Vedlejší věty příslovečné kauzální/příčinné (Kausalsätze)1
je označení skupiny vedlejších vět příslovečných, které vyjadřují různé kauzální
vztahy k ději věty řídící: příčinu, podmínku, přípustku, důsledek a účel.
Vlastní věty příčinné
uvádějí příčinu, důvod či motiv děje věty řídící. Ptáme se na ně
PROČ/WARUM?
Nejčastěji bývají uvedeny spojkami weil a da (protože).
Věty s weil stojí častěji až po větě řídící a uvádějí nový, dosud neznámý důvod
(skutečné odpovědi na otázku warum?)
Warum kommt er nicht? (Er kommt nicht), weil er krank ist. (Proč nepřijde?
(Nepřijde), protože je nemocný.)
Věty s da stojí častěji na začátku souvětí a uvádějí již známý důvod.
Da er ja krank ist, kann er nicht kommen. (Protože je nemocný (všichni to vědí),
nemůže přijít.)
Příčinu/důvod lze vyjádřit i druhou větou souvětí souřadného, ve které se užívají
spojky denn (neboť), příp. nämlich (totiž, vždyť).
Er kommt nicht, denn er ist krank (přímý pořádek slov) (Nepřijde, neboť je
nemocný.)
Er kommt nicht, er ist nämlich krank (nämlich stojí vždy až za slovesem).
(Nepřijde, je totiž nemocný.)
Vedlejší věty podmínkové
uvádějí podmínku děje věty řídící. Ptáme se na ně ZA JAKÝCH
PODMÍNEK/UNTER WELCHEN BEDINGUNGEN?
Nejčastějšími spojkami jsou: wenn, falls, sofern (když; jestliže; v případě,
když; pokud):
Wenn/Falls/Sofern ich Glück habe, bestehe ich die Prüfung. (Když/Pokud mám
štěstí, udělám zkoušku.)
1
Popisy kauzálních vět jsou zde poněkud zjednodušeny. Podrobněji se tyto věty probírají na vyšším stupni
pokročilosti.
Velmi často se vedlejší věty podmínkové používají beze spojky. Stojí před větou
řídící a začínají určitým slovesem:
Habe ich Glück, bestehe ich die Prüfung. (Když/Jestliže/Pokud mám štěstí,
udělám zkoušku. V češtině bezespojkové vedlejší věty nemáme.)
Podle charakteru podmínky rozlišujeme:
• reálnou podmínku (šance, že se děj uskuteční, tj. podmínka bude
splněna, je poměrně vysoká). Sloveso je v oznamovacím způsobu:
Wenn/Falls/Sofern ich Glück habe, bestehe ich die Prüfung.
(Když/Jestliže/Pokud mám štěstí, udělám zkoušku.)
Habe ich Glück, bestehe ich die Prüfung. (Když/Jestliže/Pokud mám štěstí,
udělám zkoušku.
o nereálnou podmínku (šance, že se děj uskuteční, tj. podmínka
bude splněna, je malá). Sloveso je v konjunktivu. Typ konjunktivu
určuje čas děje:
▪ podmínka přítomná - sloveso v konjunktivu préterita,
zejména u sloves haben, sein, werden a u způsobových
sloves: tvary hätte, wäre, würde, dürfte, könnte, möchte,
müsste, sollte, wollte; u ostatních sloves würde + infinitiv:
Wenn/Falls/Sofern ich Glück hätte, würde ich die Prüfung bestehen.
Hätte ich Glück, würde ich die Prüfung bestehen.
(Kdy-/Pokud bych měla štěstí, udělala bych zkoušku. - v češtině kondicionál
přítomný = Nemám (zatím) štěstí ani zkoušku, uvidíme…)
▪ podmínka minulá – sloveso v konjunktivu plusquamperfekta:
ich hätte/wäre + příčestí minulé (Partizip II)
Wenn/Falls/Sofern ich Glück gehabt hätte, hätte ich die Prüfung bestanden.
Hätte ich Glück gehabt, hätte ich die Prüfung bestanden.
(Kdy-/Pokud bych byla (bývala) měla štěstí, byla bych (bývala) udělala zkoušku.
- v češtině kondicionál minulý2
= Neměla jsem štěstí, zkoušku jsme neudělala)
Wenn ich es gewusst hätte, wäre ich nicht hingegangen.
2
Kondicionál minulý je v současné češtině vnímám jako hyperkorektní a bývá často nahrazován kondicionálem
přítomným i pro minulé děje: Kdy-/Pokud bych měla štěstí, udělala bych zkoušku. = Neměla jsem štěstí,
zkoušku jsme neudělala.
Hätte ich es gewusst, wäre ich nicht hingegangen.3
(Kdybych to byla věděla, byla bych tam nechodila.)
Vedlejší věty přípustkové (Konzessivsätze)
Věta vedlejší uvádí příznivý předpoklad pro uskutečnění děje věty řídící,
PŘESTO k tomuto ději nedojde:
Obwohl sie drei Wochen gelernt hat, hat sie die Prüfung nicht bestanden.
(Přestože se tři týdny učila, neudělala zkoušku.)
nebo
Věta vedlejší uvádí nepříznivý předpoklad pro děj věty řídící, PŘESTO
k tomuto ději dojde.
Obwohl es den ganzen Tag geregnet hat, haben wir einen Ausflug
gemacht. (Ačkoliv celý den pršelo, šli jsme na výlet.)
Přípustkové věty mohou mít rozličné formy4
. Nejčastější spojka je obwohl
(ačkoliv, přestože, třebaže, i když).
Přípustkový vztah lze vyjádřit i prostřednictvím souvětí souřadného (viz
kapitola o souvětí souřadném – Satzverbindung). Nejčastější spojka je
trotzdem (přesto):
Es hat den ganzen Tag geregnet, trotzdem haben wir einen Ausflug
gemacht. Es hat den ganzen Tag geregnet, wir haben trotzdem einen
Ausflug gemacht. (Pršelo celý den, přesto jsme šli na výlet.)
Vedlejší věty důsledkové (Konsekutivsätze)5
uvádějí důsledek děje věty řídící. Stojí za větou řídící.
Jsou uvedeny spojkou sodass (takže) nebo spojkou dass, pokud ve
větě řídící stojí so, příp. solch_ (tak/tak_…, že )6
:
3
Bezespojkové/Neuvedené věty podmínkové jsou i díky symetrické struktuře věty vedlejší a řídící velmi
produktivní.
4
S těmito formami se seznámíte na vyšším stupni pokročilosti.
5
Problematika konsekutivních konstrukcí je zde také poněkud zjednodušena.
6
Analogie s češtinou
Er hatte große Schmerzen, sodass er nicht einmal gehen konnte.
(Měl velké bolesti, takže ani nemohl chodit. = zdůraznění důsledku)
Seine Schmerzen waren so groß, dass es nicht einmal gehen konnte.
(Jeho bolesti byly tak velké, že ani nemohl chodit. = zdůrazněna síla
bolestí)
Er hatte solche Schmerzen, dass er nicht einmal gehen konnte.
(Měl takové bolesti, že ani nemohl chodit. = zdůrazněny bolesti)
Důsledkový vztah lze vyjádřit i prostřednictvím souvětí souřadného (viz
kapitola o souvětí souřadném – Satzverbindung).
Nejčastějšími spojkami jsou: deshalb ((a) proto), darum (proto),
deswegen (kvůli tomu), daher (proto), infolgedessen (v důsledku toho),
also (tedy, a tak. takže):
Er hatte große Schmerzen, deshalb/deswegen/darum… konnte er
nicht einmal gehen.
(Měl velké bolesti, proto/takže ani nemohl chodit. = zdůraznění
důsledku)
Vedlejší věty účelové (Finalsätze)
uvádějí, za jakým účelem probíhá děj věty řídící.
Jsou většinou uvedeny spojkou damit7
(aby):
Er geht zum Arzt, damit er wieder gesund wird. (Jde k lékaři, aby se
zase uzdravil.)
Ich helfe dir, damit du es schaffst. (Pomohu ti, abys to zvládla.)
Při shodě podmětu věty řídící s implicitním podmětem vyjádření účelu
je preferována infinitivní konstrukce s um…zu + INF:
Er geht zum Arzt, um wieder gesund zu werden. (Jde k lékaři, aby se
zase uzdravil.)
7
Méně zřetelně i spojkou dass.