Úlohu sociálního pracovníka v sociálních službách jsme v průběhu předchozích témat řešili. Nyní se zkusme zaměřit na jeho úlohu ve zdravotnictví a ve školství. 

Sociální pracovník ve zdravotnictví

• SP ve zdravotnictví v ČR má dlouholetou tradici, ale stále převážně administrativní charakter
• SP ve zdravotnictví je velmi různorodá a rozmanitá

Hlavním zaměřením je iniciovat a realizovat sociálně-zdravotní služby, zapojovat se do týmové spolupráce a zdůrazňovat profesionální nezávislost (Rehr in Beder, 2006).

• Smyslem je pomoci klientovi/pacientovi, jeho rodině a širšímu prostředí při zmírnění negativních důsledků nemocí

Práce s kliente z pohledu celostního

• Úkolem sociální práce je využít vlivu psychosociální sféry na nemoc k lepší adaptaci, překonání obtíží, motivaci k léčbě, spolupráci a konečně ke kvalitnějšímu životu

Propojení spolupráce sociální práce ve zdravotnictví:

Sociální pracovník ve zdravotnictví

Vzdělávání SP ve zdravotnictví

• Regulováno zákonem č. 96/2004 Sb. (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních)
• Zařazením zdravotně sociálního pracovníka mezi nelékařská povolání vedlo ke svízelné situaci pro obor sociální práce
• Výše uvedený zákon nelade jako prioritní podmínku získání vzdělání v oboru sociální práce, tak jak jej vymezuje zákon o sociálních službách
• Od 90. let byly akreditovány pětileté studijní obory sociální práce, mezi nimi též obory se zdravotnickým profilem
• Doposud bylo získávání kvalifikace zdravotně sociálního pracovníka (nelékařského zdravotnického pracovníka bez odborného dohledu) v České republice zajišťováno pouze formou celoživotního vzdělávání – akreditovaným kvalifikačním kurzem.
• =>  nakonec vznikl bakalářský studijní obor zdravotně sociální pracovník

Pokud vás tato problematika zajímá více, tak MPSV vydalo Pracovní list - zde si můžete přečíst příběhy z praxe, kasuistiky,

Literatura:

KUZNÍKOVÁ, I. a kol. (2011). Sociální práce ve zdravotnictví. Praha: Grada Publishing.