ČERVENÝ PLÁŠŤ Z FREYUNGU
Jméno Freyung pochází ze skutečnosti, že vévoda Heinrich Jasomirgott dal Skotskému klášteru právo
azylu, které zůstalo v platnosti až do císaře Karla VI., otce Marie Terezie.
Na konci Freyungu, směrem k Tiefen Graben, stál malý domek se sklepní krčmou. Scházeli se zde
především cestující studenti a umělci, aby si popovídali u sklenky vína. Studenti seděli vedle veselých
komediantů, vedle nich malíři, kovotepci, architekti a kartograf Augustin Hirschvogel. Obvykle hýřili
až do brzkých ranních hodin.
Místnost byla opět plná různorodých hostů z celého světa. Pozdě v noci se k nim přidal podivně
vypadající muž. Nebyl to nikdo jiný než tehdy slavný doktor Faust, který si sám říkal doktor kouzel.
Byl známý pro své skvělé žerty a triky. Poté, co veselí pijáci poznali nového hosta, prosili ho, aby
předvedl jeden ze svých triků.
Jeho kouzelnické triky byly, tak nevysvětlitelné a matoucí, že si všichni přítomní byli jisti, tím že není
úplně v pořádku. Jenže právě tohle neopatrné pijáky potěšilo a popudilo. Požádali ho, aby něco
vyčaroval. Faust se posadil, poděkoval za přivítání a objednal si víno. Barman nalil pohár až po okraj,
ale trochu vzácného vína rozlil. Faust se tak rozzlobil, až mu naběhly žíly na čele, zrudl a křičel: "Jestli
na mě ještě vyliješ trochu toho lahodného vína, sežeru ti kůži i vlasy!"
Tento způsob chování ale barmana natolik naštval, že pohár doktora Fausta znovu přelil a víno se
znovu rozlilo po stole. Pak Faust doširoka rozevřel ústa a mladík byl pryč. Faust vzal vědro plné vody,
které bylo v hostinci, a vypil je jedním douškem. Řekl, že tak velké sousto si zaslouží pořádně
spláchnout!
Přihlížející byli zděšeni a hostinský zoufale lomil rukama. Prosil a prosil o život svého pomocníka.
Faust se zasmál a řekl: „Podívej se ven, už sedí na schodech!“ Skutečně, chudák chlapec tam seděl,
úplně zmatený, mokrý a třásl se zimou.
Když se chlapec vrátil do krčmy, řekl rozzlobeně doktoru Faustovi: „Už s vámi nechci mít nic
společného, jste ve spolku s ďáblem, jinak byste nemohl dělat takové triky!“ „Čert sem, čert tam,“
řekl jeden z hostů, „chtěl bych vědět, jak doopravdy vypadá! Prý je velmi ošklivý." Pak se z řad
umělců zvedl malíř a nabídl jim, že jim namaluje čerta na zeď. Faust řekl: „Tak to zkus!“ Malíř si vzal
kousek uhlí a mocnými tahy nakreslil postavu oděnou do šlechtického oděvu, zahalenou do pláště,
který vypadal, jako dračí křídla. Na hlavu nakreslil křivý klobouk s kohoutím perem. Zpod klobouku
vykukovala rozšklebená grimasa. V okamžiku se všichni hosté přestali smát a veškerá radost se
vytratila.
Jakmile byl děsivý obraz hotový, Faust vstal a řekl: „Teď vidíš čerta na zdi, chci ho pro tebe přivést k
životu!“ V krčmě se najednou úplně setmělo a kresba se dala do pohybu. Kabát zčervenal, knoflíky
zčernaly. Klobouk hrál všemi barvami. Oči v bledé tváři zářily a příšerná postava skákala mezi hosty s
hlasitým řevem. Hosté za hlasitého povyku vyběhli ze sklepa. „Nemalujte čerta na zeď!" volal za nimi
doktor Faust.
Druhý den ráno doktor Faust zmizel z města. Na památku této hrozné události dostal hostinec název
„Pod červeným pláštěm“.