka.
• Preference kvality před kvantitou.
• Střídání aktivit k upevňování gramatických jevů + využití PC her.
• Reflexe chyb s vysvětlením.
• Tolerování specifických dysortografických chyb.
• Využívání gramatických přehledů.
• Projevují se i v cizím jazyce
  

Zdroje k inspiraci

• ZELINKOVÁ, O. 2015. Poruchy učení. Praha: Portál.
• KREJČOVÁ, L. & HLADÍKOVÁ, Z. 2019. Zvládáme specifické poruchy učení. Brno: Edika.
• JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ, H. 2007. Dysortografie. Nakladatelství D&H.
• JUCOVIČOVÁ, D., ŽÁČKOVÁ, H. 2009. Reedukace specifických poruch učení u dětí. Praha: Portál.