Metody výuky elementárního čtení Literatura a odkazy: FABIÁNKOVÁ, B., HAVEL, J., NOVOTNÁ, M. Výuka čtení a psaní na 1. stupni základní školy. Brno 1999 FASNEROVÁ, M. Prvopočáteční čtení a psaní. Praha: Grada 2018 TOMÁŠKOVÁ, I. Rozvíjíme předčtenářskou gramotnost v mateřské škole. Praha: Portál 2015 http://www.uceni-v-pohode.cz/category/rozvoj-ditete/ - Videa k rozvíjení dítěte https://wiki.rvp.cz/Sborovna/5Pripravy_na_vyuku/1.Predskolni_vzdelavani/P%C5%99%C3% ADklady_a_hry_na_rozvoj_sluchov%C3%A9_percepce https://wiki.rvp.cz/Sborovna/5Pripravy_na_vyuku/1.Predskolni_vzdelavani/N%c3%a1m%c4% 9bty_a_hry_na_rozvoj_zrakov%c3%a9ho_vn%c3%adm%c3%a1n%c3%ad http://www.sokolicek.estranky.cz/clanky/basnicky_-pisnicky-a-rikadla/basnicky-ze- cviceni.html Pomůcky: Ukázky pomůcek a materiálů pro žáky 1. stupně, učebnice, čítanky Studijní materiál Na výuku čtení má vliv • genetické předpoklady • prostředí • určitá úroveň zralosti nervového systému Co vyžaduje kvalitní čtení Bohatou slovní zásobu (aktivní i pasivní) Percepční vyspělost Kognitivní činnosti ovlivňující čtení: • paměť • myšlení • představivost a fantazie Metody analytické – vychází z celku a vedou k poznávání jednotlivých prvků Metody syntetické – vychází z prvků, které jsou spojovány do celků Současné metody výuky čtení Metoda analyticko – syntetická Metoda globální Metoda genetická Sfumato – splývavé čtení Alternativní metody Metoda dobrého startu Metoda párového čtení Metoda Montessori Waldorfská metoda čtení Genetická metoda 1995/96 – Jarmila Wagnerová Má tři etapy 1. etapa - Tzv. průpravné období Cíl – rozvoj sluchové percepce, pochopení analýzy a syntézy, vytvoření pozitivní motivace dětí ke čtení Rozvíjení slovní zásoby (říkadla, básničky, pohádky), seznamování s velkou tiskací abecedou. Psaní rozvíjí a podporuje čtení. Nutné – cvičení na rozvoj fonematického sluchového vnímání, především hláskovou syntézu slov. Hra na tzv. mimozemšťany. https://www.youtube.com/watch?v=D7FRLkJS3xY 2. etapa Žáci pracují s učebnicemi, pracovními sešity. Vytváření základních čtenářských návyků. Čtení slabik di, ti, ni, dy, ty, ny, dě, tě, ně, bě, pě, vě mě, slov, ve kterých se objevují. (hláskování „L-O-DI-Č-K-A, K-VĚ-T-E-N..) Seznamování s grafémy malé tiskací abecedy (rozlišují, pamatují, ale nepíší) 3. etapa Psaní písmen v psací podobě. Plynulé čtení s porozuměním, zvětšování zrakového pole. Lepší čtenáři – čtení knih, ostatní – zdokonalování čtení. Psychologické zákonitosti učení – motivace, cvik, transfer, opakování. Spolupráce s rodiči. Analyticko-syntetická metoda Hlásková, zvuková Správně můžeme číst tehdy, když pochopíme hláskovou stavbu slov. Paralelní výuka čtení a psaní 3 období (1. třída) 1. Jazyková příprava žáků na čtení (6-8 týdnů) – předslabikářové období 2. Slabičně analytický způsob čtení (22 týdnů) – slabikářové období 3. Plynulé čtení slov, vět, textu (4-8 týdnů) – poslabikářové období Jazyková příprava žáků na čtení Živá abeceda Cvičení pro přípravu na čtení • fonematický sluch (zvuky podle druhu, intenzity, počtu, pořadí) • zřetelné vyslovování, rozlišování slov a vět, chápání vztahu slabika – hláska (písmeno) • cvičení analýzy a syntézy slabik Etapa slabičně analytického způsobu čtení Slabikář Vyvozování slabik - Otevřené slabiky (ma, so) - Slova z otevřených slabik (ma-so, so-lí) - Uzavřené slabiky (pes, les) - Slova s uzavřenými slabikami (po-pel, pal-ma) - Dvě souhlásky na začátku slova (klepat) - Slabiky se skupinou di-ti-ni/dy-ty-ny (hodiny tikají) - Slabikotvorné r, l (trn, vlk) - Dvě souhlásky na konci slov (hlt) - Dvojhlásky ou, au (auto, louka) - Skupiny souhlásek ve slově (kotrmelec) Etapa plynulého čtení slov Čítanka - Jednoduché texty, vhodné ilustrace - Vnímání obsahu textu, ale i formu čtení - Kontrola pochopení – otázky, úkoly… - Velké rozdíly mezi žáky Metoda Dobrého startu - Thea Brunetová – užití k rehabilitaci tělesně postižených, později přizpůsobeno běžným dětem - 25 lekcí, základním prvkem je lidová písnička - Cílová skupina: 5 – 11 let - příprava dětí na školní výuku psaní, čtení, příp. počítání - podporuje rozvoj řeči, zrakového vnímání, hrubé a jemné motoriky, vnímání rytmu - velmi vhodná pro děti s odkladem školní docházky - úspěšná u dětí se specifickými poruchami učení - MDS podporuje učení hrou na základě vybrané dětské písničky - v první části si o písničce povídáme (rozvoj řeči a myšlení) - následuje pohybové znázornění písně (vnímání pohybu vlastního těla dítěte - rozvoj hrubé motoriky, orientace v prostoru) - v další části lekce se věnujeme pohybově - sluchovému cvičení (rozvoj jemné motoriky a rytmu) - v poslední části děti dokreslují přetištěné obrázky (příprava na psaní a čtení) Montessori pedagogika Marie Montessori (1870-1952) „Pomoz mi, abych to dokázal sám“ • Přirozený vývoj dítěte • Didaktický materiál – věci denní potřeby • Důraz na senzomotorický vývoj • Nácvik čtení a psaní – v souladu s celkovým vývojem dítěte • Příprava ruky na psaní – obtahování kontur, geometrických tvarů, práce s barvou. Rozvoj zraku, sluchu, hmatu Pomůcky: - Přiřazování písmen k obrázkům, laminované knížky, které zobrazují předměty se shodnou počáteční hláskou. - Přiřazování tištěných slov a malých předmětů - Skládací harmoniky - Vějíře slov Waldorfská škola Rudolf Steiner (1861-1925) • Nenásilná a pozvolná forma pro dovednost čtení a psaní • V 1. třídě čtou děti pouze to, co samy napsaly • Nepoužívají se učebnice • Práce s přírodními materiály – příprava ruky na psaní • Aktivní vztah dítěte, učitele a rodiče • Rozvoj samostatného myšlení, estetického cítění a morálního postoje, tj. nemůžeme dítě do ničeho nutit, když nemá zájem nebo není dostatečně psychicky a fyzicky připraveno. Metoda globální Zakladatel belgický lékař Ovide Decroly (1871-1932) Původně určena pro děti s mentálním postižením, popř. pro přípravu dětí na čtení v předškolním věku Vychází z celku (věta, slovo) U nás - Václav Příhoda (1889 – 1979) – tvrdil, že prostřednictvím metody dochází ke změně v myšlení žáků. Náročná metoda na organizaci a časové rozpětí. Metoda párového čtení 2 fáze - Simultánní čtení - Nezávislé čtení Využití – při reedukaci nebo domácí přípravě. Spolupráce s rodinou, společné čtení rodiče s dítětem Metoda sfumato Mária Navrátilová (česká pedagožka, učitelka hudby) Metoda splývavého čtení Žák drží zpěvně hlásku a až poté co rozliší další hlásku, písmeno, přidá ho vázaně k předchozímu. Hodnocení čtení Kvantitativní hodnocení: - rychlost – počet přečtených slov za minutu, počet správně a chybně čtených slov Kvalitativní hodnocení: - způsob čtení - chybovost - porozumění čtenému - tempo čtení - vztah dítěte ke čtení Způsob čtení • hláskuje, nespojuje slova do slabik, špatně vybavuje písmena • slabikuje (plynulé x neplynulé, pomalu, těžkopádně, ulpívá na slabikách) • zaráží se před čtením obtížnějších slov • tzv. dvojí čtení Dyslexie Dyslexie je specifická porucha čtení, která se vyznačuje sníženou schopností přesného a rychlého čtení. Rychlost • Dítě luští písmena, hláskuje, neúměrně dlouho slabikuje nebo naopak domýšlí slova. • U pravohem. dyslexie – čte přiměřeně, ovšem nechápe obsah textu Chybovost • Záměna tvarově podobných – p-b-d • Záměna zvukově podobných – t-d i zcela nepodobných Technika čtení • Při běžné výuce četby (analyticko-syntetická metoda) přetrvávající návyk dvojího čtení – nejdříve pro sebe a pak nahlas – z dlouhodobého hlediska problémy se spojováním hlásek do slabik Porozumění • Je závislé na předchozích ukazatelích – rychlém a hbitém dekódování, syntéze písmen a odhalení obsahu Zásady práce s dítětem s dyslexií z pohledu učitele • vyjadřovat dítěti podporu, nabídnout konkrétní pomoc, • mít přehled o aktuální situaci dítěte, zvládnuté úrovni čtení v rámci reedukace, • při hodnocení čtení respektovat aktuální úroveň čtenářských dovedností konkrétního dítěte, • dbát na to, aby postupy doporučované v rámci reedukace SPU byly důsledně uplatňovány i v rámci běžné výuky, • nevyvolávat dítě k hlasitému čtení před celou třídou (buď vůbec, nebo uvážlivě), • respektovat často pomalejší tempo čtení, • umožnit používání potřebných pomůcek, • využívat v případě potřeby speciálních publikací, lze případně nahradit jimi dočasně četbu z běžně užívané čítanky, • na chyby neupozorňovat výrazy s negativním emocionálním nábojem • nekárat a netrestat dítě za to, když po vyvolání neví, kde se čte, • k domácí přípravě zadávat pouze přiměřený text z hlediska obsahu i náročnosti, • u doporučené literatury umožnit přečtení pouze přiměřené části (ev. využívat audionahrávek) • instruovat i rodiče, aby požadavky na dítě byly ve vzájemném souladu, • neporovnávat čtení dítěte s dyslexií s ostatními spolužáky, a to ani výkony mezi jednotlivými dětmi s dyslexií navzájem, • oceňovat i drobné úspěchy, snahu dítěte, a přispívat tak k odbourávání často negativního vztahu ke čtení, literatuře.