Hod duchem na císařském hradě

Josef, nejstarší syn císaře Leopolda I., byl již jmenován králem českým a uherským. Pro svoji
přívětivost a otevřenost byl lidem velice oblíben. Jednou pozval svého přítele Fridricha Augusta,
saského kurfiřta, aby s ním žil ve Vídeňském Hofburgu. Toto vřelé přátelství mezi oběma knížaty
ovšem přišlo jezuitům, kteří se obávali o Josefovu katolickou víru, jako ohavnost, protože Fridrich
August byl protestant. Proto se rozhodli, použít všechny dostupné prostředky k rozdělení přátel –
využili k tomu velice známé pověsti.

Každou noc se na stěně Josefovy ložnice objevil obrovský ohnivý nápis s varováním: „Musíš se zříct
svého přátelství s Fridrichem Augustem a poslat ho zpátky do jeho vlasti. Když to neuděláš, poštveš
proti sobě, a celému království, sama nebesa.“ Tuto hrozbu ještě umocňoval duch, který chodil
Josefa strašit. Doprovázelo ho hrozné vytí a chřestění řetězů.

Po několik nocích tohoto teroru se vyděšený Josef rozhodl promluvit s kurfiřtem. Augustus
přesvědčil Josefa, aby sis s ním vyměnil ložnici a následující noc si počkal na toto strašidlo. To
se skutečně objevilo, stejně jako předchozí noci. O půlnoci se na zdi náhle objevil fosforeskující
nápis a se strašlivým chrastěním do místnosti vstoupil duch. Augustus ihned vyskočil z postele a
vrhnul se na něj. Popadl ho za krk a prohodil již otevřeným oknem do hradního příkopu.

Další den byl tento duch nalezen se zlámanými končetinami. Po odstranění plátna se ukázalo, že duch
byl ve skutečnosti převlečený hradní kněz.

O této události se přirozeně dozvědělo celé město. Josef byl tak ještě oblíbenější a když jeho otec
zemřel, byl ve 27 letech korunován německým císařem. Tato slavnostní událost se konala 22. září
1705. U příkopu byly vztyčeny slavobrány a z fontány teklo červené a bílé víno. Mezi lid byly
rozdány stříbrné mince a chleba, ovoce a pečené maso bylo nabídnuto všem.